Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

Foto: ImaArtist

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈


No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊


Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊


Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈


Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪


Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍


To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉


Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni.


Volba je letos opět a jenom na nás.


Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě?


Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ?


Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje.


Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít?


Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou?


Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.
Tak co, vykročíme za novými „projekty“?


Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit.


V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu…


Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás?


Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu?


Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“?


Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít…


Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď.


Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby?


Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.
Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak?


Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci.


Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými.


Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše.


Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout.


Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí a respekt. Lásku bez podmínek. Důvěru bez manipulace.


Pravidla bez pravidel, která pramení v srdci a nepotřebují zákoníky.


Pojďme se v letošním roce nechat vést inspirací, radostí a lehkostí bytí, a to i přesto, že občas může být to letošní moře pěkně rozbouřené. S vědomím, že máme „v zádech“ svoji rodinu, ať už ji představuje kdokoliv…


Pojďme mít ve svém nitru dostatek zásob lásky, respektu a důvěry a ve svých spížích trochu vody i potravin navíc… a možná i pár roliček toaleťáku, protože jeden klasik říká, hlavně se z toho nepo… 💩 a druhý, že když nejde o život, tak jde o 💩😃.


Ať nás ten letošní rok baví! A nezapomeňme, že ať se děje cokoliv, láska v rodině je bezpodmínečná. I když to třeba tak mnohdy nevypadá…. 💖


Krásnou letošní plavbu, moji milí! 🥰⛵️

Eliška

Eliška Lukonchik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.