Zbývá nám posledních pár dnů, než řekneme letošnímu „hamletovskému“ roku své sbohem. Ruku na srdce. Nepatřil k těm nejjednodušším. Avšak rozhodně patřil k těm nejvíce transformačním. I za cenu destrukce, dokončení, uzavření a oddělení. Ostatně, to jsem vám slibovala už v kuchařce na tento rok v lednu, pamatujete? Jestli ne, tak si ji připomeňte. Možná vám zpětně pomůže ledasco pochopit, uchopit a pustit. Protože s prázdným batohem se půjde v příštím roce lépe. Vážně!
Máme výhodu, že procházíme časem tzv. Kouřových nocí. 12 nocí jako 12 měsíců nás nechají nahlédnout pod pokličku toho co se dělo, a ještě více toho, jak jsme se v daném měsíci cítili. Co bylo to nejvíce rezonující? Ať už v radosti či bolesti. Obě polohy jsou velmi cenné, protože jedna nás vede do vděku a druhá do pokory. Naprosto esenční programy pro šťastný život, bez ohledu na to, co se děje kolem nás. Protože to, co je venku neumíme změnit. Umíme však změnit to, co je uvnitř.
Najít si chvilku a jen tak se „zvnitřnit“ v několika myšlenkách, pocitech a prožitcích těla. Jen tak být. Jen tak nechat emoce, aby přišly a připomněly to, co stálo za to. Ať už to bylo ve štěstí nebo ve smutku. Jako bychom seděli ve vlastním kině a sledovali film letošního roku v kontextu našeho života. Nemusíme čekat na tento trailer až do posledního výdechu. Můžeme si ho dopřát sami a hned. Navíc k tomu nikoho nepotřebujeme. Jen sami sebe a kout, kam si můžeme v klidu zalézt. A ruku na srdce, ten se dá najít vždycky. Je to jenom o vůli, jestli chceme nebo ne.
Já přiznávám, že i přesto, že jsem v lednu věděla, co nás čeká, stejně to byl velký fičák plný nečekaně čekaných změn. Proměnilo se toliko věcí. Nejvíce profesně. Uzavřela jsem předplatné, které jsem mnoho let ladila ke spokojenosti čtenářů a předplatitelů, až jsme zjistila, že to k nim neumím dostat. Ne v té podobě, jak jsem si já myslela, že to pro ně bude nejvíce zajímavé. Přestala jsem privátně učit, protože dívka, kterou jsem provázela se postavila ze dne na den do své síly a našla odvahu se vydat vstříc novým dobrodružstvím v reálné škole. Vyklidila jsem po patnácti letech své studio, ve kterém jsem odpraktikovala tisíce hodin s tisíci klienty, a které bylo útočištěm pro mne i mé „ovečky“. Opustila jsem velký projekt v neziskovce, ve kterém jsem měla veliké plány, přesto bylo třeba najít jiný způsob fungování, na jiné bázi i v jiném formátu spolupráce. Bylo spoustu prostoru pro pochybování, zpochybňování, váhání, zvažování, hledání a nacházení. Možná se ptáte, jestli už vím? Nevím, a je to pro mě v pořádku. Jsou Kouřové noci. Máme věnovat energii vděku a pokoře dvanácti uplynulých měsíců. Nikoliv ležet v Ganttových diagramech, SWOT analýzách a podnikatelských plánech.
Teď potřebuji především zjistit, kým po posledním devítiletém cyklu jsem. Událo se tolik. Založení privátní základní školy a její ředitelování a opuštění. Mentorování jiné sdružené školy a jeho ukončení. Založení e-shopu a jeho provozování. Vzdělávání syna v domácím vzdělávání, převedení na střední školu, maturita. Přijetí „dočasné dcery“ z Ukrajiny a její plná integrace do mé rodiny, se vším, co k tomu patří. Rakovina mého táty a jeho plné uzdravení. Hledání své role ženy po přechodu v partnerství s třicetiletými kořeny. Podpora stárnoucích rodičů a dospívajících dětí. Loučení se s těmi, kteří se rozhodli odejít za duhový most, ať už se jednalo o lidi nebo zvířátka. Vítání nových členů mé rozvětvené rodiny. Dvě velké rekonstrukce našeho domečku. A spoustu dalšího…. No, nuda nebyla, avšak prostor pro emoce a pocity zůstal velký. Tak proto toto vše chci ještě uvidět, než se s mnohým rozloučím a vydám se do nového devítiletého cyklu, který započne rokem 2026.
Puštění a rozloučení se se starým je nesmírně uvolňující a blažená činnost, pokud si dovolíme vše prožít. Vše, co v souvislosti s tím či oním bolí, trápí, jitří rány, hněvá. Pokud si dovolíme všechny pocity a emoce, které s tím souvisí. Když necenzurujeme, co má dostat pozornost a co ne, nýbrž důvěřujeme své mysli a srdci a jsme jen pozorovateli toho, co nám předloží. Bez hodnocení, soudů a sebeobviňování. Jen tak se budeme moci ve svěžesti a konstruktivní energii otevřít v příštím roce novému.
V příštím roce chystám mnoho nového, ale v tuto chvíli je vše v mlze. Formáty, ceny, termíny… Jediné, co je jisté, je dlouholetý a program pro ženy, které hledají bezpečný přístav a prochází svým vlastním váháním nebo potřebují léčení. Těla, duše, mysli. Pracovní burnout syndrom, rodičovské vyhoření, hledání svého poslání, mezigenerační starosti, objevování své síly, a jiné. Máme poslední tři místa volná, tak je možné se ještě přidat. Cena za devítiměsíční program je opravdu nesmírně laskavá.
Vše ostatní se ukáže po Novém roce, jak se zklidní víření Kouřových nocí. Pak budu rozesílat newsletter, kde všechno prozradím. Jestli ještě nejste přihlášeni k odběru, tak neváhejte. Na sítě dávám informace čím dál méně. 😉
Tak ať je i vaše letošní odpočítávání laskavé, vlídné a plné sebeporozumění. Nechť si dovolíte vidět sami sebe v té největší lásce a obdivu. V nadšení z toho, kým jsme a kým se stáváme. Všichni jsme na cestě a trestat se za to, kým jsme byli, když jsme ještě nevěděli to, co víme dneska, nedává opravdu žádný smysl. Je to jako bychom byli na sebe naštvaní, že jsme neuměli ve školce psát… Takže, nechť se vám daří ke konci roku se zaměřit více na pozitivní zítřky, než na fuc*upy včerejších dnů. 😍
Krásný závěr roku 2025 a radostný vstup do roku 2026, milé a milí!
Eliška