Dr. Rudolf Dreikurs, spolupracovník a nástupce psychologa Alfreda Adlera, řekl moc krásnou věc: „Pokud věnujeme konstantní pozornost chybám, jsme to my, kdo dítě odrazuje a deprimuje. Nemůžeme stavět na slabostech, nýbrž jenom na silných stránkách. ” ― Rudolf Dreikurs, R., M.D. Práce s chybou jako s darem je něco, čemu jsme se moc v životě neučili. Mnohokrát to umíme a pak jsou situace, kdy to prostě nejde. Na ty si obzvláště teď chceme posvítit…
Začneme pěkně od podlahy… nikoliv té historické, tedy typu co se nám kdy stalo, kdo to udělal, proč to udělal, s čím to souviselo a jiné, dnes už docela nepodstatné informace. Začneme od podlahy související s tady a teď. Pokud reagujeme na chybu dítěte popudlivě, tak bychom to měli vnímat jako velmi silný popud k tomu, abychom dosytili své aktuální potřeby. Fyzické, mentální i emoční. Bez tohoto kroku je cokoliv dalšího docela marnou snahou. Začínáme tedy VÝHRADNĚ U SEBE! ❤️
Do té doby na chybu ideálně VŮBEC NEREAGUJME. Pakliže nejde samozřejmě o něco, co přímo ohrožuje zdraví či život. Ale u všeho ostatního se držíme moudrého pana Wericha, který řekl, že když nejde o život, tak jde o 💩
Teprve poté se začněme věnovat tématu pochybení u našeho dítěte. Pojmenujme si PRO SEBE, jaké reálné vážné důsledky to má. Žádné? Jde o jenom blbinu, komplikaci nebo renomé u sousedů? Fajn a gratuluji, právě získáváme skvělý příběh z kategorie „příběhy u svatebního stolu“ nebo „příběhy pro vnoučata“. 😉
Následně si PRO SEBE pojmenujme, jaké reálné důsledky to přinese. Pojmenujme si je. To potřebujeme, abychom s nimi dokázali nejen sami lépe pracovat, ale také proto, abychom to mohli pomoci lépe pojmenovat našemu dítěti. Protože nám jde primárně o to, aby dítě z dané situace vyrostlo. Aby ji pochopilo, porozumělo a našlo pro sebe své vlastní řešení, jak s tím naloží. Také, aby si vytvořilo zdravé budoucí vzorce, které mu pomohou v podobných situacích. To je přece skvělý plán, ne? 👌
A teď jdeme už k samotnému povzbuzování:
1/ VALIDUJME A UZNEJME JEHO POCITY I MYŠLENKY (nevychovávejme, necenzurujme, nezpochybňuje – obzvláště u teen s jejich aktuálním slovníkem – ten učitel je úplný idiot, spolužák je loser, třídní je kráva, aj. – vím, že je to výzva. Vím to! Přesto… JENOM POSLOUCHEJME a UZNEJME CO CÍTÍ A JAK O TOM SMÝŠLÍ)
2/ NABÍDNĚTE NÁRUČ BEZE SLOV – žádné komentování, navrhování řešení, vyčítání, zostudňování. Jen roztáhněme ruce a čekejme. Pár vteřin to zvládneme. Někdy nechtějí, avšak často ano a to dokonce i ti papírově dospělí.
3/ POKLÁDEJME ZVÍDAVÉ OTEVŘENÉ OTÁZKY – pro tento bod je právě nejdůležitější, abychom už byli emočně vypuštěni, protože se z toho jinak mohou stát velmi rychle otázky konfrontující. Otázky mohou znít například:
Jaký máš další plán?
Nad jakým řešením jsi přemýšlel/a?
Co je to, co bys teď potřeboval/a?
Jak Tě můžu nyní podpořit?
Co teď pro Tebe můžu udělat?
A OPĚT, JEN NASLOUCHEJME! Nezpochybňujme, nehodnoťme, neskákejme do řeči a MĚJME POD KONTROLOU své mimické svaly!
4/ POVZBUĎME – ukažme dítěti, že v něj věříme. Dokonce i tehdy, když nás v dané věci zklamalo. Důvěřujme, že to JEDNOU zvládne. Může to trvat ještě nějakou chvíli nebo dokonce i pár let, ale jednou to dá a bude mu to sloužit CELÝ ŽIVOT! Učený z nebe nespadl, pamatujete? Nám taky nejde každá změna hned, že áno! Podívejme se jen na vlastní cestu rodičovství… Cesta je cíl. Jak konkrétně na to? Třeba takto:
Vím, že je to teď těžké, ale věřím, že to zvládneš nejlépe, jak v tuto chvíli dokážeš.
Znám Tvé silné stránky a vím, že Ti s tím pomohou.
Nepochybuji o tom, že bys nenašel to nejlepší řešení.
Rozumím, že to může být bezmocný pocit, avšak už jsi mnohokrát ukázal/a, že umíš najít řešení.
Určitě vás napadne spoustu podobných vět, které budou více reflektovat vaše dítě. Nikdo je nezná lépe, než vy! Proto, i přesto, že sousedka má bohaté životní zkušenosti a přesně ví, co má vaše dítě dělat, tak říkám: JE TO PAST! JE TO PAST! Klidně si to vyslechněte, avšak se rozhodněte PODLE SEBE!
No, a pokud máte náročné opakující se situace, tak buď přijďte na krátký rodičovský kurz nebo na na individuální konzultaci. Nebo podpořte svého teenagera minikurzem na zvládání stresu…Ráda vás povzbudím!
Tak, ať se daří, přátelé!
Eliška
Foto: JillWellington z Pixabay