Možná stejně jako já vnímáte, že se nám něco chystá… Jemné intuitivní seismické otřesy nám ukazují, že něco starého končí a nové se pomalu začíná dopékat, abychom to v závěru roku uviděli a pochopili. Není toho zdánlivě mnoho, o co bychom se teď mohli opřít. Mnohé nechápeme, nerozumíme tomu, nemáme dost informací ani zkušeností. Zdánlivě. Můžeme se totiž opřít o dvě obrovské kvality. Rozum, který už nějaké ty zkušenosti posbíral a intuici, která vládne nadějí, důvěrou i silou, že se i s diskomfortem dokážeme poprat. Tak pojďme na dnešní, a na tomto místě poslední, blogovou inspiraci.
K evoluci patří jediné pravidlo, a tím je, že se něco pravidlům vymkne. Následuje dlouhodobý proces, který má na konci nějaké zlepšení, které má pomoci přežít, zvládnout přizpůsobení se novému a prostor pro další originální tvorbu. Patří k ní také to, že než se začne něco navenek dít, už dlouhou dobu se to děje hluboko uvnitř. Jen to není vidět.
Sem tam něco prolne ven, avšak většina se odehrává skrytě a neviditelně. Pro citlivé a vnímavé bytosti nebývá úplným překvapením, když se to jednoho dne objeví na světle Božím. Pro ty výkonnové hledící vpřed (často jen a pouze vpřed) pak můžeme být první setkání s evoluční „novinkou“ docela šokem.
Ať už se to týká vztahů (jakýchkoliv) nebo společnských změn, vždy je to proces,
který začíná pod povrchem a dobíhá již na povrchu. V obou úrovních je to však proces, který vyžaduje, potřebuje a vezme čas, než se to někam „překlopí“. Na této planetě,
v tomto vesmíru nejsou tlačítka switch on / switch off. Žijeme v křivkách… nejen tvarových (proto nemáme hranaté planety 
), ale i časových. Je prima si tedy uvědomit, že čas v těchto procesech je darem, nikoliv pomstou.
Zde na mém webu nebo na mých sockách najdete za těch 15 let tuny článků na různá témata, včetně těch, které se věnují procesu změny. Vše podstatné už bylo napsáno v různých kulisách, aby to pomáhalo vidět souvislosti, které nás podpoří ke změnám, které si pro sebe sami přejeme. Pro změny směrem k pozitivnímu prožívání života.
Mezitím se svět tiše měnil. To, co dávalo smys tehdy, dnes smysl přestává dávat. To, co bylo žádáno dříve, dnes zůstává bez povšimnutí. To, co dříve nebylo nikde k nalezení je dnes k nalezení všude (i díky AI). To, do čeho byla investována energie plynoucí ze srdce je dnes přehlíženo bez reakce a energetického dorovnání dávání a přijímání. Svět se naučil konzumovat a klikat. Co se neděje hned a nejde to na jeden klik jako by nebylo.
A v tomto bodě je můj bod zlomu.
Z úcty k tomu v co věřím, a tím je respekt, důvěra a pokora k procesu a jeho timingu, již nemohu a nechci držet tempo s „klikacím vzorcem“, protože bych šla sama proti sobě. Nebo bych musela opustit své hluboké hodnoty, které jsou postaveny na víře ve smysluplnost toho, co se děje, bez ohledu na to, jak diskomfortní to je.
A tak je dnešní příspěvek malým rozloučením. Nikam nemizím, jen tento blog a s tím spojenou tvorbu uzavírám. S obrovským vděkem, pokorou a láskou v srdci. Za vše, co jsme mohla napsat, co mně bylo umožněno předat a čím jsem mohla jako lampička posvítit na cestu druhým.
Tvořit budu už jen tam, kam si lidé jdou a nesou v sobě stejné hodnoty i pokoru k procesu. Tam, kam lidé chodí, protože to opravdu a doopravdy chtějí a pořád jim to dává smysl. Tam, kde nemusím tvořit s pocitem, že se musím přizpůsobit „klikacími tempu a systému“ a všem „digitrendům“. Odmítám už hrát tuto vyčerpávající hru o sledující, lajky, vyhledávače nebo algoritmy. Najdete mě tam, kde budu pořád. Na jednom místě, v mém „webovém pokojíčku„, kam budou moci jen ti, pro které je padesát korun férová částka za tento inspirativní, bezpečný a vlídný prostor.
A čas změny nastal, i přesto, že se vše pod povrchem děje již dlouhou dobu. Vnímaví ví…
Cokoliv, co budete chtít o mně vědět, vám poví váš vyhledávač. Za 15 let publikování toho má v rukávu hodně. Od inspirací, přes techniky, nástroje, rady, tipy, rozhovory, videa i odkazy. A nebo zvolte něco prostšího: napište nebo zavolejte. Jsem tady.
Přeji vám, ať vám život chutná, je plný světla a přináší nové obzory a díky, že jste tady na blogu se mnou ty roky byli. Moc si toho cením.
S láskou,
Eliška