Už jste někdy přemýšleli, jak moc se za posledních 50 let vše kolem nás změnilo? Jen si chvíli sednout a nechat vzpomínky a myšlenky plynout…. Vybavit si, jak probíhalo naše dětství, co jsme dělali nejraději, co byly největší průšvihy, co nám přinášelo největší radost a co nás nejvíce bolelo?

Vypadá to možná jako ztráta času, ale když si tento čas dovolíte, uvědomíte si, jak mnoho se změnilo. Jak zvláštně jiný je ten současný svět proti tomu, ve kterém jsme vyrůstali. Ať už jsme nyní v roli prarodiče či rodiče.

Pojďte si zahrát hru, která vás bude bavit a zároveň těm milým, blízkým kolem vás ukáže, jaký byl právě váš svět v době, kdy jste byli dítětem. Možná právě ve věku vašeho vnoučete…

Sedněte si spolu v jednom prostoru. Čím více generačních zástupců, tím lépe. ;o) Na papír, do počítače, na mobil (jak kdo chce a potřebuje) si napište podobné otázky, jaké naleznete v úvodu tohoto článku. Nejspíš vás jich napadne více, ale i výše uvedený „základ“ stačí. A pak každý sám za sebe napiště k otázce jako odpověď jednu větu… Nespěchejte, dejte si čas se na dané období nacítit. Následně své odpovědi sdílejte a bavte se jimi. Dejte si po každé odpovědi prostor na otázky těch druhých a bez ohledu na jejich možnou absurditu, odpovídejte s úctou k tomu druhému (bez ohledu na jeho/její věk!). Pokud se vám do vašeho kruhu připletou emoce, a to vskutku mohou, dovolte si je ukázat. Jen tak mohou ostatní vědět, jak moc je dané téma pro vás osobně důležité a dotýká se vašeho srdce. Dovolte si ten luxus si, možná poprvé v životě, nehrát na hrdiny a otevřít své srdce těm druhým, v důvěře, že ho laskavě opečují. Možná budete sami překvapeni, jak moc jim není jedno, co cítíte… Nakonec si vzájemně poděkujte. Že jste si věnovali čas. Že jste si naslouchali. Že jste se vnímali.

Tato jednoduchá, ale krásná hra vám možná dovolí vidět nedokonalosti a selhání těch ostatních v jiném úhlu pohledu. Možná budete ochotni připustit, že váš vnější pohled nemusí nutně odpovídat tomu, co uvnitř cítí ten druhý a jak navenek koná.

Možná zjistíte, že ten starý, dnes už napůl pokažený, „magnetofon“ má své jedinečné kouzlo a neuchopitelná „mp3“ své nesporné přednosti. A nejspíš vás naplní vděk, že ač fungují jinak, než byste si mysleli, tak jste šťastni, že je máte… Třeba dokonce dojdete k názoru, že si můžete stejný vnitřní postoj a pohled dovolit i vůči rodinným členům jiné generace. Ať už vpřed či vzad…

Budu ráda, když vás bude tato mezigenerační hra bavit a budete mít chuť posdílet vaše zkušenosti a prožitky, které vás díky ní potkali.

Eliška