Chci s vámi sdílet jeden příběh… je to příběh o sourozencích. Radosti a Smutku…. 😇
Jednou Radost přiběhne za svým bratrem, tančí, výská, poskakuje a nádherná, zářící energie z ní přímo tryská. „Já mám takovou radost! Podařilo se mně něco úžasného! Něco, o čem se mně vůbec nesnilo!“, volá na svého brášku a dál rozverně hopsá. Není nic, co by ji v daný okamžik bránilo prožívat své radostné bytí. 🥰
Bráška se na ní otočí, hloubavě se zamyslí a pak se ji zeptá: „Jak můžeš prožívat radost po tom, co se ti stalo? Copak si na to už nepamatuješ?“ Z jeho hlasu i tváře je vidět jeho nepochopení… 🥺
Radost se najednou zarazí. No, vlastně na tom něco je. Má vůbec právo prožívat radost, když ostatní očekávají, že bude smutnit? Může si dovolit se jen tak radovat, když si ostatní myslí, že nemůže, protože zažila takovou bolest a nezdar? Její tanec přestane, ruce poklesnou a s nimi i její vnitřní energie. Svět kolem ní zešedne a přestane vonět… 😢
V tom se objeví Bůh a jemným pohybem ruky pokyne Radosti, aby přistoupila blíže. Pak se obrátí k jejímu bráškovi Smutku a i na něj pokyne, aby přistoupil.
„Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodli přijít na Zemi?“, zeptal se. „Ano, určitě“, přitakali oba dva. „A pamatujete si, co jste v ten moment cítili?“, zeptal se Nejvyšší. Sourozenci se na chvíli zamysleli a odvětili téměř společně: „Ano pamatujeme. Radost, nadšení, zvědavost, ale také smutek, obavy a pochybnosti.“
Bůh se na ně podíval, roztáhl své laskavé paže a oba sourozence k sobě přivinul a objal. Po chvíli dodal: „Každý pocit, který zrovna cítíte, je ten pravý. Je to pocit, který vám ukazuje, jaké city v sobě skrýváte. A každý cit je pro tento svět důležitý. Žádný není více, jak ten druhý. A jedním nepopíráte druhý. Naopak se o něj můžete opřít, protože každý z nich v nás nakonec vzbuzuje ty pravé a šlechetné úmysly a inspiruje nás k další tvorbě. A je v pořádku být v souladu se svými city i přesto, že to ostatní vnímají jinak. Dovolit si, aby se děla vůle vaší duše, která je jedinečná. Nikoliv vůle těch druhých. Je v pořádku se radovat, když druzí očekávají smutek. A smutnit, když ostatní čekají radost. Jedinému nesmíte lhát, sami sobě. Protože jen vaše pravda vás povede po vašich cestách a jen na nich naleznete své odpovědi, které jste sem přišli hledat. A já vás budu milovat v každé vaší volbě i pocitu!“.
Sourozenci se na sebe podívali, přitulili se ještě jednou do měkoučké a laskavé náruče, a pak se zhluboka nadechli. Skrze nádech a výdech se spojili se svým vnitřním světem a světlem. Najednou cítili svoji sílu, v celistvosti. Radost ve smutku a Smutek v radosti.
Oba opouštěli Boží náruč v slzách. Radost prožívala slzy z radosti, že si může dovolit opět jít a radovat se, bez ohledu na to, co se kdy přihodilo a stalo a bez ohledu na to, co ostatní očekávají. Jen tak, protože prostě cítí radost! Smutek prožíval slzy smutku, protože zas a znovu se musel rozloučit s tím, koho miloval a bál se, co přijde, až bude muset opět stát na svých vlastních nohách.
A jakmile zůstali osamoceni, chytili se za ruce, vědomi si toho, že je v souladu být v radosti a přitom cítit z něčeho smutek a stejně tak být ve smutku a přitom se v radosti těšit na další okamžiky. Cítili se úplní a celiství…. bezpodmínečně milovaní! 💖 A tak to prožívají až dodnes….
Zazvonil zvonec a příběhu je konec. 🥰
Téma prožívání radosti i v situacích, které jsou těžké je hluboké je obzvláště po minulém tisíciletí a století, plných válek, ztrát, bolesti a zoufalství velmi náročné a zamotané.
Přesto, volbu toho, co si dovolíme cítit, děláme jen my sami, nikoliv naši předci. Nic jim nedlužíme, jejich volby byly jejich. Přesto je můžeme milovat a ctít. I přesto, že se rozhodneme kráčet jinou cestou a cítit věci po svém. Je to jen náš nádech a výdech, který dosycuje naše srdce a naši mysl. Jen naše „být či nebýt“. 🙏
Pokud je tento vzorec tím, který vás stahuje a tíží, dejte mně vědět. Pošlu vám popis krásného rituálu na jeho propuštění. Čeká nás říjen, téma naší jedinečnosti. V roce lásky a sebelásky… Teď bude pro něj ten nejlepší čas! 😇
Opatrujte se, moji milí. Opatruj nás svatý Václave! Jsme i Tvé děti… 💖