Vánoce jsou časem obdarovávání a já obdarovávání miluji. Více, než to dostávání, i když poslední roky si v rámci rovnováhy dávání a přijímání umím užívat i to. Že to ale trvalo se to naučit… 🙈 Tak přicházím do konce prosince s odemknutým článkem, který je součástí předplatného CHCI BÝT V KLIDU zacíleného na rodičovství a výchovu upgradovaných dětí 3. tisíciletí. Každý měsíc odběratel/ka obdrží čtyři inspirativní články na různá témata, doplněná o nástroje a řešení, které mohou povzbudit a podpořit. Jeden z článků, který si bere na mušku emoční (ne)stabilitu dětí a dospívajících jsem právě „otevřela“ i pro veřejnost, ať podpoří, pomůže, uklidní a inspiruje. Hlavně také, ať můžete ochutnat to, co můžete mít po celý rok. Nebo jako samostatný nákup. Oboje je možné. Tak si článek užijte a pokud máte dotazy, tak se ptejte. Budu se těšit. A užijte si také moc klidné svátky, požehnané Vánoce a vstup do roku 2025. 🎄 Eliška
Kdy jindy než v prosinci je ten nejlepší čas se pověnovat tématu emočních projevů našich dětí, obzvláště těch dospívajících. Prosinec je totiž přehlídkou emoční palety všech a na celém světě. To proto, abychom mohli jít více do hloubky pocitů radosti, laskavosti, lásky a sounáležitosti. A řádně se jimi dosytit, než daný rok opustíme a nešli do dalšího s emočními dluhy a zůstali tak zdraví. Jelikož žijeme ve vesmíru, kdy máme ale stejnou dávku dané kvality i na druhé straně, jdeme nyní stejně intenzivně i do pocitů neradostných – zneužití, nedostatečnosti, nedokonalosti, selhání či pocitů viny. Takže, co si budeme povídat, je to jízda. Mnozí z vás už ví z mých kuchařek, ale pro ty, kteří můj obsah nesledují to může být nové. Pevně věřím, že povzbuzující , inspirující a úlevné. Což je hlavní záměr mé tvorby. Pojďme se tedy vrátit ale k našim dětem. I když…. všichni jsme děti, takže informace líznou i nás všechny, dospělé.
Než se ponoříme hlouběji do tématu a propojíme ho na naše adolescenty, tak si dovolím pro někoho lehce kontroverzní polemiku. Pro mě a v mém vnímání jsou emoce nástrojem, který ukazuje nám i vnějšímu světu, jaké pocity se v nás odehrávají. Není to tedy pro mě totéž. Pokud si vezmu např. emoci hněvu, tak za ní může být mnoho pocitů jako např. pocit přehlížení, nevyslyšení, odmítnutí, zrady, aj. To, že je tedy někdo v emoci hněvu neznamená, že vím, co prožívá. Jen na to používá nástroj, který je mu v daný okamžik nejvíce přirozený a dostupný.
Proto i emoční vlny kolem nás (a v nás) nevypovídají mnohé o tom, co doopravdy, v hloubi a autenticky prožíváme. A jelikož má letošní rok v popisu práce jít právě do autenticity a znovu na to propojit naše emoční nástroje, tak je jasné, že dostáváme v životě a v tento čas docela mnoho „podnětů“, abychom to zjistili a případně narovnali, pokud to nemáme pro sebe nastaveno správně.
Emoční show kolem nás je tedy pomyslným představením, na který jsme si vědomě či nevědomě už dávno koupili lístek. A možná jsme jen zapomněli… 🙈 Každý máme někde nějaké téma s předplatným, které se nám tak nějak dostalo do pozadí a my ho přehlédli. Takže, hlavu vzhůru. Ve Vesmírném představení hrajeme ale úplně všichni! 😍
Zpátky nyní k dětem a k dospívajícím. Dítě do devátého roku (cca) je čistě fyzickou bytostí, která komunikuje způsobem, jenž je vnějšímu prostředí jasný. Tím jsou právě emoce, které se primárně zaměřují na esence nutné k přežití. Těmi jsou bezpečí, láska, sounáležitost a tvorba (konání, nikoliv umělecká 😉). Postupně se učí s nimi pracovat a ovládat je. Tedy v respektujícím a svobodném prostředí. V prostředí autoritativním se učí, jak se má ovládat. Stejné slovo, ale diametrálně odlišný význam, pojetí a výstup, nemyslíte?
Tím, že se v mnoha ústavech, rodině, komunitě učí jak se má ovládat, přejímá nastavení, že ho ostatní musí ovládat, aby získalo esence k přežití viz výše. Tedy bezpečí, lásku, sounáležitost a možnost konat v rámci své životní cesty. Jestli se vám, milí čtenáři a čtenářky právě nyní hrnou slzy do očí, protože přišlo jedno velké „aha“, tak nechejte to dítě v sobě vyplakat, prosím. Dejte mu právě teď to nejcennější na této planetě. Váš čas. 💖
Jak naše děti tedy rostou a navštěvují různá zařízení, učí se vědomě či podvědomě se ovládat, čímž se učí své emoce potlačovat. O to více jsou tlačeny dolů, hluboko do hlubin, i jejich pocity, které s danou situací souvisí a objevují se v ní. Stav, kdy dítě padne do necitlivosti samo k sobě poznáme lehce. Začne se samo degradovat vtípky na svůj účet, u kterých ale vnímáme, že to až taková legrace není. Neohradí se proti tomu, když do něho někdo šije a místo toho se zasměje způsobem, který jasně ukazuje, že za smíchem je smutný klaun. Nádech, výdech…. další slzy? Pusťte je, prosím… 💖
V období dospívání jdeme do velké ambivalence. Nejasnosti toho, kdo jsme, kým chceme být, kam chceme kráčet, co chceme opustit a čeho se vzdát. Je to čas ode zdi ke zdi. Oscilujeme mezi láskou a nenávistí. Nejvíce k těm, které milujeme nejvíce, protože tam máme největší garanci, že jsme milováni bezpodmínečně, tedy i za podmínek, kdy se chováme naprosto nepřiměřeně, nepatřičně… no, jako… doplňte sami. Potřebujeme v této fázi potvrzování, že i když selhávám, mám právo na lásku, přijetí, respekt, úctu a sounáležitost. V takovém bezpečném prostředí mohou naše emoce nejvíce ven. To je pro nás to nejbezpečnější divadlo světa, ve kterém nacházíme ty správné, laskavé a všepříjmající diváky. I když nakonec nezažíváme standing ovation a někdy si musíme vyslechnout bučení. Přesto je to ale místo, kde jsme v bezpečí pro uvolnění páry a vyjádření všech pocitů, které se objevily. Ať už vyplouvají z jakékoliv hloubky. A prosinec je umí ještě navíc moc krásně akcelerovat. 😉 Nicméně, typické je to pro celé období dospívání, které začíná v druhé „devítce“ – de facto v prepubertě, jinými slovy v období věku 9 -18 let. Celou tuto dobu jsme hlavními hrdiny našich představení a našimi diváky bývají ti nejbližší. Ať už v rodině nebo mezi přáteli.
Je to něco, co neumíme změnit. Umíme to potlačit, ale zdravý, dospělý, sebevědomý, laskavý a respektující jedinec na závěr potlačení nečeká. Ba naopak. Pokud to tedy neumíme změnit a nechceme to potlačit, potřebujeme nástroje proto, abychom to dokázali přijmout a pracovat s tím. Zkuste se nyní zamyslet: kdybyste je měli, byli by projevy vašeho dítěte pořád tak zatěžující?
Jak už to u mých postů bývá, nenechám vás na holičkách, ale dám vám povzbuzující nástroj, který může s divadelním představením našeho dítěte pomoci. Tak jdeme na to. 😇
Jakmile naše dítě „najíždí“ do emoční vlny, zkusme se pomyslně přenést do pohodlné židle či křesla v oblíbeném divadle. Máte koupený lístek na představení, u kterého jste nedostali program a ani netušíte, jaký žánr to bude. Jste tam a tak se necháte překvapit. Vše, co bude řečeno a uděláno je součástí představení a vy jste jen diváky a pozorovateli tohoto divadelního kousku. Pakliže se na scéně děje něco, co se vás pocitově dotýká, tak vědomě zapojte dech, abyste přepětí uvolňovali. Jakmile první dějství skončí, zkuste představení nehodnotit s vědomím, že vás možná čeká ještě pár dějství. Raději se postarejte o svůj komfort. Skočte si na záchod, dejte si něco dobrého nebo si zajděte na procházku či na masáž. Postarejte se o sebe. A v té pauze pozorujte myšlenkové pochody, pocity i emoce, které se mohou objevit. Pokud se objeví, tak to využijte a uvolněte je. V ten okamžik je to ta nejlepší příležitost. Pakliže se objeví další dějství, postupujte stejně.
Buďte v celém procesu diváky. Sice možná v konečném důsledku kritickými, ale laskavými. A laskavými a pevnými ve zpětné vazbě, až opona nakonec spadne a váš herec přijde na závěrečnou děkovačku. Laskavými také k sobě, co by k rodiči tohoto dítěte. Vnímejte jeho silné stránky a dovolte si cítit hrdost na něj i na sebe. Je neposedný? Super, jako dospělý dokáže rychle realizovat svá rozhodnutí. Je vzpurným? Paráda, v dospělosti bude schopen se postavit za to, co mu dává smysl a být pevný ve svých rozhodnutích? Je přecitlivělá? Nádhera, jako dospělá bude laskavou a empatickou bytostí, která dokáže pomáhat lidem. Hledejte v hercích to nejlepší. Věřte v ně. Věřte sobě! I když to právě teď vypadá možná úplně jinak. 😊
A jestli tomu chcete rozumět ještě více a chcete je provázet laskavým a pevným způsobem, přihlaste se na můj rodičovský kurz nebo workshop pro učitele. Půjdeme moc pěkně a prakticky krok po kroku a startovat budeme na jaře.
Máme prosinec. Měsíc emocí. Dovolme nejen v tento měsíc, ale po celý rok sobě i našim dětem, aby mohly ukazovat své emoce a otevírat dveře svým hlubokým pocitům, ať už jsou to pocity nespokojenosti nebo naopak pocity dosycení, tedy radosti a štěstí. Ostatně ve slově (ne)spokojenost máme podstatu. KOJ příbuzné se slovem kojit. Je to výživa života, příjem potravy, schopnost trávit a to nejen stravu, ale vše, co k nám v životě přichází. A pokud doma máte dítě, které se potýká s poruchami příjmu potravy, o to více dává smysl návrat k emocím, skrze které se budou objevovat hluboké pocity dítěte. Není možné příjmat další stravu, když jsme zasyceni nestráveným, co nás uvnitř tráví.
Využijme období dospívání jako dokonalou příležitost aby to staré nestrávené vylezlo ven a odešlo pryč. Příjměme to s vděkem, i přesto, že nás to dokáže v daný okamžik docela vytočit. Zase se stabilizovat a vycentrovat je naše úloha a zodpovědnost, kterou na dítě nemůžeme hodit. Jasně, že nám to někdy ustřelí a my se neudržíme a je to v pořádku, protože díky tomu dítě uvidí, že až jednou v roli rodiče udělá nějaký fu*kup, že je to v pořádku a nebude padat do pocitů selhání tak, jak to mnohdy dělá naše generace. 🙈
Zkusme si divadlo s přesahem užít a žít ho dosyta, protože je velkým pomocníkem pro nás všechny. Ať si nakonec největší potlesk a ovace zaslouží láska sama. 💖
Mějte se krásně a radostně, nejen v prosinci. 🥰
Eliška
Pokud chcete svého teenagera podpořit na cestě životem, mrkněte na terapeutický program pro teens.
Fotka od Igor Ovsyannykov z Pixabay