Moji milí, máme tady březen… ptát se vás tentokrát, jestli jste ho už „ochutnali“, by bylo minimálně provokující. Je to velká divočina… tak k němu jen nabídnu svůj vhled. Třeba, a já v to věřím, vám nabídne nadhled, důvěru a podporu pro příští týdny. 🥰❤️ Letošní březen je měsíce nečekaných spontánních změn a konání. Nejen v úrovni lidských bytostí, ale i na planetární úrovni. To vidíme kolem sebe: co platilo včera, dnes už neplatí. Každý den přináší prudké změny, které se nedají nijak předpovědět, ani se na ně nelze úplně nachystat. Je to měsíc, který se dotýká a dotýkat bude fyzických těl, bude velmi otvírat všechna psychosomatická zrcadla a nezastaví se ani před spontánním „vystoupením“ našich dlouho a hluboce skrývaných emocí. Bude se chovat nepředvídatelně jako cyklická žena… to se odrazí v náladách nás všech, bez ohledu na věk a pohlaví. Prudké změny nálad, postojů, myšlenek a pocitů nás mohou vyčerpávat a díky zpracovávání velkého množství podnětů se můžeme cítit být velmi unaveni, až vyčerpáni. Máme si dát „oraz“, dovolenou, zastavit se. Pro většinu z nás k tomu vytvořil Vesmír bezprecedentní prostor… Možná nás napadne, proč zrovna tímto způsobem? Ale ruku na srdce, stačilo by lidstvu ke změně postojů a hodnot cokoli méně? Ti, kteří prostor na zpomalení nemají, jsou zdravotníci, záchranáři a průmysl, který produkuje veškeré potřeby pro přežití, včetně potravin, léků, pomůcek. Tito lidé ale mají nás a my je můžeme alespoň energeticky podpořit. Cokoli, co s námi rezonuje, je to pravé: modlitba, mantra, myšlenka, vyslovené přání, aby byli v bezpečí, obraz, ve kterém jim posíláme sílu a zdraví… Každý máme nějaké své kvality a je jenom na nás, jestli si je právě teď a nyní „otevřeme“ a zkusíme to, ve jménu poznání nebo budeme dále tvrdit, že to nefunguje a neuděláme nic. Teď je ten správný čas na změnu našich zažitých systémů přesvědčení. TEĎ! 😇 Ostatně konání je jedním z významných prvků tohoto měsíce. Budeme spontánně konat tak, jak zrovna cítíme, se zájmem, co to komu a čemu přinese nebo budeme mlčenlivě a mrzutě stát na místě, paralyzovaní a naštvaní na celý svět, Vesmír, Boha,…. ? A je jedno jestli půjde o situaci s Corona virem nebo ve vztahu, který nás dlouhodobě dusí nebo situaci, která nás blokuje v našem životě. Budeme ti otrávení, kteří skrze svoje srdce šíří pomyslný jed a tráví sebe i ostatní nebo půjdeme cestou dětské zvídavosti, které podvědomě ví, že zkušenost se dá získat jen a jen tím, že to něco prostě zkusíme? V souladu s vlastním tělem, v souladu s vlastními pocity… však ona to už mysl nějak „dá“ a vytvoří si k dané situaci své pragmatické vysvětlení. 😇 Březen nás bude velmi upozorňovat na naše vnitřní nacítění se na sebe, ve smyslu očekávání a předsevzetí, které jsme si naplánovali. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být. Scénář má pod taktovkou někdo úplně jiný. Vyšší moc. V Bibli stojí, že nejsme konající… pro méně věřící přichází jako zvědomění tohoto faktu momentální situace. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být … Máme se naučit přestat tlačit, sundat nohu z pomyslného plynu a největší nezdar vzít jakou součást procesu, kterým máme společně projít. A jelikož máme rok, ve kterém mají padnout staré systémy přesvědčení a staré nefunkční procesy (viz. můj příspěvek k roku 2020) a mají být nahrazeny novými, děje se to, co se děje. Dovedeme si představit jiný scénář, který byl lidstvo efektivněji vrátil k sobě, k vlastní důvěře, k modlitbám, k lásce k druhému, k empatii, zodpovědnosti, k pochopení, laskavosti a společenství? Cokoli méně zatím nezabralo… Co tedy dělat? Jak se s tím vším poprat? Podívejme se na děti. Jsou momentálně rozhozené, plné pochybností, „stahují“ z celosvětového biopole kolektivní strach a projevuje se to v jejich náladách. A to, co je z toho zaručeně dostane ven, je bezpečný přístav – náruč milující bytosti, která se neptá, nevyzvídá, nezpochybňuje, nevyvrací postoj. Je tam s otevřenou, láskyplnou náručí připravená pro druhého jen být. ❤️ Pokud tohle pro sebe vzájemně poskytneme, budeme daleko lépe připraveni na vše, co má nevyhnutelně přijít. 😇 A na závěr jedna pohádka. Pro všechny věřící a nevěřící „Tomáše“: … Bylo nebylo, kdysi dávno, v pradávných dobách, rozhodl Pán všeho a všech, že dá planetce Zemi dvě mimořádné síly. Bytosti, které jsou jako den a noc, ale spolupracující ve jménu dalšího vývoje. Jako noc prochází svítáním směrem ke dni a den stmíváním směrem k noci. Dal ji bytosti zrozené v oblacích, lehké jako vítr. Dal ji bytosti zrozené v jádru Země, žhavé jako magma. Pojmenoval je Andělé a Draci. Andělé měli za úkol snímat z duší tíhu, aby duše dokázaly vidět život a situace s nadhledem. Aby mohly díky andělům cítit svobodu a volnost pro svoji tvorbu a vývoj. Draci měli za úkol spálit vše, co by duším bránilo ve využívání svého chrámu, bez kterého duše neuměly na Zemi žít – těla. Chránili je svoji mocnou silou před vším zlem, na které byly duše krátké. Všechno fungovalo v nádherné symbióze a vše bylo součástí všeho…. Pak padl na Zemi těžký závoj zapomnění a vše se oddělilo. Nic nebylo jako dříve… Pán všeho a všech ale nenechal své krásné pozemské bytosti padnout. Poslal jim světlo, mnoho světla v podobě nových světelných dušiček. Nových dětí, které dokázaly těžký závoj prosvítit a pomohly všemu a všem si rozvzpomenout na anděly a draky. A tak začali andělé a draci opět podporovat pozemské bytosti v jejich cestách a vývoji. Každý ve své kvalitě, každý v jiné kvalitě, přesto v dokonalé harmonii. Všechno opět bylo součástí všeho…. 🥰 Teď by se možná hodilo: a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale my, generace Arabely, velmi dobře víme, že zvonečkem to vlastně celé teprve začalo… 🥰 Zvoním tedy na lepší časy nám všem!!! 🛎 A pokud to tak cítíme, nezapomeňme, že máme pomocníky: anděly a draky! 😇

A je tady! Měsíc duben… Aprílový měsíc. 🏹 Měsíc, který si nebere servítky a vytahuje na světlo vše, co už nemá zůstat skryto. Přímo a rovnou „do černého“, jako šíp. 🏹 Můžeme mít pocit, že je na něm někdy i trošku jedu. Něco, co nás „otráví“… co nás na chvíli paralyzuje. 🏹 Může to v nás vyvolat „alergickou“ reakci, což znamená, že jsme v odporu a nepřijetí toho, co nám přináší… že okamžitě sáhneme po „brnění“ a vyrážíme do boje 🏹 Že se můžeme cítit velmi citliví na konfrontaci všemi a vším, s přenosem na fyzické tělo… 🏹 Že můžeme mít pocit, že jsme zpochybňování a obžalováváni tam, kde se necítíme vinni… 🏹 Že můžeme padat do sarkasmus a jízlivostí. 🏹 Že můžeme mít pocit obrovského nedocenění za nadprůměrný výkon, který odvádíme… Tohle vše můžeme v měsíci dubnu potkat. Ale aprílové počasí nabízí i protipolarity. Slunce, modré nebe, zpěv ptáků… vůni nových začátků i novou mízu. ♥️ A proto: 🐦 Pokud se cítíme slovy druhého zasažení, můžeme mu říci, jak se naše tělo cítí. Bez očekávání, že něco změní. Jen proto, aby naše uši slyšely, že se za sebe postavíme. ♥️ 🐦 Pokud se cítíme být tím, co se děje otrávení, postarejme se o protijed. Čokoláda? Proč ne… Procházka? Super… Pomilovat se? Bravo! Cokoli, co poléčí. ♥️ 🐦 Přijměme svoje emoce jako korektní. Máme na ně právo! Není to o tom, co se stalo, ale o tom, že to v nás něco vyvolalo… A kdo zná do detailu vlastní knihu svého života i knihu našich rodů, abychom věděli, proč? Není důležité proč. Důležité je je přijmout. ♥️ 🐦 Pokud v nás naše emoce vyvolávají fyzický diskomfort, postarejme se o naše tělo… Jakkoli, ale aby mu bylo fajn. ♥️ 🐦 Pokud máme pocit, že se nedokážeme „ozvat“ a ze situace odejdeme (tak, jako už tolikrát), dovolme si alespoň vyjádřit slovy svoje potřeby někde v ústraní, neviděni, neslyšeni jinými. Ale dost nahlas, aby to slyšely naše uši. ♥️ Najděme rovnováhu v tom, že přijmeme divokost pomyslných misek vah, které se v dubnu rozkmitají více, než obvykle… 😇 Že zůstaneme v důvěře, že v konečném „součtu“ je vše vyvážené. 🙏 Moje milé a milí, přeji vám, aby aprílové počasí, aprílové emoce a aprílové zážitky a situace odnesly to, co odnést mají a posílily to, co si potřebujeme ponechat…. 😇 S láskou, Eliška