Rubrika: Cesta zvědomění

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova —

Být nevlastní mámou není žádný med

12.5.2025

V poslední době se ke mně dostávají mnohé příběhy nevlastních maminek, macešek, které se trápí situacemi, jež nevlastní mateřství přináší. Konzultují se mnou, přichází na terapie a domlouvají si online sezení, aby porozuměli některým souvislostech a hlavně hledaly a nacházely způsoby, jak to všechno daleko více v lehkosti, a snad i v radosti, ustát. Stejně jako vlastní mámy se snaží uspokojit potřeby všech zúčastněných a udělat to nejlepší, co mohou. Kromě klasických rodičovských témat jako je komunikace s otcem dětí, nastavování hranic, hlídání si rovnováhy mezi dáváním a přijímáním mají ještě navíc další nelehký úkol, který bývá výzvou největší. A to je komunikace s biologickou matkou dítěte nebo dětí. Ne vždy rozchod původní rodiny probíhá hladce a ne vždy má vlastní máma dětí pochopení pro to, že si otec dětí našel někoho jiného. Proto do celého příběhu leckdy prolíná navíc i nepřátelství a odpor vůči nevlastní mámě, která do života jejich dětí vstupuje. Povídání by to bylo na dlouho a nejen sdílení příběhů, splínů, frustrací by zabralo hodiny. Také pochopení nových a efektivních nástrojů rodičovství, které fungují, by se ani na obrazovku digitálního zařízení nevešlo v čitelné podobě. 😊 Proto vzniká nový projekt #nevlastní MÁMA, který bude primárně v prezenční podobě vytvářet prostor pro sdílení a vzdělávání v rodičovství, s ohledem na specifické podmínky nevlastní maminky. Na začátku se budou aktivity odehrávat v Brně a v Praze a uvidíme, do kterých měst se postupně rozšíří. Je to vaše téma a máte kolem sebe další nevlastní mámy, které by takovou aktivitu a podporu uvítaly? Máte prostor, kde byste chtěly na začátek zorganizovat krátkou besedu na toto téma? Tak se ozvěte, něco spolu vymyslíme! Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Očista vykuřováním —

Velikonoční rituály, které pomáhají i dnes

18.4.2025

Možná cítíte, že dubnový předvelikonoční čas je nesmírně náročným. Vysoké tempo, tlak na výkon a prudké nestabilní změny v nás i kolem nás. Možná právě nyní je prostor na návrat k prastarým uvědoměním i rituálům, které umí pomoci i v dnešní době. Pokud vás něco takového volá, nechejte se inspirovat ve videu o velikonočních rituálech na You Tube kanále mých Očistných vůní. Užijte si ho a mějte krásné a radostné Velikonoce! 🍀

— Blog, Cesta zvědomění, Psychosomatika a její tajemství, Sebeintegrace —

Jak hořet a nevyhořet

28.2.2025

Téma syndromu vyhoření, tedy Burnoutu, bude letošní rok pravděpodobně daleko více a častěji skloňováno, než jiné roky. Ne, že bychom makali o tolik více, ba naopak se snažíme mnozí zpomalovat. Přesto nám ale dávají těla a hlavy stopku a uzemňují nás v totálním vyhoření. Proč? Zkusme si představit, že „jedeme“ v devítiletém cyklu, a tak jako v devítiměsíčním těhotenství je zásadní rozdíl, co je na začátku a co na konci (ze všech možných úhlů pohledu), tak stejně tak je to i v tom devítiletém. Po každém devítiletém období se „rodíme“ do nového člověka na všech našich úrovních. Po cestě životem sbíráme zkušenosti, rosteme, posouváme se a nakládáme si na záda různá témata. Některá dokážeme zpracovat a propustit do minulosti, ale některá s námi rostou a kráčí. A jak přibalujeme další a další je načase je po devíti letech vědomě uklidit. Ať už vědomě tím, že je dokážeme zpracovat a odložit nebo tím, že dostaneme čas to udělat skrze prostor, který si vytvoříme, a ve kterém nás neruší nic jiného. Na to je syndrom vyhoření z podstaty dokonalý…. Nacházíme se nyní v roce 9 (2025), a tak letos uzavíráme vše, co se posledních devět let řešilo. Máme na to celý rok, tak není třeba paniku, ale je dobré s tímto vědomím pracovat a uzavírat postupně. Kde se bráníme a odmítáme vidět, že je načase určitým tématům čelit a řešit, dostaneme ránu do čela (odpojí se mysl) a nezbyde nic jiného, než procedit a oddělit nepodstatné od podstatného. Syndrom vyhoření je zrádný v tom, že vyléčení je stejně křehké jako čerstvě rozdělaný oheň. Stačí totiž prudší vítr a náš vnitřní oheň nám sfoukne. Naše vnitřní jiskra potřebuje ochranu a péči. Potřebuje pozornost a dobré zdroje. Když si to nepohlídáme, je jen otázkou času, kdy skončíme opět v tom hlubokém nic, ve kterém můžeme jenom být. Jak tedy pro věc hořet a nevyhořet? Prvním krokem je vnímat, co nás vykopává z rytmu a tam hledat jiné, nové a lepší řešení. Najít v tom melodii, která nás bude bavit. To se dá jenom, pokud v té věci nemáme obavy. Pokud máme, je třeba s nimi vědomě pracovat. Co je za nimi? Strach ze selhání, nedostatečnosti, nedokonalosti, nepřijetí, neuznání? Každý máme svého „bubáka“, bez ohledu na věk… Porozumění svým modelům chování a jejich automatickým reakcím i „automatickým odpovědím“ v době nepřítomnosti mozku (když jsme ve stresu a v emocích) je dalším velmi dobrým a preventivním krokem. Techniky a nástroje, které jsou jednoduché a efektivní jsou posledním dílkem skládačky, abychom mohli tvořit s vášní a přitom bezpečně. Dá se to zvládnout, pokud vládneme nad svými volbami i hranicemi my sami a vědomě. A pokud se to teprve učíte a hledáte někoho, kdo vám s tím pomůže, tak se ozvěte. Ve speciálním programu JAK HOŘET A NEVYHOŘET, který využívá optimální kombinaci koučinku a terapie, s tím umíme rychle pohnout. Bližší informace můžete získat na mém e-mailu. 😊 A pokud chcete vědět více o tom, co nás v letošním roce čeká, poslechněte si podcast o jeho zaměření. Možná mnohé pochopíte už nyní, ač teprve uzavíráme únor. Nebo se nechejte opečovat celoroční meditací, která pomůže najít své vnitřní zdroje i klid. Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Duševní zdraví nejen teens

25.11.2024

Duševní zdraví je momentálně velkým tématem. Neobjevilo se z ničeho nic a já vnímám jeho prosakování do životů nejen dospívajících posledních zhruba osm let… Uvědomování si sebe sama v kontextu naplňování potřeb společnosti a systémů kolem nás dává prostor pro nespokojenost a pocity nepřijetí toho, jak jsou karty rozdány. To přirozeně vede nejen k otázkám „kdo jsem vlastně já?“, ale také to aktivuje touhu bojovat za sebe a své volby. Vnímáme to napříč společností. Aktivisté, bez ohledu na téma a předmět zájmu ukazují, co je pro ně špatně a jak je potřeba to změnit. Nemusíme se vším souhlasit, ale já právě proto cinkala klíči na náměstí Svobody před 35 lety. Abychom mohli říct, co si myslíme, co cítíme, co potřebujeme a stříleli nápady na změny, které tady ještě nebyly. Protože to je princip evoluce. Nikoliv duplikace, notabene něčeho, co nefunguje. Strach z nového tady byl ale vždy… a má silnou moc nás umlčet. Co ale umlčet nemůžeme je to, jak se daří našim dětem. Ty jsou momentálně největší hybnou silou změn. Nikoliv však tím, jak je jim báječně. To změny ve společnosti bohužel neaktivuje. Nýbrž tím, jak se jim daří mizerně. Pak začnou tyto okolnosti tlačit rodiče do velké nepohody a starostí, které vedou k nové aktivitě a změny se mohou dít. Už několik let stojím na počátku těchto změn, v situacích, kdy je dětem a dospívajícím natolik nedobře, že rodiče začínají hledat nové cesty. Cesty, které jsou trochu „out of the box“. Cesty nové. Cesty jiné. A do této kategorie pro mnohé patří i moje terapeutické služby. Jelikož bylo volání rodičů čím dál hlasitější, vznikl před několika lety nový produkt zacílený na dospívající, kteří se na své cestě dotkli velkých hloubek i dna, jenž znepokojuje jejich rodiče. Strach, obavy, pochybnosti, pocity viny i selhání na obou stranách. Nepřijetí, nedostatečnost, sociální izolace sevřely tyto rodiny do úzkostí, které bránily radostnému prožívání života. Tak vznikl speciální program pro teens. Není to o jednom sezení, ani o třech, to se nedá vše otevřít, porozumět a přijmout. Je to o cestě… tak jako trvá těhotenství devět měsíců, tak i v tomto případě je to stejně dlouhá cesta. Doplněna o dvě pauzy, aby byl prostor vše zaintegrovat a v tom zdánlivém nic zjistit, co je třeba pootočit. Cesta trvá rok… Co je to ale jeden rok pro změnu na celý život? Abych to vyjádřila přesně, použiji slova jedné šestnáctileté slečny, která mým programem prošla i slovy jedné maminky, jejíž patnáctiletá dcera se programu také zúčastnila. Věřím, že je v nich vše. A pokud potřebujete vědět více, tak se ozvěte. Jsem tady. 💖 Eliška E., 16 let K Elišce jsem začala chodit minulý rok. Za ten rok mě naučila, jak se dívat na věci z jiné strany a pracovat jak sama se sebou, tak i s ostatními a jsem velmi ráda, že jsem ji našla. Když jsem přišla, cítila jsem se ztracena sama v sobě, vlastně jsem ani nevěděla, kdo jsem. Pořád hledám kdo jsem, ale teď už vím, že jsem bytost plna lásky a radosti, kterou chci dál šířit. Určitě Elišku doporučuju. 💖 Š., dcera 15 let Na Elišku Lukonchik jsem narazila na Facebooku, kde jsem viděla jeden její rozhovor a zaujala mne přednáška, která se týkala chování dospívajících dětí. V té době moje dcera byla na základní škole v osmé třídě, potýkala se s úzkostmi a panickými atakami, měla i velmi černé myšlenky. Nevěděla jsem si rady, dcera nechtěla chodit na žádné terapie, začínala přicházet v úvahu i léčebna. Po přednášce Elišky jsem se rozhodla, že ji oslovím a zkusím přivést dceru na sezení k ní. Bylo to dobré rozhodnutí – Eliška byla první terapeutka, která vzbudila v dceři důvěru, chodila k ní asi rok a změny v psychice byly opravdu viditelné. Hlavní důvod, proč toto píšu je, že je v dnešní době spoustu rodičů, kteří si neví rady, když jejich dítě něco trápí, zkuste se obrátit na Elišku, nikdy není pozdě vyhledat pomoc a naděje na změnu vždy existuje.

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Sebeintegrace, Upgradované děti, Vzdělávání hravě —

Vzdělávání je dělání aktivit, které mohou bavit. A baví!

30.9.2024

Od malička jsem byla tvor zvědavý a zvídavý. Do věcí jsem skákala po hlavě a procházela mnohými dveřmi, které se otevíraly a postupně mě vedly na cestě životem. Kdysi dávno bych jen stěží dokázala odhadnout, kam až mně a mnou milovaná zvídavost dovede. Vím už dost? To stěží, a tak otevírám další a další… 😇 Dalšími otevřenými dveřmi bylo před dvěma roky absolvování mezinárodní letní školy individuální psychologie ICASSI v Dublinu. Chtěla jsem vědět víc… a tak vyzbrojena jen svoji otevřenou myslí, srdcem a ochotou poznávat jsem vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Ač přiznávám, že největší motivací bylo setkání s mých Adlerovským idolem, Alyson Schafer. A to se i stalo a dnes je mně v zádech, když někde tápu a jsem ji za to velmi vděčná. 🙏 Letos jsem se po ICASSI rozhodla, že projdu dalšími dveřmi a zaplatila jsem si certifikovaný kurz Pozitivní disciplíny vedený úžasnou Fionnualou Hoffman, další krásnou bytostí. Teaching Parenting the Positive Discipline Way. Nyní jsem certifikovanou edukátorkou a těším se na trénink, který budu poskytovat rodičům, učitelům, chůvičkám nebo klidně i prarodičům. Těším se moc, protože funkční a efektivní nástroje této metody jsou fenomenální! 👍 A o co jde? Jde o trénink, na kterém se rodiče učí, jak učit své děti samostatnosti, vzájemnému respektu, schopnosti řešit problémy, učit se z vlastních chyb a být v souladu se sebou i komunitou kolem. Zní to krásně, že? Nestane se to přes noc a není to program pro ty, kteří se chtějí ráno vzbudit a mít „nové“ dítě. Je to pro ty, kteří jsou si vědomi toho, že výchova je cesta. A také, že jestli chceme, aby se děti nějak chovaly, potřebujeme se tak nejdříve chovat sami. A především sami k sobě. 😊 Nehledejte v tom ale žádný osobní rozvoj, i když ruku na srdce, tomu se nevyhneme nikdy a nikde, ale hledejte rozhodně cestu praktickou, plnou nástrojů a možností. Letos otevřu jeden „testovací mini běh“ a příští rok to rozjedeme naplno. 🥳 Těšíte se? Já moc! Tak třeba někdy na nějakém tréninku ahoooj! Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Nezařazené —

Rok dřevěné špejle odkrývá karty…

26.7.2024

Také vnímáte, že je tento čas něčím jiný a zvláštní? Nechejte se provést krátkou inspirativní úvahou… 😇 Letošní rok je docela rok pravdy. Ne té, kterou jsme si vytvořili na základě všech získaných zkušeností, přijatých pravidel a naučených systémů přesvědčení, že něco má vypadat nějak a někdo se má chovat nějak. Co se nesmí, co se musí, co se může a co se nemůže. Ale té vnitřní opravdové a autentické pravdy, že něco nějak hluboce cítíme bez ohledu na to, jak to zapadá do tabulek, očekávání či nastavení společnosti.  Tyto hluboké vnitřní pravdy se vynořují posledních několik let a hovoří s námi jazykem, který se mnohdy teprve učíme. Jelikož jsme nastaveni na přímé zkušenosti v naší fyzické realitě (tedy co opravdu fyzicky neprožijeme, jako by se vůbec nestalo), tak kvality jako vizualizace, intuici, jasnovidění, aj. nemají mnoho prostoru, jak nás oslovit a něco v naše směřování změnit. Od ledna se naše autentické postoje postupně otevírají a ukazují ve vzrůstající tendenci. Nejdříve byly zacíleny na nás, pak na vztah nás a těch druhých, poté na to, jak v souladu s tím konáne, následně konfrontovaly systém, ve kterém žijeme, poté nás vedly do obav a pochybností, jestli budeme milováni, pak si vzaly na řadu pravidla, se kterými neladí, aby vytáhly v tomto měsíci hluboké city, které s tím souvisí. Vše má svůj řád, ať to vypadá zvenku jakkoliv. Blížíme se k času, kdy se karty odkryjí zcela a úplně. Tam, kde je dlouhodobě pnutí už to nepůjde zamaskovat, a tak mohou přicházet situace, které dané téma „zlomí“. Nikoliv nás, ale pózu, ve které jsme léta setrvávali a dosavadní vývoj… máme pro to české pořekadlo že se láme chleba… Mnozí už četli o období Lví brány, které se každoročně opakuje, ale pokaždé přinese trochu něco jiného a otevře dveře pro jinou úroveň. Ta letošní se bude dít v duchu témat autenticita a hluboká pravda.  Pojďme ještě využít vibrace a nastavení července pro to, abychom skrze city a pocity poznali, jak to doopravdy v daných tématech máme. Pojďme se s laskavostí opečovat a připravit na změny, které život přináší. Jsem si jistá, že každý z nás podvědomě ví, kde je naše špejle už tak moc ohýbaná, že ji buď dobrovolně a vědomě rozdělíme na dvě části a s jednou se rozloučíme nebo se zlomí. Nepotřebujeme k tomu nikoho, protože pravda je v nás. 💖 Buďme k sobě citliví a jemní, postarejme se o svá těla, protože srpen může být plný dobrodružství, která budou stát naše síly. 😉 Eliška Pokud se chcete nechat provázet inspiracemi a informacemi pravidelně, můžete si vybrat předplatné, které vám zajistí, že vám obsah přistane přímo v e-mailu bez nutnosti sledovat sítě. 😉 Budu se těšit. 😊

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – fyzický měsíc, aneb tělo v akci

14.3.2024

Březen je fyzickým měsícem, ve kterém hraje naše tělo prim. Připomíná, vytahuje a aktivuje mnohé, co jsme jako děti zažily v tom nepříliš laskavém módu. Buněčná paměť je chytrá a není kámoška s hodinkami, tudíž je ji úplně jedno, jaký letopočet se píše. Jestli jsme ještě dětmi nebo už dospělými či dokonce seniory. Jakmile se určitý pocit dostaví, aktivuje se reakce těla. Při bolestných pocitech samozřejmě ta ochranná. A pakliže nevíme co s tím, jak to změnit a prožíváme v tom daném kontextu pocity bezmoci, je další obrannou reakcí našeho těla nemoc. Protože, kde není moc, je nemoc. To už není v dnešní době nic nového. Těch emocí, které s námi umí zacloumat a jsou celoživotně aktivní, tedy bez ohledu na aktuální vnější „kulisy“, není až tak mnoho. Ty nejvíce obvyklé bolestné jsou: 😳 pocit přehlížení 😳 pocit zrady 😳 pocit ponížení 😳 pocit nevyslyšení 😳 pocit nepřijetí 😳 pocit nedocenění Každý z nich lze ale využít a přetavit v pocity, které nás povedou k prospěšným změnám. Možná to tak nevypadá, ale lze. A opět, bez ohledu na to, co se aktuálně kolem nás děje, tedy na vnější kulisy. Znát cesty přetavení je návod pro každodennost. Je to S.O.S kuchařka pro každý vztah, situaci a téma. Program a na to nasedající digitální kurz PŘETAVENÍ POCITŮ bude k dispozici přibližně začátkem června. Pokud by vás zajímal, napište si o více informací. 😊 Než ale tento praktický kurz pro každý den vyběhne, můžete se alespoň nechat inspirovat textem či podcastem tím, co právě v březnu vibruje v našem společném prostoru. Jaké modely chování rozpohybovávají konání naše i těch druhých. Rozumět tomu, co se děje, je samo o sobě uvolňující. A pokud by toho bylo moc a potřebovali byste s uvolněním ještě pomoci, nechejte se inspirovat. Protože neumíme změnit to, co se kolem nás děje. Umíme ale rozhodně změnit to, co se děje uvnitř nás. 💖 Mějte tedy krásný březen a ať je vám hezky a radostně! 😘 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Společenský „syndrom zrychlení“… cože to zase je???

17.2.2024

Včera jsem opět měla svůj aha moment… ne, v souvislosti se svými osobními věcmi, ale ten společenský. A stal se mně v tunelu. Ano, slyšíte dobře, v tunelu. 😃 Tak já vám ten příběh povím, ju? Zařazuji se do levého, tedy ve městě souběžného pruhu, protože je o něco rychlejší, aniž bych měla úmysl předjíždět. Chci se jen zapojit do rychlejšího vláčku… Najednou řidič přede mnou začne zrychlovat, aniž bych se na něj „lepila“ a hlídám si potřebný a žádoucí odstup. Přesto zrychluje. Přede mnou se vytváří mezera, protože nechci jet rychleji než povolená rychlost + 9 (moje osobní norma 😃) a za mnou se řidič začíná na mě lepit, protože se všímá mezery vznikající přede mnou. Mírně tedy přidávám a překračuji své osobní hranice, a co se neděje? Situace se opakuje. Ten přede mnou zrychluje, tvoří se mezera, ten za mnou se lepí, ale já už nepřidám. Pravý pruh je plný a já s ledovým klidem svému neviditelnému spolujezdci říkám: „Ach jo, tenhle společenský syndrom zrychlení…“ A je to na světě! 😂 Najednou jsem si uvědomila, že demonstrace přes silniční provoz a auta je jen zrcadlem mnoha jiných situací. Kdy někdo z různých důvodů zrychlí v tom, co dělá, protože má zrovna více sil, více ho to baví nebo má svoji vnitřní osobní motivaci. Ti za ním mají najednou pocit, že jsou nedostateční, nevýkonní, nedokonalí, a tak máknout i za cenu, že nehledí na své hranice, možnosti, kondici a baterky. S vypláznutým jazykem ho dohání. Ten vepředu však začíná mít pocit, že už není tak mimořádný, že začíná být průměrný, a že nepodává výkon, který by ho vynesl tam, kam chce či potřebuje. Začíná tedy zrychlovat, tentokráte na úkor svých sil a možností, se svým vypláznutým jazykem. Začíná další kolo…. A víte, kdy to skončí? Až budou všichni v háji! Tak, kdo tuhle situaci z nějaké oblasti života nezná, ruku nahoru…. ááá, žádnou nevidím. Takže, přátelé: klídek a pojďme se domluvit, že už z tohoto syndromu společně vystoupíme! 😊 Kdo neví, jak na to, s čím to ještě souvisí a jak si to zvědomit, pohlídá si moje články a přidá se na webinář na toto téma! 😉 Coming soon… 😊 Ať už tady nebo přes e-mail skrze Forendors.. Pozvánka na webinář i s registrací vám přijde pár dnů předem. Pokud chcete tuhle radost z vyléčení z tohoto syndromu ještě někomu dopřát, posdílejte mu tento článek, ať se stíhá přihlásit k bezplatnému newsletteru, díky kterému se k němu další informace zavčas dostanou. 😉 A já se budu těšit nejen na vaše komentáře, klidně už dnes, ale poté na setkání na webináři.  Eliška Foto: Pixabay / ulleo

— Blog, Cesta zvědomění, Nezařazené, Psychosomatika a její tajemství, Vlog —

Psychosomatika na těle

15.2.2024

Každý měsíc má v rámci psychosomatiky svá specifika. Moje podcasty vás neumí vyléčit, ani zajistit, aby tělu nebylo ouvej, ale rozhodně vám umí propojit souvislosti tak, abychom uměli tělu rychleji pomoci, podpořit ho a příště se podobným diskomfortům vyhnout. A to už za to stojí… 😊 Nyní je k dispozici právě únorový díl… nechejte se pozvat a těším se na vaše komentáře.

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Instrukce, destrukce, konstrukce…. aneb život s puberťákem.

31.1.2024

Vše, co fungovalo se najednou zdá býti zcela nefunkčním a neefektivním. Mohou nám připadat pokažené naše děti (ráda používám pro pubertu svůj osobní výraz „dočasný error“) nebo se můžeme najednou cítit pokažení my, v roli rodičů. Pokud to jsou občasné výstupy, umíme to obvykle uvolnit, vybalancovat, najít rovnováhu a opět se dostat do klidu. Pakliže se to ale děje na denní bázi a není čas to zpracovávat a ani nemáme prostor na psychohygienu a odstup, jsou stavy přetížení a z toho plynoucí emocionální nestability servírovány bez servítků. Na obou stranách. Což nadále může prohlubovat vzájemné komunikační propasti a pocity smutku… 😢 Program bohužel nemám, tedy mám v hlavě, ale na jeho vývoj by byly třeba miliony (a ty nemám), takže alespoň základní tip, jak pozměnit komunikaci, aby se alespoň trochu uvolnily vzájemné třecí plochy. Než vám je představím, je třeba opět si připomenout, v čem jsou upgradované děti (děti 21. století) jiné: 1/ pokud jim něco nedává smysl, nemají ochotu to dělat a pokud tlačíme, aktivujeme jejich nespokojenost, otrávenost, hněv… nebojí se ho ukázat (tak jako generace dříve narozené) 2/ primárně jsou loajální ke svým potřebám a snům, což neznamená, že neumí posloužit druhému. Nicméně analogie je jasná, nejdřív jsem tu já a následně svět kolem mě. Což je zcela otočený princip oproti předchozímu století. Vlastně poměrně autenticky naplňují podstatu“ „miluj bližního svého jako miluješ sám sebe“. Z tohoto výroku je zřejmé, jaké je pořadí… je tedy čas na správnou interpretaci a ony to ví. 3/ už nedovolí, aby je někdo zneužíval proti jejich vůli, ani za cenu společenského prospěchu, výhod nebo kvůli penězům. Hmotné statky končí v jejich seznamu tam, kde začíná osobní nastavení, přes které nejede vlak. Tak jdeme nyní na základní principy mé „komunikační triády“. Je rozdělena na pouhé 3 kroky: 1/ Instrukce = destrukce Tato generace nechce instrukce. Ostatně vidí kolem sebe, kam bezhlavé instruování svět přivedlo. Ano, položme si ruku na srdce. Absence kritického myšlení a slepá poslušnost a kopírování předchozího přivedlo svět do doby extrémů. Na všech úrovních: klimaticky, ekonomicky, politicky, sociálně… Můžeme se na upgradované děti zlobit pro to, jaké jsou. Pravdou ale je, že za to, v čem žijí můžeme my všichni, dříve narození. Pokud tedy nechceme v rámci naší komunikace docílit ukončení společného „napojení“, zapomeňme na instrukce. Místo toho zapojme do rozhovorů otevřené otázky. Ty končí nejen otazníkem, ale dávají prostor na odpověď, která je jiná než ano či ne. Že to chce trénink? Ano, chce. Ale ostatně, co ne? Pakliže v souvislosti s touto generací zůstaneme u instrukcí, bude destrukce naší komunikace dalším přirozeným krokem adolescentů. 🙈 2/ Destrukce = konstrukce Ukončení rozhovoru, emoce lítající kolem, neochota jakkoliv vyhovět nemusí být až takovou destrukcí dané situace, jak to na první pohled nám dospělákům připadá. Naopak, pokud k tomu už dojde, je vítaným prvkem (pakliže jsou samozřejmě všichni „safe“, jak říkají mladí), který vytvoří prostor pro zdravý odstup od situace a dá také prostor na uvolnění všech emocí, které se v situaci objevily. Upuštění páry je léčivým procesem a především je tato pára hnacím prvkem pro změny. Bez těchto emocí by nebyl aktivován směr vpřed (ke změnám), a to se netýká jen parní lokomotivy, ale všech situací. Není tedy třeba hned situaci řešit, ale je třeba počkat, až si to sedne a my budeme vnitřně přesně vědět, co udělat dál. Dokud nevíme, dává smysl nekonat. Z chaosu vzniká řád… nejen ve vesmíru, při vzniku nové hvězdy, ale třeba i při početí. Je to tedy velmi funkční a miliardami let osvědčený proces. Věřte mu! 😇 3/ Konstrukce = instrukce Jakmile se naši adolescenti uklidní (a my samozřejmě také), začnou nás sami informovat o změnách a krocích. Dokonce nás mnohdy začnou sami instruovat, co a jak máme dělat. Jsou moudří, oni ví, že my to narozdíl od nich potřebujeme. Pakliže se v této chvíli osvobodíme od nastavení naší mysli, ega a z toho plynoucí dříve nastavené společenské hierarchie, budeme ochotni připustit, že to, jak věci vidí a vnímají tyto děti 21. století dává často smysl. Výsledkem bude, že nás postoje a názory této otevřené (open-minded) generace otevřou. Že se aktivuje naše kritické myšlení, které nyní v čase tolika krizí opravdu potřebujeme. Ne proto, abychom to vyřešili za naše děti, ale abychom jim dali prostor, aby to mohli vyřešit efektivně a časem ony. A když už jim v tom neumíme poradit, neměli bychom jim na té cestě alespoň zavazet. Aby mohli konstruovat (tvořit) svět, ve kterém budou žít ony i jejich děti. Kruh je uzavřen, milí. Víc vědět netřeba. Snad jen, že je každá situace jiná. Že jsme pokaždé jinak v kondici. Že máme jako dospělí taky svoje fu*k upy (průšvihy) a ty ovlivňují to, jak reagujeme. Jsme lidé, všichni. Mladí, staří, malí, velcí, chudí, bohatí. Každý konáme v daný okamžik jak nejdokonaleji umíme. To, že se to časem ukáže jako nedostatečné a my postoj přehodnotíme a uděláme to ještě jinak, je základní princip evoluce. Bez tohoto procesu nemůže být život. Takže, jestli chceme přežít, je načase přijmout i to, že se věci mohou dít a dělat jinak, než nás dříve učili. Než jsme si dříve mysleli. Než jsme byli dříve přesvědčení. Však svět kolem nás, náš svět, je dostatečným svědkem toho, jestli to bylo správně nebo ne… já svoji odpověď už znám. A co vy? Těším se, že se se mnou podělíte a jestli máte dotazy, tak se ptejte… jsem tady. 💖 Eliška Foto: Pixabay/sweetlouise