Štítek: autenticita

— Blog, Cesta zvědomění, Nezařazené —

Rok dřevěné špejle odkrývá karty…

26.7.2024

Také vnímáte, že je tento čas něčím jiný a zvláštní? Nechejte se provést krátkou inspirativní úvahou… 😇 Letošní rok je docela rok pravdy. Ne té, kterou jsme si vytvořili na základě všech získaných zkušeností, přijatých pravidel a naučených systémů přesvědčení, že něco má vypadat nějak a někdo se má chovat nějak. Co se nesmí, co se musí, co se může a co se nemůže. Ale té vnitřní opravdové a autentické pravdy, že něco nějak hluboce cítíme bez ohledu na to, jak to zapadá do tabulek, očekávání či nastavení společnosti.  Tyto hluboké vnitřní pravdy se vynořují posledních několik let a hovoří s námi jazykem, který se mnohdy teprve učíme. Jelikož jsme nastaveni na přímé zkušenosti v naší fyzické realitě (tedy co opravdu fyzicky neprožijeme, jako by se vůbec nestalo), tak kvality jako vizualizace, intuici, jasnovidění, aj. nemají mnoho prostoru, jak nás oslovit a něco v naše směřování změnit. Od ledna se naše autentické postoje postupně otevírají a ukazují ve vzrůstající tendenci. Nejdříve byly zacíleny na nás, pak na vztah nás a těch druhých, poté na to, jak v souladu s tím konáne, následně konfrontovaly systém, ve kterém žijeme, poté nás vedly do obav a pochybností, jestli budeme milováni, pak si vzaly na řadu pravidla, se kterými neladí, aby vytáhly v tomto měsíci hluboké city, které s tím souvisí. Vše má svůj řád, ať to vypadá zvenku jakkoliv. Blížíme se k času, kdy se karty odkryjí zcela a úplně. Tam, kde je dlouhodobě pnutí už to nepůjde zamaskovat, a tak mohou přicházet situace, které dané téma „zlomí“. Nikoliv nás, ale pózu, ve které jsme léta setrvávali a dosavadní vývoj… máme pro to české pořekadlo že se láme chleba… Mnozí už četli o období Lví brány, které se každoročně opakuje, ale pokaždé přinese trochu něco jiného a otevře dveře pro jinou úroveň. Ta letošní se bude dít v duchu témat autenticita a hluboká pravda.  Pojďme ještě využít vibrace a nastavení července pro to, abychom skrze city a pocity poznali, jak to doopravdy v daných tématech máme. Pojďme se s laskavostí opečovat a připravit na změny, které život přináší. Jsem si jistá, že každý z nás podvědomě ví, kde je naše špejle už tak moc ohýbaná, že ji buď dobrovolně a vědomě rozdělíme na dvě části a s jednou se rozloučíme nebo se zlomí. Nepotřebujeme k tomu nikoho, protože pravda je v nás. 💖 Buďme k sobě citliví a jemní, postarejme se o svá těla, protože srpen může být plný dobrodružství, která budou stát naše síly. 😉 Eliška Pokud se chcete nechat provázet inspiracemi a informacemi pravidelně, můžete si vybrat předplatné, které vám zajistí, že vám obsah přistane přímo v e-mailu bez nutnosti sledovat sítě. 😉 Budu se těšit. 😊

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Srpnová kuchařka modelů chování – NAJÍT SÍLU VE SVÉ KŘEHKOSTI

14.8.2023

V měsíci srpnu budeme mít mnoho příležitostí vnímat situace, ve kterých jsme dříve měli (nebo možná ještě máme) černobílé vidění. Situace, ve kterých reagujeme naučeným způsobem, na základě systémů přesvědčení, které jsme o sobě, o druhých nebo o světe získali a přijali. Obvykle proto, abychom se obrnili proti všem zraněním, bolístkám, zradám i nelaskavým jednáním. Ale i přesto, jak moc a jak dlouho nám sloužili, můžeme mít pocit, že už nám s nimi není dobře. Dostat se ke všem hlubokým zraněním však nebývá snadné, protože bývají schovány hluboko pod slupkou. Mnohdy jsme se naučili schovat se za pomyslné brnění, abychom vypadali statečně a silně. Abychom nebyli vnímání jako někdo slabý, nedostatečný. Abychom byli pro ostatní milovatelnými… protože ti, kdo bývají silní jsou těmi, kterým se dostává ocenění, uznání, přijetí i lásky. A tohle byly vzorce, ve kterých jsme často vyrostli. Srpen právě tyto vzorce bude vytahovat skrze situace, ve kterých půjde o naší sílu. Ať už tu mentální nebo tu fyzickou. Případně i tu emocionální. Což dříve mohlo znamenat nenechat se dostat do slabosti, do emocí a už vůbec ne do jejich projevu. Časy se mění… Máme tady rok citlivosti a naladění se na svoji esenci, a tak přichází také čas na pravdu. Na opravdovost. Na autenticitu… na to, být se sebou v jednotě, aniž bychom se v mnoha situacích cítili oddělení od svého hlubokého Já. Srpen bude skrze cesty do emočních situacích podporovat nalezení naší vnitřní hluboké rovnováhy, jednoty… naší monády, ve které všechno obsahuje vše a nic není od ničeho odpojené. Kde je zranění součástí léčení a léčení součástí zranění. Ve které porozumíme cyklu vzájemného ovlivňování a obohacování, aniž bychom měli potřebu vynášet soudy na tím, co je dobré a co zlé. Co je správné a co špatné. Abychom tuto rovnováhu mohli nalézt, abychom porozuměli tomu, co nás zraňuje a co naopak léčí, bude potřeba, abychom s tím byli ve spojení. Abychom to žili. Aby tyto nové vzorce, nové zkušenosti vyplynuly z toho, že to zkusíme… že zariskujeme ve jménu nového poznání a dovolíme se, možná po opravdu dlouhé době, nechat se dovést do hlubin svého Já až ke svým vlastním a přirozeným emocím. Nahlídnout na své obavy a strachy. To proto, abychom uviděli, které jsou ještě opravdu platné a pro nás prospěšné, a které jsme jen podědili, ale už je ve skutečnosti nepotřebujeme…. a tak je čas je odložit.  Měsíc srpen bude vyžadovat naši sílu, ale nikoliv tu vnější. Tu naučenou a natrénovanou. Ale tu vnitřní, která není vidět, a za kterou obvykle nedostáváme bezprostřední ocenění, protože je schována. Tu, o kterou se můžeme doopravdy opřít, když naše emoce vyplaví pocit melancholie, odpojení se od své esence nebo pocity nedostatečnosti a nedocenění. Naši vnitřní pravdu, bez ohledu na to, v jaké rodině, společnosti či době jsme vyrostli. Jaké jsme měli rodinné podmínky nebo rodiče. Tu pravdu, která na nás „křičí“ od počátku a jen jsme ji možná neslyšeli a nebo jsme měli strach ji slyšet, protože by to bylo příliš nebezpečné a riskatní. Většina z nás už dlouho v takových podmínkách nebydlí, nežije… už dávno nám není diktováno, co můžeme a co nemůžeme, a přesto žijeme ve stereotypech a vzorcích, které z toho vychází. Tak je načase, v tempu a vibracích měsíce srpna, chopit se příležitosti a posvítit si na to, kdo jsme my jako unikátní a jedinečná bytost. Jako bytost zahrnující své mužské i ženské předky. Jako bytost obsahující jak energii muže, tak i ženy. Jsme dokonalými a úplnými už ze své podstaty a jediné rozdělení pramení z našeho systému přesvědčení. A protože je jenom a jenom náš, nikdo jiný to za nás „nespraví“.  Pojďme se tedy vydat na srpnovou cestu plnou protipólů, které však budou vyplavovat naše opravdové emoce, naše opravdové pravdy i zranění bez nutnosti kohokoliv obviňovat či soudit. S vědomím, že jsme si na nějaké úrovni přesně tuto cestu vybrali a můžeme důvěřovat naší duši, že přesně ví, co dělá. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… protože ať chceme či nechceme na počátku cesty každého z nás byla láska. Mohla mít mnohé podoby, přesto to byla láska. Příběhy zrození nebo ještě spíše početí jsou nesmírně zajímavé a rozmanité. Někdo se rozhodl být rodičem pro lásku k druhému, někdo pro lásku k rodičům, další pro lásku k sobě a i když to tak nevypadá, vždy ji tam nakonec najdeme. Jen se ta pravda málokdy nachází na povrchu. Ty největší poklady se skrývají v truchlicích, v jeskyních, hluboko pod povrchem. Vždyť o tom jsou všechny pohádky, které slýcháváme už od dětství. Najít odvahu, postavit se vlastnímu strachu a objevit to nejcennější, za co stálo nakonec bojovat. A proto přichází srpen. Aby otevřel poklady v našich srdcích i za cenu, že nás to na chvíli dostane z rovnováhy. Že to na chvíli rozvibruje naše emoce. Že možná budeme mít na chvíli pocit, že selháváme… ale věřte, že nakonec získáme ten největší dar v podobě své opravdové vnitřní síly. Vždyť i ta truhlice plná pokladů obsahuje diamanty. Kameny, které jsou nejtvrdšími, ale zároveň i nejkřehčími… a v tom je jejich největší krása. Možná i proto jsou nazývány slzami bohů. Tak pojďme zářit jako diamanty a cítit se dokonalými i v situacích, kdy pláčeme a jsme zraněnými, milí a milé. 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

16.11.2021

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

— Blog, Cesta zvědomění —

Říjen… čas vypustit své pravé já.

14.10.2021

Říjen se již vložil do našich životů a přináší nám opět nová poznání i výzvy. Ne všechny se dějí v klidu a míru, ale každý nový začátek využívá explozivní energii. A je jedno, jestli je to startování spalovacího motoru, ejakulace při početí nebo třesk super novy. Tahle energie je nedílnou součástí tvorby… každé tvorby, tedy každého konání. Přesto všechno, to s ní mnohdy máme více či méně „rozházené“. Tak se na to pojďme spolu kouknout… 🥰 Máme za sebou devět studijních měsíců letošního roku a nyní nás čeká „zkouškové období“. Poslední kvartál, který je hutný už jen tím, že má dvojciferná čísla. Všeho tedy 2x tolik… 🙈 To, co jsme řešili v lednu, v rámci zkušeností v tématech sebelásky a vztahů, kde je láska zapojená (což jsou vlastně všechny naše vztahy ať už k někomu či něčemu), tak to nám říjen nabídne v podobě ostrých testů. 💪 Jestli jsme se v zadaném „učivu“ během roku opravdu posunuli. Jestli jsme se přijali ve své jedinečnosti, a jestli jsme také ochotni žít naši autenticitu i v situacích, které působí na druhé možná i rozporuplně nebo v nich vyvolávají jakýkoliv vzdor či nesouhlas. 😉 Jestli jsme se z vnímání lásky, že buď jenom miluji nebo jenom nesnáším, posunuli do jednoty, že obě kvality patří k vyváženému vztahu. Že je v pořádku cítit lásku a k tomu dokonce v něčem i nesouhlas či odpor. 🙈 Že mohu druhého za něco milovat a za něco nesnášet. Že je v pořádku sama/sám sebe za něco milovat a za něco nesnášet. Protože o tom to je. Když se snesu i v okamžiku, kdy se nesnáším, miluji se bez podmínek. 💖 A s ostatními je to stejné… 😊 A to je láska. Rovnováha přitažlivé a odpudivé síly, která není uměle zafixovaná, ale mění se v každém nádechu. Rovnováha na miskách vah, které se neustále pohybují, podle toho, co se nám „načte“ do pocitů a do naší mysli. Neustálé a nikdy nekončící „chytání signálu“, který se může zdát nestabilním, ale díky této dynamice může být vztah živým. K sobě i k druhým… 💖 Říjen nás velmi podporuje, abychom si definitivně přiznali, kdo jsme a nebáli se za to postavit. I za cenu konfliktu. Tedy spíše často domnělého konfliktu… Naše mysl vytváří ochranné scénáře na základě již získaných zkušeností a nemá přístup do „škatulky“ budoucnost. Tato škatulka patří srdci. 💕 Proto nám mysl už dopředu preventivně nabízí varovné scény. Aby nás ochránila… Abychom si zas a znovu nenatloukli. 😢 Ale pokud si stoupneme vědomě do své síly, nebude nás muset chránit a stane se dobrým a laskavým průvodcem, nikoliv striktním a necitlivým šéfem. Dá nám své moudré vhledy, ale bude v míru respektovat naše volby, které se dějí „o patro níž“. V úrovni srdce. 💖 Stanou se z nich parťáci… 🙏 Je tedy na nás, jestli si dovolíme využít možná i explozivní energii, abychom započali své „nové“ Já. 🙏 A není podstatné, čeho se to týká. Každá situace, každé téma, každý vzorec chování má svůj začátek i svůj konec. Buď se v našich krocích přijmeme a postavíme své volby a touhy na první místo, nebo svým „nekonáním“ dovolíme těm druhým, aby nám říkali, jak má naše cesta vypadat. Není to o nich. Je to o nás… 😇 Pak ale taková cesta není doopravdy jen naše. Jakmile toto dovolíme, každý z těch, kteří vedle nás kráčí, nás v něčem nějak omezí. Nastaví své vlastní meze, limity, hranice. Samozřejmě, že pro naše dobro a se spoustou dobrých důvodů. A mnohdy opravdu z čisté lásky… 💖 Naše cesta se ale může stát čím dál užší, až můžeme mít pocit, že pro nás není bezpečná. Že se tak moc bojíme, že jsme tak moc sevření ve strachu z chybného rozhodnutí, kroku či selhání, že se vlastním strachem už ani pořádně nenadechneme, abychom z té uzounké cestičky nespadli někam dolů, do pomyslné hluboké rokle. 😢 Tělo s námi hovoří, a tak se můžeme trápit s bolestmi zad, astmatem či jinými dýchacími problémy nebo depresemi či úzkostmi. Ve strachu z konfliktu můžeme být úplně vzadu, v pozadí vlastního života. A to málokdy bývá vítězná poloha… 🙄 Pojďme si v energii měsíce října, který se nebojí jít do věcí po hlavě, dovolit nebýt tou poslední mužskou buňkou mezi dalšími šesti miliardami, která se cítí přehlížena, nemilována, nepřijímána, ale tou první, která se žene vpřed a nepřemýšlí, co bude až… i s rizikem, že nebude vybrána, že nebude ta, která to vyhraje. Přesto koná s využitím všech svých kvalit, teď a tady a je jí úplně jedno, jak si to kdokoliv z dalších „spoluhráčů“ řeší. Jsou tam spolu, ale každý má své tempo, svoji cestu, svůj vnitřní záměr. Jdou stejným směrem, neubližují si, ale přesto nese každý stopu své jedinečnosti. Není to krásné přirovnání? 😍 Proto bývají děti z IVF tak orientovány na svůj záměr, svoji cestu, své potřeby. Jsou to totiž buňky, které „vyplavaly“ z používaného přístroje jako první. Šly si za svým a měly „koule“ (tedy vlastně ještě žádné neměly 😃) na to, nečekat na ostatní… následovaly své přirozené „volání“ a právě v okamžiku, kdy přišlo. V příležitosti, která se právě v ten moment nabídla. 💪 A říjen je taková vesmírná centrifuga, která nás pěkně roztáčí a dává nám možnost vyplavat hned, jak jsme voláni svojí vnitřní intuicí, vědomím a posláním. 😇 Uděláme to? Hned? Nebo budeme čekat na ostatní, až nám dají svůj souhlas? 😉 Nezapomínejme, že ale pořád fičíme v energii letošního roku, který má svůj vlastní „časoprostor“ a chce především pozorovat jednotlivé polohy, řešení, vhledy, pocity, myšlenky, úvahy i pochyby. Chce nás naučit, že analogický řád, že něco musí přijít po něčem, už neplatí… ostatně lepší školení, než události letošního roku a půl, si asi málokdo kdy dokázal představit. Tokio 2020 v roce 2021. Říct nám to před pěti lety, asi bychom si mysleli, že dotyčný by měl začít buď víc pít nebo s pitím přestat… 😁 Chce nás naučit, že je v pořádku své uvažování pozorovat, chvíli milovat a chvíli nesnášet. Vážit všechna pro a proti a to dokonce několikrát dokola.… Read More Říjen… čas vypustit své pravé já.