Blog

Já už je fakt nemusím…. 🙈🙈🙈

Kdo mě sledujete, znáte mé osobní postoje k sociálním sítím. Kdyby bylo na mě, vlastně je docela ráda zruším… to by ale museli lidé hledat informace i jinde. Kdo sleduje můj web, má je. Kdo ne, musí se spolehnout na sítě. Jak dlouho ještě? Netuším. Ale tuším, že se jim to v mém případě krátí. 😂😂😂 Dneska mně přišel tento e-mail. Možná i vám… No, k AI neboli umělé inteligenci mám ještě více vyhraněný názor… nechtějte ho vědět. Nebo jo, chtějte. 😃 Minimalizuji s ní styk, protože ji nevěřím. Pokud nemusím, nejsem s ní v kontaktu. Je nevypočitatelná, za mě nebezpečná a dělá si z nás „lehké holky“. Jejda, píšu ještě o AI nebo o AB (just joke! 😂😂😂😂). A my, důvěřiví a pohodlní lidé ji to úspěšně baštíme a necháme se… no, chápu, taky se nechám, ale moje „ocamcať pocamcať“ má své jasné meze. Tudíž jsem využila právo vznést námitku (viz obrázek výše). Ta spočívá v tom, že odmítneme, aby náš obsah (příspěvky, data, fotky) byly využity na „trénink“ umělé inteligence. Odmítám, aby mé myšlenky, fotky včetně pobytových fotek s klientkami, apod. trénovaly AI. Takže jsem klikla, abych odmítla. Když to také uděláte (pokud tedy chcete), dostane vás to na stránku, kde povinně musíte sdělit, co vám vadí. Například… Následně musíte akt ještě potvrdit skrze kód zaslaný na svůj e-mail a pak je hotovo. Jestli to klapne? To vám povím za pár dnů. Věřím, že ano. Pokud ne, přestanu pravděpodobně s platností nových podmínek postovat a možná mně při nesouhlasu zablokují FB a IG účet. Vše bude tak, jak má být a já zůstávám otevřená konání letošního roku, ve jménu dřevěné špejle. Kdo znáte, dáte mně za pravdu. Kdo neznáte, poslechněte si kuchařku pro rok 2024. Pochopíte. 😍 Právě i v souvislosti s žádoucím opuštěním socek se pro vás tvoří nová členská sekce. Nechejte se překvapit, myslím, že to bude docela prima… 🥰 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace

Jak si kdo ustele….

Také znáte toto krásné české pořekadlo? Pořekadlo, které v různých podobách dostupné snad ve všech jazycích… Tak si dovolím přinést jen krátkou inspiraci. Třeba právě nyní, v měsíci září, zaujme a doprovodí do hlubokého vnitřního prostoru našeho zvědomění. Však právě proto si říkám „průvodkyně na cestě zvědomění“. Tak se nechejte pozvat k malé vnitřní pouti… 🥰 Každý z nás ulehá večer do postele a v pomyslném balíčku má mnoho nových i starých zkušeností, zážitků a lekcí. Některé povedené, jiné méně. Jsme plni různých pocitů a myšlenek, a každý má jinou techniku i dovednost vše propustit a zpracovat tak, aby nás to v procesu usínání nebrzdilo a nepřetěžovalo. Vědomě víme, že se tento večerní „brainstorming“ v nějaké míře děje a je to tak v pořádku. Ne vždy jsme si ale vědomi, že uvolnění, zpracování a propuštění potřebuje i naše tělo. Jednou lehneme a spíme. Jindy lehneme a začneme se převalovat, než najdeme tu správnou polohu. A někdy lehneme, hledáme, nenacházíme ani polohu, ani spánek. Chrám naší duše, naše tělo, bývá totiž často opomíjeno v procesu psychohygieny úplně nejvíce. Co kdybychom připustili, že má vlastní inteligenci a převalováním dělá přesně to, co ho přivede do uvolnění a následně rovnováhy? Co kdybychom přijali, že je to léčivý proces, nikoliv problém? Co kdybychom mu v takový okamžik vyjádřili vděk a úctu a nechali ho „mlít se“ tak dlouho, jak potřebuje s důvěrou, že díky tomu vstaneme ráno odpočinutí a fyzicky více zharmonizování? Vystřídal by hořkost a frustraci vděk a úcta? Zkuste na chvíli právě teď zavřít oči, nacítit se na večerní „postelový proces“ a přistoupit k němu jako k léčivému procesu. Jaké pocity přichází? Pokud se objeví smutek a slzy, protože nám dojde, jak dlouho jsme naše tělo vinili z nedokonalosti, tak je nechme protéct jako léčení… Někdy nám může usínání také ukázat, jak jsme na tom s loajalitou sami k sobě. Opravdově… Pokud máme nutkavou potřebu se po ulehnutí převalovat, přesouvat a „mlít“, ale neděláme to, abychom náhodou nerušili druhého, tak máme okamžitou odpověď na to, jak moc sloužíme vlastnímu tělu. Fyzické potřeby druhého stojí před fyzickými potřebami našeho těla. Uf, tohle fakt nechceme slyšet… přesto, je to právě takto.  Život není černobílý… a proto, někdy si dovolme vzít ohled na druhého a někdy, vyhovme vlastnímu tělu. Věřme mu, že ví, proč to potřebuje. Protože pokud nebudeme fyzicky v pohodě my, nebudeme moc podpořit a podepřít druhého. Takže nakonec není nikdo vítězem…  Tak posílám mezi vás zářijovou výzvu, abyste si v tomto měsíci dovolili vědomě a intenzivně vnímat, co potřebuje tělo poté, co ulehnete do postele. A také, a především, abyste mu vyhověli ve všech bodech… a následně sledovali, jak se vám bude ráno vstávat. Co bude jinak v mysli, v srdci i v těle. 😇 A já se už moc těším na vaše komentáře a postřehy. 🥰 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování

Stůjme při sobě ve své autenticitě a originalitě… říjen 2022

Na dveře nám ťuká polovina října… no, řekla bych, že v září jsme si mysleli, že gradace kulminuje. A říjen nám předkládá první část „zkouškového“, ve kterém teprve zříme, jak jsme v předchozím letošním studiu uspěli a jak naše „těhotenství“ v rámci změny pravidel s našimi blízkými vlastně proběhlo… a co tím chci říct? Tak pojďme na to. 😇 Říjen má neuvěřitelné napojení na naše intuitivní vnímání a vyšší „inštance“. Říkejme tomu každý jak chceme a potřebujeme. Jsme jak pouťová autíčka s drátkem nahoru, která jsou pořád napojená, ale stačí, aby vypadl proud a zůstávájí stát. A to se nám nyní v říjnu může dít. 🙈 Jsme vlastně pořád on-line, ale pokud si nehlídáme své baterky, spadneme do spořícího režimu, ve kterém jsme sami sebou vypnuti. Nebo nás ve své moudrosti odepne samotný zdroj (vesmír, Bůh, vyšší Já, …). To proto, abychom si neublížili. 😢 Abychom, když nemáme sílu na ochranu, nepřibrali na svá bedra i jiné síly, energie, které ale nemají v úmyslu nás podporovat, ba naopak si spíš chtějí vzít. A jelikož jde o předdušičkový čas, čas kdy nastupuje dříve temná noc, není vážně o co stát a v prostoru se to jen hemží… 🙄 Proto máme takové fyzické a mentální zkraty. Proto teď ulítáváme a motáme se jak ovocné mušky na burčáku… takže, nádech a výdech, vše je v pořádku, jen potřebujeme zpomalit a dostat se do klidu. Jak? Venku se setmí, stmívám mentální i fyzickou aktivitu. Balím se do pohodlí a relaxuju. Jakkoliv… u knížky, v teplé vaně, při milování, jakákoliv aktivita, která je pro mě uvolňující a relaxační. Prostě známé a čím dál známější „hygge“. Neznáte? Nejvyšší čas na to mrknout! 🥰 V dalších postech vám pošlu pár pěkných tipů, kde informace nasát… 😊 Říjen nás bude velmi intenzivně volat do naší autenticity, opravdovosti a do situací, ve kterých skrze rozporuplnost stavu věci budeme postaveni před to, jestli se opravdu a zcela přijímáme ve své odlišnosti, a nebo jestli ve strachu z konfliktu „uhneme“, ohneme záda a podvolíme se potřebám, snům, očekáváním a soudům jiných. Uf, není to jednoduché, ale vlastně jasné jak kapka ranní rosy. 💧 Abychom mohli zjistit, jak to doopravdy máme, můžeme mít velkou touhu být sami. Zcela sami… bez názorů, bez pohledů, bez pocitů jiných. Nejlépe v přírodě. A pokud už jste ve fázi, kdy jste propojeni na bytosti matky Země (tedy ptáci, stromy, vítr, aj.) vězte, že budete dostávat spoustu znamení, když budete sami sobě (ideálně nahlas, aby uši slyšely) pokládat otevřené otázky. Protože jen ty se vyhnout limitům, které má na nás připravené naše mysl. Ta to myslí dobře, což o to, ale většinu z jejich systému přesvědčení jsme přijali v dětství. A teď ruku na srdce, přátelé, to bylo v minulém tisíciletí! 🙈🙈🙈 Dovolme si tedy vytvořit si takový prostor, abychom mohli do samoty odejít. Do samoty, která nás léčí, blaží a osvobozuje. Já potřebuji být teď chvíli sama. Já potřebuji teď na chvíli v samotě zjistit jak to mám. Já potřebuji prostor pro integraci a potřebuji být na to sám. Toto jsou všechno výroky, kterými můžeme vyjádřit druhým svoji potřebu být chvíli sám/sama se sebou. Stačí opravdu několik minut. Ale je třeba, aby to bylo vědomé… tedy, že to chci a postavím se za to. 💖 A jestli to má někoho pohoršit, tak je to taky ok. Asi to má ještě o trochu horší. Ale důvěřujme mu, že to nakonec taky zvládne a bude vládnout stejnou sebeláskou, jakou projevujeme v daný okamžik my sami sobě. 😇 Říjen může skrze rozporuplnosti našich potřeb s ostatními dávat prostor k explozivním situacím. Jestli se má něco posunout, postavit znovu, znovuzrodit, tak to bez této energie nejspíš nepůjde. Je to energie nového vzniku, nové tvorby. Stejně jako vznik nové hvězdy, start spalovacího motoru nebo ejakulace. I ta vypadá pod mikroskopem jako veliká exploze. A jaký je to dar… 💖 Dovolme si tedy v říjnu být originální, jedineční a intuitivně konající, abychom mohli v letošním roce dokonat (pak je to totiž dokonalé bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá) všechny naše evoluční změny pravidel, které vyplavaly na povrch v partnerských vztazích, v rodinných systémech, v komunitách, které jako rodinu vnímáme i ve smyslu planetární rodiny (což je lidstvo, ať se nám to líbí nebo ne). Měli se v těchto vztazích naučit ctít, respektovat a milovat i ty, se kterými nesouhlasíme. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří nás svými názory vytáčí. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří s námi neumí hovořit a jednat v laskavosti, s jakou s nimi jednáme my. Kdyby to uměli jinak a lépe, udělali by to. 🙏 Přeji nám všem, milovaní, abychom si v říjnu dopřáli dostatek samoty pro zvědomování, uvolňování, léčení a nabrání sil. Abychom si dovolili být jedineční tak, jak hluboce uvnitř sebe víme a cítíme, i přesto, že občas někoho píchneme… 🙈 Abychom konflikty, které přijdou vnímali jako cestu k vyléčení nejen sebe, ale nás všech. 💖💖💖 Být sám/sama sebou a přesto součástí všeho a všech! 💖 Opatrujte se! 💕 Eliška