Blog, Psychosomatika a její tajemství

Alergie… odkud se berou? 🌺

Alergie jsou otravné, na tom se shodneme. A co se na ně mrknout z jiného úhlu? Nepřipomínají nám třeba, co nám kdy otrávilo život a my si to pořád neseme? No, ať je to jakkoliv, nechejte se pozvat k inspirativní úvaze z kategorie „zdraví“. 😇 Začala naplno pylová sezóna, a tak se opět dostává do popředí téma alergií… medicínsky je to docela jednoduché, protože dle statistik jsou alergici téměř už všichni. A ti, co ještě nejsou, tak do pár let budou… 🙈 Takže následuje obvykle dlouhodobá medikace a spokojenost firem produkujících antihistaminika roste spolu s počtem pacientů. Vzduch, voda, kvalita jídla, života, spánku,…. to vše symptomy ovlivňuje. Ale jsme opravdu jen bezbrannými obětmi vnějších podmínek? Pro ty, kteří rádi nakukují pod pokličku, stejně jako já, může být tento článek inspirativní. To, co potřebuji říct ale hned na začátku je, že nejsem vědma a u každého může mít proces jiné téma, symptomy, průběh i výsledek. A taky rozhodně nechci tvrdit, že brát antihistaminika je špatně nebo, že si za alergii můžeme pouze a jen my sami. Při vší úctě k Jardovi Duškovi mnohé vidím v barevnějším spektru, kromě černé a bílé.  Ano, máme to ve svých rukou, jenže najít ten červený knoflík, který staré vymaže a odbouchne, nebývá jednoduché… proto je tento článek inspirativní a kdo by chtěl alergii řešit více do hloubky, tak se ozvěte, mrkneme na to na sezení. Ju? 😉 Nyní ale k inspiraci. Alergie má jednu základní vibraci, a tou je nepřijetí a z toho plynoucí odpor. Alergie na toho člověka, tu situaci, to prostředí… Vzniká mnohdy v situacích, ve kterých nemůžeme průběh změnit a cítíme se přetížení a zneužití vším kolem. Nemáme se jak ubránit, jak nastavit hranice, jak najít vnitřní klid a pohodu. Spouštěče prvního povelu k nepřiměřené reakci (hyperreakci) bývají různé, a mnohdy když s klienty mrkneme na pozadí jsou to kombinace, které by vás stěží napadly. Nepřiměřené a zraňující kritika od blízkého v kombinaci s právě pitým pomerančovým džusem nebo „výprask“ s pohledem na lezoucího mravence… příběhy jsou lecjaké, ovšem vždy to někdy a někde začalo. Na první dobrou dává smysl hledat ten startovní bod, nicméně cestě k němu bývá mnohdy spletitá a ne vždy si vše pamatujeme. Narozdíl od našeho těla a buněčné paměti. Její schopnost věci propojovat je podstatně vyšší než u naší mysli. Proto se daleko více osobně přikláním k méně náročnému, leč delšímu procesu, který více sází na „tady a teď“. I přesto, že potřebujeme vědět některé časové a prostorové body, o které je třeba se opřít. Minimálně tedy kdy a kde to celé přibližně začalo… Povídání příběhu je důležité pro každého terapeuta. Ale ještě více je důležité pro každého klienta. Sám si popisem zvědomuje souvislosti, vnímá u toho pocity, které se objevují a zase mizí. Je to retrospektiva, ve které se zapojují všechny naše úrovně a pomalu se skládají puzzlíky, které s porozuměním alergie pomohou.  Dneska už se o alergiích ví daleko více, než v mém dětství. Stejně tak o hormonech, jejich funkci a především procesech, které jsou na ně navázány. Dříve se mělo za to, že pocity jsou výsledky toho, jaké hormony se nám právě tvoří či netvoří. Dnes už je věda dostatečně daleko, aby bylo známo, že je to naopak. Že naše pocity startují tvorbu určitých hormonů a následně je tím ovlivňováno fyzické tělo ve svých procesech a symptomech. Stačí se podívat na porodní proces, který startuje hormon oxytocin, který je produkován při příjemném a blaženém prožitku (proto bývá nazýván „hormonem lásky“), a proto je doporučováno těhotným, aby porodu pomohly stimulací svých bradavek. Platí tedy postup: pocity – produkce hormonů – reakce těla. A toho se nyní držme… 😇 Pokud k nám chodí paní alergie, zkusme začít pozorovat, kdy se nám to nejvíce děje a co v ten moment prožíváme. Máme ji nejvíce po ránu? Jak se cítíme, co nás čeká, chceme to, můžeme to změnit, máme vůči tomu alergii? Přichází nejvíce uvnitř? Jak se v tom prostoru cítím? Je tam bezpečí? Pochybnosti? Můžu to změnit a je to v mé moci? Já vím, spousta otázek a ještě více neznámých odpovědí. Ale odpověď těla je zcela zřejmá, takže odpovědi uvnitř máme. Stačí je jen najít… nebo spíš mít odvahu je hledat. Je to náročnější, než to „zazdít“ Zodacem a jít dál. Ale rozhodně prospěšnější, protože neřešený odpor (alergie) roste a překlápí se obvykle do vyšších levelů, kterými bývá autoimunitní reakce. Jak je patrné z názvu, je to stav, ve kterém sami sobě neposkytneme bezpečný prostor a okolnosti pro život. Jasně, že z dobrých důvodů, protože se to nedělá, nesmí, nemělo by, vyvolalo by to konflikt, nejistotu, aj. Arzenál „dobrých důvodů“ máme všichni docela slušný. 🙈 Cestou, jak z alergie ven je (sebe)přijetí v nedokonalosti. Toho, co bylo. Toho, co je. Toho, co bude. I za cenu vyjádření vlastních přání, hranic. I za cenu konfliktu. Oproti časoprostoru v životě, ve kterém se vše řídí datem, nemá duše vůbec žádný kalendář. Co bylo, co bude, žije právě a jenom teď. Proto stará a neléčená zranění bolí stejně jako by nám je někdo udělal nyní. Pro duši v tom není rozdíl. Žádný.  Ať už se nám v životě stalo cokoliv, byla to cesta. Držení odporu vůči té situaci, bojovné nastavení vůči všem zúčastněným, nemůže duši nabídnout pocit, že žije na bezpečném místě a nemůže ji otevřít dveře přijetí. Není podstatné kdo a proč a jak nás zranil, ale jestli si právě nyní a právě my sami dopřejeme tolik péče a léčení, abychom vše zraněné poléčili tak, jak potřebujeme. Zodpovědnost a ani odpovědi nevlastní druzí, ale jenom a jenom my sami.  Takže, moji milí, až vás stihne „pylová pšykatura“, jen si zkuste uvědomit, co z toho, co vám v životě nevoní, chce tělo za každých okolností dostat ze své reality… a bude dobře. Nebo se ozvěte. 💖 Eliška Foto:

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace, Vlog

Malý vhled do roku 2024

Možná vás zajímá, kam nás letošní rok povede, jaké bude mít kvality, jaké výzvy a také, v jaké energii bude tepat. Nechejte se proto pozvat k videu / rozhovoru, ke kterému jsem byla přizvána moji kamarádkou Janou Rosou, která již třetím rokem pořádá Kmen sebe-vědomých žen, pro které tento rozhovor připravovala. Věřím, že vás bude inspirovat a bavit. 😊 Eliška

Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství, Vlog

Modely chování v číslech a datech narození

Rozhovor na portále Příznaky transformace je sice z roku 2021, ale pro modely chování to není důležité. V tomto videu se můžete, i přes mnohé technické problémy, seznámit s moji prací týkající se právě modelů chování v souvislosti s čísly. Vše, co ve videu zazní, je součástí tohoto digitálního vzdělávacího kurzu, v rámci kterého vás učím s technikou i informacemi pracovat. Získáváte tak nástroj na celý život a všechny vztahy… a to se hodí. 🙂

Blog, Cesta zvědomění

Svátek lásky

Loni, v tento čas, jsem před bujarými oslavami tzv. pálení čarodějnic, nabízela na FB (Danjavad – Eliška Lukonchik) svůj vhled na tento svátek, chcete-li společenskou událost a vyzývala jsem k zvědomění jeho podstaty. Aby se bujará párty konala s vědomím oslav života, nikoli smrti upálením.  Letos bujará párty asi nebude, tak máme jedinečnou šanci se ponořit více do hloubky.  Svátek, který pochází z pohanských dob a nese název Beltain, byl v průběhu zavádění křesťanství využit ku prospěchu moci a místo oslav života, moudrosti, propojení s přírodou a „neuchopitelnými“ dovednostmi a znalostmi žen (ale i mužů), se začal hon na všechny, kteří vnímali věci jinak… Kteří měli odvahu nemlčet a ve jménu své vnitřní pravdy obětovat i život.  Pálení čarodějnic se tak stalo společensky uznávaným způsobem, jak s těmito individualitami skoncovat,. Aby pod rouškou oslav připravených pro lid a posvěcených pány, nedocházelo k veřejnému odporu vůči likvidaci těchto žen a mužů. Stylem, uděláme oslavu a nikdo nic nepozná. A pokud ano, bude ze strachu mlčet…  Kdykoli si toto zneužití lidské důvěřivosti uvědomím, je mně nesmírně smutno a ač už se dávno nemusíme bát vyslovit svá slova, ukázat své vhledy a postoje, stejně je někde v nás, hluboko skryt ten strach, že by nás to mohlo stát… však si doplňme dle vlastních zkušeností. Život, místo, lásku, ocenění, společenský kredit, výhody? Je toho tolik, čím pomyslně platíme…  A právě v těchto časech, více než kdykoli předtím, je důležité si nalít čistého vína. Mlčíme proto, že nemáme k tématu co říci, protože jsme od svého já odpojeni a nevíme, co si myslet? Nebo proto, že nad námi vládne náš vnitřní strach?  Neznamená to, že jsme dobří či špatní. Je to jenom informace. Pro nás… Letošní rok je o odkrývání vnitřních pravd, o vytáhnutí všech manipulací na světlo, ať už našim přičiněním, skrze chování druhých nebo zásahem vyšší moci (možná si to propojíte s aktuální pandemií)… Pokud máme pocit, že je za tímto tématem něco, čemu nerozumíme, ale přesto to s námi rezonuje, dovolme si letos, díky všem vnějším okolnostem, uchopit „čarodky“ jinak.  Udělejme si doma svůj rituál.. Děti nám pomohou. Ty, co přišly v tomto tisíciletí, jsou daleko více napojeny a budeme překvapeni, jaké dotazy, informace, vize a úvahy nám budou nabízet.  Udělejme si oheň jako symbol Beltainu. Dobrý sluha, zlý pán… Poděkujme mu za jeho kvality, bez kterých bychom nedokázali fungovat a vyjádřeme mu respekt před jeho destruktivní silou (ostatně letos nám to po celém světě jasně demonstroval)… Vnímejme lásku i pokoru k tomuto ohni. Pak si položme ruce na svá srdce a mlčky vnímejme svůj vnitřní oheň se stejnými emocemi. Láska a vděk i respekt a pokora. Vnímejme, co prožíváme a buďme připraveni na přítok emocí… veselých, smutných, radostných, bolestných… vše je v pořádku, jen si dovolme je nechat projít a odžít. Klidně si povězme předem, že pokud bude mít kdokoli z nás potřebu se smát či plakat, nebudou to ostatní komentovat, ani na to nijak reagovat… Pokud nás to bude bavit, sdílejme své pocity: mé srdce a můj vnitřní oheň cítí, vnímám, vidím, prožívám… jsou to krásné příběhy a pocity pro všechny. Můžeme ještě pokračovat, pomyslně vzít trošku ohně z našeho srdce a s poselstvím a požehnáním ho pomyslně přiložit na společné hořící ohniště s přáním, aby toto poselství putovalo po celé planetě a posloužilo všude tam, kde je třeba. Mohou to být poselství lásky, zdraví, hojnosti, bezpečí,… poděkování matičce Zemi. Cokoli, co je v souladu s láskou. Důležité je, aby byla využita slova resp. hlas, nikoli jen myšlenka. Pro koho bude těžké to vyslovit nahlas, může šeptat tak, aby ho nikdo neslyšel. Aby slyšel jen a jen sám sebe… Na závěr se můžeme chytit za ruce a skrze tento kruh si popřát do nadcházejícího období dostatek plodnosti, tedy dostatek plodů lásky, zdraví, svobody, financí, ocenění, uznání, seberealizace,… doplňme, co potřebujeme. ❤️ A pak pojďme slavit. Že jsme živí, zdraví. Že jsme milující i milovaní. Že můžeme tvořit i bořit to, co nám už neslouží. Že máme kolem sebe ty, které kolem sebe chceme mít i umíme s láskou oddělit ty, které vedle sebe mít už nechceme. Že máme planetu, na které můžeme žít…  Slibuji, že pokud projdeme tímto zvědoměním, už žádné „čarodky“ nebudou stejné. Budeme jiní… svět kolem nás bude jiný.  Pakliže milujete vůně a chcete si celý rituál dokončit skrze očistu vůní, vykuřovadlem, nechte si nabídnout Styrax. Jeho symbolika v podobě černého uhlí je více než výmluvná. Přesto nabízí propojení s našimi rodovými liniemi, napojení se na naše „vyšší já“ i celou mimosmyslovou úroveň, podporuje laskavost, něhu a jemnost a má mírné afrodiziakální účinky. Nyní v limitované edici s dárečkem v podobě vykuřovací směsi Motivace a úspěch. Krásný svátek lásky, moji milí! ❤️ Eliška