Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Únor – čas ohnivé energie a služby

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…