Štítek: uvolnění

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – fyzický měsíc, aneb tělo v akci

14.3.2024

Březen je fyzickým měsícem, ve kterém hraje naše tělo prim. Připomíná, vytahuje a aktivuje mnohé, co jsme jako děti zažily v tom nepříliš laskavém módu. Buněčná paměť je chytrá a není kámoška s hodinkami, tudíž je ji úplně jedno, jaký letopočet se píše. Jestli jsme ještě dětmi nebo už dospělými či dokonce seniory. Jakmile se určitý pocit dostaví, aktivuje se reakce těla. Při bolestných pocitech samozřejmě ta ochranná. A pakliže nevíme co s tím, jak to změnit a prožíváme v tom daném kontextu pocity bezmoci, je další obrannou reakcí našeho těla nemoc. Protože, kde není moc, je nemoc. To už není v dnešní době nic nového. Těch emocí, které s námi umí zacloumat a jsou celoživotně aktivní, tedy bez ohledu na aktuální vnější „kulisy“, není až tak mnoho. Ty nejvíce obvyklé bolestné jsou: 😳 pocit přehlížení 😳 pocit zrady 😳 pocit ponížení 😳 pocit nevyslyšení 😳 pocit nepřijetí 😳 pocit nedocenění Každý z nich lze ale využít a přetavit v pocity, které nás povedou k prospěšným změnám. Možná to tak nevypadá, ale lze. A opět, bez ohledu na to, co se aktuálně kolem nás děje, tedy na vnější kulisy. Znát cesty přetavení je návod pro každodennost. Je to S.O.S kuchařka pro každý vztah, situaci a téma. Program a na to nasedající digitální kurz PŘETAVENÍ POCITŮ bude k dispozici přibližně začátkem června. Pokud by vás zajímal, napište si o více informací. 😊 Než ale tento praktický kurz pro každý den vyběhne, můžete se alespoň nechat inspirovat textem či podcastem tím, co právě v březnu vibruje v našem společném prostoru. Jaké modely chování rozpohybovávají konání naše i těch druhých. Rozumět tomu, co se děje, je samo o sobě uvolňující. A pokud by toho bylo moc a potřebovali byste s uvolněním ještě pomoci, nechejte se inspirovat. Protože neumíme změnit to, co se kolem nás děje. Umíme ale rozhodně změnit to, co se děje uvnitř nás. 💖 Mějte tedy krásný březen a ať je vám hezky a radostně! 😘 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Společenský „syndrom zrychlení“… cože to zase je???

17.2.2024

Včera jsem opět měla svůj aha moment… ne, v souvislosti se svými osobními věcmi, ale ten společenský. A stal se mně v tunelu. Ano, slyšíte dobře, v tunelu. 😃 Tak já vám ten příběh povím, ju? Zařazuji se do levého, tedy ve městě souběžného pruhu, protože je o něco rychlejší, aniž bych měla úmysl předjíždět. Chci se jen zapojit do rychlejšího vláčku… Najednou řidič přede mnou začne zrychlovat, aniž bych se na něj „lepila“ a hlídám si potřebný a žádoucí odstup. Přesto zrychluje. Přede mnou se vytváří mezera, protože nechci jet rychleji než povolená rychlost + 9 (moje osobní norma 😃) a za mnou se řidič začíná na mě lepit, protože se všímá mezery vznikající přede mnou. Mírně tedy přidávám a překračuji své osobní hranice, a co se neděje? Situace se opakuje. Ten přede mnou zrychluje, tvoří se mezera, ten za mnou se lepí, ale já už nepřidám. Pravý pruh je plný a já s ledovým klidem svému neviditelnému spolujezdci říkám: „Ach jo, tenhle společenský syndrom zrychlení…“ A je to na světě! 😂 Najednou jsem si uvědomila, že demonstrace přes silniční provoz a auta je jen zrcadlem mnoha jiných situací. Kdy někdo z různých důvodů zrychlí v tom, co dělá, protože má zrovna více sil, více ho to baví nebo má svoji vnitřní osobní motivaci. Ti za ním mají najednou pocit, že jsou nedostateční, nevýkonní, nedokonalí, a tak máknout i za cenu, že nehledí na své hranice, možnosti, kondici a baterky. S vypláznutým jazykem ho dohání. Ten vepředu však začíná mít pocit, že už není tak mimořádný, že začíná být průměrný, a že nepodává výkon, který by ho vynesl tam, kam chce či potřebuje. Začíná tedy zrychlovat, tentokráte na úkor svých sil a možností, se svým vypláznutým jazykem. Začíná další kolo…. A víte, kdy to skončí? Až budou všichni v háji! Tak, kdo tuhle situaci z nějaké oblasti života nezná, ruku nahoru…. ááá, žádnou nevidím. Takže, přátelé: klídek a pojďme se domluvit, že už z tohoto syndromu společně vystoupíme! 😊 Kdo neví, jak na to, s čím to ještě souvisí a jak si to zvědomit, pohlídá si moje články a přidá se na webinář na toto téma! 😉 Coming soon… 😊 Ať už tady nebo přes e-mail skrze Forendors.. Pozvánka na webinář i s registrací vám přijde pár dnů předem. Pokud chcete tuhle radost z vyléčení z tohoto syndromu ještě někomu dopřát, posdílejte mu tento článek, ať se stíhá přihlásit k bezplatnému newsletteru, díky kterému se k němu další informace zavčas dostanou. 😉 A já se budu těšit nejen na vaše komentáře, klidně už dnes, ale poté na setkání na webináři.  Eliška Foto: Pixabay / ulleo

— Blog, Cesta zvědomění, Nezařazené, Psychosomatika a její tajemství, Vlog —

Psychosomatika na těle

15.2.2024

Každý měsíc má v rámci psychosomatiky svá specifika. Moje podcasty vás neumí vyléčit, ani zajistit, aby tělu nebylo ouvej, ale rozhodně vám umí propojit souvislosti tak, abychom uměli tělu rychleji pomoci, podpořit ho a příště se podobným diskomfortům vyhnout. A to už za to stojí… 😊 Nyní je k dispozici právě únorový díl… nechejte se pozvat a těším se na vaše komentáře.

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Instrukce, destrukce, konstrukce…. aneb život s puberťákem.

31.1.2024

Vše, co fungovalo se najednou zdá býti zcela nefunkčním a neefektivním. Mohou nám připadat pokažené naše děti (ráda používám pro pubertu svůj osobní výraz „dočasný error“) nebo se můžeme najednou cítit pokažení my, v roli rodičů. Pokud to jsou občasné výstupy, umíme to obvykle uvolnit, vybalancovat, najít rovnováhu a opět se dostat do klidu. Pakliže se to ale děje na denní bázi a není čas to zpracovávat a ani nemáme prostor na psychohygienu a odstup, jsou stavy přetížení a z toho plynoucí emocionální nestability servírovány bez servítků. Na obou stranách. Což nadále může prohlubovat vzájemné komunikační propasti a pocity smutku… 😢 Program bohužel nemám, tedy mám v hlavě, ale na jeho vývoj by byly třeba miliony (a ty nemám), takže alespoň základní tip, jak pozměnit komunikaci, aby se alespoň trochu uvolnily vzájemné třecí plochy. Než vám je představím, je třeba opět si připomenout, v čem jsou upgradované děti (děti 21. století) jiné: 1/ pokud jim něco nedává smysl, nemají ochotu to dělat a pokud tlačíme, aktivujeme jejich nespokojenost, otrávenost, hněv… nebojí se ho ukázat (tak jako generace dříve narozené) 2/ primárně jsou loajální ke svým potřebám a snům, což neznamená, že neumí posloužit druhému. Nicméně analogie je jasná, nejdřív jsem tu já a následně svět kolem mě. Což je zcela otočený princip oproti předchozímu století. Vlastně poměrně autenticky naplňují podstatu“ „miluj bližního svého jako miluješ sám sebe“. Z tohoto výroku je zřejmé, jaké je pořadí… je tedy čas na správnou interpretaci a ony to ví. 3/ už nedovolí, aby je někdo zneužíval proti jejich vůli, ani za cenu společenského prospěchu, výhod nebo kvůli penězům. Hmotné statky končí v jejich seznamu tam, kde začíná osobní nastavení, přes které nejede vlak. Tak jdeme nyní na základní principy mé „komunikační triády“. Je rozdělena na pouhé 3 kroky: 1/ Instrukce = destrukce Tato generace nechce instrukce. Ostatně vidí kolem sebe, kam bezhlavé instruování svět přivedlo. Ano, položme si ruku na srdce. Absence kritického myšlení a slepá poslušnost a kopírování předchozího přivedlo svět do doby extrémů. Na všech úrovních: klimaticky, ekonomicky, politicky, sociálně… Můžeme se na upgradované děti zlobit pro to, jaké jsou. Pravdou ale je, že za to, v čem žijí můžeme my všichni, dříve narození. Pokud tedy nechceme v rámci naší komunikace docílit ukončení společného „napojení“, zapomeňme na instrukce. Místo toho zapojme do rozhovorů otevřené otázky. Ty končí nejen otazníkem, ale dávají prostor na odpověď, která je jiná než ano či ne. Že to chce trénink? Ano, chce. Ale ostatně, co ne? Pakliže v souvislosti s touto generací zůstaneme u instrukcí, bude destrukce naší komunikace dalším přirozeným krokem adolescentů. 🙈 2/ Destrukce = konstrukce Ukončení rozhovoru, emoce lítající kolem, neochota jakkoliv vyhovět nemusí být až takovou destrukcí dané situace, jak to na první pohled nám dospělákům připadá. Naopak, pokud k tomu už dojde, je vítaným prvkem (pakliže jsou samozřejmě všichni „safe“, jak říkají mladí), který vytvoří prostor pro zdravý odstup od situace a dá také prostor na uvolnění všech emocí, které se v situaci objevily. Upuštění páry je léčivým procesem a především je tato pára hnacím prvkem pro změny. Bez těchto emocí by nebyl aktivován směr vpřed (ke změnám), a to se netýká jen parní lokomotivy, ale všech situací. Není tedy třeba hned situaci řešit, ale je třeba počkat, až si to sedne a my budeme vnitřně přesně vědět, co udělat dál. Dokud nevíme, dává smysl nekonat. Z chaosu vzniká řád… nejen ve vesmíru, při vzniku nové hvězdy, ale třeba i při početí. Je to tedy velmi funkční a miliardami let osvědčený proces. Věřte mu! 😇 3/ Konstrukce = instrukce Jakmile se naši adolescenti uklidní (a my samozřejmě také), začnou nás sami informovat o změnách a krocích. Dokonce nás mnohdy začnou sami instruovat, co a jak máme dělat. Jsou moudří, oni ví, že my to narozdíl od nich potřebujeme. Pakliže se v této chvíli osvobodíme od nastavení naší mysli, ega a z toho plynoucí dříve nastavené společenské hierarchie, budeme ochotni připustit, že to, jak věci vidí a vnímají tyto děti 21. století dává často smysl. Výsledkem bude, že nás postoje a názory této otevřené (open-minded) generace otevřou. Že se aktivuje naše kritické myšlení, které nyní v čase tolika krizí opravdu potřebujeme. Ne proto, abychom to vyřešili za naše děti, ale abychom jim dali prostor, aby to mohli vyřešit efektivně a časem ony. A když už jim v tom neumíme poradit, neměli bychom jim na té cestě alespoň zavazet. Aby mohli konstruovat (tvořit) svět, ve kterém budou žít ony i jejich děti. Kruh je uzavřen, milí. Víc vědět netřeba. Snad jen, že je každá situace jiná. Že jsme pokaždé jinak v kondici. Že máme jako dospělí taky svoje fu*k upy (průšvihy) a ty ovlivňují to, jak reagujeme. Jsme lidé, všichni. Mladí, staří, malí, velcí, chudí, bohatí. Každý konáme v daný okamžik jak nejdokonaleji umíme. To, že se to časem ukáže jako nedostatečné a my postoj přehodnotíme a uděláme to ještě jinak, je základní princip evoluce. Bez tohoto procesu nemůže být život. Takže, jestli chceme přežít, je načase přijmout i to, že se věci mohou dít a dělat jinak, než nás dříve učili. Než jsme si dříve mysleli. Než jsme byli dříve přesvědčení. Však svět kolem nás, náš svět, je dostatečným svědkem toho, jestli to bylo správně nebo ne… já svoji odpověď už znám. A co vy? Těším se, že se se mnou podělíte a jestli máte dotazy, tak se ptejte… jsem tady. 💖 Eliška Foto: Pixabay/sweetlouise 

— Nezařazené —

Jak může pomoci Zimní slunovrat v našich životech? 😇🥰❄🌞

16.12.2023

Zimní slunovrat je okamžikem, ve kterém začínáme opouštět nejtemnější část roku. To je ta, kterou procházíme právě nyní. Světla, ať už toho fyzického nebo energetického ubývá a vzduch i vibrace kolem nás houstnou a těžknou. Hůře se dýchá, pocity nesvodoby rostou, těla jsou přetížena a emoce se vylévají nečekaně a rychle a posílají nás do zranění a mlčenlivosti. No, nic moc… i když, pojďme se na to podívat i z druhého břehu, ať i z tohoto období vytěžíme a stane se tak pro nás prospěšným. Protože i to je možné… 😇 Jak jdeme životem sbíráme nejen dostatek podnětů pro změny (kopanců), tak i spoustu podpůrných prostředků (symboly, rituály, zvyky, vzorce chování). V okamžiku, kdy se nám jedno či druhé děje, se snažíme z perspektivy daného okamžiku vše zpracovat a uchopit nejlépe, jak umíme. Tomu odpovídají všechny nástroje, se kterými v ten okamžik pracujeme. Včetně našich emocí… a je to tak v pořádku. Kdybychom to uměli jinak a lépe, udělali bychom to jinak a lépe. 😉 Nyní v čase „temnoty“ před zimním slunovratem se tyto staré „formičky“ obzvláště ukazují nebo nás případné prožitky nutí využívat sérii dříve osvědčených podpůrných prostředků, které ale mohou letos selhávat. Stará namalovaná mandala, už léta používaná mantra, ochranný šperk po babičce, rituální zvyk, model chování, který vždy zabral… může být, že zjišťujeme, že něco z toho už prostě „nefunguje“. Najednou to nezapadá, neladí, neslouží… Jako když rozbalíte světýlka na vánoční stromeček, které jste loni funkční ukládali do krabice a ony najednou nesvítí.  Co uděláme? Budeme urputně bojovat za jejich záchranu? Vztekneme se? Začneme zoufale hledat paragon, abychom v tom shonu reklamovali? Nebo si dáme nádech a výdech a v klidu, v souladu s vnitřním risk-managmentem zhodnotíme, co nám za to doopravdy stojí? Stojí za to náš vlastní čas? A známe vůbec jeho hodnotu? Stojí za to náš hněv? A víme, jak ho uvolňovat? Stojí nám za to konflikt v obchodě? A dokážeme přijmout, že někdy jsou věci prostě nedokonalé? Jak to vlastně máme? 😊 Co kdybychom si dovolili si v čase před slunovratem přiznat, přijmout a dovolit to staré, které už nefunguje tak jako dříve, „vyhodit“? Ať už tím, že to předáme někam dál s přáním, ať to slouží jinému. Nebo tím, že to s poděkováním zlikvidujeme. A nemusí to být nutně rituál. Stačí poděkovat a vyhodit do popelnice. Protože někdy prostě nechceme, aby s tím pracoval kdokoliv jiný. A je to taky úplně v pořádku. Cokoliv, co nás napadne a je s námi v souladu, je to správné. Naše intuice nás povede. Naše věrnost ke své autenticitě nám dá ochotu. A naše mysl dovolí, abychom to udělali a nejen nad tím špekulovali. Pak je to dokonalé, protože je to dokonáno. A proč je právě teď moudré to udělat? Protože to, co s nám nesouzní a není s námi v harmonii, vytváří nesoulad a disharmonii. A to nechceme… ať už je to cokoliv. Zářič zůstane zářičem. Jen místo vibrací, které nás pozvedají, se stanou vibracemi, které nás táhnou dolů a berou neviditelně naši energii.  Moji milí, než nastane okamžik zimního slunovratu (22.12.2023 – 4:27 SEČ) obejděte svůj dům. V každé místnosti pobuďte krátký čas a nechejte se intuitivně vést k tomu, co už v ní dále nemá být. Ať už to jsou předměty, vzpomínky, modely chování, zvyklosti, rituály, hudba, vůně, myšlenky, očekávání… cokoliv. A pak hmotné odneste pryč dle své volby a inspirace výše a to nehmotné vezměte pomyslně do dlaní (dejte tomu tvar, barvu, vůni, konzistenci) a vyneste to ven. A vypusťte jako ptáčka – dejte tomu svobodu… příjdou-li slzy, tak i těm. 💖 Ať se můžete ráno na slunovrat probudit a nadýchnout novou, svěží, čerstvou energii, plnou lásky, radosti, lehkosti, světla a důvěry. 🥰 A já tam budu s vámi… pomyslně vás budu držet za ruce a dívat se vám do očí, abych vám řekla, jak úžasnými bytosmi jste. A pozvu vás k oslavě tohoto mimořádného dne. A nejen proto, že budu mít narozeniny. 😃🥂🌈 KRÁSNÝ ZIMNÍ SLUNOVRAT, MÍLÉ A MILÍ! 💖💖❄💖💖 Eliška

— Blog, Férová výchova, Upgradované děti, Vzdělávání hravě —

Webinář pro rodiče školáků

26.9.2023

Začátek školního roku nám může dávat docela zabrat. A to nejen organizačně, kdy můžeme mít pocit, že lítáme jak hadr na holi a hlava se nám vaří v neustálém přemýšlení, kombinování a organizačních výzvách. Notabene, pokud se k tomu přidají naše vlastní pochybnosti, obavy či strachy… 🙈 Bezplatný webinář, který loni proběhl, si dal za záměr vás povzbudit, podpořit a inspirovat v tom, jak si nastavit nebo spíše nenastavit očekávání, jak povzbudit své teens, aby nebyla škola zase takovou prudou, jak společně čelit výzvám nového školního roku a hlavně, jak se dostat do klidu, bez tlaku na ně nebo na sebe. Jeho záznam byl k dispozici ještě týden po odvysílání… Pokud jste ale webinář nestihli a přesto tušíte, že by vám mohl v mnohém odlehčit a tahle částka vám za to stojí, máte možnost zakoupit si přístup za cenu 200,- Kč. Mějte se krásně a hlavně v klidu… 😉 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Cyklus besed NAŽIVO jede dál

23.9.2023

Nový cyklus besed s názvem NAŽIVO jede dál s dalšími tématy. Po tématech jako duševní zdraví dospívajících nebo vzdělávání v lehkosti přecházíme o level výše… v následujících besedách se dotkneme partnerských vztahů a mezigenerační komunikace. Těsně před Vánocemi si pak společně dáme parádní besedu s workshopem na téma vykuřování… těšíte se? Já moc, protože každá beseda je mimořádná a jedinečná… ať už složením účastnic (muži zatím vyčkávají 😉), tak i otázkami, které se v plénu objeví. Žádná není nudná, hloupá nebo nezajímavá. Každá přináší nové myšlenky a každá, jak už to bývá, se dotýká každého… protože otázka jednoho je otázkou všech. Besedy se konají v uzavřené společnosti, v útulné kavárně nedaleko nákupního centra Futurum v Brně (resp. Moravanech u Brna), za doprovodu lahodné kávy, výborného vínka a fantastických dobrot ve stylu italského bistra. 👌 Jsou vedeny velmi neformálně a jsou osvěžující pro každého účastníka. Přinesou naději, inspiraci, povzbuzení i uklidnění. 🥰 Takže pokud nastal váš čas, tak neváhejte a registrujte se. Počet míst je omezený a prodej lístků je časově limitovaný. A já se budu těšit na setkání s vámi! 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Očista vykuřováním, Psychosomatika a její tajemství, Sebeintegrace —

Poslední čtvrtletí roku.. co nám přinese? Rozhovor s Janou Rosou

20.9.2023

Pomalu se blížíme k rovnodennosti a podzimnímu času… tato fáze roku má své velké kouzlo i výzvy a o těch jsme si povídaly s mojí kamarádkou Janou Rosou. Navíc vás čeká i dáreček, který jsme na rozhovor navázaly. 😊 Užijte si ho a já se těším na komentáře, jak vnímáte podzimní čas vy. 💖 Eliška P.S. Pokud vás rozhovor inspiruje, pošlete ho dále… třeba posvítí na podzimní cestu i někomu dalšímu. 😇 👇 Video najdete zde. E-shop s vykuřovadly najdete zde.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Jak si kdo ustele….

6.9.2023

Také znáte toto krásné české pořekadlo? Pořekadlo, které v různých podobách dostupné snad ve všech jazycích… Tak si dovolím přinést jen krátkou inspiraci. Třeba právě nyní, v měsíci září, zaujme a doprovodí do hlubokého vnitřního prostoru našeho zvědomění. Však právě proto si říkám „průvodkyně na cestě zvědomění“. Tak se nechejte pozvat k malé vnitřní pouti… 🥰 Každý z nás ulehá večer do postele a v pomyslném balíčku má mnoho nových i starých zkušeností, zážitků a lekcí. Některé povedené, jiné méně. Jsme plni různých pocitů a myšlenek, a každý má jinou techniku i dovednost vše propustit a zpracovat tak, aby nás to v procesu usínání nebrzdilo a nepřetěžovalo. Vědomě víme, že se tento večerní „brainstorming“ v nějaké míře děje a je to tak v pořádku. Ne vždy jsme si ale vědomi, že uvolnění, zpracování a propuštění potřebuje i naše tělo. Jednou lehneme a spíme. Jindy lehneme a začneme se převalovat, než najdeme tu správnou polohu. A někdy lehneme, hledáme, nenacházíme ani polohu, ani spánek. Chrám naší duše, naše tělo, bývá totiž často opomíjeno v procesu psychohygieny úplně nejvíce. Co kdybychom připustili, že má vlastní inteligenci a převalováním dělá přesně to, co ho přivede do uvolnění a následně rovnováhy? Co kdybychom přijali, že je to léčivý proces, nikoliv problém? Co kdybychom mu v takový okamžik vyjádřili vděk a úctu a nechali ho „mlít se“ tak dlouho, jak potřebuje s důvěrou, že díky tomu vstaneme ráno odpočinutí a fyzicky více zharmonizování? Vystřídal by hořkost a frustraci vděk a úcta? Zkuste na chvíli právě teď zavřít oči, nacítit se na večerní „postelový proces“ a přistoupit k němu jako k léčivému procesu. Jaké pocity přichází? Pokud se objeví smutek a slzy, protože nám dojde, jak dlouho jsme naše tělo vinili z nedokonalosti, tak je nechme protéct jako léčení… Někdy nám může usínání také ukázat, jak jsme na tom s loajalitou sami k sobě. Opravdově… Pokud máme nutkavou potřebu se po ulehnutí převalovat, přesouvat a „mlít“, ale neděláme to, abychom náhodou nerušili druhého, tak máme okamžitou odpověď na to, jak moc sloužíme vlastnímu tělu. Fyzické potřeby druhého stojí před fyzickými potřebami našeho těla. Uf, tohle fakt nechceme slyšet… přesto, je to právě takto.  Život není černobílý… a proto, někdy si dovolme vzít ohled na druhého a někdy, vyhovme vlastnímu tělu. Věřme mu, že ví, proč to potřebuje. Protože pokud nebudeme fyzicky v pohodě my, nebudeme moc podpořit a podepřít druhého. Takže nakonec není nikdo vítězem…  Tak posílám mezi vás zářijovou výzvu, abyste si v tomto měsíci dovolili vědomě a intenzivně vnímat, co potřebuje tělo poté, co ulehnete do postele. A také, a především, abyste mu vyhověli ve všech bodech… a následně sledovali, jak se vám bude ráno vstávat. Co bude jinak v mysli, v srdci i v těle. 😇 A já se už moc těším na vaše komentáře a postřehy. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Srpnová kuchařka modelů chování – podcast

13.8.2023

Srpen nám bude přinášet situace a výzvy, u kterých můžeme mít pocit, že jsou ode zdi ke zdi. Ať už tak budeme konat my nebo ti druzí. Může to být tak extrémní, že už to hlava a mysl nebudou stíhat a raději se přepnou do módu „off line“. Pocit odpojení, odloučení a melancholie pak bude přirozeným vyústěním situace. Jak z toho ven a co vše se kolem nás ještě bude dít? To jsou informace, které vám přinese tento podcast. Poslechnout si ho můžete za poplatek zde nebo v rámci předplatného, také na Pickey.