Na dveře nám ťuká polovina října… no, řekla bych, že v září jsme si mysleli, že gradace kulminuje. A říjen nám předkládá první část „zkouškového“, ve kterém teprve zříme, jak jsme v předchozím letošním studiu uspěli a jak naše „těhotenství“ v rámci změny pravidel s našimi blízkými vlastně proběhlo… a co tím chci říct? Tak pojďme na to. Říjen má neuvěřitelné napojení na naše intuitivní vnímání a vyšší „inštance“. Říkejme tomu každý jak chceme a potřebujeme. Jsme jak pouťová autíčka s drátkem nahoru, která jsou pořád napojená, ale stačí, aby vypadl proud a zůstávájí stát. A to se nám nyní v říjnu může dít. Jsme vlastně pořád on-line, ale pokud si nehlídáme své baterky, spadneme do spořícího režimu, ve kterém jsme sami sebou vypnuti. Nebo nás ve své moudrosti odepne samotný zdroj (vesmír, Bůh, vyšší Já, …). To proto, abychom si neublížili. Abychom, když nemáme sílu na ochranu, nepřibrali na svá bedra i jiné síly, energie, které ale nemají v úmyslu nás podporovat, ba naopak si spíš chtějí vzít. A jelikož jde o předdušičkový čas, čas kdy nastupuje dříve temná noc, není vážně o co stát a v prostoru se to jen hemží… Proto máme takové fyzické a mentální zkraty. Proto teď ulítáváme a motáme se jak ovocné mušky na burčáku… takže, nádech a výdech, vše je v pořádku, jen potřebujeme zpomalit a dostat se do klidu. Jak? Venku se setmí, stmívám mentální i fyzickou aktivitu. Balím se do pohodlí a relaxuju. Jakkoliv… u knížky, v teplé vaně, při milování, jakákoliv aktivita, která je pro mě uvolňující a relaxační. Prostě známé a čím dál známější „hygge“. Neznáte? Nejvyšší čas na to mrknout! V dalších postech vám pošlu pár pěkných tipů, kde informace nasát… Říjen nás bude velmi intenzivně volat do naší autenticity, opravdovosti a do situací, ve kterých skrze rozporuplnost stavu věci budeme postaveni před to, jestli se opravdu a zcela přijímáme ve své odlišnosti, a nebo jestli ve strachu z konfliktu „uhneme“, ohneme záda a podvolíme se potřebám, snům, očekáváním a soudům jiných. Uf, není to jednoduché, ale vlastně jasné jak kapka ranní rosy. Abychom mohli zjistit, jak to doopravdy máme, můžeme mít velkou touhu být sami. Zcela sami… bez názorů, bez pohledů, bez pocitů jiných. Nejlépe v přírodě. A pokud už jste ve fázi, kdy jste propojeni na bytosti matky Země (tedy ptáci, stromy, vítr, aj.) vězte, že budete dostávat spoustu znamení, když budete sami sobě (ideálně nahlas, aby uši slyšely) pokládat otevřené otázky. Protože jen ty se vyhnout limitům, které má na nás připravené naše mysl. Ta to myslí dobře, což o to, ale většinu z jejich systému přesvědčení jsme přijali v dětství. A teď ruku na srdce, přátelé, to bylo v minulém tisíciletí! Dovolme si tedy vytvořit si takový prostor, abychom mohli do samoty odejít. Do samoty, která nás léčí, blaží a osvobozuje. Já potřebuji být teď chvíli sama. Já potřebuji teď na chvíli v samotě zjistit jak to mám. Já potřebuji prostor pro integraci a potřebuji být na to sám. Toto jsou všechno výroky, kterými můžeme vyjádřit druhým svoji potřebu být chvíli sám/sama se sebou. Stačí opravdu několik minut. Ale je třeba, aby to bylo vědomé… tedy, že to chci a postavím se za to. A jestli to má někoho pohoršit, tak je to taky ok. Asi to má ještě o trochu horší. Ale důvěřujme mu, že to nakonec taky zvládne a bude vládnout stejnou sebeláskou, jakou projevujeme v daný okamžik my sami sobě. Říjen může skrze rozporuplnosti našich potřeb s ostatními dávat prostor k explozivním situacím. Jestli se má něco posunout, postavit znovu, znovuzrodit, tak to bez této energie nejspíš nepůjde. Je to energie nového vzniku, nové tvorby. Stejně jako vznik nové hvězdy, start spalovacího motoru nebo ejakulace. I ta vypadá pod mikroskopem jako veliká exploze. A jaký je to dar… Dovolme si tedy v říjnu být originální, jedineční a intuitivně konající, abychom mohli v letošním roce dokonat (pak je to totiž dokonalé bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá) všechny naše evoluční změny pravidel, které vyplavaly na povrch v partnerských vztazích, v rodinných systémech, v komunitách, které jako rodinu vnímáme i ve smyslu planetární rodiny (což je lidstvo, ať se nám to líbí nebo ne). Měli se v těchto vztazích naučit ctít, respektovat a milovat i ty, se kterými nesouhlasíme. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří nás svými názory vytáčí. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří s námi neumí hovořit a jednat v laskavosti, s jakou s nimi jednáme my. Kdyby to uměli jinak a lépe, udělali by to. Přeji nám všem, milovaní, abychom si v říjnu dopřáli dostatek samoty pro zvědomování, uvolňování, léčení a nabrání sil. Abychom si dovolili být jedineční tak, jak hluboce uvnitř sebe víme a cítíme, i přesto, že občas někoho píchneme… Abychom konflikty, které přijdou vnímali jako cestu k vyléčení nejen sebe, ale nás všech. Být sám/sama sebou a přesto součástí všeho a všech! Opatrujte se! Eliška