Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Květen 2020 – Sebeláska vs. sebenedůvěra a strach z ní plynoucí…

Levandulové pole – z dáli tak stejné a zblízka tak jedinečné a rozdílné.

Máte pocit, že jste vy nebo lidé kolem vás v květnu tak trochu „mimo“? 😇 Že chvilkami plyneme tak zvláštně, mimo realitu a těžko se nám vstřebávají praktické postřehy, řešení a pokyny? Jako kdybychom byly lehce ovínění?🍷

A tak jako je ve víně pravda a vystupují pod jeho vlivem naše autentické pocity radosti a hluboce skryté strachy, tak i květen nabízí celou škálu těch nejstarších obav a úzkostí, stejně jako připomenutí už dávno zapomenutých či nedovolených radostí… 🥰

Vede nás k velkému vnitřnímu vnímání sebe sama a až skoro jakémusi odpojení od vnější reality, kterou neumíme změnit. Jako kdybychom si chtěli vzít dovolenou, chtěli nechat odpočinout tělo i mysl, zavřeli oči a na chvíli přestali vnímat okolí. Jen ty oči máme otevřené… Vnější svět ztrácí naši pozornost a cítíme nějak více své staré „dluhy“ a křivdy. Stejně jako dávno zapomenuté, nenaplněné a platonické lásky… ♥️

Mohou nám vystupovat situace, které atakují naši sebedůvěru. Věříme sami sobě, bez ohledu na to, co se stane? Věříme ve své kvality, které něco (cokoli) v případě problému vymyslí? Cítíme klid v duši s vědomím, že jedinou jistotu najdu v sobě? Nebo máme pocit, že pokud nás někdo nepodrží, tedy nedrží za pomyslnou ruku, upadneme a zraníme se? Pokud ano, tak můžeme prožívat strach, abychom o toho „někoho“ nepřišli třeba tím, že neděláme věci tak, jak očekává. Proto se můžeme snažit mu za každou cenu vyhovět a jen doufáme, že uvidí naše signály a uslyší slova mezi řádky, že nejsme šťastni a můžeme se nakonec cítit nevyslyšení a přehlížení… Někým, kdo nás má milovat. Někým, kdo nás má chránit… A tvoříme začarovaný kruh, plný obětí a lítosti. My ho milujeme, proto děláme to, co chce a jak to chce, očekáváme totéž zpět, ale protože to nedostáváme, dostáváme se do pocitu nenávisti. Vůči němu i sobě… nekonečný příběh plný bolesti. 😢

A v té bolesti můžeme reagovat prudce, razantně a agresivně, jako zraněné zvíře a můžeme útočit právě na toho, kdo je předmětem naší lásky. Ať už se jedná o lásku rodičovskou, mileneckou, přátelskou… jakoukoli. Můžeme být plni hněvu, kterému nerozumíme, a který nás přetěžuje a bere nám vlastní energii.

Co s tím? Co kdybychom v okamžik bolesti dokázali odejít pryč, opečovali sami sebe přesně tím, co v daný okamžik potřebujeme, našli svůj vnitřní klid s vědomím, že ten druhý jedná, jak nejlépe v daný okamžik umí, a že jeho jednání není ukazatelem jeho lásky směrem k nám a poté se do situace vrátili a sdělili, co cítíme? V sebedůvěře řekli, čeho se bojíme? Možná bychom se (bez ohledu na to, co se v zápětí stane) cítili vyslyšení a viděni. Sami sebou! Naše uši by slyšely naše slova. Náš vnitřní zrak by viděl, jak se postavíme sami za sebe… Role oběti by se rozplynula a zůstala by hrdost a odvaha. Energie konání. Energie vítězství. Ne nad někým, ale pro sebe… Že můžeme být sami sobě strážným andělem, který nedovolí, aby se nám cokoli stalo. Který se za nás postaví, děj se co děj. A i vyslovené afirmace či modlitby podporují náš záměr. Říkají: nyní zaměřuji svoji energii konání na sebe, aby se udály změny, které si pro sebe přeji… Mířím k sobě. Mířím do svého srdce. Mířím k podstatě. ♥️

Květen má hlavní heslo „láska“. Cokoli se děje, je filtrováno právě přes tuto emoci, přes tuto potřebu. Nepovýšil nás šéf? Můžeme mít pocit, že nás nemá rád. Kamarádka zapomněla na moje narozeniny? Nemá mě ráda… Manžel se mnou nesouhlasí ve výchově a odmítá respektovat moje potřeby? Nemiluje mě… Cokoli se bude dít, bude mít příchuť lásky. A dovolme si připomenout, že láska má tisíce podob a jedná se o přitažlivost. Může nás přitahovat dokonce i někdo, koho naše mysl neumí přijmout… s kým máme problém. Nic není špatně, pokud jsme ochotni si připustit, že prožíváme pocit nelásky, nepřijetí, odmítnutí či odstrčení. A když to vyslovíme nahlas…. však už víme: oběť se rozplyne a zůstává hrdost a odvaha. 🙏💪

Květen nás bude učit, že máme vnímat především tlukot svého srdce a svůj fyzický vnitřní střed. A když je nejhůř, zaměřit se na nádech a výdech, vzhlédnout nahoru a představit si tam modré nebe a klid. Nekonečný klid. Bez ohledu na to, co se děje kolem a co hlava v daný okamžik „nebere“… Jako uprostřed hurikánu. Je tam klid a jiná realita, i přesto, že jen kousek od něj lítají stromy, auta a garáže.

Toto propojení se svým středem nás velmi podpoří a dovolí nám vnímat svoji jedinečnost, odlišnost, unikátnost a individualitu. Přesto, že jsme součástí celku… a jsme ji rádi. Nemusíme dělat volbu, jestli budu s ostatními nebo sama sebou či sám sebou. Mohu být sama či sám sebou mezi ostatními..

Jako když si představíme levandulové pole. Na první pohled tančí ve stejném tanci jako jeden celek, ale při bližším pohledu zjistíme, jak každá rostlinka nese naprosto individuální prvky. Žádná není lepší, ani horší. Každá nese svoji jedinečnou esenci. Každá má co nabídnout…

Stejně jako je planeta Země unikátní, ale přitom je součástí Sluneční soustavy, ta součástí Mléčné dráhy, galaxie, vesmíru… Nic není odděleno od ničeho, přesto nic není stejné. Je to dokonalé!

Přeji nám všem, abychom si v měsíci květnu dovolili milovat sami sebe pro svoji unikátnost, a přesto vnímali sami sebe součástí celku. Bez ohledu na to, jestli všemu kolem sebe rozumíme. Bez ohledu na to, jestli umíme vše kolem nás vyřešit. Bez ohledu na to, jestli je svět kolem nás právě podle nás. Bez ohledu na to, co očekávají ostatní… Je to trénink na příští rok. 😇

Buďme nádhernou, sebevědomou levandulí uprostřed levandulového pole…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.