Květen se začíná blížit pomalu ke své polovině, tak bychom se na něj mohli spolu podívat, co říkáte? Ať víme, co nám „uvařil“… 😇

Je to zajímavý měsíc… plný protikladů v tématech lásky. Vztahy se tvoří, vznikají, jsou korunovány novými krásnými zprávami. Na druhé straně přináší květen i druhou polaritu lásky a to je ta, která zůstane, když láska zmizí… nesnášenlivost, odpudivost, možná i nenávist. 😢

Obě tyto polarity k lásce patří a jsou její nedílnou součástí. Odjakživa hýbaly a hýbají světem a je to síla, kvůli které vzniklo spoustu konfliktů a válek, ve jménu lásky. Lásky k ženě či muži, lásky k Bohu, lásky k území…

Láska má totiž tisíce podob. Můžeme milovat někoho nebo i něco.. Můžeme milovat člověka, svůj dům, svoji práci nebo třeba svůj způsob života. Vše je láska… vše s sebou nese vibrace, kterými jsme přitahováni. A všechny tyto vztahy jsou v květnu v plném květu. Jen některé může spálit mráz… 🙈

Kde je láska, tam je na jednu stranu velká odvaha, srdečnost i smělost. Je tam velká sebedůvěra a sebejistota, proto zamilovaní působí jako blázni. Nic neřeší. Pozornost upínají jen na to, co je v daný okamžik naplňuje. Je to překrásná energie lehkosti, bezpečí a odhodlání… 🥰

Na stranu druhou přichází obavy, pochybnosti a strachy o toho, o koho můžeme přijít. Nebo o co. Kdo nemiluje, necítí je. Tento stav nám může přinášet pocit ohrožení, zvýšenou citlivost na chlad v chování druhých, pocit přehlížení nebo i zrady a trpkosti, když se něco nevyvíjí tak, jak očekáváme.

Jsme naučeni věnovat pozornost chybám, to jsme se všichni naučili ve škole. Zaměření na to, co je špatně, místo toho, abychom se zaměřili na to, co udělat jinak a lépe a co nám jde skvěle, nás mnohdy stojí v lásce stabilitu, po které toužíme…. Může nám chybět rovnováha, protože v zorném úhlu máme hlavně to, co je „špatně“. Co s tím uděláme? 🙂

Zkusme si představit, že vše je ve vesmírném principu vyvažováno protikladnou silou. Díky tomu má každá planeta svoji oběžnou dráhu, neodletí do vesmíru a ani se nerozpleskne o Slunce. 😀

Určitá míra přitažlivé a určitá odpudivé síly. A každá planetka to má jinak, naštěstí, protože jinak by se srazily!

Pokud dovolíme ve svých životech přijmout tento princip, nebudeme řešit, že je v jeden okamžik něco zrovna špatně. Nebudeme mít pouze toto ve svém zorném úhlu a nebudeme tomu věnovat primární pozornost. Přijmeme to jako nedílnou součást vztahu a budeme se zaměřovat na to prospěšné s důvěrou, že to bude opět dorovnáno… že to je bouřka, která má za úkol pročistit vzduch. A jestli nám v tom zrovna není dobře, pak máme možnost na chvíli situaci opustit (ideálně vyrazit mimo budovu) a harmonizovat svůj energetický prostor…

Možná se z toho potřebujeme jen vyčistit. Možná se potřebujeme opečovat a zahřát vlídnými slovy, které sami sobě povíme. Možná si potřebujeme udělat nějakou ochranu, abychom se v dané situaci cítili v bezpečí. V našem srdci budeme přesně vědět, co je to, co v daný okamžik bude jasným projevem naší sebelásky k sobě. 💖

V bouřce si také nestoupnu doprostřed louky s kovovým deštníkem, ale schovám se někde, kde je bezpečí a kde se můžu spojit s vlastní sebedůvěrou, že vše dobře dopadne a sebejistotou, že jsem pro sebe udělala maximum, které jsem v daný okamžik dokázala. Bez ohledu na vnější, nestabilní okolnosti…

Ostatně to je přesně to, co nás učí i letošní rok. Ke stabilitě patří nestabilita… nic není jen o jedné misce vah. Pokud chceme být v rovnováze, potřebujeme vždycky a ve všem misky dvě…. 🥰

Letošní květen nás také velmi slušně „školí“ v tématu času… analogický čas začíná být zcela mimo a do popředí se dostává čas řeckého Boha Kairose, který je spojený s dokonalým časem k dané realizaci. K času dozrání. K času nejlepšího načasování pro každou danou bytost. Je to ten čas, který „řekne“ jablíčku, kdy má dozrát i přesto, že má na stromě dalších 300 bratříčků… a každý si zraje po svém a v jiný čas. A díky tomu si každý člověk může utrhnout jinak zralé jablko a v jiný čas… velký to dar! 🙏

Jestli máme letos plány, a obzvláště v květnu, měli bychom být připraveni na to, že čas „dozrání“ nemusí být v souladu s našimi hodinkami či plánovači. 🙈

Květen je totiž měsíc pozorování, váhání, přemýšlení, analyzování, zpochybňování a rozhodování a znovu zvažování a zpochybňování. Je to rozkmitaná váha, která nás má naučit vše kolem milovat i nesnášet.
Vnímat své emoce jako aktuální barometr, který nás má naučit, co doopravdy milujeme a co ne. Nikoliv to, co bychom měli milovat a co ne, protože nám to někdo řekl.

Milovat se takoví, jací jsme… teď a tady. S tím co právě teď umíme. Ne tím, co jsme kdy uměli nebo budeme umět. Ne s tím, jakými jsme kdy byli nebo jakými budeme. Nedělat nad sebou a druhými závěrečný soud, protože známe to… čas ukáže! 😍

A kolikrát jsme se už nesnášeli za to, že jsme milovali nebo naopak nemilovali… a pak se v tom člověče vyznej. Není žádné pravidlo, norma, řešení. Je jenom život, který nás učí žít v souladu sami se sebou…. 💖

Dovolme si v květnu kvést podle sebe, tak jak nás náš vnitřní čas volá. Dovolme si se chránit, když je vůči nám někdo chladný a měl by nás jeho mráz spálit. Dovolme si dokonce cítit v takových situacích možná i momentální „nenávist“ vůči jeho chování a odejít z jeho vlivu, ať nám do těla nevlívá své „jedůvky“… Dovolme si vzít čas na to, to v sobě zharmonizovat a dostat se do rovnováhy. Buďme pilní jako včelky v tréninku sebelásky, sebedůvěry a sebejistoty.

A pak se jako zharmonizovaná, hrdá, odhodlaná a srdečná planetka po oběžné dráze vraťme do situace a řekněme tomu druhému, že milovat jeho neznamená nemilovat sebe… 💖

I za cenu případné volby, že to ten druhý nedokáže přijmout a naše sluneční soustavy se rozejdou… i to patří k lásce, pamatujete? 😇

Krásný a vědomě váhavý květen nám všem, moji milí! 🌼