Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Květen… mít čas na čas se sebou.

Překlopili jsme se do druhé poloviny měsíce května – měsíce lásky. Ale láska má tisíce podob i úhlů pohledu, tak nás květen celkem slušně „školí“. Obvzláště v tématech lásky bezpodmínečné… opravdu umíme milovat bez podmínek? 🙈

Tak se pojďme podívat na květnovou kuchařku. Třeba vnese něco málo světla do stávajících dní… 😉


Květen má na všechno dost času, přemýšlí, zvažuje, zpochybňuje, rozhoduje se, zase váhá a pochybuje, a tak pořád dokola. Což v kombinaci s tempem letošního roku není úplně jednoduché….


Díky vnějšímu tlaku na posun se mohou vyplavovat mnohé úzkosti, strachy, obavy a pochybnosti. O nás samotných, o těch, které milujeme i o věcech, které milujeme.


Můžeme se cítit hodně rozkmitaní a neukotvení. Senzitivní a rychle vyčerpatelní. Rychle můžeme dobíjet baterky, které si ale v zápětí a ve vteřině vybíjíme a ani nevíme jak… 🙄


Pokud nejsme ve své síle a sebedůvěře, nastupující obavy a pochybnosti nás mohou velmi rychle dostávat do pocitů ohrožení. A v ten moment jsme nejen ve střehu, což je právě fyzicky vyčerpávající poloha, ale navíc máme podprahovou tendenci reagovat jako raněné zvíře a útočíme i tam, kde to rozhodně není třeba. Mnohdy i podle a zákeřně… což ale v okamžiku ohrožení nevidíme. Pravda je, že v takový okamžik úplně bez podmínek nemilujeme. Ani sebe, ani ty druhé…. 😢


Místo lásky a laskavosti mohou přicházet znechucení a odmítání. Směrem k nám, i směrem od nás. Čert, aby se v tom vyznal… 🙄


A právě. V takovém stavu jsme velmi rychle intoxikovatelní jinými energiemi, vibracemi, náladami, postoji či hodnoceními. Mnohé negativní (čertovské – doplňte si tento přenesený slova smysl dle vlastních systémů přesvědčení) se nás velmi rychle chytá a otravuje naše biopole. A podle toho, kde máme zrovna největší deficity a nedosycení, tam nám tenhle „čert“ vyskočí…


U někoho to jsou vnitřní orgány, u někoho hlava a u někoho páteř a záda. Podle toho, kde dáváme našemu tělu i mysli nejvíce zabrat. A to naše fyzické tělo ví opravdu s velikou precizností… 🙈


Můžeme se ale vědomě chránit. Tak, jako se při mrazech přioblékneme a při slunci natřeme či schováme do stínu. Stačí nám uvědomit si, že máme více úrovní a vrstev, než je jenom fyzické tělo. A každá potřebuje to svoje… milovat všechny své Já. To fyzické, mentální, emocionální, energetické, esenciální… máme jich tolik. 🙏


Každý máme také jiné způsoby ochrany. Ať už budeme bavit o antikoncepci, jízdě na kole nebo stavebních pracech. Stejně tak se to týká energetické ochrany. Ochrany našeho jemnohmotného bytí. Toho, které zatím zůstává zahaleno a čeká na odhalení, a přesto už je o něm hovořeno pomalu i ve vědeckých kruzích.


Nejsou návody, ale můžeme se opřít o intuici, která s námi bude v květnu velmi hovořit. Přesně v daný okamžik ucítíme, co je přesně to, co nám pomůže, dodá sebedůvěru, pocit bezpečí i ochranu. Amulet, afirmace, rituál, andělské či dračí bytosti, modlitba…. vše je v pořádku, vše je povoleno. 💖


Květen může být díky výše uvedeným pocitům, které můžeme intenzivně prožívat i v souvislosti s blízkými (tedy lidmi, které důvěrně známe) lehce schizofrenní… láska x nenávist, touha x odmítání, přijetí x odpor. Pakliže si ale dovolíme to pozorovat jako větrný vír a nebudeme mermomocí chtít tento vír zastavit, můžeme květnem projít poměrně v lehkosti.
Pokud se ale budeme snažit, skrze své očekávání a systémy přesvědčení, tuhle spirálku na sílu zastavit, může se nám stát, že nás tohle tornádo lapne a nepustí… vlastně pustí. Někde, někdy, vyčerpané a možná zraněné. A nejspíš s pěkným „motákem hlavy“… 🙈


To, co můžeme rozhodně udělat, pokud se kolem nás něco příliš roztočí, je vlézt si někam do bezpečí a chvíli počkat, než se vír rozpustí. Zaměřit na podstatu a tou je na této planetě dech. Tím se dostaneme do svých středů, do klidu, do bezpečí, do důvěry. Teprve poté můžeme ze svého úkrytu vylézt a hodnotit, co se vlastně stalo.


Dát si prostě čas… to je to, co v květnu platí. Duše nezná čas a prostor. To je pouze věc mysli… pozemské mysli. A dokonce už i fyzikové připouští, že čas vlastně neexistuje. Tak proč se jím nechat tak zotročovat? Vezměme si v květnu čas na to si všechno rozmyslet tak dlouho a tolikrát, kolikrát potřebujeme.


A že je někdo netrpělivý? Dobrá, na to má právo… je to jeho volba trpět ve své časové bublině. Není to naše povinnost ihned přiskočit a zavinout ho do komfortu. A pokud se v tom cítí v ohrožení, jsou to pouze a jenom jeho strachy, obavy a pochybnosti a jen on ví, co ho poléčí. 😇


Květen nám nabízí mnoho proměn. Některé dávají smysl, jiné možná ne. Ale všechny dříve či později naše mysl pochopí… a mezitím má dvě možnosti: být trpělivou a v důvěře čekat nebo být netrpělivou a nestrpět to čekání. Pak ji nejspíš ale nezbyde, než trpět… protože vesmír si to bude točit po svém a jaksi má na všchno větší „koule“. Takže je jasné, kdo vyhraje… 😃


Dovolme si tedy v květnu příjmat protiklady bytí i lásky. Zůstat otevření všem podobám lásky. A protikladné síly vnímat jako dar, díky kterému jsme v pohybu. Ostatně díky těmto silám jsme kdysi vznikli. 😉


A pokud aspoň trošku můžeme, tak si toto vše zkusme užít jako horskou dráhu v zábavním parku, kterou jsme si zaplatili, a tak by bylo škoda se teď té jízdy bát. A zůstat v důvěře, že čas je přítel a vše přijde v pravý okamžik. 🙏
Že jednoho dne bude stačit jen fouknout do starých bolestí, pochybností a strachů a ty se rozletí do všech stran, aby se vrátily do starých kořenů. Tam, odkud přišly. Jako třeba pampeliška…


Krásný, laskavý a trpělivý květen, milí… 💖


Eliška

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.