V měsíci srpnu budeme mít mnoho příležitostí vnímat situace, ve kterých jsme dříve měli (nebo možná ještě máme) černobílé vidění. Situace, ve kterých reagujeme naučeným způsobem, na základě systémů přesvědčení, které jsme o sobě, o druhých nebo o světe získali a přijali. Obvykle proto, abychom se obrnili proti všem zraněním, bolístkám, zradám i nelaskavým jednáním. Ale i přesto, jak moc a jak dlouho nám sloužili, můžeme mít pocit, že už nám s nimi není dobře.

Dostat se ke všem hlubokým zraněním však nebývá snadné, protože bývají schovány hluboko pod slupkou. Mnohdy jsme se naučili schovat se za pomyslné brnění, abychom vypadali statečně a silně. Abychom nebyli vnímání jako někdo slabý, nedostatečný. Abychom byli pro ostatní milovatelnými… protože ti, kdo bývají silní jsou těmi, kterým se dostává ocenění, uznání, přijetí i lásky. A tohle byly vzorce, ve kterých jsme často vyrostli.

Srpen právě tyto vzorce bude vytahovat skrze situace, ve kterých půjde o naší sílu. Ať už tu mentální nebo tu fyzickou. Případně i tu emocionální. Což dříve mohlo znamenat nenechat se dostat do slabosti, do emocí a už vůbec ne do jejich projevu. Časy se mění… Máme tady rok citlivosti a naladění se na svoji esenci, a tak přichází také čas na pravdu. Na opravdovost. Na autenticitu… na to, být se sebou v jednotě, aniž bychom se v mnoha situacích cítili oddělení od svého hlubokého Já.

Srpen bude skrze cesty do emočních situacích podporovat nalezení naší vnitřní hluboké rovnováhy, jednoty… naší monády, ve které všechno obsahuje vše a nic není od ničeho odpojené. Kde je zranění součástí léčení a léčení součástí zranění. Ve které porozumíme cyklu vzájemného ovlivňování a obohacování, aniž bychom měli potřebu vynášet soudy na tím, co je dobré a co zlé. Co je správné a co špatné.

Abychom tuto rovnováhu mohli nalézt, abychom porozuměli tomu, co nás zraňuje a co naopak léčí, bude potřeba, abychom s tím byli ve spojení. Abychom to žili. Aby tyto nové vzorce, nové zkušenosti vyplynuly z toho, že to zkusíme… že zariskujeme ve jménu nového poznání a dovolíme se, možná po opravdu dlouhé době, nechat se dovést do hlubin svého Já až ke svým vlastním a přirozeným emocím. Nahlídnout na své obavy a strachy. To proto, abychom uviděli, které jsou ještě opravdu platné a pro nás prospěšné, a které jsme jen podědili, ale už je ve skutečnosti nepotřebujeme…. a tak je čas je odložit. 

Měsíc srpen bude vyžadovat naši sílu, ale nikoliv tu vnější. Tu naučenou a natrénovanou. Ale tu vnitřní, která není vidět, a za kterou obvykle nedostáváme bezprostřední ocenění, protože je schována. Tu, o kterou se můžeme doopravdy opřít, když naše emoce vyplaví pocit melancholie, odpojení se od své esence nebo pocity nedostatečnosti a nedocenění. Naši vnitřní pravdu, bez ohledu na to, v jaké rodině, společnosti či době jsme vyrostli. Jaké jsme měli rodinné podmínky nebo rodiče. Tu pravdu, která na nás „křičí“ od počátku a jen jsme ji možná neslyšeli a nebo jsme měli strach ji slyšet, protože by to bylo příliš nebezpečné a riskatní.

Většina z nás už dlouho v takových podmínkách nebydlí, nežije… už dávno nám není diktováno, co můžeme a co nemůžeme, a přesto žijeme ve stereotypech a vzorcích, které z toho vychází. Tak je načase, v tempu a vibracích měsíce srpna, chopit se příležitosti a posvítit si na to, kdo jsme my jako unikátní a jedinečná bytost. Jako bytost zahrnující své mužské i ženské předky. Jako bytost obsahující jak energii muže, tak i ženy. Jsme dokonalými a úplnými už ze své podstaty a jediné rozdělení pramení z našeho systému přesvědčení. A protože je jenom a jenom náš, nikdo jiný to za nás „nespraví“. 

Pojďme se tedy vydat na srpnovou cestu plnou protipólů, které však budou vyplavovat naše opravdové emoce, naše opravdové pravdy i zranění bez nutnosti kohokoliv obviňovat či soudit. S vědomím, že jsme si na nějaké úrovni přesně tuto cestu vybrali a můžeme důvěřovat naší duši, že přesně ví, co dělá. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… protože ať chceme či nechceme na počátku cesty každého z nás byla láska. Mohla mít mnohé podoby, přesto to byla láska.

Příběhy zrození nebo ještě spíše početí jsou nesmírně zajímavé a rozmanité. Někdo se rozhodl být rodičem pro lásku k druhému, někdo pro lásku k rodičům, další pro lásku k sobě a i když to tak nevypadá, vždy ji tam nakonec najdeme. Jen se ta pravda málokdy nachází na povrchu. Ty největší poklady se skrývají v truchlicích, v jeskyních, hluboko pod povrchem. Vždyť o tom jsou všechny pohádky, které slýcháváme už od dětství. Najít odvahu, postavit se vlastnímu strachu a objevit to nejcennější, za co stálo nakonec bojovat.

A proto přichází srpen. Aby otevřel poklady v našich srdcích i za cenu, že nás to na chvíli dostane z rovnováhy. Že to na chvíli rozvibruje naše emoce. Že možná budeme mít na chvíli pocit, že selháváme… ale věřte, že nakonec získáme ten největší dar v podobě své opravdové vnitřní síly. Vždyť i ta truhlice plná pokladů obsahuje diamanty. Kameny, které jsou nejtvrdšími, ale zároveň i nejkřehčími… a v tom je jejich největší krása. Možná i proto jsou nazývány slzami bohů.

Tak pojďme zářit jako diamanty a cítit se dokonalými i v situacích, kdy pláčeme a jsme zraněnými, milí a milé. 💖

Eliška