Zimní slunovrat je okamžikem, ve kterém začínáme opouštět nejtemnější část roku. To je ta, kterou procházíme právě nyní. Světla, ať už toho fyzického nebo energetického ubývá a vzduch i vibrace kolem nás houstnou a těžknou. Hůře se dýchá, pocity nesvodoby rostou, těla jsou přetížena a emoce se vylévají nečekaně a rychle a posílají nás do zranění a mlčenlivosti. No, nic moc… i když, pojďme se na to podívat i z druhého břehu, ať i z tohoto období vytěžíme a stane se tak pro nás prospěšným. Protože i to je možné… 😇
Jak jdeme životem sbíráme nejen dostatek podnětů pro změny (kopanců), tak i spoustu podpůrných prostředků (symboly, rituály, zvyky, vzorce chování). V okamžiku, kdy se nám jedno či druhé děje, se snažíme z perspektivy daného okamžiku vše zpracovat a uchopit nejlépe, jak umíme. Tomu odpovídají všechny nástroje, se kterými v ten okamžik pracujeme. Včetně našich emocí… a je to tak v pořádku. Kdybychom to uměli jinak a lépe, udělali bychom to jinak a lépe. 😉
Nyní v čase „temnoty“ před zimním slunovratem se tyto staré „formičky“ obzvláště ukazují nebo nás případné prožitky nutí využívat sérii dříve osvědčených podpůrných prostředků, které ale mohou letos selhávat. Stará namalovaná mandala, už léta používaná mantra, ochranný šperk po babičce, rituální zvyk, model chování, který vždy zabral… může být, že zjišťujeme, že něco z toho už prostě „nefunguje“. Najednou to nezapadá, neladí, neslouží… Jako když rozbalíte světýlka na vánoční stromeček, které jste loni funkční ukládali do krabice a ony najednou nesvítí.
Co uděláme?
Budeme urputně bojovat za jejich záchranu? Vztekneme se? Začneme zoufale hledat paragon, abychom v tom shonu reklamovali? Nebo si dáme nádech a výdech a v klidu, v souladu s vnitřním risk-managmentem zhodnotíme, co nám za to doopravdy stojí?
Stojí za to náš vlastní čas? A známe vůbec jeho hodnotu?
Stojí za to náš hněv? A víme, jak ho uvolňovat?
Stojí nám za to konflikt v obchodě? A dokážeme přijmout, že někdy jsou věci prostě nedokonalé?
Jak to vlastně máme? 😊
Co kdybychom si dovolili si v čase před slunovratem přiznat, přijmout a dovolit to staré, které už nefunguje tak jako dříve, „vyhodit“? Ať už tím, že to předáme někam dál s přáním, ať to slouží jinému. Nebo tím, že to s poděkováním zlikvidujeme. A nemusí to být nutně rituál. Stačí poděkovat a vyhodit do popelnice. Protože někdy prostě nechceme, aby s tím pracoval kdokoliv jiný. A je to taky úplně v pořádku. Cokoliv, co nás napadne a je s námi v souladu, je to správné. Naše intuice nás povede. Naše věrnost ke své autenticitě nám dá ochotu. A naše mysl dovolí, abychom to udělali a nejen nad tím špekulovali. Pak je to dokonalé, protože je to dokonáno.
A proč je právě teď moudré to udělat? Protože to, co s nám nesouzní a není s námi v harmonii, vytváří nesoulad a disharmonii. A to nechceme… ať už je to cokoliv. Zářič zůstane zářičem. Jen místo vibrací, které nás pozvedají, se stanou vibracemi, které nás táhnou dolů a berou neviditelně naši energii.
Moji milí, než nastane okamžik zimního slunovratu (22.12.2023 – 4:27 SEČ) obejděte svůj dům. V každé místnosti pobuďte krátký čas a nechejte se intuitivně vést k tomu, co už v ní dále nemá být. Ať už to jsou předměty, vzpomínky, modely chování, zvyklosti, rituály, hudba, vůně, myšlenky, očekávání… cokoliv. A pak hmotné odneste pryč dle své volby a inspirace výše a to nehmotné vezměte pomyslně do dlaní (dejte tomu tvar, barvu, vůni, konzistenci) a vyneste to ven. A vypusťte jako ptáčka – dejte tomu svobodu… příjdou-li slzy, tak i těm. 💖 Ať se můžete ráno na slunovrat probudit a nadýchnout novou, svěží, čerstvou energii, plnou lásky, radosti, lehkosti, světla a důvěry. 🥰 A já tam budu s vámi… pomyslně vás budu držet za ruce a dívat se vám do očí, abych vám řekla, jak úžasnými bytosmi jste. A pozvu vás k oslavě tohoto mimořádného dne. A nejen proto, že budu mít narozeniny. 😃🥂🌈
KRÁSNÝ ZIMNÍ SLUNOVRAT, MÍLÉ A MILÍ! 💖💖❄💖💖
Eliška