Téma syndromu vyhoření, tedy Burnoutu, bude letošní rok pravděpodobně daleko více a častěji skloňováno, než jiné roky. Ne, že bychom makali o tolik více, ba naopak se snažíme mnozí zpomalovat. Přesto nám ale dávají těla a hlavy stopku a uzemňují nás v totálním vyhoření. Proč?

Zkusme si představit, že „jedeme“ v devítiletém cyklu, a tak jako v devítiměsíčním těhotenství je zásadní rozdíl, co je na začátku a co na konci (ze všech možných úhlů pohledu), tak stejně tak je to i v tom devítiletém. Po každém devítiletém období se „rodíme“ do nového člověka na všech našich úrovních. Po cestě životem sbíráme zkušenosti, rosteme, posouváme se a nakládáme si na záda různá témata. Některá dokážeme zpracovat a propustit do minulosti, ale některá s námi rostou a kráčí. A jak přibalujeme další a další je načase je po devíti letech vědomě uklidit. Ať už vědomě tím, že je dokážeme zpracovat a odložit nebo tím, že dostaneme čas to udělat skrze prostor, který si vytvoříme, a ve kterém nás neruší nic jiného. Na to je syndrom vyhoření z podstaty dokonalý….

Nacházíme se nyní v roce 9 (2025), a tak letos uzavíráme vše, co se posledních devět let řešilo. Máme na to celý rok, tak není třeba paniku, ale je dobré s tímto vědomím pracovat a uzavírat postupně. Kde se bráníme a odmítáme vidět, že je načase určitým tématům čelit a řešit, dostaneme ránu do čela (odpojí se mysl) a nezbyde nic jiného, než procedit a oddělit nepodstatné od podstatného.

Syndrom vyhoření je zrádný v tom, že vyléčení je stejně křehké jako čerstvě rozdělaný oheň. Stačí totiž prudší vítr a náš vnitřní oheň nám sfoukne. Naše vnitřní jiskra potřebuje ochranu a péči. Potřebuje pozornost a dobré zdroje. Když si to nepohlídáme, je jen otázkou času, kdy skončíme opět v tom hlubokém nic, ve kterém můžeme jenom být.

Jak tedy pro věc hořet a nevyhořet? Prvním krokem je vnímat, co nás vykopává z rytmu a tam hledat jiné, nové a lepší řešení. Najít v tom melodii, která nás bude bavit. To se dá jenom, pokud v té věci nemáme obavy. Pokud máme, je třeba s nimi vědomě pracovat. Co je za nimi? Strach ze selhání, nedostatečnosti, nedokonalosti, nepřijetí, neuznání? Každý máme svého „bubáka“, bez ohledu na věk… Porozumění svým modelům chování a jejich automatickým reakcím i „automatickým odpovědím“ v době nepřítomnosti mozku (když jsme ve stresu a v emocích) je dalším velmi dobrým a preventivním krokem. Techniky a nástroje, které jsou jednoduché a efektivní jsou posledním dílkem skládačky, abychom mohli tvořit s vášní a přitom bezpečně. Dá se to zvládnout, pokud vládneme nad svými volbami i hranicemi my sami a vědomě.

A pokud se to teprve učíte a hledáte někoho, kdo vám s tím pomůže, tak se ozvěte. Ve speciálním programu JAK HOŘET A NEVYHOŘET, který využívá optimální kombinaci koučinku a terapie, s tím umíme rychle pohnout. Bližší informace můžete získat na mém e-mailu. 😊

A pokud chcete vědět více o tom, co nás v letošním roce čeká, poslechněte si podcast o jeho zaměření. Možná mnohé pochopíte už nyní, ač teprve uzavíráme únor. Nebo se nechejte opečovat celoroční meditací, která pomůže najít své vnitřní zdroje i klid.

Eliška