Moji milí, máme tady březen… ptát se vás tentokrát, jestli jste ho už „ochutnali“, by bylo minimálně provokující.

Je to velká divočina… tak k němu jen nabídnu svůj vhled. Třeba, a já v to věřím, vám nabídne nadhled, důvěru a podporu pro příští týdny. 🥰❤️

Letošní březen je měsíce nečekaných spontánních změn a konání. Nejen v úrovni lidských bytostí, ale i na planetární úrovni. To vidíme kolem sebe: co platilo včera, dnes už neplatí. Každý den přináší prudké změny, které se nedají nijak předpovědět, ani se na ně nelze úplně nachystat.

Je to měsíc, který se dotýká a dotýkat bude fyzických těl, bude velmi otvírat všechna psychosomatická zrcadla a nezastaví se ani před spontánním „vystoupením“ našich dlouho a hluboce skrývaných emocí. Bude se chovat nepředvídatelně jako cyklická žena… to se odrazí v náladách nás všech, bez ohledu na věk a pohlaví. Prudké změny nálad, postojů, myšlenek a pocitů nás mohou vyčerpávat a díky zpracovávání velkého množství podnětů se můžeme cítit být velmi unaveni, až vyčerpáni. Máme si dát „oraz“, dovolenou, zastavit se. Pro většinu z nás k tomu vytvořil Vesmír bezprecedentní prostor…

Možná nás napadne, proč zrovna tímto způsobem? Ale ruku na srdce, stačilo by lidstvu ke změně postojů a hodnot cokoli méně?

Ti, kteří prostor na zpomalení nemají, jsou zdravotníci, záchranáři a průmysl, který produkuje veškeré potřeby pro přežití, včetně potravin, léků, pomůcek. Tito lidé ale mají nás a my je můžeme alespoň energeticky podpořit. Cokoli, co s námi rezonuje, je to pravé: modlitba, mantra, myšlenka, vyslovené přání, aby byli v bezpečí, obraz, ve kterém jim posíláme sílu a zdraví… Každý máme nějaké své kvality a je jenom na nás, jestli si je právě teď a nyní „otevřeme“ a zkusíme to, ve jménu poznání nebo budeme dále tvrdit, že to nefunguje a neuděláme nic. Teď je ten správný čas na změnu našich zažitých systémů přesvědčení. TEĎ! 😇

Ostatně konání je jedním z významných prvků tohoto měsíce. Budeme spontánně konat tak, jak zrovna cítíme, se zájmem, co to komu a čemu přinese nebo budeme mlčenlivě a mrzutě stát na místě, paralyzovaní a naštvaní na celý svět, Vesmír, Boha,…. ? A je jedno jestli půjde o situaci s Corona virem nebo ve vztahu, který nás dlouhodobě dusí nebo situaci, která nás blokuje v našem životě.

Budeme ti otrávení, kteří skrze svoje srdce šíří pomyslný jed a tráví sebe i ostatní nebo půjdeme cestou dětské zvídavosti, které podvědomě ví, že zkušenost se dá získat jen a jen tím, že to něco prostě zkusíme? V souladu s vlastním tělem, v souladu s vlastními pocity… však ona to už mysl nějak „dá“ a vytvoří si k dané situaci své pragmatické vysvětlení. 😇

Březen nás bude velmi upozorňovat na naše vnitřní nacítění se na sebe, ve smyslu očekávání a předsevzetí, které jsme si naplánovali. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být. Scénář má pod taktovkou někdo úplně jiný. Vyšší moc. V Bibli stojí, že nejsme konající… pro méně věřící přichází jako zvědomění tohoto faktu momentální situace. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být …

Máme se naučit přestat tlačit, sundat nohu z pomyslného plynu a největší nezdar vzít jakou součást procesu, kterým máme společně projít. A jelikož máme rok, ve kterém mají padnout staré systémy přesvědčení a staré nefunkční procesy (viz. můj příspěvek k roku 2020) a mají být nahrazeny novými, děje se to, co se děje. Dovedeme si představit jiný scénář, který byl lidstvo efektivněji vrátil k sobě, k vlastní důvěře, k modlitbám, k lásce k druhému, k empatii, zodpovědnosti, k pochopení, laskavosti a společenství? Cokoli méně zatím nezabralo…

Co tedy dělat? Jak se s tím vším poprat? Podívejme se na děti. Jsou momentálně rozhozené, plné pochybností, „stahují“ z celosvětového biopole kolektivní strach a projevuje se to v jejich náladách. A to, co je z toho zaručeně dostane ven, je bezpečný přístav – náruč milující bytosti, která se neptá, nevyzvídá, nezpochybňuje, nevyvrací postoj. Je tam s otevřenou, láskyplnou náručí připravená pro druhého jen být. ❤️

Pokud tohle pro sebe vzájemně poskytneme, budeme daleko lépe připraveni na vše, co má nevyhnutelně přijít. 😇

A na závěr jedna pohádka. Pro všechny věřící a nevěřící „Tomáše“:
… Bylo nebylo, kdysi dávno, v pradávných dobách, rozhodl Pán všeho a všech, že dá planetce Zemi dvě mimořádné síly. Bytosti, které jsou jako den a noc, ale spolupracující ve jménu dalšího vývoje. Jako noc prochází svítáním směrem ke dni a den stmíváním směrem k noci. Dal ji bytosti zrozené v oblacích, lehké jako vítr. Dal ji bytosti zrozené v jádru Země, žhavé jako magma. Pojmenoval je Andělé a Draci. Andělé měli za úkol snímat z duší tíhu, aby duše dokázaly vidět život a situace s nadhledem. Aby mohly díky andělům cítit svobodu a volnost pro svoji tvorbu a vývoj. Draci měli za úkol spálit vše, co by duším bránilo ve využívání svého chrámu, bez kterého duše neuměly na Zemi žít – těla. Chránili je svoji mocnou silou před vším zlem, na které byly duše krátké. Všechno fungovalo v nádherné symbióze a vše bylo součástí všeho…. Pak padl na Zemi těžký závoj zapomnění a vše se oddělilo. Nic nebylo jako dříve… Pán všeho a všech ale nenechal své krásné pozemské bytosti padnout. Poslal jim světlo, mnoho světla v podobě nových světelných dušiček. Nových dětí, které dokázaly těžký závoj prosvítit a pomohly všemu a všem si rozvzpomenout na anděly a draky. A tak začali andělé a draci opět podporovat pozemské bytosti v jejich cestách a vývoji. Každý ve své kvalitě, každý v jiné kvalitě, přesto v dokonalé harmonii. Všechno opět bylo součástí všeho…. 🥰

Teď by se možná hodilo: a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale my, generace Arabely, velmi dobře víme, že zvonečkem to vlastně celé teprve začalo… 🥰

Zvoním tedy na lepší časy nám všem!!! 🛎 A pokud to tak cítíme, nezapomeňme, že máme pomocníky: anděly a draky! 😇