Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova

Být nevlastní mámou není žádný med

V poslední době se ke mně dostávají mnohé příběhy nevlastních maminek, macešek, které se trápí situacemi, jež nevlastní mateřství přináší. Konzultují se mnou, přichází na terapie a domlouvají si online sezení, aby porozuměli některým souvislostech a hlavně hledaly a nacházely způsoby, jak to všechno daleko více v lehkosti, a snad i v radosti, ustát. Stejně jako vlastní mámy se snaží uspokojit potřeby všech zúčastněných a udělat to nejlepší, co mohou. Kromě klasických rodičovských témat jako je komunikace s otcem dětí, nastavování hranic, hlídání si rovnováhy mezi dáváním a přijímáním mají ještě navíc další nelehký úkol, který bývá výzvou největší. A to je komunikace s biologickou matkou dítěte nebo dětí. Ne vždy rozchod původní rodiny probíhá hladce a ne vždy má vlastní máma dětí pochopení pro to, že si otec dětí našel někoho jiného. Proto do celého příběhu leckdy prolíná navíc i nepřátelství a odpor vůči nevlastní mámě, která do života jejich dětí vstupuje. Povídání by to bylo na dlouho a nejen sdílení příběhů, splínů, frustrací by zabralo hodiny. Také pochopení nových a efektivních nástrojů rodičovství, které fungují, by se ani na obrazovku digitálního zařízení nevešlo v čitelné podobě. 😊 Proto vzniká nový projekt #nevlastní MÁMA, který bude primárně v prezenční podobě vytvářet prostor pro sdílení a vzdělávání v rodičovství, s ohledem na specifické podmínky nevlastní maminky. Na začátku se budou aktivity odehrávat v Brně a v Praze a uvidíme, do kterých měst se postupně rozšíří. Je to vaše téma a máte kolem sebe další nevlastní mámy, které by takovou aktivitu a podporu uvítaly? Máte prostor, kde byste chtěly na začátek zorganizovat krátkou besedu na toto téma? Tak se ozvěte, něco spolu vymyslíme! Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Očista vykuřováním

Velikonoční rituály, které pomáhají i dnes

Možná cítíte, že dubnový předvelikonoční čas je nesmírně náročným. Vysoké tempo, tlak na výkon a prudké nestabilní změny v nás i kolem nás. Možná právě nyní je prostor na návrat k prastarým uvědoměním i rituálům, které umí pomoci i v dnešní době. Pokud vás něco takového volá, nechejte se inspirovat ve videu o velikonočních rituálech na You Tube kanále mých Očistných vůní. Užijte si ho a mějte krásné a radostné Velikonoce! 🍀

Blog, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Upgradované děti

Rodičovské kurzy Rodičovství s Pozitivní disciplínou otevírají své brány!

O rodičovství a výchově píšu a přednáším docela často. Je to velké téma, které provází dlouhou část našeho života a je pro nás natolik důležité, že silně ovlivňuje to, jak se cítíme být či nebýt šťastnými a spokojenými. O svém studiu v systému Pozitivní disciplína jsem už na svém webu a ostatních kanálech také psala, protože jsem z něj nadšená. A že už jsem prošla opravdu mnoho systémy a metodikami. Tento se ale v ledasčem odlišuje. Má velké portfolio funkčních nástrojů, ze kterých si rodič může v dané situaci vybrat ten, který bude vnímat jako nejvíce smysluplný. Když nezabere tak, jak si představoval sáhne po jiném. Je to jako s homeopatiky. Vždycky máte něco dalšího po ruce, co se potká natolik, že se vše následně významně posune. O tom jsou kurzy Rodičovství s Pozitivní disciplínou. Nejsou jenom o jiných úhlech pohledu, ale především o zcela konkrétních nástrojích, které nám pomůžou. Jsou postaveny na základech individuální psychologie a jejich hlavními hodnotami je laskavé a pevné rodičovství. Bez „extrémů“ jako je autoritativní nebo helikoptérové rodičovství. Zdravě, vyváženě, oboustranně s respektem. A hlavně, POZITIVNÍ DISCIPLÍNA vám nebude tvrdit, že se vždycky všechno podaří hned na poprvé. Je to cesta, je to proces změny. A každá změna potřebuje svůj vlastní čas…. A i přesto občas budou situace, které se zaseknou. A i tom budou tyto rodičovské kurzy. Skupiny jsou malé, kurzy budou ve dvou stupních náročnosti, budou se konat v Brně a začínáme 7. dubna. Chcete vědět víc, tak neváhejte a běžte si pro další informace! Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Psychosomatika a její tajemství, Sebeintegrace

Jak hořet a nevyhořet

Téma syndromu vyhoření, tedy Burnoutu, bude letošní rok pravděpodobně daleko více a častěji skloňováno, než jiné roky. Ne, že bychom makali o tolik více, ba naopak se snažíme mnozí zpomalovat. Přesto nám ale dávají těla a hlavy stopku a uzemňují nás v totálním vyhoření. Proč? Zkusme si představit, že „jedeme“ v devítiletém cyklu, a tak jako v devítiměsíčním těhotenství je zásadní rozdíl, co je na začátku a co na konci (ze všech možných úhlů pohledu), tak stejně tak je to i v tom devítiletém. Po každém devítiletém období se „rodíme“ do nového člověka na všech našich úrovních. Po cestě životem sbíráme zkušenosti, rosteme, posouváme se a nakládáme si na záda různá témata. Některá dokážeme zpracovat a propustit do minulosti, ale některá s námi rostou a kráčí. A jak přibalujeme další a další je načase je po devíti letech vědomě uklidit. Ať už vědomě tím, že je dokážeme zpracovat a odložit nebo tím, že dostaneme čas to udělat skrze prostor, který si vytvoříme, a ve kterém nás neruší nic jiného. Na to je syndrom vyhoření z podstaty dokonalý…. Nacházíme se nyní v roce 9 (2025), a tak letos uzavíráme vše, co se posledních devět let řešilo. Máme na to celý rok, tak není třeba paniku, ale je dobré s tímto vědomím pracovat a uzavírat postupně. Kde se bráníme a odmítáme vidět, že je načase určitým tématům čelit a řešit, dostaneme ránu do čela (odpojí se mysl) a nezbyde nic jiného, než procedit a oddělit nepodstatné od podstatného. Syndrom vyhoření je zrádný v tom, že vyléčení je stejně křehké jako čerstvě rozdělaný oheň. Stačí totiž prudší vítr a náš vnitřní oheň nám sfoukne. Naše vnitřní jiskra potřebuje ochranu a péči. Potřebuje pozornost a dobré zdroje. Když si to nepohlídáme, je jen otázkou času, kdy skončíme opět v tom hlubokém nic, ve kterém můžeme jenom být. Jak tedy pro věc hořet a nevyhořet? Prvním krokem je vnímat, co nás vykopává z rytmu a tam hledat jiné, nové a lepší řešení. Najít v tom melodii, která nás bude bavit. To se dá jenom, pokud v té věci nemáme obavy. Pokud máme, je třeba s nimi vědomě pracovat. Co je za nimi? Strach ze selhání, nedostatečnosti, nedokonalosti, nepřijetí, neuznání? Každý máme svého „bubáka“, bez ohledu na věk… Porozumění svým modelům chování a jejich automatickým reakcím i „automatickým odpovědím“ v době nepřítomnosti mozku (když jsme ve stresu a v emocích) je dalším velmi dobrým a preventivním krokem. Techniky a nástroje, které jsou jednoduché a efektivní jsou posledním dílkem skládačky, abychom mohli tvořit s vášní a přitom bezpečně. Dá se to zvládnout, pokud vládneme nad svými volbami i hranicemi my sami a vědomě. A pokud se to teprve učíte a hledáte někoho, kdo vám s tím pomůže, tak se ozvěte. Ve speciálním programu JAK HOŘET A NEVYHOŘET, který využívá optimální kombinaci koučinku a terapie, s tím umíme rychle pohnout. Bližší informace můžete získat na mém e-mailu. 😊 A pokud chcete vědět více o tom, co nás v letošním roce čeká, poslechněte si podcast o jeho zaměření. Možná mnohé pochopíte už nyní, ač teprve uzavíráme únor. Nebo se nechejte opečovat celoroční meditací, která pomůže najít své vnitřní zdroje i klid. Eliška

Blog, Psychosomatika a její tajemství

Rozumět tělu se vyplatí… lepšího rádce totiž nemáme

Psychosomatika je nesmírně cenným zdrojem informací. Neudělá nám sice rentgen, ani nezasádruje zlomenou ruku, ale řekne nám rovnou, přímo a autenticky, kde nemáme soulad. Kde nevěnujeme sami sobě stejnou laskavost, podporu a péči jakou jsme ochotni nabídnout těm druhým. Každý měsíc jsou pak některé části těla více „exponované“, což vyplývá z kolektivních zkušeností i modelů chování, v rámci kterých jsou pak nejvíce aktivní i určité emoce. Proto mnohdy zažíváme všichni totéž, jen v jiných kulisách. Každý měsíc tak píšu novou „kuchařku modelů chování“, ve které představuji souvislosti mezi vnějšími okolnostmi a fyzickým tělem, které na to reaguje. Porozumění řeči těla je tak jednodušším a především nám pomůže na mnohé nahlédnout jinak a udělat změny, které tělo podpoří a udrží ho ve zdraví. Právě dnes vyšla nová „psychosomatická kuchařka“ pro měsíc únor na mém předplatném. Najdete ji zde. Předplatné má výhodu, že vám obsah přijde rovnou do e-mailu a nemusíte ho hledat ani na mém webu ani na sítích. Pokud ještě předplatné nemáte, stačí si vybrat z nabízených programů. Nebo mně můžete napsat a následně si ji můžete zakoupit individuálně. Závěrem jenom malá ochutnávka… 😊 Mějte se hezky, Eliška Měsíc únor přináší mnoho vůní a chutí, které nás tahají z klidného zimního spánku ven. Ne všechny se ale nakonec ukazují jako vhodně, prospěšné a chutné. Některé mohou rozpoutat nejen vnitřní ohně, které se propisují do fyzických těl. Vítejte u psychosomatické kuchařky, která nabídne nejen souvislosti, ale také informace, jak se o sebe postarat, aby naše tělo bylo spokojené… Než se podíváme pod pokličku měsíce února, je třeba si na začátek připomenout dvě velmi důležité věci. Zaprvé, máme fyzický rok, což znamená že budou těla zrcadlit naše pocity a rozpory velmi intenzivně a především pak velmi rychle. Zadruhé. že je pořád ještě zimní čas a my máme vylézat ze svých „brlohů a nor“ velmi omezeně a podle pravidla zimního větrání. Krátce a intenzívně, což znamená, že jak mentálně, tak i fyzicky máme výkon, tvorbu a aktivity vně sebe omezit na krátké úseky, ve kterých vždy ale dostaneme intenzivní zpětnou vazbu, se kterou se máme vrátit zpět „do sebe“ a v klidu ji nejdříve zpracovat. Máme pečovat o svůj vnitřní oheň a neplýtvat energii na udržování ohně někomu jinému, i třeba tím, že nás vyprovokuje do konfliktu, ze kterého pak rozvíří svůj vlastní oheň a energeticky tak posiluje. Na rozdíl od nás…

Blog

Vedená meditace pro rok 2025

Každý rok má specifikum, vibrace, záměr, úkol nebo vesmírné zadání. Můžeme věřit čemukoliv a vše je v pořádku, protože na to máme právo. Bez ohledu ale na naši víru nebo ateismus se věci dějí, ať už s tím pracujeme vědomě či podvědomě, protože dýcháme tentýž vzduch a pracuje s námi stejná gravitační síla. Tedy, kdo je letos na této planetě, pojede na stejné vlně a bude poslouchat to stejné vesmírné „rádio“. Chca nechca… 😇 Tak jako tvořím měsíční meditace šité měsíci na míru, které pracují s konkrétními modely chování, jenž jsou v daném měsíci nejvíce aktivní, tak jsem se letos rozhodla udělat totéž i pro celý letošní rok. Především proto, že je rokem „hamletovským“, v rámci kterého budeme nejen jako lidstvo, ale také každý sám za sebe řešit své „být či nebýt“ v našich tématech a vztazích. Bezpečný prostor pro uvolnění bolestí a strachů a pro objevování a nalézání důvěry, klidu a naděje se bude hodit. Nechť je tato vedená meditace pro rok 2025 pro vás právě tímto místem! 🙏🥰 Můžete se k ní vracet kdykoliv, kdy bude třeba uvolnit bolavé a nalézt nové volby. Své nové „být“. Pokaždé v ní najdete něco nového, slibuji. 😇 Nechť vám přináší nekonečný klid a lásku, protože s tímto záměrem i pocity byla tvořena. Nechť přináší vědomí, že každá zkušenost je našim zápisem do našeho deníku jménem Život tak, jako má strom své letokruhy, které ho činí pevným, odolným a krásným. A jestli vás meditace osloví, pošlete ji dále… ať slouží. 💖 S láskou, Eliška

Blog

Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík… 💖🥳

A je to tady, poslední den letošního roku. Roku číslo „8“. Než ho opustíme, pojďte se nechat pozvat ke krátkému inspirativnímu článku. Čtení je to kraťounké, pár minut, ale možná pohladí rozbouřenou mysl, zraněné srdce i bolavé tělo, jenž letos dostali zabrat. A doporučuji na to kouknout dnes před půlnocí. Možná si to budete chtít užít stejně jako já. 😍🥰 A když ne, tak je to také v pořádku. Každopádně mějte klidný vstup do Nového roku, plný radosti, zvídavosti, lehkosti, zdraví a odvahy. Bude se nám hodit… 😊 S láskou, Eliška AAAAAAAAAA AAAAAAAAAA

Blog, Férová výchova, Modely chování, Upgradované děti

Dáreček v podobě článku pro rodiče nejen teens 🎁

Vánoce jsou časem obdarovávání a já obdarovávání miluji. Více, než to dostávání, i když poslední roky si v rámci rovnováhy dávání a přijímání umím užívat i to. Že to ale trvalo se to naučit… 🙈 Tak přicházím do konce prosince s odemknutým článkem, který je součástí předplatného CHCI BÝT V KLIDU zacíleného na rodičovství a výchovu upgradovaných dětí 3. tisíciletí. Každý měsíc odběratel/ka obdrží čtyři inspirativní články na různá témata, doplněná o nástroje a řešení, které mohou povzbudit a podpořit. Jeden z článků, který si bere na mušku emoční (ne)stabilitu dětí a dospívajících jsem právě „otevřela“ i pro veřejnost, ať podpoří, pomůže, uklidní a inspiruje. Hlavně také, ať můžete ochutnat to, co můžete mít po celý rok. Nebo jako samostatný nákup. Oboje je možné. Tak si článek užijte a pokud máte dotazy, tak se ptejte. Budu se těšit. A užijte si také moc klidné svátky, požehnané Vánoce a vstup do roku 2025. 🎄 Eliška Kdy jindy než v prosinci je ten nejlepší čas se pověnovat tématu emočních projevů našich dětí, obzvláště těch dospívajících. Prosinec je totiž přehlídkou emoční palety všech a na celém světě. To proto, abychom mohli jít více do hloubky pocitů radosti, laskavosti, lásky a sounáležitosti. A řádně se jimi dosytit, než daný rok opustíme a nešli do dalšího s emočními dluhy a zůstali tak zdraví. Jelikož žijeme ve vesmíru, kdy máme ale stejnou dávku dané kvality i na druhé straně, jdeme nyní stejně intenzivně i do pocitů neradostných – zneužití, nedostatečnosti, nedokonalosti, selhání či pocitů viny. Takže, co si budeme povídat, je to jízda. Mnozí z vás už ví z mých kuchařek, ale pro ty, kteří můj obsah nesledují to může být nové. Pevně věřím, že povzbuzující , inspirující a úlevné. Což je hlavní záměr mé tvorby. Pojďme se tedy vrátit ale k našim dětem. I když…. všichni jsme děti, takže informace líznou i nás všechny, dospělé. Než se ponoříme hlouběji do tématu a propojíme ho na naše adolescenty, tak si dovolím pro někoho lehce kontroverzní polemiku. Pro mě a v mém vnímání jsou emoce nástrojem, který ukazuje nám i vnějšímu světu, jaké pocity se v nás odehrávají. Není to tedy pro mě totéž. Pokud si vezmu např. emoci hněvu, tak za ní může být mnoho pocitů jako např. pocit přehlížení, nevyslyšení, odmítnutí, zrady, aj. To, že je tedy někdo v emoci hněvu neznamená, že vím, co prožívá. Jen na to používá nástroj, který je mu v daný okamžik nejvíce přirozený a dostupný. Proto i emoční vlny kolem nás (a v nás) nevypovídají mnohé o tom, co doopravdy, v hloubi a autenticky prožíváme. A jelikož má letošní rok v popisu práce jít právě do autenticity a znovu na to propojit naše emoční nástroje, tak je jasné, že dostáváme v životě a v tento čas docela mnoho „podnětů“, abychom to zjistili a případně narovnali, pokud to nemáme pro sebe nastaveno správně. Emoční show kolem nás je tedy pomyslným představením, na který jsme si vědomě či nevědomě už dávno koupili lístek. A možná jsme jen zapomněli… 🙈 Každý máme někde nějaké téma s předplatným, které se nám tak nějak dostalo do pozadí a my ho přehlédli. Takže, hlavu vzhůru. Ve Vesmírném představení hrajeme ale úplně všichni! 😍 Zpátky nyní k dětem a k dospívajícím. Dítě do devátého roku (cca) je čistě fyzickou bytostí, která komunikuje způsobem, jenž je vnějšímu prostředí jasný. Tím jsou právě emoce, které se primárně zaměřují na esence nutné k přežití. Těmi jsou bezpečí, láska, sounáležitost a tvorba (konání, nikoliv umělecká 😉). Postupně se učí s nimi pracovat a ovládat je. Tedy v respektujícím a svobodném prostředí. V prostředí autoritativním se učí, jak se má ovládat. Stejné slovo, ale diametrálně odlišný význam, pojetí a výstup, nemyslíte? Tím, že se v mnoha ústavech, rodině, komunitě učí jak se má ovládat, přejímá nastavení, že ho ostatní musí ovládat, aby získalo esence k přežití viz výše. Tedy bezpečí, lásku, sounáležitost a možnost konat v rámci své životní cesty. Jestli se vám, milí čtenáři a čtenářky právě nyní hrnou slzy do očí, protože přišlo jedno  velké „aha“, tak nechejte to dítě v sobě vyplakat, prosím. Dejte mu právě teď to nejcennější na této planetě. Váš čas. 💖 Jak naše děti tedy rostou a navštěvují různá zařízení, učí se vědomě či podvědomě se ovládat, čímž se učí své emoce potlačovat. O to více jsou tlačeny dolů, hluboko do hlubin, i jejich pocity, které s danou situací souvisí a objevují se v ní. Stav, kdy dítě padne do necitlivosti samo k sobě poznáme lehce. Začne se samo degradovat vtípky na svůj účet, u kterých ale vnímáme, že to až taková legrace není. Neohradí se proti tomu, když do něho někdo šije a místo toho se zasměje způsobem, který jasně ukazuje, že za smíchem je smutný klaun. Nádech, výdech…. další slzy? Pusťte je, prosím… 💖 V období dospívání jdeme do velké ambivalence. Nejasnosti toho, kdo jsme, kým chceme být, kam chceme kráčet, co chceme opustit a čeho se vzdát. Je to čas ode zdi ke zdi. Oscilujeme mezi láskou a nenávistí. Nejvíce k těm, které milujeme nejvíce, protože tam máme největší garanci, že jsme milováni bezpodmínečně, tedy i za podmínek, kdy se chováme naprosto nepřiměřeně, nepatřičně… no, jako… doplňte sami. Potřebujeme v této fázi potvrzování, že i když selhávám, mám právo na lásku, přijetí, respekt, úctu a sounáležitost. V takovém bezpečném prostředí mohou naše emoce nejvíce ven. To je pro nás to nejbezpečnější divadlo světa, ve kterém nacházíme ty správné, laskavé a všepříjmající diváky. I když nakonec nezažíváme standing ovation a někdy si musíme vyslechnout bučení. Přesto je to ale místo, kde jsme v bezpečí pro uvolnění páry a vyjádření všech pocitů, které se objevily. Ať už vyplouvají z jakékoliv hloubky. A prosinec je umí ještě navíc moc krásně akcelerovat. 😉 Nicméně, typické je to pro celé období dospívání, které začíná v druhé „devítce“ – de facto v prepubertě, jinými slovy v období věku 9 -18 let. Celou tuto dobu jsme hlavními hrdiny našich představení a našimi diváky bývají ti nejbližší. Ať už v rodině nebo mezi přáteli. Je to něco, co… Read More Dáreček v podobě článku pro rodiče nejen teens 🎁

Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti

Duševní zdraví nejen teens

Duševní zdraví je momentálně velkým tématem. Neobjevilo se z ničeho nic a já vnímám jeho prosakování do životů nejen dospívajících posledních zhruba osm let… Uvědomování si sebe sama v kontextu naplňování potřeb společnosti a systémů kolem nás dává prostor pro nespokojenost a pocity nepřijetí toho, jak jsou karty rozdány. To přirozeně vede nejen k otázkám „kdo jsem vlastně já?“, ale také to aktivuje touhu bojovat za sebe a své volby. Vnímáme to napříč společností. Aktivisté, bez ohledu na téma a předmět zájmu ukazují, co je pro ně špatně a jak je potřeba to změnit. Nemusíme se vším souhlasit, ale já právě proto cinkala klíči na náměstí Svobody před 35 lety. Abychom mohli říct, co si myslíme, co cítíme, co potřebujeme a stříleli nápady na změny, které tady ještě nebyly. Protože to je princip evoluce. Nikoliv duplikace, notabene něčeho, co nefunguje. Strach z nového tady byl ale vždy… a má silnou moc nás umlčet. Co ale umlčet nemůžeme je to, jak se daří našim dětem. Ty jsou momentálně největší hybnou silou změn. Nikoliv však tím, jak je jim báječně. To změny ve společnosti bohužel neaktivuje. Nýbrž tím, jak se jim daří mizerně. Pak začnou tyto okolnosti tlačit rodiče do velké nepohody a starostí, které vedou k nové aktivitě a změny se mohou dít. Už několik let stojím na počátku těchto změn, v situacích, kdy je dětem a dospívajícím natolik nedobře, že rodiče začínají hledat nové cesty. Cesty, které jsou trochu „out of the box“. Cesty nové. Cesty jiné. A do této kategorie pro mnohé patří i moje terapeutické služby. Jelikož bylo volání rodičů čím dál hlasitější, vznikl před několika lety nový produkt zacílený na dospívající, kteří se na své cestě dotkli velkých hloubek i dna, jenž znepokojuje jejich rodiče. Strach, obavy, pochybnosti, pocity viny i selhání na obou stranách. Nepřijetí, nedostatečnost, sociální izolace sevřely tyto rodiny do úzkostí, které bránily radostnému prožívání života. Tak vznikl speciální program pro teens. Není to o jednom sezení, ani o třech, to se nedá vše otevřít, porozumět a přijmout. Je to o cestě… tak jako trvá těhotenství devět měsíců, tak i v tomto případě je to stejně dlouhá cesta. Doplněna o dvě pauzy, aby byl prostor vše zaintegrovat a v tom zdánlivém nic zjistit, co je třeba pootočit. Cesta trvá rok… Co je to ale jeden rok pro změnu na celý život? Abych to vyjádřila přesně, použiji slova jedné šestnáctileté slečny, která mým programem prošla i slovy jedné maminky, jejíž patnáctiletá dcera se programu také zúčastnila. Věřím, že je v nich vše. A pokud potřebujete vědět více, tak se ozvěte. Jsem tady. 💖 Eliška E., 16 let K Elišce jsem začala chodit minulý rok. Za ten rok mě naučila, jak se dívat na věci z jiné strany a pracovat jak sama se sebou, tak i s ostatními a jsem velmi ráda, že jsem ji našla. Když jsem přišla, cítila jsem se ztracena sama v sobě, vlastně jsem ani nevěděla, kdo jsem. Pořád hledám kdo jsem, ale teď už vím, že jsem bytost plna lásky a radosti, kterou chci dál šířit. Určitě Elišku doporučuju. 💖 Š., dcera 15 let Na Elišku Lukonchik jsem narazila na Facebooku, kde jsem viděla jeden její rozhovor a zaujala mne přednáška, která se týkala chování dospívajících dětí. V té době moje dcera byla na základní škole v osmé třídě, potýkala se s úzkostmi a panickými atakami, měla i velmi černé myšlenky. Nevěděla jsem si rady, dcera nechtěla chodit na žádné terapie, začínala přicházet v úvahu i léčebna. Po přednášce Elišky jsem se rozhodla, že ji oslovím a zkusím přivést dceru na sezení k ní. Bylo to dobré rozhodnutí – Eliška byla první terapeutka, která vzbudila v dceři důvěru, chodila k ní asi rok a změny v psychice byly opravdu viditelné. Hlavní důvod, proč toto píšu je, že je v dnešní době spoustu rodičů, kteří si neví rady, když jejich dítě něco trápí, zkuste se obrátit na Elišku, nikdy není pozdě vyhledat pomoc a naděje na změnu vždy existuje.

Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Sebeintegrace, Upgradované děti, Vzdělávání hravě

Vzdělávání je dělání aktivit, které mohou bavit. A baví!

Od malička jsem byla tvor zvědavý a zvídavý. Do věcí jsem skákala po hlavě a procházela mnohými dveřmi, které se otevíraly a postupně mě vedly na cestě životem. Kdysi dávno bych jen stěží dokázala odhadnout, kam až mně a mnou milovaná zvídavost dovede. Vím už dost? To stěží, a tak otevírám další a další… 😇 Dalšími otevřenými dveřmi bylo před dvěma roky absolvování mezinárodní letní školy individuální psychologie ICASSI v Dublinu. Chtěla jsem vědět víc… a tak vyzbrojena jen svoji otevřenou myslí, srdcem a ochotou poznávat jsem vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Ač přiznávám, že největší motivací bylo setkání s mých Adlerovským idolem, Alyson Schafer. A to se i stalo a dnes je mně v zádech, když někde tápu a jsem ji za to velmi vděčná. 🙏 Letos jsem se po ICASSI rozhodla, že projdu dalšími dveřmi a zaplatila jsem si certifikovaný kurz Pozitivní disciplíny vedený úžasnou Fionnualou Hoffman, další krásnou bytostí. Teaching Parenting the Positive Discipline Way. Nyní jsem certifikovanou edukátorkou a těším se na trénink, který budu poskytovat rodičům, učitelům, chůvičkám nebo klidně i prarodičům. Těším se moc, protože funkční a efektivní nástroje této metody jsou fenomenální! 👍 A o co jde? Jde o trénink, na kterém se rodiče učí, jak učit své děti samostatnosti, vzájemnému respektu, schopnosti řešit problémy, učit se z vlastních chyb a být v souladu se sebou i komunitou kolem. Zní to krásně, že? Nestane se to přes noc a není to program pro ty, kteří se chtějí ráno vzbudit a mít „nové“ dítě. Je to pro ty, kteří jsou si vědomi toho, že výchova je cesta. A také, že jestli chceme, aby se děti nějak chovaly, potřebujeme se tak nejdříve chovat sami. A především sami k sobě. 😊 Nehledejte v tom ale žádný osobní rozvoj, i když ruku na srdce, tomu se nevyhneme nikdy a nikde, ale hledejte rozhodně cestu praktickou, plnou nástrojů a možností. Letos otevřu jeden „testovací mini běh“ a příští rok to rozjedeme naplno. 🥳 Těšíte se? Já moc! Tak třeba někdy na nějakém tréninku ahoooj! Eliška