Blog, Psychosomatika a její tajemství

Rozumět tělu se vyplatí… lepšího rádce totiž nemáme

Psychosomatika je nesmírně cenným zdrojem informací. Neudělá nám sice rentgen, ani nezasádruje zlomenou ruku, ale řekne nám rovnou, přímo a autenticky, kde nemáme soulad. Kde nevěnujeme sami sobě stejnou laskavost, podporu a péči jakou jsme ochotni nabídnout těm druhým. Každý měsíc jsou pak některé části těla více „exponované“, což vyplývá z kolektivních zkušeností i modelů chování, v rámci kterých jsou pak nejvíce aktivní i určité emoce. Proto mnohdy zažíváme všichni totéž, jen v jiných kulisách. Každý měsíc tak píšu novou „kuchařku modelů chování“, ve které představuji souvislosti mezi vnějšími okolnostmi a fyzickým tělem, které na to reaguje. Porozumění řeči těla je tak jednodušším a především nám pomůže na mnohé nahlédnout jinak a udělat změny, které tělo podpoří a udrží ho ve zdraví. Právě dnes vyšla nová „psychosomatická kuchařka“ pro měsíc únor na mém předplatném. Najdete ji zde. Předplatné má výhodu, že vám obsah přijde rovnou do e-mailu a nemusíte ho hledat ani na mém webu ani na sítích. Pokud ještě předplatné nemáte, stačí si vybrat z nabízených programů. Nebo mně můžete napsat a následně si ji můžete zakoupit individuálně. Závěrem jenom malá ochutnávka… 😊 Mějte se hezky, Eliška Měsíc únor přináší mnoho vůní a chutí, které nás tahají z klidného zimního spánku ven. Ne všechny se ale nakonec ukazují jako vhodně, prospěšné a chutné. Některé mohou rozpoutat nejen vnitřní ohně, které se propisují do fyzických těl. Vítejte u psychosomatické kuchařky, která nabídne nejen souvislosti, ale také informace, jak se o sebe postarat, aby naše tělo bylo spokojené… Než se podíváme pod pokličku měsíce února, je třeba si na začátek připomenout dvě velmi důležité věci. Zaprvé, máme fyzický rok, což znamená že budou těla zrcadlit naše pocity a rozpory velmi intenzivně a především pak velmi rychle. Zadruhé. že je pořád ještě zimní čas a my máme vylézat ze svých „brlohů a nor“ velmi omezeně a podle pravidla zimního větrání. Krátce a intenzívně, což znamená, že jak mentálně, tak i fyzicky máme výkon, tvorbu a aktivity vně sebe omezit na krátké úseky, ve kterých vždy ale dostaneme intenzivní zpětnou vazbu, se kterou se máme vrátit zpět „do sebe“ a v klidu ji nejdříve zpracovat. Máme pečovat o svůj vnitřní oheň a neplýtvat energii na udržování ohně někomu jinému, i třeba tím, že nás vyprovokuje do konfliktu, ze kterého pak rozvíří svůj vlastní oheň a energeticky tak posiluje. Na rozdíl od nás…

Cesta zvědomění, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Modely chování, Upgradované děti, Vlog

Dospívání dětí nové doby – co dnešní puberťáci potřebují

S Terezkou Kramerovou jsme si daly „digitální rande“, abychom si popovídaly o dnešních náctiletých… no, téma je to výživné a náročné, a ač nám nemusí mnohé úplně vonět, je fajn si o tom alespoň poslechnout. Tak si hodinový rozhovor užijte a já se budu těšit na vaše zpětné vazby. 😊

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Únor – nelpět na lpěném…

Měsíc únor je ve své polovině a my jsme si už měli možnost odžít jeho kvality… něco málo jsem už nechala prosakovat skrze výroky, krátké posty i namluvený podcast, abych nastínila s čím si budeme v únoru nejvíce „hrát“… myslím, že i včerejší svátek zamilovaných dal mnoho možností, jak nahlédnout pod povrch. Tak jdeme kouknout na únor, tentokráte v psané podobě pro ty, kteří mají raději písmenka… 💖 Únor letošního roku nám nabídne rozladění v našich vztazích k někomu či něčemu (protože i vztah k zaměstnání či nějaké věci je vztahem), které se bude nejvíce demonstrovat přes nespokojenost, hněv, zuřivost nebo pocit, že v tom vztahu jsme daleko více v roli služky, než princezny. Nebo poskoka více než krále. Nástup těchto pocitů bud nejspíš dost rychlý, což může způsobovat ztrátu kontroly nad našimi myšlenkami a výroky a můžeme se dostávat do situací, že vystřelíme dříve, než stihneme kriticky situaci posoudit. Můžeme se na sebe zlobit nebo takové situace přijmout jako informaci toho, v jaké roli a pozici se v daném vztahu cítíme. Jsme více tím, kdo je v situaci ve své síle, vědomě a v sebedůvěře? Nebo jsme spíše v ostražitosti s pocitem, že nebezpečí číhá na každém kroku, a tak střílíme preventivně už předem? Pokud si dovolíme vzít si, po odpadnutí emocí, čas pro sebe a podívat se hlouběji, do úrovně citů a pocitů, mimo dosah mysli, dostaneme rozhodně na tyto otázky své odpovědi. V ten okamžik je dobré zapojit mysl, ať navrhne nějaké řešení, jak tuto pozici změnit. Co můžeme a především chceme udělat, abychom se dostali do rovnováhy sami se sebou, sjednocení a naladění na sebe i druhé? Co bude další krok, který uděláme, abychom to narovnali a dostali do rovnováhy dávání a příjmání (tedy službu, kterou poskytuji a ocenění, které za to získávám)? A dovolíme si to i za cenu, že to může vyvolat konflikt nebo hněv? Že můžeme přijít i přízeň, sympatie nebo dokonce o byznys? Pod hněvem se vždy schovávají strach, pochybnosti či obavy. Ať už naše nebo toho druhého. Pakliže toto uvědomění přijmeme do svých životů, uvidíme za chováním druhého jeho strach, a to nás může dostat z hlavy více do srdce. Naše ego přestává bojovat, pokud jde o pomoc bližnímu. A myslím, že tohle nás vesmír poslední tři roky učí docela slušně… 🙈 Opustit své systémy přesvědčení, paradigmata a vzorce chování ve jménu pomoci druhé bytosti, což je nejvyšší projev lásky a lidství. To je laskavost… 💖 A tím měníme svět… 🙏 Únor nám bude také připomínat, kde lpíme. Budeme mnohé ztrácet a nacházet, abychom si uvědomili, kde jde naše lpění na člověku, vztahu či věci ze srdce, a kde z hlavy. Kde lpíme z principu a kde z lásky. Toto ztrácení se může týkat i nás samotných. Můžeme se cítit více ztraceni proto, abychom si připomněli, kde jsme kdysi dávno a z bezesporu dobrých důvodů ztratili sami sebe. Své autentické JÁ. 💖 První indicií, že se nám to děje je opět nezařaditelný pocit nespokojenosti nebo vzteku. Bez vnější zjevné příčiny to vystřelí ven jak sopečná erupce. Jako zemětřesení, o kterém sice všichni tušili, ale nikomu se moc nechtělo s tím něco udělat… tak nebuďme vzteklí dlouho a nehledejme příčiny v druhých, protože ten, kdo se rozhodl být k vlastním pocitům a vnitřním informacím lhostejní jsme nakonec stejně jen my. 🙈 Jelikož plyneme v citlivém roce, kdy disharmonie mysli či srdce přenese informace velmi rychle do těla, bude naše fyzická úroveň velmi rychle demonstrovat tuto nerovnováhu v podobě nějaké paralýzy či imobilizace. V lidském slovníku se tomu říká nemoc… pocit, že nemám moc v tom daném vztahu, tématu, situaci cokoliv změnit. A opravdu nemám moc to změnit nebo na to jenom nemám „koule“? Ups, to je otázka vážně dost na tělo, ale kdy jindy si ji položit, než když jde o tělo? 😉 Tudíž, pokud jsme hozeni do zdravotních problémů, je tou nejlepší cestou za zdravím právě tato otázka… a mějme „koule“ na to si poslechnout naše vnitřní odpovědi. Protože skrze tento diskomfort se můžeme rychleji dostat do komfortu. Skrze toto rozladění se můžeme o to rychleji dostat do naladění… 💖 Jsme také v roce, kdy máme riskovat ve jménu poznání a přestávat stavět a bát se kvůli poznaným zkušenostem a bolestem. Co tedy bude plán B v daném tématu, vztahu či situaci? Co je to, co chci? To pořád nemusí znamenat, že to musím hned udělat (máme na to celý rok), ale mít plán B je jediná cesta, jak přestat lpět na plánu A, který prostě už selhává a nepřináší do života spokojenost, s kterou přitékají kvality jako je zdraví, radost, smysl a důvěra. Kolečko se uzavírá… tady najdeme odpověď na to, jak přestat lpět, což je přetěžující energie, vedoucí k nespokojenosti a hněvu a ten nás dříve či později nejspíš hodí do nějakého zánětu… Pojďme využít energii emocionálně nestabilního února pro to, co je potřeba, aby padlo a mohlo se postavit znovu. Jinak a lépe. Pojďme uvolnit přetlak a přetížení, aby těla mohla zůstat zdravá a následně pracovat na plánu B, v daném vztahu k někomu či něčemu. Pojďme najít svoji vnitřní ochotu, konat ve své autenticitě a dovolit si být věrnější sami sobě. Nastolit rovnováhu v tom, co dáváme a v tom, co za to dostáváme. A každý důvod je ten správný, proc to tak chceme…. Protože pokud si teď v únoru ten svůj důvod nepojmenujeme, bude o to náročnější v následujících měsících najít ochotu se za něj i postavit a v souladu s ním konat. Abychom mohli být na konci tohoto roku součástí lidského společenství, a přesto v souladu sami se sebou. A to vše v harmonii… 💝 Mějte krásný únor, plný také i sebe-lásky, moji milí! 💖

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Prosinec 2022… možná přijde i nový plán.

Máme za sebou první třetinu emotivního prosince… asi se shodneme, že úplná nuda není. Každý den nám může vyskočit z krabičky čertík, který se už letos ukázal. To proto, abychom se mohli ujistit, jak jsme ho nakonec pošéfovali… 😍 Mrkneme na to, co ještě dalšího nám tento měsíc přináší? Ano? Tak pojďme, show začíná. 🥰 Prosinec letošního roku bude chtít odehrát všechna představení, na které jsme si už v rámci našich rodin, partnerských vztahů či přátelství zakoupili v průběhu roku lístky. Možná v těchto představeních neuvidíme nic nového, ale rozhodně budeme na fyzické a emotivní úrovni vědět, jestli se vyvíjí směrem, kterým si přejeme, potřebujeme, představujeme nebo po něm toužíme. 😇 A taky budeme vědět, jestli nám to už dává smysl nebo ne… jako kdyby mysl měla potvrdit naše nová pravidla hry, nový scénář. Jako by měla dojít souladu s vývojem, změnami a transformací, kterou jsme v rámci letošního roku prošli. A abychom si byli opravdu jisti, jak to tedy nakonec máme, zapojí se v prosinci všechny naše úrovně bytí a jindy skromné výroky (nejen naše) mohou být nahrazeny emotivními výstupy ve stylu one man/woman show. 🙈 Dýchat, dívat se a emotivní tlak převrátit do zvídavosti, co to přinese, kam se to pootočí a co se ještě ukáže nám může pomoci celou situaci ustát. Možná nás to v prvním dějství „odstřelí“ do mlčenlivosti a mrzutosti, ale po malé pauze, ve které doporučuji si skočit na záchod, dát si něco dobrého na jídlo a něco dobrého k pití (jako na divadle), se můžeme s druhým dějstvím otevřít novým obrazům, zkušenostem i směřováním, které nás do té doby vůbec nenapadly. 🥰 A tam, kde se otevře zvídavost, se otevírá i větší lehkost, energie pro změny a i radost z maličkostí, kterých máme každý kolem sebe denně desítky… jen je možná nevidíme. 😊 Prosinec bude velmi propojen s našimi esenciálními kvalitami, otázkami a odpověďmi: Jsem ve svém životě autentická/ý? Jsem ve svém životě věrná/ý své cestě? Jsem ve svém životě konající podle svého scénáře a v radosti? Tak jednoduché otázky, ale tak hluboko uložené odpovědi a ještě hlouběji uložené pocity… pokud se tyto pocity v prosinci objeví, vezměme je do náruče jako čerstvě narozené miminko a seznamme se s nimi, vnímejme je a nechme je, ať se dotknou našeho těla. 💖 V tomto měsíci se můžeme potkávat i s velikou urputností, ať už naši vlastní nebo těch druhých, kteří nás potřebují dostrkat do branky, kterou nám vybrali. Můžeme se na ně hněvat, vzdorovat, oponovat, argumentovat, ale nejspíš nás to bude stát příliš mnoho fyzických a mentálních sil a taky pocitů, což nás může „uklidit“ do postele. Do bezpečného pelíšku, ve kterém nemusíme o nic bojovat a jsme obvykle opečováváni. Abychom ale do nemoci padat nemuseli, máme možnost nechat tlaky druhých druhým, ať dělají co potřebují a umí a my se sami vědomě a svobodně můžeme vydat tam, kam chceme my. Nikdo nám „s devítkou“ u hlavy nestojí… a že budou naštvaní, zklamaní, zrazení, odmítnutí? Ano, to všechno mohou cítit. A je to v pořádku… Přesto, pokud jsme s nimi vědomě v tomto životě nepodepsali smlouvu, nic jim nedlužíme. Jen sobě… 🥰 A je jen na nich, jestli svůj neúspěch s námi přetransformují v úspěch a najdou sílu a energii v tom řešení, pro které jsme se vědomě rozhodli my. S respektem, úctou i podporou. 💖 Dovolme si v prosinci vnímat svoje emoce i emoce druhých jako příběhy. Nikoliv jako normy a okovy… protože v prosinci může každému vylézat spoustu bolestí a zranění (čertíků), které s námi vůbec nesouvisí. A pokud budeme vědět, že jde o cestu léčení, nebudeme hned startovat do útoku, ale počkáme na druhé dějství. 😇 Prosinec bude nejspíš jedním velkým jevištěm, plným spontánních akcí a nečekaných zvratů. Budeme v něm vidět explozivní reakce, ohnivé emoce i spoustu poker face obličejů. Necháme se strhnout a přidáme se na jeviště do hry nebo budeme vnímat z hlediště, co to s námi dělá? Jaké naše vlastní emoce nám to zrcadlí? Jaké naše systémy přesvědčení to konfrontuje? Jak se přitom cítí tělo? Necháme se pozvat k putování za Betlémskou hvězdou, s důvěrou v lepší zítřky nebo budeme troubit do boje, proti změnám, které mají přijít a jsou už dávno vepsané ve hvězdách? 🌟 Radost, lehkost, tvořivost, zvídavost, zábava… to jsou kvality, které můžeme na cestě za novým prožívat, a to i přesto, že na ni můžeme potkat nějaký ten diskomfort, změny a nečekané zvraty. Je to jen a jen na nás. Pojďme dál putovat prosincem ve své originalitě a autenticitě, ve své věrnosti svým hodnotám a zásadám a lásce k sobě i k druhým, ve svém spontánním konání podle toho, jak nás to zrovna zavolá. Tady a teď. 💖 Pojďme v sobě probudit zvídavost, radost a těšení malého dítěte. Co bude a co nebude. Co přijde a co odejde. V plynutí řeky života… protože naše lodička potřebuje plout vpřed. Jinak se potopí… Přeji vám, nám všem, aby prosinec přinesl spoustu krásných představení, ať už půjde o komedie, satiry, romance nebo dramata. A aby, pokud přinese i nějaké tragédie, protože i ty patří k životu, abychom je ustáli v lásce a míru, s důvěrou, že vše má své tempo a vývoj. Abychom si dovolili prožít vše tak, jak cítíme… s otevřeným srdcem a klidnou myslí. 💖 Krásný prosinec a klidný, adventní čas! 🎄 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Klid v mlze… listopad 2022

Listopadové mlhy…. a s nimi mnoho pocitů, které se vynořují z našich vlastních mlhavých úrovní. Všude tam, kde cítíme, že je čas na změnu. Kde z mlhy vystupuje naše pravé Já a my se snažíme se v tom všem lépe zorientovat. Pojďme se na to spolu podívat, abychom to uměli lépe rozpoznat, pochopit a uchopit. Abychom lépe věděli, kde máme hledat náš opravdový maják, poskytující nám pocit bezpečí a ochrany… 😇 Letošní listopad nám velmi konfrontačně může nabízet situace a vztahy, ve kterých se v rámci našich rodinných systémů, partnerských vazeb, přátelských skupin cítíme být zneužíváni a přetěžováni. Obvykle jsou to přesně ty, ve kterých cítíme nejvíce vnitřního napětí, hraničícího s hněvem či vztekem. Těch, ve kterých se nám právě v listopadu vůbec nemusí dařit umět se svým hněvem zacházet přiměřeně. 🙄 Jako kdyby najednou vyplula z hloubi na povrch ochota se konečně postavit sami za sebe, jasně vyjádřit, kde leží v daném tématu či vztahu naše hranice, kde se nachází naše sny a jak vypadají naše přání. Jak v tom, kterém momentu vypadá naše „tohle a takhle to chci“. 🙏 A Vesmír nám to nabízí v listopadu s neuvěřitelnou originalitou. Jestli jsme před daným tématem celý letošní rok kličkovali, tak v tomto pomyslném zkouškovém období nám Vesmír vytvoří takové podmínky, aby už nebylo kam uhnout. 🙈 A můžeme se vztekat jak chceme… ba naopak celá škála hněvu je vítána, protože právě tato energie a emoce jsou těmi nejefektivnějšími, co se týče námi prokrastinovaných změn. 😇 V listopadu se ani nevyhneme vlastní zodpovědnosti, protože většinu věcí, které se nám a kolem nás bude dít už budeme vědět. Intuice bude „na značkách“ a bude nám dostatečně dopředu dávat jasné informace o tom, co se bude dít. Jestli ji uslyšíme? Každý dle vlastní volby… ať už vědomé či podvědomé. 😉 Jako by jsme se právě nyní, v tomto měsíci potkávali tváří v tvář sami se sebou. Někdy je to plné bolesti, někdy plné hlubokého žalu, někdy svíravé sebelítosti, někdy nahněvání na to, co všechno jsme ve svém životě dovolili. Ne sobě, ale těm druhým… 😔 Dovolili jsme, aby nás nebylo slyšet. Dovolili jsme, aby nás nebylo vidět. Dovolili jsme, abychom nekonali, stejně jako jsme dovolili, aby konali ti druzí i v situacích, kdy jsme to ale nechtěli… 😢 Všechny tyto otázky a myšlenky propojené na naše city a pocity se nyní v listopadu mohou vyplavovat a zjevovat se nenadále z naší osobní mlhy. Najednou je vidíme zřetelně a zřejmě… je to ale velmi léčivé. 🙏 Díky tomu je můžeme nechat vystoupit z těla a poléčit naše srdce, mysl a právě i tělo. Můžeme vše díky tomu vykřičet, vyplakat, vybouchat bez ohledu na to, kde to vzniklo, proč to vzniklo a kdo byl v situaci zapojený. Je čas léčit bez ohledu na původ. Léčit, aby bylo lépe. Abychom plni zdraví na všech úrovních mohli jít dál a tvořit naše životy v souladu s proudem řeky života. V pozitivním očekávání, plni životní síly a zdraví. 💖 Protože uvnitř bolavé tělo bývá nemocné tělo… 😢 Ale nyní to máme díky listopadu a jeho kvalitám ve svých rukou a jediné výmluvy jsou ty naše. Jenom my víme, proč je pro nás důležité si některé dluhy a zranění nechat. A je to v pořádku, ale pak to nehažme na ty druhé. 1 + 1 = 2. Já nyní a Já v minulosti tvoří cestu vpřed. Krok za krokem. Nádech a výdech. Příjímání a dávání. Přitažlivost a odpudivost. Souhlas a nesouhlas. Moje pravda a tvoje pravda…. to vše tvoří cestu vpřed v rovnováze. 😇 Využijme nyní energii nespokojenosti a mlhavé naladění v listopadu pro objevení sebe samých a pro změny, které si pro své životy přejeme. Bude se to hodit v příštím roce, ve kterém se bude právě na jasném a zřejmém pozitivním záměru tvořit. Kdo bude vědět, co chce, bude ušetřen mnohého hledání, které může přinášet rozladění… Nemusíme nyní převrátit vše vzhůru nohama. Stačí, když bouchneme do pomyslného stolu a rozhodneme se, že takhle už ne. Stačilo… a slovem pro sebe vyjádříme jak tedy ano. Tam to má začít… I za cenu, že ostatní nemusí mým záměrům, přáním a touhám rozumět. Přesto ale, pakliže je ve vztahu úcta, je možné, aby to bylo respektováno. A pokud není, je potřeba si položit otázku, jestli pro sebe takový vztah (k člověku, skupině, roli, věci, vztahu) opravdu chci? Chtěla bych toto pro své dítě? Chtěla bych toto pro své bližní, které miluji? Chtěla? Jestli ne, cesta je jasná… 🙏 Pokračovat v důvěře a vnitřní mlze směrem, který cítím jako pravý. A v jeden okamžik vysvitne slunce a já přesně uvidím, jestli byl můj směr správný. A pokud ne? Postarám se o sebe a vykročím jinam… protože to nejhorší, co se může stát je, že dojdu do bodu, kdy si řeknu, že takhle to nechci a změním opět směr. 😇 Vždyť dneska už všichni víme, že cesta je cíl! 💖 Přeji vám milí, abyste našli v listopadu svůj klid uvnitř své „mlhy“. Našli v ní pocit bezpečí, míru a důvěry. Pocit sebejistoty i síly se o sebe postarat, když se něco zvrtne. I za cenu eruptivní ohnivé energie, která v letošním roce vystřeluje do nebe vše, co se v nitru nahromadilo. 🔥 A abyste z ní, jakmile se rozjasní, pak vykročili a vnímali svoji krásu bez ohledu na dřívější programy, nálepky a soudy. Připraveni vidět i sami sebe. Slyšet i sami sebe. A cítit i sami sebe… 💖 Objímám. 💖 Eliška Foto: Andrej Lukonchik

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Únor – čas ohnivé energie a služby

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Rok 2018 aneb co nám přinese…

Tak se nám rozběhl rok s číslem 2. Bude to rok plný změn, protože dvojka má ráda na jedné straně loajalitu a na straně druhé rychlou výměnu (změnu). Jejím heslem je „přiměřená práce s hněvem“. A co že to znamená?! Že při zrovna měřeném čase (nebo-li tady a teď) vyjádříme (tedy půjdeme k jádru a na omáčku kolem zapomeneme), co se nám nelíbí, a to dříve, než se z mrzutosti rozvine hněv…. Tedy pokaždé, když nám proletí hlavou myšlenka, že tohle nebo takhle to nechci. 😉 Že naše 1+1=2 nebude o „já + on/ona/ono/oni/ony“, ale o „já v těle + já v jemnějších vibracích“ (doplň dle libosti: Duše, vyšší Já, moudré Já,…). Že si dovolíme nejdříve zůstat loajální sobě a teprve potom budeme sledovat potřeby těch dalších. POZOR, nepleťte si to se slovem SOBEC, které je postaveno na principu SObě vše, ostatním vůBEC nic. Loajalita k sobě je o pořadí, nikoli o bezohlednosti. 😉 A tak změně zdar a leťte za svými sny! 🙂