Štítek: konání

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – do radosti vlezem…

24.3.2022

Máme za sebou 3 čtvrtiny měsíce března. Je velkým fyzickým měsícem, který okamžitě všechno zhmotňuje v těle, a to tak, že téměř okamžitě… mé tělo nevyjímaje. Možná proto mě to dříve ke „kuchařce“ nepustilo, ač jsem mnohokrát chtěla podlehnout tlaku své mysli, že už bych „sakra fakt měla“… nepodlehla jsem. A proč? O tom níže…. 😇 Jdeme na to kouknout? Protože zvědomění se počítá vždycky, bez ohledu na to, kdy přichází. Je to okamžik přijetí, odevzdání vzdoru a rozporuplnosti. Vše se slije do jednoty a i kdyby to mělo být v poslední vteřině, pořád to za to stojí! 🙏 Jak jsme napsala, březen byl, je a ještě bude velmi fyzickým měsícem. Naše těla reagují na každou situaci, ve které nevyslyšíme své spontánní potřeby a ve jménu zdvořilého postoje se staneme raději mlčenlivými a naše „teatrální“ kvality použijeme pro roli, ve které jsme byli v daných situacích vychováni. Jakmile se tedy nedovolíme konat úplně spontánně, s využitím všech smyslů, které jsme pro tělo dostali, bude nám zamrzat. Ztuhne a uvnitř se můžeme cítit mrzutí. Hlava to bude chtít rozchodit, bude hledat kličky, jak z toho ven…. ale my už víme, že ta má skluz několik týdnů. A to víme už z prenatálu, kdy nám už tluče srdíčko a mozek je zatím jen „v plánu“. 😀 Od třetí čakry nahoru může tělo pak demonstrovat ztuhlost, kterou jsme ve svém chování projevili a nedovolili si konat ve vlastním zájmu, resp. v zájmu vlastního těla, a se zájmem, co nového to přinese… Jaký posun? Jaký nový úhel pohledu? Pokud chceme kráčet vpřed, potřebujeme udělat, fyzicky udělat, první krok… a to je březen. Přemýšlet nad prvním krokem bez zapojení těla je nekonečná past…. migrény, zatuhlá krční páteř, dutiny, to vše se může v těle vyzrcadlit. A co že je to, to konání ve vlastním zájmu? Není to trošku sobecké? To rozhodně není, protože to neznamená myslet intrikářsky na sebe, jak to pro mě dobře dopadne a co z toho budu mít, ale být vnímavým k tomu, co cítím a co je fyzicky zrovna v mém zájmu, třeba postavit se, otevřít okno, napít se, rozhodit rukama, vypláznout jazyk (ano, i to se počítá), obejmout, vyplakat se, pomilovat… cokoliv, co je fyzické, nikoliv mentální! 💖 Všechno to, po čem zrovna v ten okamžik volá naše srdce, i když má z toho hlava totální chaos. Ať má, je to její právo na chvíli něčemu nerozumět… však víme, má právo na skluz. 😉 Pakliže si to z jakéhokoliv důvodu nedovolíme, naše srdeční čakra a s ní i hrudní páteř mohou mít pocit, že se bortí pod nánosem emocí, které nemohou ven. Je to jako „zaražený“ pláč… to známe všichni. Nebo jako „zaražený“ orgasmus…. to asi známe také mnozí! 🙈 Když babička rozrazí dveře s dotazem, kdo si dá bábovku? 😂 Tak jak tak musí pak tenhle přetlak někudy ven. Hlava to mnohdy nepustí, protože přece odstavec nahoře, chceme být korektní. A pak tedy zůstává jediné. Přepis do hmoty v podobě fyzického diskomfortu, omezení či nemoci… 🙄 Do toho se nám v březnu ještě motá námi naučený tlak, který jsme si pěkně nainstalovali ve školních ústavech. Zaber, zatlač, pojď do toho, hlava nehlava… Když se něco nedaří, naučili jsme se vyhnout se neúspěchu tím, že zatlačíme více! Jsme jak beranidla, které nevnímají nic kolem, jen tlačí… a přitom by stačilo v pokoře připustit, že mnohé (pro nás různě věřící všechno) je řízeno úplně z jiného řídícího střediska, a že pokud se něco nedaří, má to své velmi dobré důvody. Že je ale nezná naše mysl? Ajaj… no, nezná a znát bude, až přijde čas. Pro ty, kteří jsou hodně orientovaní v levé hemisféře, ve struktuře mysli, v mužském principu i energii je to výzva. Výzva s názvem „pusť to“! Prostě důvěřuj, pomož si fyzickým konáním ve vlastním zájmu (tanči, modli se nahlas – jinak není zapojené tělo!, zpívej, rozhazuj rukama, hádej se s vesmírem,… cokoliv). Protože pokud nebudeme ochotni se na to … 💩… zapojí se nám i tlusté střevo. Někdy je ten největší neúspěch totiž tím největším úspěchem! Vždycky je ten největší neúspěch tím největším úspěchem! 🙏😇 A protože máme rok spolupráce mysli a srdce, tak březen nám celkem natvrdo ukazuje, jak na tom v mezičase doopravdy jsme, právě skrze fyzické tělo a jeho komfort či diskomfort v tomto měsíci.Není ale třeba tlačit na pilu, máme za sebou sotva první trimestr našeho nového nastavení, znovuzrození, tak netlačme na pilu a dovolme si chvilku jenom plynout. Alespoň ten poslední týden… Na hlavu budeme mít velikou podporu v dubnu, takže teď se postarejme o chrám… konejme v souladu s ním, spontánně, tak jak nás zrovna v daný okamžik zavolá s vědomím, že ač může něco právě teď vypadat jako hroutící se domeček z karet, může to být jen stav daného okamžiku, ale nemusí to být definitivum. Kdyby neznalý viděl rodící ženu, křičíčí v bolestech a od krve, taky by těžko viděl krásu zrození, kterou vidí duly, tatínkové a další zúčastnění. Je to jen o našem úhlu pohledu. A když nám daný pohled zrovna nevyhovuje, tak se prostě otočme a dívejme se tam, kde nám to fyzicky dělá dobře! 💖 Je to jenom NAŠE VOLBA!!! Taky tak často slyšíte kolem sebe: „z toho, co vidím, kolem sebe je mně…..“. Ano, musím koukat na semafor, pokud chci jezdit autem. Ano, musím koukat do monitoru, pokud chci psát příspěvěk. Ano, musím koukat na slzy svých příbuzných, kteří sem přijeli s mikrotaškou a zbytek rodiny museli nechat tam, protože by cestu nezvládli.A ano, a mám právo konat ve vlastním zájmu, se zájmem, co se stane… nepřemýšlím, otevřu náruč a fyzicky splynu s bolestí druhého, vypláčeme se a ulevíme tělům… to je moje volba. To je volba každého. 💖 Jdu na louku, kde si lehnu a koukám na mraky prosvícené jarním sluncem, které aktivuje třetí oko, aby vidělo víc a dál, než mé fyzické oči. Prožívám blažené splynutí s přírodou a mé srdce je opět naplňováno důvěrou. .. to je moje volba. To je volba každého. 🧡Březen chce tlačit na pilu, ale abychom se naučili,… Read More Březen – do radosti vlezem…

— Blog, Cesta zvědomění —

Říjen… čas vypustit své pravé já.

14.10.2021

Říjen se již vložil do našich životů a přináší nám opět nová poznání i výzvy. Ne všechny se dějí v klidu a míru, ale každý nový začátek využívá explozivní energii. A je jedno, jestli je to startování spalovacího motoru, ejakulace při početí nebo třesk super novy. Tahle energie je nedílnou součástí tvorby… každé tvorby, tedy každého konání. Přesto všechno, to s ní mnohdy máme více či méně „rozházené“. Tak se na to pojďme spolu kouknout… 🥰 Máme za sebou devět studijních měsíců letošního roku a nyní nás čeká „zkouškové období“. Poslední kvartál, který je hutný už jen tím, že má dvojciferná čísla. Všeho tedy 2x tolik… 🙈 To, co jsme řešili v lednu, v rámci zkušeností v tématech sebelásky a vztahů, kde je láska zapojená (což jsou vlastně všechny naše vztahy ať už k někomu či něčemu), tak to nám říjen nabídne v podobě ostrých testů. 💪 Jestli jsme se v zadaném „učivu“ během roku opravdu posunuli. Jestli jsme se přijali ve své jedinečnosti, a jestli jsme také ochotni žít naši autenticitu i v situacích, které působí na druhé možná i rozporuplně nebo v nich vyvolávají jakýkoliv vzdor či nesouhlas. 😉 Jestli jsme se z vnímání lásky, že buď jenom miluji nebo jenom nesnáším, posunuli do jednoty, že obě kvality patří k vyváženému vztahu. Že je v pořádku cítit lásku a k tomu dokonce v něčem i nesouhlas či odpor. 🙈 Že mohu druhého za něco milovat a za něco nesnášet. Že je v pořádku sama/sám sebe za něco milovat a za něco nesnášet. Protože o tom to je. Když se snesu i v okamžiku, kdy se nesnáším, miluji se bez podmínek. 💖 A s ostatními je to stejné… 😊 A to je láska. Rovnováha přitažlivé a odpudivé síly, která není uměle zafixovaná, ale mění se v každém nádechu. Rovnováha na miskách vah, které se neustále pohybují, podle toho, co se nám „načte“ do pocitů a do naší mysli. Neustálé a nikdy nekončící „chytání signálu“, který se může zdát nestabilním, ale díky této dynamice může být vztah živým. K sobě i k druhým… 💖 Říjen nás velmi podporuje, abychom si definitivně přiznali, kdo jsme a nebáli se za to postavit. I za cenu konfliktu. Tedy spíše často domnělého konfliktu… Naše mysl vytváří ochranné scénáře na základě již získaných zkušeností a nemá přístup do „škatulky“ budoucnost. Tato škatulka patří srdci. 💕 Proto nám mysl už dopředu preventivně nabízí varovné scény. Aby nás ochránila… Abychom si zas a znovu nenatloukli. 😢 Ale pokud si stoupneme vědomě do své síly, nebude nás muset chránit a stane se dobrým a laskavým průvodcem, nikoliv striktním a necitlivým šéfem. Dá nám své moudré vhledy, ale bude v míru respektovat naše volby, které se dějí „o patro níž“. V úrovni srdce. 💖 Stanou se z nich parťáci… 🙏 Je tedy na nás, jestli si dovolíme využít možná i explozivní energii, abychom započali své „nové“ Já. 🙏 A není podstatné, čeho se to týká. Každá situace, každé téma, každý vzorec chování má svůj začátek i svůj konec. Buď se v našich krocích přijmeme a postavíme své volby a touhy na první místo, nebo svým „nekonáním“ dovolíme těm druhým, aby nám říkali, jak má naše cesta vypadat. Není to o nich. Je to o nás… 😇 Pak ale taková cesta není doopravdy jen naše. Jakmile toto dovolíme, každý z těch, kteří vedle nás kráčí, nás v něčem nějak omezí. Nastaví své vlastní meze, limity, hranice. Samozřejmě, že pro naše dobro a se spoustou dobrých důvodů. A mnohdy opravdu z čisté lásky… 💖 Naše cesta se ale může stát čím dál užší, až můžeme mít pocit, že pro nás není bezpečná. Že se tak moc bojíme, že jsme tak moc sevření ve strachu z chybného rozhodnutí, kroku či selhání, že se vlastním strachem už ani pořádně nenadechneme, abychom z té uzounké cestičky nespadli někam dolů, do pomyslné hluboké rokle. 😢 Tělo s námi hovoří, a tak se můžeme trápit s bolestmi zad, astmatem či jinými dýchacími problémy nebo depresemi či úzkostmi. Ve strachu z konfliktu můžeme být úplně vzadu, v pozadí vlastního života. A to málokdy bývá vítězná poloha… 🙄 Pojďme si v energii měsíce října, který se nebojí jít do věcí po hlavě, dovolit nebýt tou poslední mužskou buňkou mezi dalšími šesti miliardami, která se cítí přehlížena, nemilována, nepřijímána, ale tou první, která se žene vpřed a nepřemýšlí, co bude až… i s rizikem, že nebude vybrána, že nebude ta, která to vyhraje. Přesto koná s využitím všech svých kvalit, teď a tady a je jí úplně jedno, jak si to kdokoliv z dalších „spoluhráčů“ řeší. Jsou tam spolu, ale každý má své tempo, svoji cestu, svůj vnitřní záměr. Jdou stejným směrem, neubližují si, ale přesto nese každý stopu své jedinečnosti. Není to krásné přirovnání? 😍 Proto bývají děti z IVF tak orientovány na svůj záměr, svoji cestu, své potřeby. Jsou to totiž buňky, které „vyplavaly“ z používaného přístroje jako první. Šly si za svým a měly „koule“ (tedy vlastně ještě žádné neměly 😃) na to, nečekat na ostatní… následovaly své přirozené „volání“ a právě v okamžiku, kdy přišlo. V příležitosti, která se právě v ten moment nabídla. 💪 A říjen je taková vesmírná centrifuga, která nás pěkně roztáčí a dává nám možnost vyplavat hned, jak jsme voláni svojí vnitřní intuicí, vědomím a posláním. 😇 Uděláme to? Hned? Nebo budeme čekat na ostatní, až nám dají svůj souhlas? 😉 Nezapomínejme, že ale pořád fičíme v energii letošního roku, který má svůj vlastní „časoprostor“ a chce především pozorovat jednotlivé polohy, řešení, vhledy, pocity, myšlenky, úvahy i pochyby. Chce nás naučit, že analogický řád, že něco musí přijít po něčem, už neplatí… ostatně lepší školení, než události letošního roku a půl, si asi málokdo kdy dokázal představit. Tokio 2020 v roce 2021. Říct nám to před pěti lety, asi bychom si mysleli, že dotyčný by měl začít buď víc pít nebo s pitím přestat… 😁 Chce nás naučit, že je v pořádku své uvažování pozorovat, chvíli milovat a chvíli nesnášet. Vážit všechna pro a proti a to dokonce několikrát dokola.… Read More Říjen… čas vypustit své pravé já.