Blog, Modely chování

Radost a Smutek

Chci s vámi sdílet jeden příběh… je to příběh o sourozencích. Radosti a Smutku…. 😇 Jednou Radost přiběhne za svým bratrem, tančí, výská, poskakuje a nádherná, zářící energie z ní přímo tryská. „Já mám takovou radost! Podařilo se mně něco úžasného! Něco, o čem se mně vůbec nesnilo!“, volá na svého brášku a dál rozverně hopsá. Není nic, co by ji v daný okamžik bránilo prožívat své radostné bytí. 🥰 Bráška se na ní otočí, hloubavě se zamyslí a pak se ji zeptá: „Jak můžeš prožívat radost po tom, co se ti stalo? Copak si na to už nepamatuješ?“ Z jeho hlasu i tváře je vidět jeho nepochopení… 🥺 Radost se najednou zarazí. No, vlastně na tom něco je. Má vůbec právo prožívat radost, když ostatní očekávají, že bude smutnit? Může si dovolit se jen tak radovat, když si ostatní myslí, že nemůže, protože zažila takovou bolest a nezdar? Její tanec přestane, ruce poklesnou a s nimi i její vnitřní energie. Svět kolem ní zešedne a přestane vonět… 😢 V tom se objeví Bůh a jemným pohybem ruky pokyne Radosti, aby přistoupila blíže. Pak se obrátí k jejímu bráškovi Smutku a i na něj pokyne, aby přistoupil. „Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodli přijít na Zemi?“, zeptal se. „Ano, určitě“, přitakali oba dva. „A pamatujete si, co jste v ten moment cítili?“, zeptal se Nejvyšší. Sourozenci se na chvíli zamysleli a odvětili téměř společně: „Ano pamatujeme. Radost, nadšení, zvědavost, ale také smutek, obavy a pochybnosti.“ Bůh se na ně podíval, roztáhl své laskavé paže a oba sourozence k sobě přivinul a objal. Po chvíli dodal: „Každý pocit, který zrovna cítíte, je ten pravý. Je to pocit, který vám ukazuje, jaké city v sobě skrýváte. A každý cit je pro tento svět důležitý. Žádný není více, jak ten druhý. A jedním nepopíráte druhý. Naopak se o něj můžete opřít, protože každý z nich v nás nakonec vzbuzuje ty pravé a šlechetné úmysly a inspiruje nás k další tvorbě. A je v pořádku být v souladu se svými city i přesto, že to ostatní vnímají jinak. Dovolit si, aby se děla vůle vaší duše, která je jedinečná. Nikoliv vůle těch druhých. Je v pořádku se radovat, když druzí očekávají smutek. A smutnit, když ostatní čekají radost. Jedinému nesmíte lhát, sami sobě. Protože jen vaše pravda vás povede po vašich cestách a jen na nich naleznete své odpovědi, které jste sem přišli hledat. A já vás budu milovat v každé vaší volbě i pocitu!“. Sourozenci se na sebe podívali, přitulili se ještě jednou do měkoučké a laskavé náruče, a pak se zhluboka nadechli. Skrze nádech a výdech se spojili se svým vnitřním světem a světlem. Najednou cítili svoji sílu, v celistvosti. Radost ve smutku a Smutek v radosti. Oba opouštěli Boží náruč v slzách. Radost prožívala slzy z radosti, že si může dovolit opět jít a radovat se, bez ohledu na to, co se kdy přihodilo a stalo a bez ohledu na to, co ostatní očekávají. Jen tak, protože prostě cítí radost! Smutek prožíval slzy smutku, protože zas a znovu se musel rozloučit s tím, koho miloval a bál se, co přijde, až bude muset opět stát na svých vlastních nohách. A jakmile zůstali osamoceni, chytili se za ruce, vědomi si toho, že je v souladu být v radosti a přitom cítit z něčeho smutek a stejně tak být ve smutku a přitom se v radosti těšit na další okamžiky. Cítili se úplní a celiství…. bezpodmínečně milovaní! 💖 A tak to prožívají až dodnes…. Zazvonil zvonec a příběhu je konec. 🥰 Téma prožívání radosti i v situacích, které jsou těžké je hluboké je obzvláště po minulém tisíciletí a století, plných válek, ztrát, bolesti a zoufalství velmi náročné a zamotané. Přesto, volbu toho, co si dovolíme cítit, děláme jen my sami, nikoliv naši předci. Nic jim nedlužíme, jejich volby byly jejich. Přesto je můžeme milovat a ctít. I přesto, že se rozhodneme kráčet jinou cestou a cítit věci po svém. Je to jen náš nádech a výdech, který dosycuje naše srdce a naši mysl. Jen naše „být či nebýt“. 🙏 Pokud je tento vzorec tím, který vás stahuje a tíží, dejte mně vědět. Pošlu vám popis krásného rituálu na jeho propuštění. Čeká nás říjen, téma naší jedinečnosti. V roce lásky a sebelásky… Teď bude pro něj ten nejlepší čas! 😇 Opatrujte se, moji milí. Opatruj nás svatý Václave! Jsme i Tvé děti… 💖

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Červen – čas na nová pravidla…

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖