Štítek: soulad

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

A co když je to jinak…. téma traumatizace z jiného úhlu pohledu.

23.10.2023

Nadějí se nám stal cyklus IVF neboli umělé oplodnění s technikou ICSI, kdy dochází k umístění spermie přímo do vajíčka pomocí jehly. Nic moc představa, ale stalo se a podařilo se. Po devíti měsících jsem přivedla na svět našeho syna. Pomocí císařského řezu. Měla jsem porodní plán, který nebyl dodržen, protože se při zátěžovém testu ukázalo, že moje gymnasticky „nabušené“ břicho, plné silných břišních svalů nedává mnoho prostoru pro relativně velké miminko. A i když přístroje ukazovaly již rozjeté kontrakce, já necítila vůbec nic. Narozdíl od malého, který začínal kolabovat… a tak přišla na řadu chirurgie. Proč o tom celém píšu? Protože čtu mnoho článků o tom, jak dokonale porodit. Jak traumatizující pro matku a dítě „chirurgické porodní techniky“ jsou. Jak bez přiložení dítěte nefunguje bonding. Jak bez dotepání pupečníkové krve dochází k traumatizaci miminka. A mnoho jiného… no, tak já vám k tomu napíšu svůj vlastní pohled. Chcete? Jestli ne, zavřete prohlížeč a uvidíme se jindy. 😉😍 Chci vám nabídnout svůj úhel pohledu, který nabízí, že trauma (a nejen to porodní) nastává tam, kde je prostor pro pochybnosti. Pro pochybnosti na mentální úrovni…. kde nejsme v důvěře v sebe, natož v jiné. Kde vnímáme to, co se stalo jako chybu. Kde náš systém přesvědčení a názory či postoje druhých vytváří pocit, že se něco pokazilo. Nemusí to tak ale být a v rukou to máme jen a jen my sami. Což je velmi osvobozující uvědomění… 😊💖 Pakliže totiž mysl zůstává v situaci s námi a podporující, s vědomím, že to co se děje je v nejlepším zájmu všech zúčastněných, nevytváří se žádná budoucí traumata. 🙏  Pokud zůstáváme v sebejistotě, že jsme udělali maximum, a že jsme v daný okamžik nemohli udělat více, nenastává rozpor mezi myslí a srdcem. Nenastává rozporuplnost. A místo traumatizování přichází odevzdání a pokora. Ano, a je to tak – někdy je třeba se kořit plánům vesmíru / Boha / osudu, jak kdo chcete. 😇 Když uvolníme v daný okamžik emoce a vyjádříme pocity, které právě v ten okamžik vnímáme či cítíme, nevytváří se žádný přetlak, který způsobuje pocity (sebe)zneužití a selhání. Jsme v harmonii s naší cestou, která holt vypadá jinak, než jak vypadaly původní plány. 🥰 Není prostor pro pochybnosti, protože se žádná chyba nestala. Jen něco se v té které situaci vytvořilo jinak.  Pakliže tedy máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme z ní traumatizováni, dovolme si nalít čistého vína a řekněme si, jestli jsme mohli něco udělat jinak. Pokud dojdeme k závěru, že ano nebo že jsme to vlastně intuitivně už předem věděli, tak si odpusťme. Kdybychom to uměli jinak a lépe, tak bychom to udělali jinak a lépe. Pokud máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme tím někoho traumatizovali (třeba naše dítě), tak udělejme totéž. A pak se zaměřme na esenci té situace, na její výsledek. Jak to celé nakonec dopadlo? Zvládli jsme to? Přežili? Všichni jsou živí? Pokud je odpověď ano, tak musím položit otázku: a to nestačí? To je málo? Protože v jedné krásné pohádce se říká, že není důležité, jak to začíná, ale jak to končí. 💖 Takže vás chci tímto povzbudit, moji milí, abyste se nenechali zvyklat očekáváními svými či druhých a nedávali nálepky věcem, které nakonec dopadly dobře a vlastně možná nejlépe, jak mohly. Třeba stejně, jako naše 17 leté mimi, které i přes všechny „traumatizační nálepky“ jako je umělé oplození, císařský řez či brzké oddělení od matky je naprosto pohodovým mladým mužem, nabondovaným tak, že i přes vrchol své puberty příjde a obejme „starou matku“ a nevykazuje žádné traumata. Protože, kde je místo hlubokého pocitu selhání pocit hlubokého vděku, tam je i soulad a harmonie. A že to bylo chvíli disharmonické… no jo, bylo. A co? 😉 VOLBA JE NA NÁS! 💖 Tak krásný, pro nás doma slavností večer! 🥂😍 Eliška 

— Blog, Modely chování, Sebeintegrace —

Červencové ladění

2.7.2023

V červenci budeme ještě více princeznami a princi, než v předchozích měsících. Naše citlivost bude v rámci letošního roku opravdu mimořádná a možná budeme sami překvapeni, co cítíme a z jakých hloubek to vystupuje. Ať už se budeme bavit o hloubce paměti nebo o hloubce paměti srdce. Ať už bychom se dotkli hloubky paměti duše a její pradávné volání nebo zcela racionálně nyní v našem stávajícím životě. A tak jako jsme v červnu ještě zapojovali mysl, budeme v červenci mít za úkol primárně naslouchat skrze naše pocity. 🥰 Tak ještě, než vám k měsíci červenci v rámci měsíční kuchařky povím více, buďte posluchači hudebního koncertu, nechejte všechny tóny kolem sebe znít a když se vám nebudou líbit, nechtějte vběhnout hned na pódium a dirigovat to za pana dirigenta. Ten totiž přesně ví, co dělá a proč hraje zrovna tak, jak hraje. 😊 Taková malá lekce pokory… 🙈 Proto, když přijde rozladění v podobě strachů a úzkostí, udělejme vše pro to, abychom našli rezonance, které nás v daný okamžik umí naladit a pohladit. Ať už je to cokoliv… 😇 Krásný červenec, milí! 💖 Eliška Pokud chcete zůstat v kontaktu s mým obsahem, neváhejte se přihlásit k bezplatnému odběru. 😇

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červenec – zariskovat ve jménu poznání

19.7.2022

Polovina července je za námi a prožili jsme si jak deště, tak i tropická vedra. Každý se s tím pere po svém, každý je jinak citlivý a každý je veden k tomu, aby se o své potřeby postaral v souladu se svým tělem. A červenec se bude velmi snažit, abychom svoji citlivost opět odhalili a znovunalezli… pojďme se podívat, jaká „kuchařka“ na červenec nás provází a jak nás inspiruje. 😊 Červenec je měsícem, který vytahuje již poznané strachy, zklamání a bolesti v úrovni našich vztahů. Obvzláště pak vztahů partnerských, rodinných a komunitních. Protože to je téma celého letošního roku.A červenec v tomto tématu pouze otevírá další z pomyslných Pandořiných skříněk. 🙈 Nejen, že s námi tyto pocity pracují na úrovni vnitřního vnímání a projevují se daleko intenzivněji než kdy jindy, což se projevuje jako zvýšená citlivost, která se následně vyplavuje smutkem, pláčem a dalšími projevybolesti. Je to velmi léčivé a je moudré a prospěšné tyto projevy přijmout nejen u sebe, ale i u druhých. Skrze pláč (vodu) se vyplavuje mnohé z buněčné paměti, cokdy bolelo a zraňovalo. 💔 A není vůbec důležité kdy, kde a proč se to stalo… Důležité je přijmout a zvědomit, že to zanechalo šrám, který je nyní na čase zahojit a opečovat. Sejít „z hlavy“ a jejich věčných otázek a hodnocení do srdce a dovolitsi spojit se se svými pocity a na základě nich pak udělat vše proto, abych srdce zahojila. Odpustit, vyplakat, omluvit se, vyznat se…. cokoliv, co v daný okamžik ucítíme jako léčivé. A že tomu hlava nerozumí? No, i to je v pořádku… v životě lidské je tolik pocitů, které jsou nezměřitelné a hlava je neumí mnohdy uchopit. Bolest, láska, strach… a přitom jsoutak zřejmé a patrné. 😇 Červenec nám pomůže se svoji kvalitou, kterou je velká podprahová touha experimentovat ve jménu poznání.Zkusit, abychom udělali zkušenost. Protože myslet si žádnou zkušenost „nevyrobí“. A bez zkušenosti nedochází k poznání. K rozšíření vědomí ani moudrosti. Je to jenom „jedna paní povídala“. A ono se toho napovídá… 😏 Takže je jenom na nás, jestli se necháme lapit do vlastní mentální propagandy nebo se zhluboka nadýchneme a zariskujeme ve jménu poznání a skočíme. A že máme strach z již poznané bolesti a šrámů? Kdo by neměl… ale i s tím umíme krásně pracovat. 👍 Červenec má totiž velikou podporu ve vizualizaci, kterou opravdu velmi rozvíjí a nabízí, takže jestli máte pocit, že vidíte své sny v obrazech, vidíte přesně, co si přejete nebo i obavy chodí jako obrazy, tak vězte, že za to „může“ právě tento měsíc. Je navíc ochutnávkou příštího roku, ve kterém mnohé naše přání i vize budou tak jasné jako fotografie, na kterou se právě koukáme. A o tuto vizualizaci se můžeme opřít. Pokud se nám cokoliv bolestného stalo, můžeme se v obraze vrátit do toho okamžiku a postarat se o sebe. Ne, není možné popřít naši zkušenost, ale je možné následně změnit to, jak přijmeme svoji bolest, jak se o sebe postaráme, co uděláme pro to, abychom dopady této zkušenosti zmírnili. Abychom se ve vlídnosti, laskavosti a něžnosti postarali sami o sebe… to ve své vizualizaci změnit umíme. 🙏 A pokud si k tomu dovolíme hovořit nahlas sami se sebou tím, že budeme vyslovovat, co v ten okamžik cítíme (což jsme si nejspíš v minulé situaci nedovolili), propojíme všechny tři úrovně bytí (tedy mysl, tělo i emoce) a může tak dojít k plnému léčení a tzv. „přepisu“ této zkušenosti. To nás může velmi rychle odblokovat a dovolit nám, abychom opět nalezli naši ztracenou odvahu zariskovat, aby se něco mohlo dít jinak. Více v souladu s našími city a pocity. 💖 Měsíc červenec je rovněž velmi empatickým měsícem a každá kvalita by měla být moudře využívána jak směrem ven, tak i dovnitř. A tak se táži, milí moji, jsme dostatečně empatičtí i sami k sobě? 💖 Vnímáme rozladění jen těch druhých, které se snažíme co nejdříve naladit a k vlastnímu rozladění jsme lhostejní nebo umíme i přijmout, že máme právo být rozladění, bez pocitů viny směrem k ostatním? 💖 Umíme být vlídní a otevření ke svým pocitům, dokonce i v situacích, kdy to s ostatními nic nedělá nebo si je zakážeme a strnule plujeme s proudem? 💖 Jestli už při čtení těchto řádků hlásí slzy svůj nástup, nechejme je téct. Voda je léčení. Voda (slzy) je způsob, jak vyčistit buněčnou paměť… a hlava tomu nemusí rozumět. Stačí, když nebude bránit… 🙏 Ostatně právě její spolupráce je důležitá nejen v rámci celého letošního roku, kdy je od ní vyžadován partnerský dialog, ale i v rámci července, kdy je od ní vyžadován respekt bez otázek v laskavosti a vlídnosti. 🥰 A to se naše hlava teprve učí. Že přenechat otěže srdci neznamená ohrožení ani nebezpečí. Že nedržet pod kontrolou je v pořádku. Proto se teď v červenci tolik motá a ztrácíme rovnováhu… hledáme novou pevnou půdu pod nohama.Je to zcela nové vnímání systémů přesvědčení, normalit, zvyklostí, modelů chování. Je to cesta k důvěře, víře, lásce.Samé kvality, které nelze uchopit, a přesto existují… můžeme si říct, že se posouváme trošku od hmoty směrem k ctnostem. Zní to trošku pohádkově, ale proč ne… 😇 I o tom bude příští rok. Můžeme si také hrát s představou 7. čakry. Už je mimo tělo a přitom v sobě spojuje celý čakrový systém na těle… i proto se ji říká korunní. 😇 Máme červenec. Hlava lítá trochu ve větru a hledá stabilitu a srdce volá po nových zkušenostech se zapojením všech citů a pocitů. Zariskovat ve jménu poznání, i když to bude znamenat, že někde budu vyčnívat… pojďme převádět své sny do skutečnosti. Protože skutečné je to, co jsme ochotni skutečně žít! 🥰 Krásný červenec, milí! 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění —

Říjen… čas vypustit své pravé já.

14.10.2021

Říjen se již vložil do našich životů a přináší nám opět nová poznání i výzvy. Ne všechny se dějí v klidu a míru, ale každý nový začátek využívá explozivní energii. A je jedno, jestli je to startování spalovacího motoru, ejakulace při početí nebo třesk super novy. Tahle energie je nedílnou součástí tvorby… každé tvorby, tedy každého konání. Přesto všechno, to s ní mnohdy máme více či méně „rozházené“. Tak se na to pojďme spolu kouknout… 🥰 Máme za sebou devět studijních měsíců letošního roku a nyní nás čeká „zkouškové období“. Poslední kvartál, který je hutný už jen tím, že má dvojciferná čísla. Všeho tedy 2x tolik… 🙈 To, co jsme řešili v lednu, v rámci zkušeností v tématech sebelásky a vztahů, kde je láska zapojená (což jsou vlastně všechny naše vztahy ať už k někomu či něčemu), tak to nám říjen nabídne v podobě ostrých testů. 💪 Jestli jsme se v zadaném „učivu“ během roku opravdu posunuli. Jestli jsme se přijali ve své jedinečnosti, a jestli jsme také ochotni žít naši autenticitu i v situacích, které působí na druhé možná i rozporuplně nebo v nich vyvolávají jakýkoliv vzdor či nesouhlas. 😉 Jestli jsme se z vnímání lásky, že buď jenom miluji nebo jenom nesnáším, posunuli do jednoty, že obě kvality patří k vyváženému vztahu. Že je v pořádku cítit lásku a k tomu dokonce v něčem i nesouhlas či odpor. 🙈 Že mohu druhého za něco milovat a za něco nesnášet. Že je v pořádku sama/sám sebe za něco milovat a za něco nesnášet. Protože o tom to je. Když se snesu i v okamžiku, kdy se nesnáším, miluji se bez podmínek. 💖 A s ostatními je to stejné… 😊 A to je láska. Rovnováha přitažlivé a odpudivé síly, která není uměle zafixovaná, ale mění se v každém nádechu. Rovnováha na miskách vah, které se neustále pohybují, podle toho, co se nám „načte“ do pocitů a do naší mysli. Neustálé a nikdy nekončící „chytání signálu“, který se může zdát nestabilním, ale díky této dynamice může být vztah živým. K sobě i k druhým… 💖 Říjen nás velmi podporuje, abychom si definitivně přiznali, kdo jsme a nebáli se za to postavit. I za cenu konfliktu. Tedy spíše často domnělého konfliktu… Naše mysl vytváří ochranné scénáře na základě již získaných zkušeností a nemá přístup do „škatulky“ budoucnost. Tato škatulka patří srdci. 💕 Proto nám mysl už dopředu preventivně nabízí varovné scény. Aby nás ochránila… Abychom si zas a znovu nenatloukli. 😢 Ale pokud si stoupneme vědomě do své síly, nebude nás muset chránit a stane se dobrým a laskavým průvodcem, nikoliv striktním a necitlivým šéfem. Dá nám své moudré vhledy, ale bude v míru respektovat naše volby, které se dějí „o patro níž“. V úrovni srdce. 💖 Stanou se z nich parťáci… 🙏 Je tedy na nás, jestli si dovolíme využít možná i explozivní energii, abychom započali své „nové“ Já. 🙏 A není podstatné, čeho se to týká. Každá situace, každé téma, každý vzorec chování má svůj začátek i svůj konec. Buď se v našich krocích přijmeme a postavíme své volby a touhy na první místo, nebo svým „nekonáním“ dovolíme těm druhým, aby nám říkali, jak má naše cesta vypadat. Není to o nich. Je to o nás… 😇 Pak ale taková cesta není doopravdy jen naše. Jakmile toto dovolíme, každý z těch, kteří vedle nás kráčí, nás v něčem nějak omezí. Nastaví své vlastní meze, limity, hranice. Samozřejmě, že pro naše dobro a se spoustou dobrých důvodů. A mnohdy opravdu z čisté lásky… 💖 Naše cesta se ale může stát čím dál užší, až můžeme mít pocit, že pro nás není bezpečná. Že se tak moc bojíme, že jsme tak moc sevření ve strachu z chybného rozhodnutí, kroku či selhání, že se vlastním strachem už ani pořádně nenadechneme, abychom z té uzounké cestičky nespadli někam dolů, do pomyslné hluboké rokle. 😢 Tělo s námi hovoří, a tak se můžeme trápit s bolestmi zad, astmatem či jinými dýchacími problémy nebo depresemi či úzkostmi. Ve strachu z konfliktu můžeme být úplně vzadu, v pozadí vlastního života. A to málokdy bývá vítězná poloha… 🙄 Pojďme si v energii měsíce října, který se nebojí jít do věcí po hlavě, dovolit nebýt tou poslední mužskou buňkou mezi dalšími šesti miliardami, která se cítí přehlížena, nemilována, nepřijímána, ale tou první, která se žene vpřed a nepřemýšlí, co bude až… i s rizikem, že nebude vybrána, že nebude ta, která to vyhraje. Přesto koná s využitím všech svých kvalit, teď a tady a je jí úplně jedno, jak si to kdokoliv z dalších „spoluhráčů“ řeší. Jsou tam spolu, ale každý má své tempo, svoji cestu, svůj vnitřní záměr. Jdou stejným směrem, neubližují si, ale přesto nese každý stopu své jedinečnosti. Není to krásné přirovnání? 😍 Proto bývají děti z IVF tak orientovány na svůj záměr, svoji cestu, své potřeby. Jsou to totiž buňky, které „vyplavaly“ z používaného přístroje jako první. Šly si za svým a měly „koule“ (tedy vlastně ještě žádné neměly 😃) na to, nečekat na ostatní… následovaly své přirozené „volání“ a právě v okamžiku, kdy přišlo. V příležitosti, která se právě v ten moment nabídla. 💪 A říjen je taková vesmírná centrifuga, která nás pěkně roztáčí a dává nám možnost vyplavat hned, jak jsme voláni svojí vnitřní intuicí, vědomím a posláním. 😇 Uděláme to? Hned? Nebo budeme čekat na ostatní, až nám dají svůj souhlas? 😉 Nezapomínejme, že ale pořád fičíme v energii letošního roku, který má svůj vlastní „časoprostor“ a chce především pozorovat jednotlivé polohy, řešení, vhledy, pocity, myšlenky, úvahy i pochyby. Chce nás naučit, že analogický řád, že něco musí přijít po něčem, už neplatí… ostatně lepší školení, než události letošního roku a půl, si asi málokdo kdy dokázal představit. Tokio 2020 v roce 2021. Říct nám to před pěti lety, asi bychom si mysleli, že dotyčný by měl začít buď víc pít nebo s pitím přestat… 😁 Chce nás naučit, že je v pořádku své uvažování pozorovat, chvíli milovat a chvíli nesnášet. Vážit všechna pro a proti a to dokonce několikrát dokola.… Read More Říjen… čas vypustit své pravé já.

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Červen – čas na nová pravidla…

19.6.2020

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖