Moje milé a milí, blíží se nám avizovaný velký úplněk, doplněný nejdelším zatměním Měsíce v tomto století.
Každý úplněk je momentem ukončení, aby mohlo začít něco nového.
Díky zatmění máme možnost ukončit dlouho „tlející“ a bolavé věci. Abychom s lehčím krokem mohli pokračovat dále…
Zatmění je okamžik, kdy se matka Země úplně stiší. Vše se zastaví. Je to jako zádrž dechu v dechovém cvičení. Okamžik NIČEHO a VŠEHO. Okamžik obou polarit, kdy jedna dotepává a druhá se probouzí. Okamžik, který známe z našeho příchodu na svět – ještě dotepáváme s maminkou, ale už se chystáme na první nádech…. 
♥️
A tak jako když přicházíme na svět, mnohdy pod taktovkou obav, pochybností, strachu, bolesti a destrukce, mohou se i nyní věci, situace a vztahy kolem nás hrotit. Můžeme mít pocit úplné destrukce něčeho, co jsme doposud znali.
Hněv, frustrace, pocity zneužití, nepochopení, razance… To vše může být součástí posledních dnů.
Dovolme si být k sobě i druhým citliví a stejně jako mezi kontrakcemi, si dovolme vydýchat vše, v čem nám není dobře. Nikdo to za nás neudělá, jsou to jenom naše pocity, a proto je zbytečné reagovat na podněty z venku. Vracet úder úderem.
Buďme vědomí, a s plným pochopením k tomu, co se nyní děje, nechme odejít emoce, které nás svírají. Klidně stranou nebo v přítomnosti někoho, komu důvěřujeme, u koho víme, že nás miluje bez podmínek.
Dovolme si destrukci, ukončení, uzavření toho, co už nám neslouží. A k pojmenování a především vyslovení daného, letos máme unikátní příležitost. Nejdelší úplněk tohoto století. Okamžik NIČEHO a VŠEHO…. ♥️
Držte se a důvěřujte! ♥️
