A je tady listopad…. letošní rok pomalu spěje ke svému konci a závěrečné „zkouškové“ období začíná gradovat… je to divočina, přičteme-li všechny vnější okolnosti, od pochmurného počasí až po omezení… 🥺🍁

Tak se na to půjdeme podívat z jiných úhlů. Třeba nám nabídnou světlo na konci tunelu, vnitřní klid nebo důvěru, bez které je mnohé daleko těžší… 😢

Listopad je měsícem, který nás více, než kterýkoliv jiný. vrací k základním otázkám v různých vztazích, tématech či situacích, jestli děláme to, co opravdu z hloubi srdce chceme…
Nebo jestli to děláme jen proto, abychom posloužili očekávání druhých, dobrým mravům, společenským paradigmatům nebo možná našemu vlastnímu manuálu, vycházejícímu z našich, životem získaných, systémů přesvědčení… 🤔

Listopad nám dává testy a prověřuje, jestli začínáme naše věty slovem „Nechci….“ nebo slovem „Chci….“. 😇
Bývaly doby, kdy slovo chci bylo téměř zakázané a patřilo do kategorie sobectví. Byly to doby, kdy mnozí z nás vyrůstali a skrze poměrně bolestné zkušenosti, opouštěli dětem přirozené slovo „chci“. Chci mlíčko, maminku, pohádku, potulit, kokino… Většina dětských vět začíná a začínala slovem chci. Je to slovo nesoucí pozitivní energetický náboj důvěry, radosti, pozitivního očekávání. Ať se následně stane cokoli, jedeme na této vlně a mnohé zvládneme. 💪

Naučili jsme se však životem orientovat se a koncentrovat na to, co nechceme. Koncentrace je od slova centrum, tedy střed. Oproti slovu chci, je slovo nechci nositelem energetického náboje nespokojenosti, hněvu, vnitřní neochoty a pochybností. Do svého středu tedy pouštíme primárně tuto energii a zlobíme se následně na sebe i všechny a vše kolem. Hledáme ochotu sobě i druhým vyhovět, ale nemáme sílu ji nalézt… prostě to nejde. 😢
Opakuje se únorový scénář jen ve vyšším levelu. Než vstoupíme do příštího roku, máme si narovinu k sobě samým přiznat, ve kterých vztazích ke komu či čemu, sami se sebou manipulujeme. Kde sloužíme více, než bychom si přáli a místo nadšení z této služby, prožíváme pocity nepřátelství k druhému nebo k dané situaci.
Místo, aby nás služba pro druhého či pro dané téma vyživovala láskou a posilovala, energeticky strádáme a padáme únavou, saháme do rezerv a místo radosti ze společenství, prožíváme pocity nedokonalosti či dokonce zneužití. 😢
Listopad nás může až nelaskavě zavést do úzkých uliček našeho vlastního života, na jejichž konci je úzkost, smutek či deprese. 🥺
Ve zdánlivé nelaskavosti je ale laskavost a láska. ❤️
Ta, která začíná u vztahu s tím, bez kterého na této planetě neumíme žít… Je to ten či ta, jež na nás kouká ze zrcadla, když hledáme zbytky sami sebe ve svých očích…. Je to první člověk, kterého jsme v tomto životě viděli na vlastní oči. Ještě v bříšku jsme koukali na vlastní ručky a nožky, ochutnávali je a sledovali, co naše tělo umí. Bez tohoto těla to v tomto životě nezvládneme. Pokud nebudeme sloužit jemu, dojdeme do bodu, kdy nebudeme moci sloužit nikomu… duše ho nebude potřebovat a vrátí se „domů“.

Vraťme se tedy, nyní již zcela vědomě, na začátek příběhu, kdy platilo naše chci… vezměme si papír a napišme na něj, co ve svém životě nechceme. Doslova, bez příkras a servítků, tak jak to cítíme. Nechci, aby…. Nechci už…. Nechci prožívat… cokoli, co se ozve z našeho nitra napišme. Může se stát, že najednou nebudeme přes slzy vidět… to je v pořádku. Duše nám odpouští… dejme sobě i jí dostatek času. ❤️

Až se dostaneme do klidu po bouři, napišme, co chceme… Chci se cítit… chci vnímat…. chci prožívat…. tentokráte mohou přijít slzy radosti, štěstí, důvěry… uvítejme je, je čas přijmout sebe jako laskavou a citlivou bytost. Poté nahlas Vesmíru přečtěme, co jsme napsali. Je to jako v restauraci. Ani tam nám číšník nedonese, co si přejeme, pokud to nevyslovíme nahlas! 😉 A pak to pusťme z hlavy… kostky jsou vrženy…. my nejsme konající… ❤️
Vraťme se zpět k sebelásce, která poté, co nasytí nás samotné, zahrne bezpodmínečnou láskou všechny a všechno kolem sebe. ❤️
Vraťme se do bodu, kdy vyjádření naší nespokojenosti v okamžiku prožívání není tabu, ale prospěšnou informací, díky níž může druhý udělat vědomou volbu, jak se situací naloží. Jen tak může naši službu dorovnávat svoji službou. Jen tak může být vztah bez dluhů a v rovnováze… 😇
Vraťme se do nastavení, kdy naše originalita je naší přirozeností. Kdy naše pravé JÁ vyjadřuje svojí pravdu, tedy jde k jádru věci, ve kterém je jen jediné rozcestí: tohle chci a tohle nechci. 💖
Buďme zodpovědní tím, že si dovolíme slyšet naše vlastní odpovědi, když se nás někdo zeptá na to, jak si co přejeme, cítíme, vnímáme… 💖

V laskavosti k sobě i k druhým. Přiměřeně, při zrovna měřeném čase… v okamžik, který bude v mžiku pryč. Je jen teď… Jak se cítíte TEĎ? ❤️

1 + 1 = 2 . Já (tělo) + já (duše) = já jsem. 😇 Máme 11. 11.2020. Já tělo vyjadřuji, co má duše cítí, bez sarkasmu, kudrlinek, manipulací i sebemanipulací… slyším svá slova, jak nahlas hovoří.. Vždyť, na počátku bylo slovo…. 🥰
Přeji nám všem listopad plný ochoty naslouchat a slyšet sebe i druhé. Plný svěží energie plynoucí z orientace na to, co si přejeme. Plný našich vlastních odpovědí na naše vlastní otázky. Plný síly si uvědomit, kdo vlastně jsme. Naše vlastní 1 + 1… 💖