Blog, Cesta zvědomění

Prosinec 2020 – Užijme si to, co máme. Bez ohledu na to, co nemáme…

Polovina prosince je za námi… jestli byl letošní rok jízda, tak prosinec tomu kraluje. A nejen tím, že je posledním měsícem roku a zároveň má nejvyšší číslo. 🥰

Tak se na něj pojďme podívat z jiného úhlu, ať se nám mnohé zvědomí. Ať rozum dostane informační podporu, kterou pro to, co se kolem nás děje, bezesporu vítá a potřebuje a také ať umíme následně propustit to, co už v našich životech nemá místo. Ať už nefunkční vztah k někomu či něčemu, nebo strachy, které už nás nepodporují, nýbrž naopak stahují k zemi nebo zvyklosti či rutiny, které nás brzdí v rozletu. Tak jako tak, je vždy prima dívat se na náš život v souvislostech… 😉

Prosinec je měsícem, který do určité míry kopíruje první kvartál letošního roku. Jen, zatímco první čtvrt rok to byla základní škola, tak teď je to vysoká…. 🤭

Na začátku roku jsme dostali od života indicie, inspirace a úkoly, které se nyní, v prosinci objevily v závěrečném testu. Využili jsme ten půlrok mezi prvním a posledním kvartálem ke všem změnám? Stačila zkušenost z prvního čtvrtroku k tomu, abychom udělali to, co nám nevyhovuje, jinak? Vylepšili, co je třeba? Narovnali, co je třeba? No, ruku na srdce, nejen vláda ten půlrok prokaučovala… každý máme ve své „tajné skříňce“ téma, které jsme možná zametali celý rok opakovaně pod koberec a ono se nyní, v daleko větší intenzitě, objevilo… 🥺

Můžeme se zlobit, hledat viníka, prožívat frustrace a na všechny emoce máme právo. Přesto je vítejme jako ukazatel pravdy. Protože pravdou zůstane, že každý máme jen jednoho jediného soudce. A tím jsme my sami. Takže, pokud nám v prosinci ještě „vylezlo“ něco, co nás trápí, zlobí, zraňuje, jsme to jen my sami, kdo to může buď změnit nebo k tomu zaujmout jiný postoj. A není důležité, že se naše volba bude realizovat až někdy. Volba, vnitřní volba, je to, co se počítá TEĎ… 😇

Prosinec nám opět připomíná naši jedinečnost, i to, že je v pořádku vnímat věci po svém, ve své originalitě. Že cesta jednoho nemusí být a není cestou druhého. Že skrze osobní spokojenost dokážeme šířit pozitivní energii. Vlny, které naladí ostatní. Takové rádio „JÁ“. A je úplně v pořádku, že si nás naladí jen někdo, A jiný si vybere jinou stanici. Protože to, co je na tom super , je uvědomění, že když budeme s někým ladit stejné vlny, stejnou hudbu naší duše, bude prostor a témata ke sdílení, k podpoře bez soudů a hodnocení, k respektu bez podmínek. A to přináší klid a mír. To přináší lásku. Co více si přát? 😇

Snad jen, ať těch, co jsou ochotni ladit svoji vlastní stanici je čím dál více. Protože pak bude ve společnosti o to méně toho, co se nám nelíbí. a více lásky 💖

Prosinec nám bude skrze emoci hněvu, v jakkoli podobě (tedy od nespokojenosti až po zuřivost) ukazovat, kde jsme zůstali ve službě či pracovním poměru i přesto, že se v tom cítíme zneužíváni. V roli služebného či služky. Kde jsme naše „pracovní“ vztahy nenarovnali. Kde jsme neměli ochotu být k sobě loajálnějšími a změnit scénáře našich životů. Kde je spokojenost druhého důležitější než naše vlastní… Co s tím? Na lámání už není moc času, ale zvědomění si toho, co už nechci a pojmenování dalšího, zcela konkrétního kroku se vždycky počítá! A Vesmír není hluchý… takže nahlas, prosím! 🙏😍

Prosinec nám také velmi spontánně a neplánovaně vyzrcadlí, kde nekráčíme ve stopách vlastního zájmu. Jiskra, která zažíná oheň radosti, vnitřní motivace a zábavy. Kde není zábavy, protože nás to či ono nebaví…. co s tím? Kdo jiný by to měl lépe vědět, než my sami??? Můžeme zkusit rozhovor: „kdyby mně bylo pět, udělal/a bych tohle, tak a takhle….“ a bavme se myšlenkami, které nás přepadnou. Že se v nich objeví létající koberce? Růžoví sloni? Světelné meče? No a co? Fantazie nemá hranice… nikdo nám ji nemůže sebrat! Nikdo nám ji nemůže zakázat! Ani nařídit otvírací dobu… A není nic horšího, než nicota! Pamatujete na Nekonečný příběh? 🥰

Takže, pokud nás přepadne smutek, hněv či mlčenlivost, pojďme v prosinci popustit uzdu své fantazii. Použijme na jejich transformaci tvořivost, hravost, tanec, pohyb, akci, bez plánu a očekávání. Pojďme mít plán neplánovat… 🙏

Pojďme třeba opustit komfort, na který jsme si zvykli a udělat něco jinak, bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá a co si budou myslet ostatní. Ostatně, Ježíšek své narození na seně asi taky úplně neplánoval… A jsem si jistá, že Mariin porodní plán taky vypadal zcela jinak. 😍

Prosinec nás inspiruje, abychom přivítali do života opět hravost. Dětský svět, který má více prostoru pro radost, než pro stížnosti. A když ne úplně, tak alespoň trošku. Každý úsměv se počítá. Abychom přivítali pestrost. Protože nejkrásnější na vánočních stromečcích je to, že je každý jiný! 💖

Pojďme si do závěru roku slíbit, že budeme věnovat našim vnitřním barevným světýlkům alespoň trošku pozornosti a péče. Že se zastavíme, abychom se podívali, jak krásně v nás svítí. Abychom si zvědomili, která z těch žároviček potřebuje opravit, která vyměnit a nebo kterou chceme nechat zhasnutou. Vše je v pořádku. Jsou to jen a jen naše světýlka. 🙏

A já vám slibuji, že pokaždé, když si v sobě představíte barevná svítící světýlka, rozsvítíte nejen svůj vnitřní svět, ale i úsměv, který rozsvítí svět kolem vás… 🥰

Krásný závěr roku, moji milí! 🌟 Požehnané Vánoce, plné radosti a lásky. Ať si užijeme to, co máme, bez ohledu na to, co nemáme… 💖

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.