Když bychom si v červnu dovolili poodstoupit ze své role a dívali se na sebe očima někoho druhého, možná bychom došli k momentu, kdy bychom si chtěli položit otázku, proč vlastně toto chci? A proč zrovna takhle? A proč by to prostě nemohlo být jinak? Vždyť nejde o život… A proč to chtějí zrovna takto druzí? Proč trvají na svém postoji? Proč nechtějí slyšet a respektovat můj pohled?

No, „pročovatět“ bychom mohli až do nekonečna, nicméně můžeme toto evoluční slovo („klíč“ – protože když padne, je čas na změnu 😉) využít ku svému prospěchu. A to pomocí otázky: „Proč si nedovolím nechat názor, postoj, mínění tomu druhému, nevezmu si jen to, co vnímám jako užitečné a rezonuje s mým srdcem a neudělám to, co je v souladu s moji myslí?“

Po této otázce se objeví mnoho vnitřních pocitů, které často pramení z dob, kdy byla evoluce našim hlavním tématem, z raného dětství. Kdy jsme chca nechca museli dodržovat pravidla druhých, abychom byli milováni, přijimáni, v rovnosti.

Ale většina z nás už doma dlouho nebydlí, a přesto je poslušna pravidlům, která se už mezitím tolikrát obměnila. Mnohdy sloužíme něčemu, co už je dávno „prošlé“… A i kdyby se měl někdo zlobit, tak emoce jsou vždy léčivé a uvolní to, co uvolněno má být. I když to mnohdy s námi nakonec vůbec nesouvisí. Takové „Člověče, nezlob se“. Přesto, že nás někdy naštve, že nás jiný už zase vyhodil, stejně chceme hrát dál… a o tom život je. Měl by bavit, bez ohledu na to, kdo koho kolikrát vyšoupne. 😍

Tak vás chci inspirovat, moji milí, abychom využili červnovou energii změn k tomu, abychom „porušili“ pradávné a nefunkční pravidla, ve kterých nám už možná leta není dobře a evolučně je upravili tak, abychom s nimi byli v rovnosti. 

Klidně jenom jedno, ale důležité je konat. Přemýšlení evoluci nedělá… 😃

A já se budu těšit na vaše komenty, kde se vám to už daří, kde potřebujete ještě trochu dorůst do vlastní síly a kde už to voní novými pravidly. 

Eliška