Končí nám pomalu červen, který tvořil mnohdy skrze bolest a diskomfort. Ne proto, že nám chtěl dát za vyučenou, ale abychom v té bolesti a zraněních uměli rozpoznat, kde jdeme do situací srdcem a kde hlavou.

Protože tam, kde byla šéfem hlava, se nám nemusí dařit se dostat k uvolnění všech emocí, které s tím souvisí. Zůstáváme na povrchu u té první léčivé, kterou je pláč. A zaplať pánbůh za něj. Nicméně pod ním je mnoho jiného, nepojmenovaného, vtisknutého obvykle v dětských letech a bolístkách. A tam nás hlava už nemusí pustit. Má to pod kontrolou a hledá dobré důvody a vysvětlení, proč se to či ono stalo.

Pakliže jsme měli zapojeno srdce, saháme si obvykle na celou emoční škálu. Srdce totiž nezná podmíněnou lásku a v emocích to není jinak. Ven leze vše, co s daným diskomfortem souvisí, včetně nenávisti, hněvu, pocitů zrady, znechucení… Je to jako když „zvracíme“, tedy bez cenzury. To neznamená, že to musíme vyklopit na někoho jiného a přesunout tak na něj své programy. Nýbrž to, že můžeme jít někam „stranou“, kde to uvolníme v plnosti, autenticitě a své jedinečnosti. 

Dovolme si být v takové momenty pouhým pozorovatelem a hercem v jednom. Ani režisérem, ani scenáristou… Jen improvizovaně a spontánně vypouštějme to, co je třeba.

Výsledkem může být porozumění, kde byla naše touha po dané věci, vzahu či situaci postavena na našem vlastním kalkulu, politikaření a manipulaci. Byť jsme manipulovali sami sebe…

Protože naději na úspěch má především to, co děje v čistém srdci a je z něj vysláno, než to, co jsme si naplánovali a snažíme se do toho vesmíru nejen kecat, ale dokonce ho dotlačit do toho, aby bylo po našem. Pak nemusí končit náš záměr (touha)  takovou bolístkou. ❤️ 

Mějte klidné červnové dny a relaxujte, místo přetlačování se o lepší pravidla s Vesmírem. 😍

Eliška