Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Červen – čas na nová pravidla…

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Květen 2020 – Sebeláska vs. sebenedůvěra a strach z ní plynoucí…

Máte pocit, že jste vy nebo lidé kolem vás v květnu tak trochu „mimo“? 😇 Že chvilkami plyneme tak zvláštně, mimo realitu a těžko se nám vstřebávají praktické postřehy, řešení a pokyny? Jako kdybychom byly lehce ovínění?🍷 A tak jako je ve víně pravda a vystupují pod jeho vlivem naše autentické pocity radosti a hluboce skryté strachy, tak i květen nabízí celou škálu těch nejstarších obav a úzkostí, stejně jako připomenutí už dávno zapomenutých či nedovolených radostí… 🥰 Vede nás k velkému vnitřnímu vnímání sebe sama a až skoro jakémusi odpojení od vnější reality, kterou neumíme změnit. Jako kdybychom si chtěli vzít dovolenou, chtěli nechat odpočinout tělo i mysl, zavřeli oči a na chvíli přestali vnímat okolí. Jen ty oči máme otevřené… Vnější svět ztrácí naši pozornost a cítíme nějak více své staré „dluhy“ a křivdy. Stejně jako dávno zapomenuté, nenaplněné a platonické lásky… ♥️ Mohou nám vystupovat situace, které atakují naši sebedůvěru. Věříme sami sobě, bez ohledu na to, co se stane? Věříme ve své kvality, které něco (cokoli) v případě problému vymyslí? Cítíme klid v duši s vědomím, že jedinou jistotu najdu v sobě? Nebo máme pocit, že pokud nás někdo nepodrží, tedy nedrží za pomyslnou ruku, upadneme a zraníme se? Pokud ano, tak můžeme prožívat strach, abychom o toho „někoho“ nepřišli třeba tím, že neděláme věci tak, jak očekává. Proto se můžeme snažit mu za každou cenu vyhovět a jen doufáme, že uvidí naše signály a uslyší slova mezi řádky, že nejsme šťastni a můžeme se nakonec cítit nevyslyšení a přehlížení… Někým, kdo nás má milovat. Někým, kdo nás má chránit… A tvoříme začarovaný kruh, plný obětí a lítosti. My ho milujeme, proto děláme to, co chce a jak to chce, očekáváme totéž zpět, ale protože to nedostáváme, dostáváme se do pocitu nenávisti. Vůči němu i sobě… nekonečný příběh plný bolesti. 😢 A v té bolesti můžeme reagovat prudce, razantně a agresivně, jako zraněné zvíře a můžeme útočit právě na toho, kdo je předmětem naší lásky. Ať už se jedná o lásku rodičovskou, mileneckou, přátelskou… jakoukoli. Můžeme být plni hněvu, kterému nerozumíme, a který nás přetěžuje a bere nám vlastní energii. Co s tím? Co kdybychom v okamžik bolesti dokázali odejít pryč, opečovali sami sebe přesně tím, co v daný okamžik potřebujeme, našli svůj vnitřní klid s vědomím, že ten druhý jedná, jak nejlépe v daný okamžik umí, a že jeho jednání není ukazatelem jeho lásky směrem k nám a poté se do situace vrátili a sdělili, co cítíme? V sebedůvěře řekli, čeho se bojíme? Možná bychom se (bez ohledu na to, co se v zápětí stane) cítili vyslyšení a viděni. Sami sebou! Naše uši by slyšely naše slova. Náš vnitřní zrak by viděl, jak se postavíme sami za sebe… Role oběti by se rozplynula a zůstala by hrdost a odvaha. Energie konání. Energie vítězství. Ne nad někým, ale pro sebe… Že můžeme být sami sobě strážným andělem, který nedovolí, aby se nám cokoli stalo. Který se za nás postaví, děj se co děj. A i vyslovené afirmace či modlitby podporují náš záměr. Říkají: nyní zaměřuji svoji energii konání na sebe, aby se udály změny, které si pro sebe přeji… Mířím k sobě. Mířím do svého srdce. Mířím k podstatě. ♥️ Květen má hlavní heslo „láska“. Cokoli se děje, je filtrováno právě přes tuto emoci, přes tuto potřebu. Nepovýšil nás šéf? Můžeme mít pocit, že nás nemá rád. Kamarádka zapomněla na moje narozeniny? Nemá mě ráda… Manžel se mnou nesouhlasí ve výchově a odmítá respektovat moje potřeby? Nemiluje mě… Cokoli se bude dít, bude mít příchuť lásky. A dovolme si připomenout, že láska má tisíce podob a jedná se o přitažlivost. Může nás přitahovat dokonce i někdo, koho naše mysl neumí přijmout… s kým máme problém. Nic není špatně, pokud jsme ochotni si připustit, že prožíváme pocit nelásky, nepřijetí, odmítnutí či odstrčení. A když to vyslovíme nahlas…. však už víme: oběť se rozplyne a zůstává hrdost a odvaha. 🙏💪 Květen nás bude učit, že máme vnímat především tlukot svého srdce a svůj fyzický vnitřní střed. A když je nejhůř, zaměřit se na nádech a výdech, vzhlédnout nahoru a představit si tam modré nebe a klid. Nekonečný klid. Bez ohledu na to, co se děje kolem a co hlava v daný okamžik „nebere“… Jako uprostřed hurikánu. Je tam klid a jiná realita, i přesto, že jen kousek od něj lítají stromy, auta a garáže. Toto propojení se svým středem nás velmi podpoří a dovolí nám vnímat svoji jedinečnost, odlišnost, unikátnost a individualitu. Přesto, že jsme součástí celku… a jsme ji rádi. Nemusíme dělat volbu, jestli budu s ostatními nebo sama sebou či sám sebou. Mohu být sama či sám sebou mezi ostatními.. Jako když si představíme levandulové pole. Na první pohled tančí ve stejném tanci jako jeden celek, ale při bližším pohledu zjistíme, jak každá rostlinka nese naprosto individuální prvky. Žádná není lepší, ani horší. Každá nese svoji jedinečnou esenci. Každá má co nabídnout… Stejně jako je planeta Země unikátní, ale přitom je součástí Sluneční soustavy, ta součástí Mléčné dráhy, galaxie, vesmíru… Nic není odděleno od ničeho, přesto nic není stejné. Je to dokonalé! Přeji nám všem, abychom si v měsíci květnu dovolili milovat sami sebe pro svoji unikátnost, a přesto vnímali sami sebe součástí celku. Bez ohledu na to, jestli všemu kolem sebe rozumíme. Bez ohledu na to, jestli umíme vše kolem nás vyřešit. Bez ohledu na to, jestli je svět kolem nás právě podle nás. Bez ohledu na to, co očekávají ostatní… Je to trénink na příští rok. 😇 Buďme nádhernou, sebevědomou levandulí uprostřed levandulového pole…

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Duben 2020 – Nadšení ze svých odlišností…

Moji milí, duben je v plném proudu a ukazuje nám, že se nebojí své jedinečnosti. Neváhá se vymykat průměrnosti… jeho střídání pomyslných nálad se netýká jenom počasí, ale i vnějších okolností našich životů. Nadšení je střídáno frustrací… Můžeme zažívat mnohé situace, kdy se cítíme být napadáni, zpochybňováni, ponižování a obviňování. Kdy máme pocit, že slova druhých nás „posílají“ rovnou na lavici obžalovaných… a přirozeně můžeme mít pocit, že se musíme ihned postavit do zbroje a postarat se o sebeobhajobu. Naučili jsme se to už dávno, že když se cítíme v nebezpečí, máme útočit…. 😢 Je to ale styl raněného zvířete. Zdravé a silné zvíře je ve střehu, ale neútočí. S přehledem sobě vlastním pozoruje situaci, bez očekávání a s vědomím, že si je natolik vědomo své síly, že nepotřebuje útočit, dokud to nebude oprávněné a opodstatněné. Co kdybychom dokázali být v takových situacích právě tímto pozorovatelem? A když se cítíme být v napětí, místo zbraně a protiútoku zvolili uvolnění emocí někde stranou a následně stoupnutí si do vlastní síly? Jak by se naše životy změnily? Stali bychom se nakonec vítězi… protože vítěze doprovází pocit nadšení. To je ten pocit, který by nás následně dosytil., bez ohledu na postoj druhého.. A s nadšením se žije daleko lépe a radostněji. 😍 Kdysi jsme se naučili, že pokud na nás někdo útočí, máme jít do protiútoku. Oko za oko, zub za zub…. Dnes už ale vnímáme, že emoce z jakékoli komunikace jsou jen a jen naše a jsou produkovány našimi zkušenosti, zážitky a systémy přesvědčení. Nejsou produkovány tím druhým. Ten dělá v daný okamžik to nejlepší, co umí, i když je to mnohdy pro nás bolestné, zraňující a diskomfortní. Kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to…. a v dubnu letí ven slova po dálnici „srdce – ústa“. Duben miluje přímočarost a upřímnost. Co na srdci, to na jazyku… ať chceme či nechceme, nějaká zvláštní síla vytahuje ven pravdy ukryté hluboko v naších myslích a srdcích. Vše, co žije v iluzi, má vylézt na světlo Boží… 🙏 Duben je jako veliká opona, která se zvedá. Co bylo měsíce, léta či dekády skryté, se ukáže ve své autentičnosti, jedinečnosti a originalitě. Cokoli, co je nefunkční, se bude zvědomovat… upřímnost, s jakou se budou věci ukazovat může být až surová, ale je čas na pravdu, na podstatu, na esenci. Už žádné lži, žádné manipulace… V dubnu mají tyto „kvality“ ještě kratší nožky, než jindy. 😇 Můžeme vnímat velkou touhu vystoupit ze svých stereotypů, zaběhnutých zvyklostí, systémů a očekávání. Můžeme vnímat touhu být jiní, odlišní, vědomi si své originality. Že ji ostatní neumí přijímat, můžeme vnímat jako jejich neochotu (či zabedněnost?) vidět nás v jiném třeba i novém světle, nikoli jako své pochybení, postavené na odchýlení se od dokonalého prototypu. Tenhle pocit nás může posilovat a vyživovat. Můžeme díky němu vnímat svoji vnitřní sílu, která je neviditelná, tudíž nesouditelná, neporovnatelná a především nekonfrotovatelná. Je to energie života. Naše energie života! ❤️ Pakliže se cítíme být někým konfrontováni, je jen na nás a také naše zodpovědnost, jestli vyjádříme své pocity. Jestli ve své síle posdílíme, co je skryto uvnitř. Pokud zůstaneme ve strachu skryti sami v sobě, nepoužijeme slova jako posly naděje a důvěry ke změně, nemůžeme dávat odpovědnost za stav věcí komukoli jinému. Můžeme se zlobit na sebe… a možná si uvědomit, že hněv je postaven na strachu. A strach na uvědomění, že nekonáme v souladu se sebou, ale jsme od své podstaty odloučeni. Co si zvolíme? Zraněné zvíře nebo pocit nadšení z vítězství? Svobodu nebo otroctví? 😇 Dnes je tento význam daleko výmluvnější, než kdykoli dříve. Jsme omezováni, limitováni, vyháněni z komfortních zón. Neumíme změnit vnější okolnosti a je jedno, jestli se jedná o úroveň lokální, politickou či celoplanetární. Jako lidstvo dostáváme společnou lekci a skrze „nepřátelství“ podmínek (tedy výskytu viru), se máme naučit být nadšení z toho, co máme. Máme společně opustit model zraněného zvířete a neútočit. Máme přijmout zodpovědnost, tedy sami si odpovědět na vlastní pravdy a postavit se do vlastní síly, spolupráce a laskavosti. ❤️ Pojďme v dubnu k jádru věci… a tím je to, co cítíme. Protože pocit, který vzniká na úrovni srdce, je to první, co nás může směřovat. V lásce, v empatii, v lidskosti. Pak přichází mysl se svými zkušenostmi, systémy přesvědčení a dobrými důvody jako pomocný navigátor… Je to jako spolujezdec v autě. Kafrat do toho klidně může, ale volantem točíme my… 😍 Protože jak už dávno víme, srdce je to první, co náš život začíná i končí. Nikoli mozek. A v době, kdy už nám srdce tlouklo, byl náš mozek teprve v genetickém plánu…. 😍 Srdce jsou ta, která nyní zažívají obrovské transformace a vnímají tlaky toho, co se děje kolem nás. Proto mnozí z nás zažívají v oblasti srdce různá sevření, úzkosti, arytmie… je načase, aby začala hovořit srdce, nikoli ega… 😇 Dělejme cokoli, co naše srdce nyní potěší. Cokoli, co je prozářeno láskou a laskavostí. Už rozumíme, proč je kolem nás nyní tolik solidarity, lásky a lidskosti? Srdce se probouzí! ❤️ A konečně se opět stávají vítězi… Je naší volbou, zda-li budeme v tuto transformaci důvěřovat nebo budeme ve strachu kopat kolem sebe a nadávat. Volbou každého jedince. Volbou každé duše… ❤️ Přeji nám, aby se po zvednutí dubnové „opony“, objevil před námi nový, laskavý, svobodný a radostný prostor pro život plný jedinečnosti, originality a různorodosti. 🥰❤️

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Vědomé ukončení toho, co už nefunguje, i za cenu destrukce… Máme sílu, odvahu i sebejistotu?

    Vstoupili jsme do měsíce září. Věci kolem nás víří, tlačí se a můžeme mít pocit, že se všechno kolem nás zbláznilo. Že bychom potřebovali pauzu, vydechnout, klid, mezičas… Ale neděje se to. Září nás bude motivovat k dokončení a ukončení všeho, co nás zlobí. Co v nás vyvolává zlobu, hněv, nespokojenost, mrzutost a otrávenost. Čeho už stačilo, čeho už si přejeme konec. Je to čas ukončení i za cenu destrukce, pálení mostů a úplného oddělení. Je to jako porod. Něco, co vypadá zvenku jako destruktivní proces je darem a cestou k novému. ♥️ Podaří se nám zachytit naši vnitřní volbu (to, co chci) a situace, vztahy, vazby a závislosti, které do ní nepatří, ukončit? 😇 A to bez ohledu na očekávání druhých? Bez přebírání zodpovědnosti za pocity druhých? Dovolíme si vnímat prospěšnost naší volby tak hluboce, abychom byli ochotni ji i realizovat, tedy nikoli jen na ni myslet, ale především konat? 😊 Myšlenka je navigace, ale kroky za vás nenašlape… To musí tělo. Že bychom se proto rozhodli pro život v těle? 😇😉 Abychom dělali zkušenosti tím, že to zkusíme? ♥️ Budeme mít dostatek sebejistoty a smělosti, abychom připustili i vědomé a přiznané „zničení“ toho, co už dávno nefunguje? 😇 Budeme se cítit i v takový okamžik milováni a chráněni sami sebou? Protože to je jediný člověk, bez kterého na této planetě nemůžeme žít! ♥️ Ten člověk čte nyní tato slova!!! ♥️ Budeme ochotni vykročit z „komfortní zóny“? 😉 Vždyť, jenom tak přichází nový život… a matky ví. 😇 ♥️ Přeji vám v září sílu být ve své volbě, i za cenu, že bude „dusno“. ♥️ Přeji vám čas, který si můžete mezi jednotlivými „kontrakcemi“ věnovat a odpočinout si (vědomě!) ♥️ Přeji vám důvěru, že konec je nový začátek. ♥️ Nespěchejme! Každá fáze má svůj čas a rytmus. Srdce vám napoví! ♥️ Buďme ochotni stoupnout i do něčeho, co se nejeví lákavě. Dokud do toho nestoupneme, nebudeme vědět, jak prospěšné to bylo. 😉 Krásný přechod do času podzimní sklizně vám všem! ♥️ Eliška

Blog, Férová výchova, Kineziologie

Školková imunita

Asi jste si všimli, jak velké debaty, plné emoci se otvírají v tématu, jestli patří dvouleté děti do školky či nikoli. A nevím, jak vám, mně příjde až bolestné, že samotné děti jsou tak nějak mimo hru. Rozhodujeme o tom my dospělí, s láskou a s těmi nejlepšími důvody. Ale jsme to my, kdo z pozice moci rozhoduje o tom, co je pro ně dobré… Je to v zásadě pochopitelné, leč kolik z těch pánů v parlamentu je aktuálně otcem malého dítěte? Mužem své ženě, která den co den řeší, jak to  co nejlépe udělat, aby vše proběhlo v klidu a bez slziček? Která opakovaně opouští svoji práci s hlubokým pocitem viny, že opět selhala, protože je její opět dítě nemocné a budou za ni muset zaskakovat jiné kolegyně… Říká se, že děti bývají ve školce najednou nemocné, protože nemají imunitu, teprve si ji vytváří. A já to chci určitě potvrdit. Ale já mám na mysli imunitu jinou…. Imunitu, kterou jim v tomto období může poskytnout jen máma, která nabízí pocit bezpečí bez ohledu na to, co se kolem děje. Imunitu emocionální, která stojí nad tou fyzickou. A těmi bacily, které srazí dítě na kolena, nejsou skutečné viry a bakterie, ale emocionální zážitky bez ochrany mámy, bez jejího bezpečí, bez bezpodmínečné lásky. Často podpořeno právě hlubokým pocitem odloučení, pocitů viny a selhání v roli mámy… A že to nelze, třeba tou nejlepší paní učitelkou na světě, nahradit? No, nelze… Dítě v matce žije třičtvrtě roku. Zná její vnitřní emocionální reakce lépe než ona sama, než jí samotné dojde, co se kolem děje. Dříve, než máma podá první informaci, dítě se může podle jejích emocí přesně orientovat a zajistit si tak bezpečí, pokud je třeba nebo se postavit samo za sebe, pakliže má za zády právě maminku. Jako mládě lvice, které se půjde za ní schovat nebo se přidrzle před ní postaví silnějšímu protivníkovi… Tohle všechno dětem v cizím, leč komfortním, prostředí chybí. A ruku na srdce, kolik z nás si dovolí se postavit sami za sebe, když se právě nacházíme v bezpečném prostředí? Asi většina. A když jsme v prostředí, kde jsme ve střehu s pocitem určité ostražitosti a pochybností? No, moc nás není…  A právě to, že známe svoje prostředí v práci, do které chodíme už třeba 8 let, z ní přece bezpečné prostředí nedělá. Nebo?  Proto chci vědomě přehlížet argumenty, že dítě to ve školce přece zná… Zkuste malý test: postavte na jednu stranu mámu a na druhou stranu skupinku kamarádů s pečující bytostí, dejte dítěti všechny informace, a pak nechte jít každou skupinku jiným směrem. To je totiž ten okamžik, kdy vám dítě autenticky a v reálném čase sdělí, jestli má svoji imunitu připravenou na nástup do školky. Svoji emocionální imunitu. Tu, která se jako jediná počítá. Buďme si vědomy, že ne vždy je chronologický čas (Chronos) k nástupu do školky ten správný (určený navíc tabulkami, které vypracoval někdo jiný, v jiném čase a v jiném prostředí). A také si dovolme přijmout, že emoce jsou více propojeny na čas, kdy se věci dějí nebo se prostě mají stát, klidně proti všem zvyklostem a pravidlům, právě s ohledem na všechny okolní aspekty, v čase kdy dozrály (Kairos). Vždyť máme zkušenost nejcennější, a tou je těhotenství, ze kterého vzešlo právě naše dítě. Jen a jen naše… 😉      

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Rok 2018 aneb co nám přinese…

Tak se nám rozběhl rok s číslem 2. Bude to rok plný změn, protože dvojka má ráda na jedné straně loajalitu a na straně druhé rychlou výměnu (změnu). Jejím heslem je „přiměřená práce s hněvem“. A co že to znamená?! Že při zrovna měřeném čase (nebo-li tady a teď) vyjádříme (tedy půjdeme k jádru a na omáčku kolem zapomeneme), co se nám nelíbí, a to dříve, než se z mrzutosti rozvine hněv…. Tedy pokaždé, když nám proletí hlavou myšlenka, že tohle nebo takhle to nechci. 😉 Že naše 1+1=2 nebude o „já + on/ona/ono/oni/ony“, ale o „já v těle + já v jemnějších vibracích“ (doplň dle libosti: Duše, vyšší Já, moudré Já,…). Že si dovolíme nejdříve zůstat loajální sobě a teprve potom budeme sledovat potřeby těch dalších. POZOR, nepleťte si to se slovem SOBEC, které je postaveno na principu SObě vše, ostatním vůBEC nic. Loajalita k sobě je o pořadí, nikoli o bezohlednosti. 😉 A tak změně zdar a leťte za svými sny! 🙂