Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Klid v mlze… listopad 2022

Listopadové mlhy…. a s nimi mnoho pocitů, které se vynořují z našich vlastních mlhavých úrovní. Všude tam, kde cítíme, že je čas na změnu. Kde z mlhy vystupuje naše pravé Já a my se snažíme se v tom všem lépe zorientovat. Pojďme se na to spolu podívat, abychom to uměli lépe rozpoznat, pochopit a uchopit. Abychom lépe věděli, kde máme hledat náš opravdový maják, poskytující nám pocit bezpečí a ochrany… 😇 Letošní listopad nám velmi konfrontačně může nabízet situace a vztahy, ve kterých se v rámci našich rodinných systémů, partnerských vazeb, přátelských skupin cítíme být zneužíváni a přetěžováni. Obvykle jsou to přesně ty, ve kterých cítíme nejvíce vnitřního napětí, hraničícího s hněvem či vztekem. Těch, ve kterých se nám právě v listopadu vůbec nemusí dařit umět se svým hněvem zacházet přiměřeně. 🙄 Jako kdyby najednou vyplula z hloubi na povrch ochota se konečně postavit sami za sebe, jasně vyjádřit, kde leží v daném tématu či vztahu naše hranice, kde se nachází naše sny a jak vypadají naše přání. Jak v tom, kterém momentu vypadá naše „tohle a takhle to chci“. 🙏 A Vesmír nám to nabízí v listopadu s neuvěřitelnou originalitou. Jestli jsme před daným tématem celý letošní rok kličkovali, tak v tomto pomyslném zkouškovém období nám Vesmír vytvoří takové podmínky, aby už nebylo kam uhnout. 🙈 A můžeme se vztekat jak chceme… ba naopak celá škála hněvu je vítána, protože právě tato energie a emoce jsou těmi nejefektivnějšími, co se týče námi prokrastinovaných změn. 😇 V listopadu se ani nevyhneme vlastní zodpovědnosti, protože většinu věcí, které se nám a kolem nás bude dít už budeme vědět. Intuice bude „na značkách“ a bude nám dostatečně dopředu dávat jasné informace o tom, co se bude dít. Jestli ji uslyšíme? Každý dle vlastní volby… ať už vědomé či podvědomé. 😉 Jako by jsme se právě nyní, v tomto měsíci potkávali tváří v tvář sami se sebou. Někdy je to plné bolesti, někdy plné hlubokého žalu, někdy svíravé sebelítosti, někdy nahněvání na to, co všechno jsme ve svém životě dovolili. Ne sobě, ale těm druhým… 😔 Dovolili jsme, aby nás nebylo slyšet. Dovolili jsme, aby nás nebylo vidět. Dovolili jsme, abychom nekonali, stejně jako jsme dovolili, aby konali ti druzí i v situacích, kdy jsme to ale nechtěli… 😢 Všechny tyto otázky a myšlenky propojené na naše city a pocity se nyní v listopadu mohou vyplavovat a zjevovat se nenadále z naší osobní mlhy. Najednou je vidíme zřetelně a zřejmě… je to ale velmi léčivé. 🙏 Díky tomu je můžeme nechat vystoupit z těla a poléčit naše srdce, mysl a právě i tělo. Můžeme vše díky tomu vykřičet, vyplakat, vybouchat bez ohledu na to, kde to vzniklo, proč to vzniklo a kdo byl v situaci zapojený. Je čas léčit bez ohledu na původ. Léčit, aby bylo lépe. Abychom plni zdraví na všech úrovních mohli jít dál a tvořit naše životy v souladu s proudem řeky života. V pozitivním očekávání, plni životní síly a zdraví. 💖 Protože uvnitř bolavé tělo bývá nemocné tělo… 😢 Ale nyní to máme díky listopadu a jeho kvalitám ve svých rukou a jediné výmluvy jsou ty naše. Jenom my víme, proč je pro nás důležité si některé dluhy a zranění nechat. A je to v pořádku, ale pak to nehažme na ty druhé. 1 + 1 = 2. Já nyní a Já v minulosti tvoří cestu vpřed. Krok za krokem. Nádech a výdech. Příjímání a dávání. Přitažlivost a odpudivost. Souhlas a nesouhlas. Moje pravda a tvoje pravda…. to vše tvoří cestu vpřed v rovnováze. 😇 Využijme nyní energii nespokojenosti a mlhavé naladění v listopadu pro objevení sebe samých a pro změny, které si pro své životy přejeme. Bude se to hodit v příštím roce, ve kterém se bude právě na jasném a zřejmém pozitivním záměru tvořit. Kdo bude vědět, co chce, bude ušetřen mnohého hledání, které může přinášet rozladění… Nemusíme nyní převrátit vše vzhůru nohama. Stačí, když bouchneme do pomyslného stolu a rozhodneme se, že takhle už ne. Stačilo… a slovem pro sebe vyjádříme jak tedy ano. Tam to má začít… I za cenu, že ostatní nemusí mým záměrům, přáním a touhám rozumět. Přesto ale, pakliže je ve vztahu úcta, je možné, aby to bylo respektováno. A pokud není, je potřeba si položit otázku, jestli pro sebe takový vztah (k člověku, skupině, roli, věci, vztahu) opravdu chci? Chtěla bych toto pro své dítě? Chtěla bych toto pro své bližní, které miluji? Chtěla? Jestli ne, cesta je jasná… 🙏 Pokračovat v důvěře a vnitřní mlze směrem, který cítím jako pravý. A v jeden okamžik vysvitne slunce a já přesně uvidím, jestli byl můj směr správný. A pokud ne? Postarám se o sebe a vykročím jinam… protože to nejhorší, co se může stát je, že dojdu do bodu, kdy si řeknu, že takhle to nechci a změním opět směr. 😇 Vždyť dneska už všichni víme, že cesta je cíl! 💖 Přeji vám milí, abyste našli v listopadu svůj klid uvnitř své „mlhy“. Našli v ní pocit bezpečí, míru a důvěry. Pocit sebejistoty i síly se o sebe postarat, když se něco zvrtne. I za cenu eruptivní ohnivé energie, která v letošním roce vystřeluje do nebe vše, co se v nitru nahromadilo. 🔥 A abyste z ní, jakmile se rozjasní, pak vykročili a vnímali svoji krásu bez ohledu na dřívější programy, nálepky a soudy. Připraveni vidět i sami sebe. Slyšet i sami sebe. A cítit i sami sebe… 💖 Objímám. 💖 Eliška Foto: Andrej Lukonchik

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Vyceňme svoji cenu…. aneb psychosomatika zubů

Moje milé a milí, tak jsem vyslyšela vaše volání a otevřeme spolu téma zuby… protože ty se teď taky „nenudí“ a jejich citlivost se bude s následujícím obdobím a hlavně příštím rokem zvyšovat. Respektive, už se to od začátku července děje… Zuby jsou pro nás z podstaty informací, že jsme v nějaké situaci, vztahu či tématu ve lhostejnosti ke svým pocitům. Že se snažíme „zkousnout“ něco, co ale není úplně s námi v souladu a přehlížíme svoji citlivost a city i pocity, které v souvislosti s tím cítíme. Že nejsme ochotni vyjádřit svoji cenu a popíráme svoji sebehodnotu tím, že popíráme sami sebe. 🙄 Vnímavost sama k sobě i ochota se naladit na své potřeby, sny a představy je drcena systémem přesvědčení, že si to dovolit prostě nemůžeme. Z mnoha důvodů. Každý máme svůj „dobrý“ důvod, proč to nemůžeme vyjádřit, podle toho, v čem jsme vyrůstali. Zde je velmi prospěšné přijmout výchovné prostředí jako nedílnou součást naší unikátní životní / duševní / duchovní cesty a přestat vyčítat zúčastněným, co vše pokazili… ještě jednou pro zvědomění poKAZili… ok? 😇 Tedy pracujme hodně s emocí hněvu, nespokojenosti, otrávenosti, apod. Pokud něco nemůžeme zkousnout, ale pustit to taky nechceme, tak to držíme pomyslně v zubech, jak kočka koťata. Tím to téma paralyzujeme a ono se nemůže nikam posunout. A nezmizí… fakt nikam nezmizí. Paralyzujeme tím ale především sami sebe, protože my se nemůžeme v životě hnout dál. Mentálně nás to blokuje v nových poznáních. A to, co neroste, to začíná stagnovat a po nějaké době atrofovat… Paralýza a atroface…. že by PARAdontóza? Pracujme tedy s emocí strachu, pocity nedocenění, nemilovatelnosti. Ani sami mnohdy neznáme nebo si neuvědomujeme vlastní cenu. Jak by mohli ti ostatní? Důležitým poznáním je také strana, na které se nám bolístka děje. Je-li to vpravo, můžeme hledat propojení se svojí myslí, plány, mužskými osobami nebo vzory, profesním životem, zkrátka a dobře všude tam, kde to stojí na pragmatických argumentech, systému a výkonu. I tam, kde nevyužívám či přetěžuji mužskou polaritu sám/sama v sobě a jedu přes sílu s výrokem: „když to nejde silou, půjde to ještě s větší silou!“ 💪 Pokud se nachází bolístka vlevo, hledejme v naší schopnosti tvořit, spontánně konat, inovovat bez ohledu na to, jestli to dává smysl, propojení na domov, ať už původní či nový, ochotu nenést na sobě břemeno existenčních starostí a taképropojení na ženskou energii či osobu. Stejně tak na schopnost být ženou, pokud jí jsem nebo schopnost využívat ženskou polaritu, která je prospěšná bez ohledu na pohlaví, tedy v rytmu výroku: „nechej to koňovi, ten má větší hlavu“. 😀 Pakliže nás trápí spodní polovina zubů, hledejme propojení více s našimi strachy z toho, co bylo nebo se stalo. Pokud horní polovina, hledejme propojení na obavy či pochybnosti z toho, co bude… pakliže spodní, hledejme způsob, jak se rozpohybovat. Pokud horní, hledejme způsob kde a jak se více ukotvit. Tím se dostaneme do větší rovnováhy a zuby to ocení. 😇 Důležité je i zvědomění, že jakmile dospějeme, často padáme do pocitů, že jsou věci už neměnné. Tím ale popíráme na mentální úrovni princip růstu, protože rosteme a měníme se pořád. A jak přestaneme, začneme odcházet, abychom se zrodili znovu. Jako pampeliška. To, že je chvíli žlutá, chvíli bílá a pak odumře neznamená, že to není zdravý proces, který dává smysl… A zuby nám i toto velmi zrcadlí. Dětské zoubky jsou roztančené a vypadají každý rok jinak. Koho téma dětských zoubků zajímá, mrkněte na článek na mém webu s názvem „Roztančená ústa“. Stejně to ale můžeme mít i v dospělosti, byť to tak není vidět. Poznáme to ale při práci s dentálním kartáčkem. Že někdy nám vložit do mezizubního prostoru jde a někdy prostě nejde. Panika? Nikoliv, je čas na klídek! 😃 Chrup totiž reaguje na vše, co se nám děje a je to schované… nejsou to věci, které hned „vyceníme“, ale primárně ty, které žvýkáme delší dobu. Takže nějaký návod na sebediagnostiku? Ano, stručně a výstižně: ✅ identifikace strany (muž / žena resp. práce / domov resp. systém / tvořivost)✅ identifikace poloviny (spodní – kde jsem zůstal(a) stát / horní – kam se bojím vyvíjet)✅ identifikace problému (kaz – pocity viny / zánět – hněv / paradontóza – ponížení / ….)✅ změna stavu! Pozor, tato část je netěžší, ale bez změny postojů nelze změnit stav zoubkových bolístek… Pakliže vás tématika psychosomatiky zubů zajímá, nebojte se použít strejdu Googla. Najdete tam na toto téma spoustu článků i specialistů, kteří jsou v tom opravdu dobří. Ode mne máte jen první seznámení, ale experta na zuby a jejich psychosomatickou odezvu najdete jinde… 😇 A když přijde moment, že změna nejde a vy byste přesto rádi, tak se ozvěte. Dá se s tím celkem pohnout. Ať už při osobním sezení nebo on-line, takže lokace „svět“ není problém. 😍 Tak úsměv, přátelé! 😁 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Květen… mít čas na čas se sebou.

Překlopili jsme se do druhé poloviny měsíce května – měsíce lásky. Ale láska má tisíce podob i úhlů pohledu, tak nás květen celkem slušně „školí“. Obvzláště v tématech lásky bezpodmínečné… opravdu umíme milovat bez podmínek? 🙈 Tak se pojďme podívat na květnovou kuchařku. Třeba vnese něco málo světla do stávajících dní… 😉 Květen má na všechno dost času, přemýšlí, zvažuje, zpochybňuje, rozhoduje se, zase váhá a pochybuje, a tak pořád dokola. Což v kombinaci s tempem letošního roku není úplně jednoduché…. Díky vnějšímu tlaku na posun se mohou vyplavovat mnohé úzkosti, strachy, obavy a pochybnosti. O nás samotných, o těch, které milujeme i o věcech, které milujeme. Můžeme se cítit hodně rozkmitaní a neukotvení. Senzitivní a rychle vyčerpatelní. Rychle můžeme dobíjet baterky, které si ale v zápětí a ve vteřině vybíjíme a ani nevíme jak… 🙄 Pokud nejsme ve své síle a sebedůvěře, nastupující obavy a pochybnosti nás mohou velmi rychle dostávat do pocitů ohrožení. A v ten moment jsme nejen ve střehu, což je právě fyzicky vyčerpávající poloha, ale navíc máme podprahovou tendenci reagovat jako raněné zvíře a útočíme i tam, kde to rozhodně není třeba. Mnohdy i podle a zákeřně… což ale v okamžiku ohrožení nevidíme. Pravda je, že v takový okamžik úplně bez podmínek nemilujeme. Ani sebe, ani ty druhé…. 😢 Místo lásky a laskavosti mohou přicházet znechucení a odmítání. Směrem k nám, i směrem od nás. Čert, aby se v tom vyznal… 🙄 A právě. V takovém stavu jsme velmi rychle intoxikovatelní jinými energiemi, vibracemi, náladami, postoji či hodnoceními. Mnohé negativní (čertovské – doplňte si tento přenesený slova smysl dle vlastních systémů přesvědčení) se nás velmi rychle chytá a otravuje naše biopole. A podle toho, kde máme zrovna největší deficity a nedosycení, tam nám tenhle „čert“ vyskočí… U někoho to jsou vnitřní orgány, u někoho hlava a u někoho páteř a záda. Podle toho, kde dáváme našemu tělu i mysli nejvíce zabrat. A to naše fyzické tělo ví opravdu s velikou precizností… 🙈 Můžeme se ale vědomě chránit. Tak, jako se při mrazech přioblékneme a při slunci natřeme či schováme do stínu. Stačí nám uvědomit si, že máme více úrovní a vrstev, než je jenom fyzické tělo. A každá potřebuje to svoje… milovat všechny své Já. To fyzické, mentální, emocionální, energetické, esenciální… máme jich tolik. 🙏 Každý máme také jiné způsoby ochrany. Ať už budeme bavit o antikoncepci, jízdě na kole nebo stavebních pracech. Stejně tak se to týká energetické ochrany. Ochrany našeho jemnohmotného bytí. Toho, které zatím zůstává zahaleno a čeká na odhalení, a přesto už je o něm hovořeno pomalu i ve vědeckých kruzích. Nejsou návody, ale můžeme se opřít o intuici, která s námi bude v květnu velmi hovořit. Přesně v daný okamžik ucítíme, co je přesně to, co nám pomůže, dodá sebedůvěru, pocit bezpečí i ochranu. Amulet, afirmace, rituál, andělské či dračí bytosti, modlitba…. vše je v pořádku, vše je povoleno. 💖 Květen může být díky výše uvedeným pocitům, které můžeme intenzivně prožívat i v souvislosti s blízkými (tedy lidmi, které důvěrně známe) lehce schizofrenní… láska x nenávist, touha x odmítání, přijetí x odpor. Pakliže si ale dovolíme to pozorovat jako větrný vír a nebudeme mermomocí chtít tento vír zastavit, můžeme květnem projít poměrně v lehkosti.Pokud se ale budeme snažit, skrze své očekávání a systémy přesvědčení, tuhle spirálku na sílu zastavit, může se nám stát, že nás tohle tornádo lapne a nepustí… vlastně pustí. Někde, někdy, vyčerpané a možná zraněné. A nejspíš s pěkným „motákem hlavy“… 🙈 To, co můžeme rozhodně udělat, pokud se kolem nás něco příliš roztočí, je vlézt si někam do bezpečí a chvíli počkat, než se vír rozpustí. Zaměřit na podstatu a tou je na této planetě dech. Tím se dostaneme do svých středů, do klidu, do bezpečí, do důvěry. Teprve poté můžeme ze svého úkrytu vylézt a hodnotit, co se vlastně stalo. Dát si prostě čas… to je to, co v květnu platí. Duše nezná čas a prostor. To je pouze věc mysli… pozemské mysli. A dokonce už i fyzikové připouští, že čas vlastně neexistuje. Tak proč se jím nechat tak zotročovat? Vezměme si v květnu čas na to si všechno rozmyslet tak dlouho a tolikrát, kolikrát potřebujeme. A že je někdo netrpělivý? Dobrá, na to má právo… je to jeho volba trpět ve své časové bublině. Není to naše povinnost ihned přiskočit a zavinout ho do komfortu. A pokud se v tom cítí v ohrožení, jsou to pouze a jenom jeho strachy, obavy a pochybnosti a jen on ví, co ho poléčí. 😇 Květen nám nabízí mnoho proměn. Některé dávají smysl, jiné možná ne. Ale všechny dříve či později naše mysl pochopí… a mezitím má dvě možnosti: být trpělivou a v důvěře čekat nebo být netrpělivou a nestrpět to čekání. Pak ji nejspíš ale nezbyde, než trpět… protože vesmír si to bude točit po svém a jaksi má na všchno větší „koule“. Takže je jasné, kdo vyhraje… 😃 Dovolme si tedy v květnu příjmat protiklady bytí i lásky. Zůstat otevření všem podobám lásky. A protikladné síly vnímat jako dar, díky kterému jsme v pohybu. Ostatně díky těmto silám jsme kdysi vznikli. 😉 A pokud aspoň trošku můžeme, tak si toto vše zkusme užít jako horskou dráhu v zábavním parku, kterou jsme si zaplatili, a tak by bylo škoda se teď té jízdy bát. A zůstat v důvěře, že čas je přítel a vše přijde v pravý okamžik. 🙏Že jednoho dne bude stačit jen fouknout do starých bolestí, pochybností a strachů a ty se rozletí do všech stran, aby se vrátily do starých kořenů. Tam, odkud přišly. Jako třeba pampeliška… Krásný, laskavý a trpělivý květen, milí… 💖 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství

Únor – čas ohnivé energie a služby

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

Blog, Cesta zvědomění, Psychosomatika a její tajemství

Ionizace středu… minitechnika, která zbaví napětí.

Určitě jste o ionizaci slyšeli už ve fyzice na základní škole. Jedná se o jev, kdy se neutrální molekula či atom stává iontem. Také jste už určitě slyšeli, že v přírodě máme ve vzduchu jiný počet příznivých iontů se záporným nábojem (aniontů), než v místnostech, kde počítače, umělé materiály, přístroje, aj. vytváří ionty s kladným nábojem (kationty) a příliš příznivé nejsou. Nejen proto, že blokují imunitu, ale ovlivňují i schopnost koncentrace a práce mozku. A určitě vás nepřekvapí, že je to celé o elektrickém napětí… toliko fyziky. Teď se jemně přesuneme do oblasti napětí emocionálního. 🙂 To, že v současné době máme impulsů k emocionálnímu napětí, případně až přepětí, víc, než bychom chtěli, není potřeba diskutovat. Pod tlakem jsou jedinci, skupiny, komunity, města, státy i celá planeta. Vše, co jsme znali jako nastavené, funkční a jisté, se nám mění před očima. Od klimatických změn až po sociální podmínky způsobené vnějšími vlivy, jako je např. Covid. Vnější podmínky neumíme změnit. Umíme podporovat ozdravné procesy. Umíme inspirovat ostatní, Umíme jít příkladem. Umíme být aktivní v boji za nové nastavení stavu věcí. Přesto, se dostáváme do velké nespokojenosti, z mnoha různých důvodů. Ty v nás vytváří tlak a hněv. Ty způsobují napětí v emocích, v mysli i v těle. A co s tím? Technik, které přinášejí uvolnění tohoto napětí a následnou harmonizaci je celá řada. Já si vám dovolím nabídnout techniku, které říkám „ionizace středu“. Není k ní třeba žádná meditační podložka, ani dokonce zastavení se… stačí vám k ní trocha čerstvého vzduchu. 😉 Pokud se cítíte v napětí, které vás přetěžuje, vyjděte při první příležitosti na čerstvý vzduch. Pakliže budete mít kolem sebe stromy, tak prima. Pokud vodu, je to úplně super. A pokud les, tak je to luxus největší… 🙂 Vědomě si představte, že ve vašem těle koluje spoustu „malých kuliček“, iontů s kladným nábojem. A jelikož kladné přitahuje záporné, a to rozhodně nechceme, bude naším cílem dostat do našeho fyzického středu ionty se záporným nábojem. Prostě ionty vyměnit. Vědomě se tedy nadýchněme s pocitem, že dochází k výměně těchto iontů a do svého středu, do oblasti plic a srdce, nadýchněte čerstvý vzduch doplněný představou zdraví prospěšných aniontů. Aby tato oblast následně přitahovala to pozitivní. Vnímejme čerstvost nejen vzduchu, ale i osvěžení těla. Vydýchněme s vědomím, že se zbavujeme částic, které nepotřebujeme, kladně nabitých iontů. Stačí dva, tři nádechy, doplněné touto vizualizací a okamžitě ucítíte obrovskou úlevu a uvolnění. Tato krátká, ale efektivní technika nám umožní následně vnímat a cítit přesněji, co se kolem nás děje a nenechat se převálcovat systémem přesvědčení a egem, jejichž úkolem je sice nás chránit, ale nemají schopnost se evolučně vyvíjet. A je čas na evoluci. Všeho a všech… 🙂 Zkuste ji a budu ráda za vaše postřehy, zkušenosti a pocity. 🙂 Eliška