— Blog, Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Registrace na tanečně emocionální akademii pro rok 2024 SPUŠTĚNA!

30.10.2023

Jak mnozí víte, už potřetí se bude konat devítiměsíční program pro ženy. Jeho záměrem je v laskavosti a bezpečném prostředí, za zvuku velmi různorodé hudby, meditací a technik projít příštím rokem. Podpořit jedinečnou cestu každé z účastnic a povzbuzovat je k novým volbám, aby žily své životy. 😇 To vše v souladu s jejich myslí, srdcem i tělem. V souladu jejich individuality i jejich společenství, ve kterých žijí. V souladu konání i regenerace… 🥰 Více se o tomto nádherném programu dozvíte zde. Najdete tady také reference z předchozích ročníků, stejně jako registrační formulář. Ale moc nečekejte… zbývají poslední místa. STARTUJEME V LEDNU! 💖❄💃 Moc se těším na uzavřenou a důvěrnou skupinu deseti žen, se kterými příští rok půjdeme vedle sebe. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

A co když je to jinak…. téma traumatizace z jiného úhlu pohledu.

23.10.2023

Nadějí se nám stal cyklus IVF neboli umělé oplodnění s technikou ICSI, kdy dochází k umístění spermie přímo do vajíčka pomocí jehly. Nic moc představa, ale stalo se a podařilo se. Po devíti měsících jsem přivedla na svět našeho syna. Pomocí císařského řezu. Měla jsem porodní plán, který nebyl dodržen, protože se při zátěžovém testu ukázalo, že moje gymnasticky „nabušené“ břicho, plné silných břišních svalů nedává mnoho prostoru pro relativně velké miminko. A i když přístroje ukazovaly již rozjeté kontrakce, já necítila vůbec nic. Narozdíl od malého, který začínal kolabovat… a tak přišla na řadu chirurgie. Proč o tom celém píšu? Protože čtu mnoho článků o tom, jak dokonale porodit. Jak traumatizující pro matku a dítě „chirurgické porodní techniky“ jsou. Jak bez přiložení dítěte nefunguje bonding. Jak bez dotepání pupečníkové krve dochází k traumatizaci miminka. A mnoho jiného… no, tak já vám k tomu napíšu svůj vlastní pohled. Chcete? Jestli ne, zavřete prohlížeč a uvidíme se jindy. 😉😍 Chci vám nabídnout svůj úhel pohledu, který nabízí, že trauma (a nejen to porodní) nastává tam, kde je prostor pro pochybnosti. Pro pochybnosti na mentální úrovni…. kde nejsme v důvěře v sebe, natož v jiné. Kde vnímáme to, co se stalo jako chybu. Kde náš systém přesvědčení a názory či postoje druhých vytváří pocit, že se něco pokazilo. Nemusí to tak ale být a v rukou to máme jen a jen my sami. Což je velmi osvobozující uvědomění… 😊💖 Pakliže totiž mysl zůstává v situaci s námi a podporující, s vědomím, že to co se děje je v nejlepším zájmu všech zúčastněných, nevytváří se žádná budoucí traumata. 🙏  Pokud zůstáváme v sebejistotě, že jsme udělali maximum, a že jsme v daný okamžik nemohli udělat více, nenastává rozpor mezi myslí a srdcem. Nenastává rozporuplnost. A místo traumatizování přichází odevzdání a pokora. Ano, a je to tak – někdy je třeba se kořit plánům vesmíru / Boha / osudu, jak kdo chcete. 😇 Když uvolníme v daný okamžik emoce a vyjádříme pocity, které právě v ten okamžik vnímáme či cítíme, nevytváří se žádný přetlak, který způsobuje pocity (sebe)zneužití a selhání. Jsme v harmonii s naší cestou, která holt vypadá jinak, než jak vypadaly původní plány. 🥰 Není prostor pro pochybnosti, protože se žádná chyba nestala. Jen něco se v té které situaci vytvořilo jinak.  Pakliže tedy máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme z ní traumatizováni, dovolme si nalít čistého vína a řekněme si, jestli jsme mohli něco udělat jinak. Pokud dojdeme k závěru, že ano nebo že jsme to vlastně intuitivně už předem věděli, tak si odpusťme. Kdybychom to uměli jinak a lépe, tak bychom to udělali jinak a lépe. Pokud máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme tím někoho traumatizovali (třeba naše dítě), tak udělejme totéž. A pak se zaměřme na esenci té situace, na její výsledek. Jak to celé nakonec dopadlo? Zvládli jsme to? Přežili? Všichni jsou živí? Pokud je odpověď ano, tak musím položit otázku: a to nestačí? To je málo? Protože v jedné krásné pohádce se říká, že není důležité, jak to začíná, ale jak to končí. 💖 Takže vás chci tímto povzbudit, moji milí, abyste se nenechali zvyklat očekáváními svými či druhých a nedávali nálepky věcem, které nakonec dopadly dobře a vlastně možná nejlépe, jak mohly. Třeba stejně, jako naše 17 leté mimi, které i přes všechny „traumatizační nálepky“ jako je umělé oplození, císařský řez či brzké oddělení od matky je naprosto pohodovým mladým mužem, nabondovaným tak, že i přes vrchol své puberty příjde a obejme „starou matku“ a nevykazuje žádné traumata. Protože, kde je místo hlubokého pocitu selhání pocit hlubokého vděku, tam je i soulad a harmonie. A že to bylo chvíli disharmonické… no jo, bylo. A co? 😉 VOLBA JE NA NÁS! 💖 Tak krásný, pro nás doma slavností večer! 🥂😍 Eliška 

— Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Všechny posty rovnou do e-mailu…

27.9.2023

Sem tam nás surfování a hledání baví, protože aktivuje naši zvídavost a trénuje naši intuici… někdy se nám ale prostě nechce nebo jsme příliš unaveni, a pokud máme v někoho důvěru, kdo nám umí věci propojit, chceme se nechat odevzdat do jeho flow, aby přesně v okamžik, kdy to potřebujeme, poslal do našich e-mailových schránek jasné sdělení, že je vše v pořádku. Každý někoho takového máme a sledujeme… je to jako berlička, na kterou se můžeme spolehnout a funguje, aniž bychom pro to cokoliv aktivně udělali. A já vás několikero takových ve své bublince mám a mnozí jste se stali předplatiteli některého ze tří předplatných programů podle toho, jak hluboko v informacích chcete jít. A každé dávkování je zcela v pořádku, protože by k nám měly informace přicházet bez tlaku, v jemnosti a laskavosti a v křehkosti k našim novým poznáním. 😇 Pro ty, kteří chtějí našlapovat zatím jen lehce, se nabízí možnost přihlásit se k odběru bezplatného newsletteru, který vám přímo do e-mailové schránky doručí informace o mém, právě publikovaném obsahu. Někdy je to článek, někdy video či podcast, který právě publikuji nebo třeba pozvání na plánovanou akci či událost. A jen vy si určujete, co si ještě z toho pomyslného koláče ukrojíte… 😊 Budu se tedy těšit z vaší podpory i zájmu, protože to je přesně to, co mě na mé práci baví úplně nejvíce. 💖💖💖 Eliška

— Blog, Férová výchova, Upgradované děti, Vzdělávání hravě —

Webinář pro rodiče školáků

26.9.2023

Začátek školního roku nám může dávat docela zabrat. A to nejen organizačně, kdy můžeme mít pocit, že lítáme jak hadr na holi a hlava se nám vaří v neustálém přemýšlení, kombinování a organizačních výzvách. Notabene, pokud se k tomu přidají naše vlastní pochybnosti, obavy či strachy… 🙈 Bezplatný webinář, který loni proběhl, si dal za záměr vás povzbudit, podpořit a inspirovat v tom, jak si nastavit nebo spíše nenastavit očekávání, jak povzbudit své teens, aby nebyla škola zase takovou prudou, jak společně čelit výzvám nového školního roku a hlavně, jak se dostat do klidu, bez tlaku na ně nebo na sebe. Jeho záznam byl k dispozici ještě týden po odvysílání… Pokud jste ale webinář nestihli a přesto tušíte, že by vám mohl v mnohém odlehčit a tahle částka vám za to stojí, máte možnost zakoupit si přístup za cenu 200,- Kč. Mějte se krásně a hlavně v klidu… 😉 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Cyklus besed NAŽIVO jede dál

23.9.2023

Nový cyklus besed s názvem NAŽIVO jede dál s dalšími tématy. Po tématech jako duševní zdraví dospívajících nebo vzdělávání v lehkosti přecházíme o level výše… v následujících besedách se dotkneme partnerských vztahů a mezigenerační komunikace. Těsně před Vánocemi si pak společně dáme parádní besedu s workshopem na téma vykuřování… těšíte se? Já moc, protože každá beseda je mimořádná a jedinečná… ať už složením účastnic (muži zatím vyčkávají 😉), tak i otázkami, které se v plénu objeví. Žádná není nudná, hloupá nebo nezajímavá. Každá přináší nové myšlenky a každá, jak už to bývá, se dotýká každého… protože otázka jednoho je otázkou všech. Besedy se konají v uzavřené společnosti, v útulné kavárně nedaleko nákupního centra Futurum v Brně (resp. Moravanech u Brna), za doprovodu lahodné kávy, výborného vínka a fantastických dobrot ve stylu italského bistra. 👌 Jsou vedeny velmi neformálně a jsou osvěžující pro každého účastníka. Přinesou naději, inspiraci, povzbuzení i uklidnění. 🥰 Takže pokud nastal váš čas, tak neváhejte a registrujte se. Počet míst je omezený a prodej lístků je časově limitovaný. A já se budu těšit na setkání s vámi! 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Očista vykuřováním, Psychosomatika a její tajemství, Sebeintegrace —

Poslední čtvrtletí roku.. co nám přinese? Rozhovor s Janou Rosou

20.9.2023

Pomalu se blížíme k rovnodennosti a podzimnímu času… tato fáze roku má své velké kouzlo i výzvy a o těch jsme si povídaly s mojí kamarádkou Janou Rosou. Navíc vás čeká i dáreček, který jsme na rozhovor navázaly. 😊 Užijte si ho a já se těším na komentáře, jak vnímáte podzimní čas vy. 💖 Eliška P.S. Pokud vás rozhovor inspiruje, pošlete ho dále… třeba posvítí na podzimní cestu i někomu dalšímu. 😇 👇 Video najdete zde. E-shop s vykuřovadly najdete zde.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Jak si kdo ustele….

6.9.2023

Také znáte toto krásné české pořekadlo? Pořekadlo, které v různých podobách dostupné snad ve všech jazycích… Tak si dovolím přinést jen krátkou inspiraci. Třeba právě nyní, v měsíci září, zaujme a doprovodí do hlubokého vnitřního prostoru našeho zvědomění. Však právě proto si říkám „průvodkyně na cestě zvědomění“. Tak se nechejte pozvat k malé vnitřní pouti… 🥰 Každý z nás ulehá večer do postele a v pomyslném balíčku má mnoho nových i starých zkušeností, zážitků a lekcí. Některé povedené, jiné méně. Jsme plni různých pocitů a myšlenek, a každý má jinou techniku i dovednost vše propustit a zpracovat tak, aby nás to v procesu usínání nebrzdilo a nepřetěžovalo. Vědomě víme, že se tento večerní „brainstorming“ v nějaké míře děje a je to tak v pořádku. Ne vždy jsme si ale vědomi, že uvolnění, zpracování a propuštění potřebuje i naše tělo. Jednou lehneme a spíme. Jindy lehneme a začneme se převalovat, než najdeme tu správnou polohu. A někdy lehneme, hledáme, nenacházíme ani polohu, ani spánek. Chrám naší duše, naše tělo, bývá totiž často opomíjeno v procesu psychohygieny úplně nejvíce. Co kdybychom připustili, že má vlastní inteligenci a převalováním dělá přesně to, co ho přivede do uvolnění a následně rovnováhy? Co kdybychom přijali, že je to léčivý proces, nikoliv problém? Co kdybychom mu v takový okamžik vyjádřili vděk a úctu a nechali ho „mlít se“ tak dlouho, jak potřebuje s důvěrou, že díky tomu vstaneme ráno odpočinutí a fyzicky více zharmonizování? Vystřídal by hořkost a frustraci vděk a úcta? Zkuste na chvíli právě teď zavřít oči, nacítit se na večerní „postelový proces“ a přistoupit k němu jako k léčivému procesu. Jaké pocity přichází? Pokud se objeví smutek a slzy, protože nám dojde, jak dlouho jsme naše tělo vinili z nedokonalosti, tak je nechme protéct jako léčení… Někdy nám může usínání také ukázat, jak jsme na tom s loajalitou sami k sobě. Opravdově… Pokud máme nutkavou potřebu se po ulehnutí převalovat, přesouvat a „mlít“, ale neděláme to, abychom náhodou nerušili druhého, tak máme okamžitou odpověď na to, jak moc sloužíme vlastnímu tělu. Fyzické potřeby druhého stojí před fyzickými potřebami našeho těla. Uf, tohle fakt nechceme slyšet… přesto, je to právě takto.  Život není černobílý… a proto, někdy si dovolme vzít ohled na druhého a někdy, vyhovme vlastnímu tělu. Věřme mu, že ví, proč to potřebuje. Protože pokud nebudeme fyzicky v pohodě my, nebudeme moc podpořit a podepřít druhého. Takže nakonec není nikdo vítězem…  Tak posílám mezi vás zářijovou výzvu, abyste si v tomto měsíci dovolili vědomě a intenzivně vnímat, co potřebuje tělo poté, co ulehnete do postele. A také, a především, abyste mu vyhověli ve všech bodech… a následně sledovali, jak se vám bude ráno vstávat. Co bude jinak v mysli, v srdci i v těle. 😇 A já se už moc těším na vaše komentáře a postřehy. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Říct či neříct si o pomoc? Další z téměř fatálních otázek…

22.8.2023

Většina z nás vyrostla v systému, ve kterém se daleko více vyplatilo si věci umět udělat sám. Nespoléhat se na ty kolem, protože se nevědělo, jestli se to neobrátí proti nám… chápu, taky jsem to tak kdysi měla. Leč tento systém skončil krátce po revoluci, někdy v roce 1990… hluboká minulost, není-liž pravda? Takže, pokud jsme v situaci, kdy buď padáme ústy na rodnou hroudu nebo naopak máme pocit, že nám chybí zdravé ukotvení, není rozhodně mimo mísu tento stav posdílet a případně si říci o pomoc, o inspiraci nebo mininálně jiný úhel pohledu. Už dávno neplatí, že požádání je projevem selhání či slabosti. Naopak začíná čím dál více platit, že je to projevem vnitřní síly i důvěry v toho, kdo byl osloven. Ve společném společenském vědomí se už před časem začal tento transformační posun v našich systémech přesvědčení, tedy vzorcích chování, které jsme původně převzali od svých předků. Jenže oni možnost volby neměli… ať už naši rodiče narození čerstvě kolem 2. světové války nebo naši prarodiče narození kolem 1. světové války. A už vůbec ne ti, kteří se narodili dříve v habsburské říši. Tudíž, pokud se ocitáme v pocitu, že to co se děje, je pro nás hraniční (tedy z našeho úhlu pohledu extrémní), máme možnost si požádat o pomoc. Protože právě tímto aktem získáváme moc nad situací a nepadáme tak do pocitů bezmoci, které vedou k vyčerpání těla nebo odpojení mysli. A ty pak vedou do nemoci… navíc tím znovu a znovu posilujeme roli „oběti“, kterou jsme kolektivně z dřívějších dob „podědili“. Proto, pokud ji nechceme předávat dál našim dětem, je jenom jedna cesta, jak to udělat… a bez vlastní odvahy to prostě nepůjde. Důležité je vědět, že je to náš vnitřní stav, tudíž hodnocení druhými je zcela neefektivní, neřku-li nesmyslné. Protože jim to prostě smysl dávat nemusí a nejspíš ani nebude. Šetřeme tedy svými silami na vysvětlování, obhajování a argumentaci a raději si rovnou a bez omáček řekněme o právě takovou podporu a péči, jakou právě v ten moment potřebujeme. Bez pocitů viny, selhání či nedostatečnosti. Bez strachu, že to někdo použije proti nám. Protože pokud to proti nám použije, a to se opravdu může stát, je to jeho vizitka a především jeho osobní bumerang, který vesmír velmi efektivně vrátí v pravý čas zpět. Proto, za mě je odpověď na úvodní otázku zcela jasná. Raději být a říct než nebýt a neříct. 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Srpnová meditace, tvořená měsíci srpnu i vám na míru…

17.8.2023

Srpnová meditace nás povede do větší stability v nestabilních časech. Do většího uvolnění v napětí. A také do větších nadhledů v našich bolavých tématech. Tvořila jsem ji se záměrem přinést vám do života více lehkosti, uvolnění a důvěry ve věci příští. Odvahy nekapitulovat a i s určitými riziky konat dle svého srdce. Nechť vám slouží… 💖 Najdete ji za poplatek zde nebo formou předplatného na Pickey.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Srpnová kuchařka modelů chování – NAJÍT SÍLU VE SVÉ KŘEHKOSTI

14.8.2023

V měsíci srpnu budeme mít mnoho příležitostí vnímat situace, ve kterých jsme dříve měli (nebo možná ještě máme) černobílé vidění. Situace, ve kterých reagujeme naučeným způsobem, na základě systémů přesvědčení, které jsme o sobě, o druhých nebo o světe získali a přijali. Obvykle proto, abychom se obrnili proti všem zraněním, bolístkám, zradám i nelaskavým jednáním. Ale i přesto, jak moc a jak dlouho nám sloužili, můžeme mít pocit, že už nám s nimi není dobře. Dostat se ke všem hlubokým zraněním však nebývá snadné, protože bývají schovány hluboko pod slupkou. Mnohdy jsme se naučili schovat se za pomyslné brnění, abychom vypadali statečně a silně. Abychom nebyli vnímání jako někdo slabý, nedostatečný. Abychom byli pro ostatní milovatelnými… protože ti, kdo bývají silní jsou těmi, kterým se dostává ocenění, uznání, přijetí i lásky. A tohle byly vzorce, ve kterých jsme často vyrostli. Srpen právě tyto vzorce bude vytahovat skrze situace, ve kterých půjde o naší sílu. Ať už tu mentální nebo tu fyzickou. Případně i tu emocionální. Což dříve mohlo znamenat nenechat se dostat do slabosti, do emocí a už vůbec ne do jejich projevu. Časy se mění… Máme tady rok citlivosti a naladění se na svoji esenci, a tak přichází také čas na pravdu. Na opravdovost. Na autenticitu… na to, být se sebou v jednotě, aniž bychom se v mnoha situacích cítili oddělení od svého hlubokého Já. Srpen bude skrze cesty do emočních situacích podporovat nalezení naší vnitřní hluboké rovnováhy, jednoty… naší monády, ve které všechno obsahuje vše a nic není od ničeho odpojené. Kde je zranění součástí léčení a léčení součástí zranění. Ve které porozumíme cyklu vzájemného ovlivňování a obohacování, aniž bychom měli potřebu vynášet soudy na tím, co je dobré a co zlé. Co je správné a co špatné. Abychom tuto rovnováhu mohli nalézt, abychom porozuměli tomu, co nás zraňuje a co naopak léčí, bude potřeba, abychom s tím byli ve spojení. Abychom to žili. Aby tyto nové vzorce, nové zkušenosti vyplynuly z toho, že to zkusíme… že zariskujeme ve jménu nového poznání a dovolíme se, možná po opravdu dlouhé době, nechat se dovést do hlubin svého Já až ke svým vlastním a přirozeným emocím. Nahlídnout na své obavy a strachy. To proto, abychom uviděli, které jsou ještě opravdu platné a pro nás prospěšné, a které jsme jen podědili, ale už je ve skutečnosti nepotřebujeme…. a tak je čas je odložit.  Měsíc srpen bude vyžadovat naši sílu, ale nikoliv tu vnější. Tu naučenou a natrénovanou. Ale tu vnitřní, která není vidět, a za kterou obvykle nedostáváme bezprostřední ocenění, protože je schována. Tu, o kterou se můžeme doopravdy opřít, když naše emoce vyplaví pocit melancholie, odpojení se od své esence nebo pocity nedostatečnosti a nedocenění. Naši vnitřní pravdu, bez ohledu na to, v jaké rodině, společnosti či době jsme vyrostli. Jaké jsme měli rodinné podmínky nebo rodiče. Tu pravdu, která na nás „křičí“ od počátku a jen jsme ji možná neslyšeli a nebo jsme měli strach ji slyšet, protože by to bylo příliš nebezpečné a riskatní. Většina z nás už dlouho v takových podmínkách nebydlí, nežije… už dávno nám není diktováno, co můžeme a co nemůžeme, a přesto žijeme ve stereotypech a vzorcích, které z toho vychází. Tak je načase, v tempu a vibracích měsíce srpna, chopit se příležitosti a posvítit si na to, kdo jsme my jako unikátní a jedinečná bytost. Jako bytost zahrnující své mužské i ženské předky. Jako bytost obsahující jak energii muže, tak i ženy. Jsme dokonalými a úplnými už ze své podstaty a jediné rozdělení pramení z našeho systému přesvědčení. A protože je jenom a jenom náš, nikdo jiný to za nás „nespraví“.  Pojďme se tedy vydat na srpnovou cestu plnou protipólů, které však budou vyplavovat naše opravdové emoce, naše opravdové pravdy i zranění bez nutnosti kohokoliv obviňovat či soudit. S vědomím, že jsme si na nějaké úrovni přesně tuto cestu vybrali a můžeme důvěřovat naší duši, že přesně ví, co dělá. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… protože ať chceme či nechceme na počátku cesty každého z nás byla láska. Mohla mít mnohé podoby, přesto to byla láska. Příběhy zrození nebo ještě spíše početí jsou nesmírně zajímavé a rozmanité. Někdo se rozhodl být rodičem pro lásku k druhému, někdo pro lásku k rodičům, další pro lásku k sobě a i když to tak nevypadá, vždy ji tam nakonec najdeme. Jen se ta pravda málokdy nachází na povrchu. Ty největší poklady se skrývají v truchlicích, v jeskyních, hluboko pod povrchem. Vždyť o tom jsou všechny pohádky, které slýcháváme už od dětství. Najít odvahu, postavit se vlastnímu strachu a objevit to nejcennější, za co stálo nakonec bojovat. A proto přichází srpen. Aby otevřel poklady v našich srdcích i za cenu, že nás to na chvíli dostane z rovnováhy. Že to na chvíli rozvibruje naše emoce. Že možná budeme mít na chvíli pocit, že selháváme… ale věřte, že nakonec získáme ten největší dar v podobě své opravdové vnitřní síly. Vždyť i ta truhlice plná pokladů obsahuje diamanty. Kameny, které jsou nejtvrdšími, ale zároveň i nejkřehčími… a v tom je jejich největší krása. Možná i proto jsou nazývány slzami bohů. Tak pojďme zářit jako diamanty a cítit se dokonalými i v situacích, kdy pláčeme a jsme zraněnými, milí a milé. 💖 Eliška