Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování

Stůjme při sobě ve své autenticitě a originalitě… říjen 2022

Na dveře nám ťuká polovina října… no, řekla bych, že v září jsme si mysleli, že gradace kulminuje. A říjen nám předkládá první část „zkouškového“, ve kterém teprve zříme, jak jsme v předchozím letošním studiu uspěli a jak naše „těhotenství“ v rámci změny pravidel s našimi blízkými vlastně proběhlo… a co tím chci říct? Tak pojďme na to. 😇 Říjen má neuvěřitelné napojení na naše intuitivní vnímání a vyšší „inštance“. Říkejme tomu každý jak chceme a potřebujeme. Jsme jak pouťová autíčka s drátkem nahoru, která jsou pořád napojená, ale stačí, aby vypadl proud a zůstávájí stát. A to se nám nyní v říjnu může dít. 🙈 Jsme vlastně pořád on-line, ale pokud si nehlídáme své baterky, spadneme do spořícího režimu, ve kterém jsme sami sebou vypnuti. Nebo nás ve své moudrosti odepne samotný zdroj (vesmír, Bůh, vyšší Já, …). To proto, abychom si neublížili. 😢 Abychom, když nemáme sílu na ochranu, nepřibrali na svá bedra i jiné síly, energie, které ale nemají v úmyslu nás podporovat, ba naopak si spíš chtějí vzít. A jelikož jde o předdušičkový čas, čas kdy nastupuje dříve temná noc, není vážně o co stát a v prostoru se to jen hemží… 🙄 Proto máme takové fyzické a mentální zkraty. Proto teď ulítáváme a motáme se jak ovocné mušky na burčáku… takže, nádech a výdech, vše je v pořádku, jen potřebujeme zpomalit a dostat se do klidu. Jak? Venku se setmí, stmívám mentální i fyzickou aktivitu. Balím se do pohodlí a relaxuju. Jakkoliv… u knížky, v teplé vaně, při milování, jakákoliv aktivita, která je pro mě uvolňující a relaxační. Prostě známé a čím dál známější „hygge“. Neznáte? Nejvyšší čas na to mrknout! 🥰 V dalších postech vám pošlu pár pěkných tipů, kde informace nasát… 😊 Říjen nás bude velmi intenzivně volat do naší autenticity, opravdovosti a do situací, ve kterých skrze rozporuplnost stavu věci budeme postaveni před to, jestli se opravdu a zcela přijímáme ve své odlišnosti, a nebo jestli ve strachu z konfliktu „uhneme“, ohneme záda a podvolíme se potřebám, snům, očekáváním a soudům jiných. Uf, není to jednoduché, ale vlastně jasné jak kapka ranní rosy. 💧 Abychom mohli zjistit, jak to doopravdy máme, můžeme mít velkou touhu být sami. Zcela sami… bez názorů, bez pohledů, bez pocitů jiných. Nejlépe v přírodě. A pokud už jste ve fázi, kdy jste propojeni na bytosti matky Země (tedy ptáci, stromy, vítr, aj.) vězte, že budete dostávat spoustu znamení, když budete sami sobě (ideálně nahlas, aby uši slyšely) pokládat otevřené otázky. Protože jen ty se vyhnout limitům, které má na nás připravené naše mysl. Ta to myslí dobře, což o to, ale většinu z jejich systému přesvědčení jsme přijali v dětství. A teď ruku na srdce, přátelé, to bylo v minulém tisíciletí! 🙈🙈🙈 Dovolme si tedy vytvořit si takový prostor, abychom mohli do samoty odejít. Do samoty, která nás léčí, blaží a osvobozuje. Já potřebuji být teď chvíli sama. Já potřebuji teď na chvíli v samotě zjistit jak to mám. Já potřebuji prostor pro integraci a potřebuji být na to sám. Toto jsou všechno výroky, kterými můžeme vyjádřit druhým svoji potřebu být chvíli sám/sama se sebou. Stačí opravdu několik minut. Ale je třeba, aby to bylo vědomé… tedy, že to chci a postavím se za to. 💖 A jestli to má někoho pohoršit, tak je to taky ok. Asi to má ještě o trochu horší. Ale důvěřujme mu, že to nakonec taky zvládne a bude vládnout stejnou sebeláskou, jakou projevujeme v daný okamžik my sami sobě. 😇 Říjen může skrze rozporuplnosti našich potřeb s ostatními dávat prostor k explozivním situacím. Jestli se má něco posunout, postavit znovu, znovuzrodit, tak to bez této energie nejspíš nepůjde. Je to energie nového vzniku, nové tvorby. Stejně jako vznik nové hvězdy, start spalovacího motoru nebo ejakulace. I ta vypadá pod mikroskopem jako veliká exploze. A jaký je to dar… 💖 Dovolme si tedy v říjnu být originální, jedineční a intuitivně konající, abychom mohli v letošním roce dokonat (pak je to totiž dokonalé bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá) všechny naše evoluční změny pravidel, které vyplavaly na povrch v partnerských vztazích, v rodinných systémech, v komunitách, které jako rodinu vnímáme i ve smyslu planetární rodiny (což je lidstvo, ať se nám to líbí nebo ne). Měli se v těchto vztazích naučit ctít, respektovat a milovat i ty, se kterými nesouhlasíme. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří nás svými názory vytáčí. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří s námi neumí hovořit a jednat v laskavosti, s jakou s nimi jednáme my. Kdyby to uměli jinak a lépe, udělali by to. 🙏 Přeji nám všem, milovaní, abychom si v říjnu dopřáli dostatek samoty pro zvědomování, uvolňování, léčení a nabrání sil. Abychom si dovolili být jedineční tak, jak hluboce uvnitř sebe víme a cítíme, i přesto, že občas někoho píchneme… 🙈 Abychom konflikty, které přijdou vnímali jako cestu k vyléčení nejen sebe, ale nás všech. 💖💖💖 Být sám/sama sebou a přesto součástí všeho a všech! 💖 Opatrujte se! 💕 Eliška

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování

Leden 2022… nové, evoluční „početí“

Leden. Leden 2022… tak jak ho vnímáte? Zrychlil váš pomyslný životní vláček? Lítají vám hlavou nové nápady, přichází nová inspirace, přesto to ale úplně na pohodu není? Tak na to spolu mrkneme… Leden letošního roku nás povede do vnitřního prostoru, ve kterém se můžeme potkávat se spoustou pocitů smutku, obviňování či sklíčenosti. Ať už směrem k sobě nebo směrem k druhým. Často právě těm nejbližším, které vnímáme jako svoji rodinu. Nejen tu opravdovou, tedy tam, kde jsme vázáni stejným pokrevním rodem, ale i tam, kde dané osoby jako svoji rodinu vnímáme (vyvdaná/vyženěná „rodina“, komunita, okruh blízkých přátel). Tam se mohou tyto pocity ukazovat a projevovat nejvíce. To proto, že „rodinná“ témata budou v letošním roce stěžejní. Ale o tom více v kuchařce pro letošní rok. Náš vnitřní prostor může ukazovat, kolik nastavených pravidel nám najednou vůbec nevyhovuje. Najednou můžeme uvnitř cítit, že nám leccos, co dříve šlo, nevoní a je nám z toho mentálně, emocionálně a možná i fyzicky až zle. Je to jako těhulka v prvním měsíci. Mnohé vnitřně vnímá, najednou se jí mění chutě, vůně, je citlivá, ale ještě nikdo nic neví a nevidí.Možná nám dá nyní smysl, proč Cov útočí právě na čich… je to restart po provedené aktualizaci. Pokud jsme ochotni přijmout, že nám nebude už nic „vonět“ (mentálně, emocionálně i fyzicky) úplně stejně jako dříve, budeme také ochotni zůstat otevřeni tomu, co to má přinést. Pakliže se „šprajcneme“, že to chceme ale úplně stejně tak, jak to předtím bylo, herjnajs Vesmíre, tak se nám může stát, že budeme stát s nasazenými lyžemi na ledovci, který ale už prostě není…. odtál. A možná na hooodně dlouhou dobu. Tedy minimálně do té doby, než nám dojde, že se to staré prostě a jednoduše nevrátí. Je to princip evoluce. Možná se zase jednou kontinenty spojí do jednoho, my vylezeme zpět na stromy a všude budou ocenány. Možná. Ale fakt na to chceme čekat? Nebo chceme žít svůj život právě teď? Můžeme přijmout, že se kolem nás i v nás dějí změny, které nezastavíme, jen je můžeme blokovat, což nás může stát opravdu mnoho sil a energie.A tyto změny se nám, nyní v lednu, dějí uvnitř. Nemusíme je sdílet, nemusíme o nich nikomu říkat. Je to jen a jen naše vnitřní „těhotenství“ našich nových úvah, vizí, programů… v tuto chvíli to dává smysl jen a jen nám. Nepotřebujeme v tuto chvíli nikoho, kdo by nám to zhodnotil, zhodil, dehonestoval… Teď nás zpochybňování ostatních hodně zabrzdí, ale věřte, že letošní rok přinese velkou sílu právě tlak „hodnotícího“ okolí ustát. Ale ne teď v lednu… sotva jsme zjistili, že v nás něco nového „roste“. Nechejme si to pro sebe a pozorujme to. Naciťujme se na to. Vnímejme, jak nám to voní…. nic víc.Zachumlaní v teple a přesně tak, jak to máme rádi. S knihou, svařáčkem, filmem, u krbu… jakkoliv, ale tak, aby to vyhovovalo nám. I kdyby se to zrovna ostatním nelíbilo… Sám/sama sobě na prvním místě neznamená, že ostatní nevidím, neslyším a neposloužím jim. Znamená to, že minimálně ve stejné míře toto nabídnu sama sobě. V rovnováze. Což neznamená nutně 50:50, ale v takovém poměru, aby mně v tom bylo hezky. Klidně 30:70 ve prospěch druhých, ale s krásným pocitem, že jsem tady i pro sebe.Dovolme si k tomu využít lednovou podporu intuice a originality, stejně jako krásné explozivní energie (která je mimochodem u zrodu všeho nového, ať už je to nová hvězda či početí dítěte), pokud ostatní nejsou připraveni a ochotni přijmout, že máme své plány, potřeby i hranice. Vše je v souladu….A že to přinese emoce? Super…. emoce (z AJ emotion) je součástí slova motion, což je pohyb. Takže pokud chceme něco „posunou“, bude třeba emocí, které jsou tím nejlepším palivem. A navíc zadarmo…. Buďme tedy v lednu uvnitř skryti, pro sebe a se sebou, ale dovolme mysli, ať už si vymýšlí, sní, plánuje, evolučně přeskládává tak, jak potřebuje. Však znáte ten pocit, když my už víme a oni ještě ne? Je to krásná dětská poloha, která aktivuje hormony štěstí a vnitřní dítě. A to se teď hodí! Tak už se těším, jak v tom pojedeme spolu! Krásný leden, moji milí!

Blog, Cesta zvědomění, Modely chování

Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

Tak a je to tady, moje milé a moji milí. 😇 Je tady polovina měsíce, polovina června a já se hlásím s kuchařkou pro červen. Ochutnáno už máme, víme, co se v našich životech i dnech děje, tak na to mrkneme, ať vše můžeme zvědomit, propojit a nějak uchopit. Protože co je uchopeno, může být i puštěno. Propuštěno. A o to nám všem jde… Však jsme se navláčeli už dost. 🙈 Tak jdeme na to! 🥰 Červen je nádherný tvořivý měsíc, plný zhmotňování a realizace. Začínají dozrávat plody, o které jsme se v předchozích měsících starali. Jak už to ale bývá, vše má dvě misky vah, dvě polarity, dvě strany mince. A tak nám mohou v tomto měsíci „dozrávat“ i témata lehce nakyslá, témata nejen v rodinném prostředí. Pravidla a jejich porušování, posunování a narovnávání. To je to, oč v červnu běží… Některé dozrávající pomyslné plody bychom nejraději neviděli a neprožívali. Vlastně bychom se jim klidně i vyhnuli, kdyby se nás nedotýkaly tak osobně. Kdybychom se v souvislosti s nimi necítili tak zničení a mnohdy poražení. Co tedy s tím, když se cítíme být nevyslyšeni a neviděni? Když máme pocit, že naše pravidla nejsou akceptována a dokonce možná i permanentně atakována a porušována? Můžeme se v takových situacích, kdy jsou pro nás nastavená pravidla neakceptovatelná, schovat do sebe nebo se zcela odpojit, ve smutku a pocitech viny, že jsme dovolili nechat ty druhé, aby rozhodli, jak se máme v dané situaci chovat. S pocitem sklíčenosti a bezmoci. S pocitem zrady, mnohdy od těch nejbližších… Nebo můžeme využít veškerou svoji tvořivost a konat v souladu s naším směřováním, vědomi si našeho cíle, a to bez ohledu na to, jak to chtějí ti druzí. Izolovat se od jejich očekávání a požadavků a jít si prostě vlastní cestou. Hlava nehlava… nechat ty druhé a jejich požadavky a potřeby za sebou. A neohlížet se… Ani jedna z výše uvedených cest nám ale nemusí přinést to, po čem vlastně všichni toužíme. Ať už vědomě či nevědomě. Ať už otevřeně či skrytě. A to je pocit, že jsme milováni právě takoví, jací jsme. A že jsme milováni a příjmáni bez podmínek. Že jsme součástí toho příběhu. Že se můžeme opřít o své předky, a že máme vždy přístav, kam se při bouři můžeme ukrýt. Pocit, že jsme šťastní, a že se můžeme na ty druhé spolehnout. Jak tedy z toho ven? Pojďme si dovolit představu, že všichni ti, kteří atakují či porušují námi navrhovaná nebo pro nás tak potřebná pravidla, nejsou schopni v daný okamžik vidět tu evoluční výhodu, kterou nám naše „vnitřní volání ke změně“ přinese. Jejich zkušenosti nezahrnují aktivitu, při které by osobně zkusili to, co chceme udělat my. Jediné, o co se mohou opřít je vlastní vnitřní důvěra, že to zvládneme. Že porušení pravidel už neznamená ani upálení, ani poprava u zdi, ani kádrový posudek, který ovlivní celý náš život, stejně jako životy našich dětí.. A jsme u toho. Jejich zkušenosti jsou mnohdy velmi bolavé a do této důvěry je prostě nepustí. 😢 Za prudkými reakcemi našich bližních, i vzdálených, se mnohdy nachází obavy a strachy, plynoucí z jejich osobních minulých zkušeností. A obavy a strachy jsou prožívány z velké míry z pohnutek lásky. Pokud jsme ochotni toto přijmout a být s tím v rovnosti, nejspíš dovolíme sobě jít dále svým směrem, ale zároveň dovolíme, aby ti druzí byli na této cestě účastni. Také jsme ochotni jim zainteresovaně naslouchat i s nimi sdílet, bez pocitu osobních útoků na nás a zpochybňování z jejich stany. Prostě najednou víme, že mohou být součástí naší cesty, i když s námi nesouhlasí a my nesouhlasíme s nimi. Že i když dojde k disharmonii, neznamená to nic víc, než že pokud si zajistíme naši vlastní osobní harmonizaci, překlopí se tento stav a postoj do celé rodinné konstelace a situace… 💖 Také můžeme pomyslnou důslednost v našich očekáváních (tedy lpění na našich pravidlech) a v určitých situacích uchopit jinak. 🙏 Můžeme místo toho, co by se mělo či nemělo, začít sledovat důsledek, který naše reakce vyvolá. Když najednou mysl nevidí smysl v tom, co se kolem nás děje, lze se opřít o emocionální důslednost, tedy jaké prožitky, pocity a zkušenosti sleduji svým konáním? Je toto konání přijetím toho druhého, bez ohledu na jeho postoje? Je toto konání projevem účasti s jeho situací a potřebami? Je toto konání projevem mého upřímného zájmu nebo útokem na jeho pravidla, protože jsou „hloupá“? Možná v upřímnosti sami k sobě zjistíme, že můžeme spolu nastavit nová pravidla našeho vztahu. Skrze komunikaci o potřebách, skrze projevený zájem, skrze upřímné naslouchání… Pokud přijmeme, že jsme si rovni, tedy k sobě v rovnosti, místo souboje, kde je vítěz a poražený, dojde k dialogu, který může přinést spolupráci a spokojenost. 🥰 Pravidlo evoluce má jediné pravidlo. Že se pravidlům něco vymkne… možná je načase přenastavit naše vlastní pravidla o očekáváních a fungování rolí. Naše systémy přesvědčení, kdo má co dělat a jak to má dělat. Možná můžeme přestat v některých situacích rozdávat karty my a nechat tuto aktivitu na těch, kterých se to opravdu týká. Přenechat zodpovědnost těm, kteří znají odpověď. Jsem si jistá, že inspirace, jak vystoupit ze starých systémů přesvědčení máme momentálně všichni kolem sebe až až… tak kdy jindy, než teď. Tím spíš, že je červen tak trochu ochutnávkou příštího roku. Co narovnáme teď, nebudeme v této míře a v těchto tématech řešit v příštím roce. 😍 Červen nám také nabízí možnost ochutnat život v jeho rozpustilé podobě. Právě díky podpoře našeho vnitřního dítěte, které chce ochutnávat nejvíce to, co se nesmí. Ostatně děti v červnu opravdu milují pravidla. Aby je mohla porušovat. 😂 A ta energie toho pozorování druhých, jak se s tím pak poperou, je věřte nebo ne více jak zábavná. Zkusme sledovat dítě, které jde prokazatelně udělat něco, čím dostane druhou stranu do nepohodlí… Ta jiskra v oku se nedá přehlédnout. Ta touha posunout tu situaci dál. Jinam. To štěstí, že to vyšlo a svět se nezbořil… nevím, jak vy, ale já si okamžitě vybavím nemálo svých dětských „fiškuntálií“ a „opičáren“,… Read More Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Červen – čas na nová pravidla…

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖