Zdravější vaření a pečení

Špaldové cantuccini

Italské pečené sušenky plněné mandlemi, tentokrát ve variantě se špaldovou moukou. Suroviny:   180 g špaldové mouky 150 g oloupaných mandlí 140 g třtinového cukru /alternativně xylitol nebo stévie   50 g čokolády 1 šp. vanilkového lusku/ prášku např. Sonnentor 2 ks vejce na špičku nože prášku do pečiva špetka soli pečící papír na plech hladká špaldová mouka na pomoučení válu   Postup: 1. V misce rozšleháme vejce s cukrem příp. alt. sladidlem a solí2. Vmícháme mouku promísenou s práškem do pečiva, nadrobno nasekanou čokoládu a celé, oloupané mandle3. Vše důkladně promícháme a vypracujeme mírně mazlavá těsto4. Z těsta vytvoříme na pomoučeném vále dva válečky, poklademe je na plech vyložený pečícím papírem5. Pečeme v troubě vyhřáté na 160 °C asi 40 minut6. Upečené cantuccini přendáme na kovovou mřížku a necháme vychladnout, pak je nakrájíme na plátky silné asi 2 cm. Doporučení:Mandle můžeme na sucho na pánvi nebo také v troubě na plechu orestovat.

Zdravější vaření a pečení

Špaldovo – žitný chléb bez cukru.

Skvělý recept! 😇 Jedná se o „zítřejší“ chleba, jeho příprava je velmi jednoduchá, ale dlouhá. Pojmenovala jsem si ho „Le Mans“… 😀 Trvá to celé 24 hodin. Ale stojí to za to! Takže potřebujeme:400 g špaldové mouky225 g žitné mouky500 ml vody15 g droždí15 g soliŽÁDNÝ PŘIDANÝ CUKR! 😉 Postup:Vodu zahřejeme na cca 30 stupňů, rozdrobíme do ní droždí a promícháme. Obě mouky, sůl a vodu s droždím uhněteme v míse pomocí kuchyňského robota. Mísu přikryjeme fólií a dáme do lednice. Necháme těsto 19 hodin kynout. Poté vytáhneme z lednice, vyklopíme na pomoučený vál, vytvarujeme bochník a vložíme do moukou vysypané formy. Pozor, těsto je tekutější, tudíž je forma nutná! Necháme při pokojové teplotě 2 hodiny přikryté utěrkou kynout. Troubu rozehřejeme na 250 stupňů a vložíme misku s vodou, abychom vytvořili páru. Chléb příčně po povrchu nakrojíme, aby nepopraskal a vložíme do trouby. Po 10 minutách teplotu stáhneme na 220 stupňů a pečeme dalších 50 minut. Poté na chleba zaklepeme. Pokud zní dutě, je hotový. 😇 Je možné přidat chia semínka, v množství 15 g. 😇😉👍 Těším se na sdílení výsledku! 😍😍😍

Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie

Květen 2020 – Sebeláska vs. sebenedůvěra a strach z ní plynoucí…

Máte pocit, že jste vy nebo lidé kolem vás v květnu tak trochu „mimo“? 😇 Že chvilkami plyneme tak zvláštně, mimo realitu a těžko se nám vstřebávají praktické postřehy, řešení a pokyny? Jako kdybychom byly lehce ovínění?🍷 A tak jako je ve víně pravda a vystupují pod jeho vlivem naše autentické pocity radosti a hluboce skryté strachy, tak i květen nabízí celou škálu těch nejstarších obav a úzkostí, stejně jako připomenutí už dávno zapomenutých či nedovolených radostí… 🥰 Vede nás k velkému vnitřnímu vnímání sebe sama a až skoro jakémusi odpojení od vnější reality, kterou neumíme změnit. Jako kdybychom si chtěli vzít dovolenou, chtěli nechat odpočinout tělo i mysl, zavřeli oči a na chvíli přestali vnímat okolí. Jen ty oči máme otevřené… Vnější svět ztrácí naši pozornost a cítíme nějak více své staré „dluhy“ a křivdy. Stejně jako dávno zapomenuté, nenaplněné a platonické lásky… ♥️ Mohou nám vystupovat situace, které atakují naši sebedůvěru. Věříme sami sobě, bez ohledu na to, co se stane? Věříme ve své kvality, které něco (cokoli) v případě problému vymyslí? Cítíme klid v duši s vědomím, že jedinou jistotu najdu v sobě? Nebo máme pocit, že pokud nás někdo nepodrží, tedy nedrží za pomyslnou ruku, upadneme a zraníme se? Pokud ano, tak můžeme prožívat strach, abychom o toho „někoho“ nepřišli třeba tím, že neděláme věci tak, jak očekává. Proto se můžeme snažit mu za každou cenu vyhovět a jen doufáme, že uvidí naše signály a uslyší slova mezi řádky, že nejsme šťastni a můžeme se nakonec cítit nevyslyšení a přehlížení… Někým, kdo nás má milovat. Někým, kdo nás má chránit… A tvoříme začarovaný kruh, plný obětí a lítosti. My ho milujeme, proto děláme to, co chce a jak to chce, očekáváme totéž zpět, ale protože to nedostáváme, dostáváme se do pocitu nenávisti. Vůči němu i sobě… nekonečný příběh plný bolesti. 😢 A v té bolesti můžeme reagovat prudce, razantně a agresivně, jako zraněné zvíře a můžeme útočit právě na toho, kdo je předmětem naší lásky. Ať už se jedná o lásku rodičovskou, mileneckou, přátelskou… jakoukoli. Můžeme být plni hněvu, kterému nerozumíme, a který nás přetěžuje a bere nám vlastní energii. Co s tím? Co kdybychom v okamžik bolesti dokázali odejít pryč, opečovali sami sebe přesně tím, co v daný okamžik potřebujeme, našli svůj vnitřní klid s vědomím, že ten druhý jedná, jak nejlépe v daný okamžik umí, a že jeho jednání není ukazatelem jeho lásky směrem k nám a poté se do situace vrátili a sdělili, co cítíme? V sebedůvěře řekli, čeho se bojíme? Možná bychom se (bez ohledu na to, co se v zápětí stane) cítili vyslyšení a viděni. Sami sebou! Naše uši by slyšely naše slova. Náš vnitřní zrak by viděl, jak se postavíme sami za sebe… Role oběti by se rozplynula a zůstala by hrdost a odvaha. Energie konání. Energie vítězství. Ne nad někým, ale pro sebe… Že můžeme být sami sobě strážným andělem, který nedovolí, aby se nám cokoli stalo. Který se za nás postaví, děj se co děj. A i vyslovené afirmace či modlitby podporují náš záměr. Říkají: nyní zaměřuji svoji energii konání na sebe, aby se udály změny, které si pro sebe přeji… Mířím k sobě. Mířím do svého srdce. Mířím k podstatě. ♥️ Květen má hlavní heslo „láska“. Cokoli se děje, je filtrováno právě přes tuto emoci, přes tuto potřebu. Nepovýšil nás šéf? Můžeme mít pocit, že nás nemá rád. Kamarádka zapomněla na moje narozeniny? Nemá mě ráda… Manžel se mnou nesouhlasí ve výchově a odmítá respektovat moje potřeby? Nemiluje mě… Cokoli se bude dít, bude mít příchuť lásky. A dovolme si připomenout, že láska má tisíce podob a jedná se o přitažlivost. Může nás přitahovat dokonce i někdo, koho naše mysl neumí přijmout… s kým máme problém. Nic není špatně, pokud jsme ochotni si připustit, že prožíváme pocit nelásky, nepřijetí, odmítnutí či odstrčení. A když to vyslovíme nahlas…. však už víme: oběť se rozplyne a zůstává hrdost a odvaha. 🙏💪 Květen nás bude učit, že máme vnímat především tlukot svého srdce a svůj fyzický vnitřní střed. A když je nejhůř, zaměřit se na nádech a výdech, vzhlédnout nahoru a představit si tam modré nebe a klid. Nekonečný klid. Bez ohledu na to, co se děje kolem a co hlava v daný okamžik „nebere“… Jako uprostřed hurikánu. Je tam klid a jiná realita, i přesto, že jen kousek od něj lítají stromy, auta a garáže. Toto propojení se svým středem nás velmi podpoří a dovolí nám vnímat svoji jedinečnost, odlišnost, unikátnost a individualitu. Přesto, že jsme součástí celku… a jsme ji rádi. Nemusíme dělat volbu, jestli budu s ostatními nebo sama sebou či sám sebou. Mohu být sama či sám sebou mezi ostatními.. Jako když si představíme levandulové pole. Na první pohled tančí ve stejném tanci jako jeden celek, ale při bližším pohledu zjistíme, jak každá rostlinka nese naprosto individuální prvky. Žádná není lepší, ani horší. Každá nese svoji jedinečnou esenci. Každá má co nabídnout… Stejně jako je planeta Země unikátní, ale přitom je součástí Sluneční soustavy, ta součástí Mléčné dráhy, galaxie, vesmíru… Nic není odděleno od ničeho, přesto nic není stejné. Je to dokonalé! Přeji nám všem, abychom si v měsíci květnu dovolili milovat sami sebe pro svoji unikátnost, a přesto vnímali sami sebe součástí celku. Bez ohledu na to, jestli všemu kolem sebe rozumíme. Bez ohledu na to, jestli umíme vše kolem nás vyřešit. Bez ohledu na to, jestli je svět kolem nás právě podle nás. Bez ohledu na to, co očekávají ostatní… Je to trénink na příští rok. 😇 Buďme nádhernou, sebevědomou levandulí uprostřed levandulového pole…