Blog, Cesta zvědomění

Já a moje individualita… téma měsíce října.

Máme říjen, první měsíc posledního kvartálu… dvouciferná čísla, dvojnásobné výzvy. Tak si k němu něco povíme a propojíme uvědomění, ať můžeme to, co se kolem nás děje lépe pochopit a následně také propustit. Protože to, co neumíme uchopit, neumíme ani pustit, i kdybychom si tisíckrát říkali, že to propustíme… Tak jdeme na to. 😇

Říjen nám bude skrze mnohé situace připomínat, že jsme každý zcela unikátní a jedinečný. Že jsme každý originální ve svých myšlenkách, pocitech i konání. Když dva dělají totéž, není to totéž, pamatujete?

Mnohokrát nám v tomto měsíci proletí hlavou, že bychom to udělali jinak a sami můžeme být překvapení, jaká řešení či idey se nám budou zjevovat. Bude to jako objevit „Ameriku“. Nové úsvity i posvícení na témata v novém světle bude protkané celým říjnem. Je na nás, co s těmito dary uděláme. Dovolíme si z našich originálních myšlenek udělat své osobní start up projekty? Budeme mít sílu počít „nový“ život? Najdeme odvahu realizovat něco i přesto, že si ostatní myslí něco úplně jiného? Budeme sami sebe přijímat v tomto novém kroku i za cenu, byť pomyslného, konfliktu s ostatními? Nebo dovolíme, aby se konala vůle druhého a spadneme do rozporuplnosti mezi svými sny, touhami a potřebami a očekáváními ostatních? Jak moc dovolíme nechat nám přistřihnout křídla? Měli bychom vědět, že pokud souhlasíme s jakoukoli limitací naší originality, tak bychom s tím měli být vnitřně v souladu. Pokud nejsme, nemůžeme ani sami sebe v dané situaci přijímat v celistvosti, úctě a respektu…. 😔

Buďme si v říjnu více, než kdykoli jindy, vědomi, jaké pocity nám přináší nahlas vyslovená mantra: „Já a moje individualita“. Vnímejme své pocity, myšlenky i reakce fyzického těla. když nad sebou přemýšlíme a poté, když opravdu konáme a realizujeme své kroky směrem k vlastním snům. Případně tam, kde kapitulujeme… možná nás právě tento pocit bude motivovat k tomu, abychom si dovolili příště vykročit po své originální, individuální cestě i za cenu nějakého toho emocionálního vzplanutí kolem nás. Mají na to právo, prožívat své emoce. Pozorujme to s laskavostí, respektem a úctou a ponechme si naše právo se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, hodni si své sebeúcty, sebelásky a jedinečnosti. 🥰

Říjen bude s velikou odhodlaností ukazovat naši touhu po dokonalosti v situacích a rolích, které jsme letos zažívali. Opět možná vytáhne ven naše staré bolístky z dob, kdy jsme poprvé zažívali pocity zklamání a hodnocení druhými. Okamžiky, kdy jsme poprvé ve svých pocitech cítili, že jsme v někom vyvolali emoce smutku, rozladění, zklamání, znechucení či odmítání… 🥺

Okamžiky, kdy jsme přestali věřit své dokonalosti ve své božské podstatě, se kterou jsme na tento svět přišli. Když jsme se narodili, byli jsme dokonalými už jenom tím, že jsme byli. Nic víc nebylo třeba… vzbuzovali jsme lásku, pozornost, přijetí, radost, aniž bychom cokoli dělali. Jen jsme byli. 🥰

Pak nastaly doby, kdy vstoupily do hry očekávání, potřeby, ambice a požadavky ostatních a my jsme poprvé zažívali, že v někom můžeme vyvolat pocity smutku, zklamání, rozladění či znechucení… svět se stal rozporuplným a ve strachu z konfliktu jsme se naučili být hodnými, protože jen tak jsme byli hodni lásky… 💔

Jsme už dospělými a dospěli jsme do fáze, kdy vnímáme, že každý rodič dělá vše nejlépe, jak umí. Což nemusí být v daný okamžik nejlepší pro nás v roli dítěte. Ale kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to. Kostky jsou vrženy a neumíme vrátit čas, abychom udělali vše dokonalým. Můžeme ale skrze vědomé rozhodnutí dokončit léčení své dětské duše a konat v souladu se svoji intuicí a dokončit tento příběh… napíšeme těm, kteří nám ublížili dopis, který možná nikdy nepošleme? Sdělíme jim nahlas, co jsme cítili a prožívali, ať už face to face nebo ve virtuální podobě? Najdeme si svoji vrbu uprostřed polí vedle potoka a povíme ji příběh jednoho dítěte? Nebo využijeme zpovědnici či kostel nebo chrám? Je to jenom a jenom na nás…. dokonalost se může stát, až se věci konají…. a dokončí. Tentokráte to ale máme ve svých rukou my. Ve své originalitě. Ve své intuici. Ve svém sebepřijetí. Ve své sebelásce. 💖💖💖

Emoce druhých jsou jejich impulsem k jejich změně. Nikoli naší. Neneseme odpovědnost za emoce druhých, protože neznáme odpověď na to, proč se tak cítí. Pokud naše kroky vzbuzují emoce druhých, můžeme laskavě vnímat, trpělivě naslouchat, jemně podpořit, ale nemůžeme za ně konat. Přijměme do života vědomí, že k dokonalosti patří i emoce, jako palivo pro pozitivní změny pro všechny zúčastněné… 🙏

Já a moje individualita…. pojďme se v říjnu vydat na pouť sebepoznání. V autenticitě. Bez sebemanipulace. Pojďme vytvořit nové nosné sloupy své budoucnosti a sebepřijetí. Pojďme vyjádřit slovy své nové systémy, principy, ať budou jakkoli originální, rebelské a vymykající se průměru. Potřebujeme svět plný jedinečných bytostí. Teď více, než kdykoli předtím… Svět potřebuje nová originální řešení, protože stará už přestávají platit. A ta mohou přinést jen originální lidé, kteří mají odvahu přinést světu něco jiného, jedinečného a prezentovat to. A ne nadarmo je prezent dar. Dar tohoto okamžiku. Teď a tady… 😇

Přeji nám všem, abychom si dovolili najít krásu své unikátnosti a našli sílu pociťovat vděk za svoji odlišnost a originalitu. 💖 Abychom si stejně jako padající podzimní listí dovolili zbarvit se tak, jak to cítíme. Letět tam, kam nás to volá. A padnout tehdy, když potřebujeme odpočinek a uvolnění. Bude se to hodit… 🥰

Krásný říjen, moji milí! 🍂🍁🍄

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.