Štítek: jedinečnost

— Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Všechny posty rovnou do e-mailu…

27.9.2023

Sem tam nás surfování a hledání baví, protože aktivuje naši zvídavost a trénuje naši intuici… někdy se nám ale prostě nechce nebo jsme příliš unaveni, a pokud máme v někoho důvěru, kdo nám umí věci propojit, chceme se nechat odevzdat do jeho flow, aby přesně v okamžik, kdy to potřebujeme, poslal do našich e-mailových schránek jasné sdělení, že je vše v pořádku. Každý někoho takového máme a sledujeme… je to jako berlička, na kterou se můžeme spolehnout a funguje, aniž bychom pro to cokoliv aktivně udělali. A já vás několikero takových ve své bublince mám a mnozí jste se stali předplatiteli některého ze tří předplatných programů podle toho, jak hluboko v informacích chcete jít. A každé dávkování je zcela v pořádku, protože by k nám měly informace přicházet bez tlaku, v jemnosti a laskavosti a v křehkosti k našim novým poznáním. 😇 Pro ty, kteří chtějí našlapovat zatím jen lehce, se nabízí možnost přihlásit se k odběru bezplatného newsletteru, který vám přímo do e-mailové schránky doručí informace o mém, právě publikovaném obsahu. Někdy je to článek, někdy video či podcast, který právě publikuji nebo třeba pozvání na plánovanou akci či událost. A jen vy si určujete, co si ještě z toho pomyslného koláče ukrojíte… 😊 Budu se tedy těšit z vaší podpory i zájmu, protože to je přesně to, co mě na mé práci baví úplně nejvíce. 💖💖💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Říct či neříct si o pomoc? Další z téměř fatálních otázek…

22.8.2023

Většina z nás vyrostla v systému, ve kterém se daleko více vyplatilo si věci umět udělat sám. Nespoléhat se na ty kolem, protože se nevědělo, jestli se to neobrátí proti nám… chápu, taky jsem to tak kdysi měla. Leč tento systém skončil krátce po revoluci, někdy v roce 1990… hluboká minulost, není-liž pravda? Takže, pokud jsme v situaci, kdy buď padáme ústy na rodnou hroudu nebo naopak máme pocit, že nám chybí zdravé ukotvení, není rozhodně mimo mísu tento stav posdílet a případně si říci o pomoc, o inspiraci nebo mininálně jiný úhel pohledu. Už dávno neplatí, že požádání je projevem selhání či slabosti. Naopak začíná čím dál více platit, že je to projevem vnitřní síly i důvěry v toho, kdo byl osloven. Ve společném společenském vědomí se už před časem začal tento transformační posun v našich systémech přesvědčení, tedy vzorcích chování, které jsme původně převzali od svých předků. Jenže oni možnost volby neměli… ať už naši rodiče narození čerstvě kolem 2. světové války nebo naši prarodiče narození kolem 1. světové války. A už vůbec ne ti, kteří se narodili dříve v habsburské říši. Tudíž, pokud se ocitáme v pocitu, že to co se děje, je pro nás hraniční (tedy z našeho úhlu pohledu extrémní), máme možnost si požádat o pomoc. Protože právě tímto aktem získáváme moc nad situací a nepadáme tak do pocitů bezmoci, které vedou k vyčerpání těla nebo odpojení mysli. A ty pak vedou do nemoci… navíc tím znovu a znovu posilujeme roli „oběti“, kterou jsme kolektivně z dřívějších dob „podědili“. Proto, pokud ji nechceme předávat dál našim dětem, je jenom jedna cesta, jak to udělat… a bez vlastní odvahy to prostě nepůjde. Důležité je vědět, že je to náš vnitřní stav, tudíž hodnocení druhými je zcela neefektivní, neřku-li nesmyslné. Protože jim to prostě smysl dávat nemusí a nejspíš ani nebude. Šetřeme tedy svými silami na vysvětlování, obhajování a argumentaci a raději si rovnou a bez omáček řekněme o právě takovou podporu a péči, jakou právě v ten moment potřebujeme. Bez pocitů viny, selhání či nedostatečnosti. Bez strachu, že to někdo použije proti nám. Protože pokud to proti nám použije, a to se opravdu může stát, je to jeho vizitka a především jeho osobní bumerang, který vesmír velmi efektivně vrátí v pravý čas zpět. Proto, za mě je odpověď na úvodní otázku zcela jasná. Raději být a říct než nebýt a neříct. 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Srpnová meditace, tvořená měsíci srpnu i vám na míru…

17.8.2023

Srpnová meditace nás povede do větší stability v nestabilních časech. Do většího uvolnění v napětí. A také do větších nadhledů v našich bolavých tématech. Tvořila jsem ji se záměrem přinést vám do života více lehkosti, uvolnění a důvěry ve věci příští. Odvahy nekapitulovat a i s určitými riziky konat dle svého srdce. Nechť vám slouží… 💖 Najdete ji za poplatek zde nebo formou předplatného na Pickey.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Únor – nelpět na lpěném…

15.2.2023

Měsíc únor je ve své polovině a my jsme si už měli možnost odžít jeho kvality… něco málo jsem už nechala prosakovat skrze výroky, krátké posty i namluvený podcast, abych nastínila s čím si budeme v únoru nejvíce „hrát“… myslím, že i včerejší svátek zamilovaných dal mnoho možností, jak nahlédnout pod povrch. Tak jdeme kouknout na únor, tentokráte v psané podobě pro ty, kteří mají raději písmenka… 💖 Únor letošního roku nám nabídne rozladění v našich vztazích k někomu či něčemu (protože i vztah k zaměstnání či nějaké věci je vztahem), které se bude nejvíce demonstrovat přes nespokojenost, hněv, zuřivost nebo pocit, že v tom vztahu jsme daleko více v roli služky, než princezny. Nebo poskoka více než krále. Nástup těchto pocitů bud nejspíš dost rychlý, což může způsobovat ztrátu kontroly nad našimi myšlenkami a výroky a můžeme se dostávat do situací, že vystřelíme dříve, než stihneme kriticky situaci posoudit. Můžeme se na sebe zlobit nebo takové situace přijmout jako informaci toho, v jaké roli a pozici se v daném vztahu cítíme. Jsme více tím, kdo je v situaci ve své síle, vědomě a v sebedůvěře? Nebo jsme spíše v ostražitosti s pocitem, že nebezpečí číhá na každém kroku, a tak střílíme preventivně už předem? Pokud si dovolíme vzít si, po odpadnutí emocí, čas pro sebe a podívat se hlouběji, do úrovně citů a pocitů, mimo dosah mysli, dostaneme rozhodně na tyto otázky své odpovědi. V ten okamžik je dobré zapojit mysl, ať navrhne nějaké řešení, jak tuto pozici změnit. Co můžeme a především chceme udělat, abychom se dostali do rovnováhy sami se sebou, sjednocení a naladění na sebe i druhé? Co bude další krok, který uděláme, abychom to narovnali a dostali do rovnováhy dávání a příjmání (tedy službu, kterou poskytuji a ocenění, které za to získávám)? A dovolíme si to i za cenu, že to může vyvolat konflikt nebo hněv? Že můžeme přijít i přízeň, sympatie nebo dokonce o byznys? Pod hněvem se vždy schovávají strach, pochybnosti či obavy. Ať už naše nebo toho druhého. Pakliže toto uvědomění přijmeme do svých životů, uvidíme za chováním druhého jeho strach, a to nás může dostat z hlavy více do srdce. Naše ego přestává bojovat, pokud jde o pomoc bližnímu. A myslím, že tohle nás vesmír poslední tři roky učí docela slušně… 🙈 Opustit své systémy přesvědčení, paradigmata a vzorce chování ve jménu pomoci druhé bytosti, což je nejvyšší projev lásky a lidství. To je laskavost… 💖 A tím měníme svět… 🙏 Únor nám bude také připomínat, kde lpíme. Budeme mnohé ztrácet a nacházet, abychom si uvědomili, kde jde naše lpění na člověku, vztahu či věci ze srdce, a kde z hlavy. Kde lpíme z principu a kde z lásky. Toto ztrácení se může týkat i nás samotných. Můžeme se cítit více ztraceni proto, abychom si připomněli, kde jsme kdysi dávno a z bezesporu dobrých důvodů ztratili sami sebe. Své autentické JÁ. 💖 První indicií, že se nám to děje je opět nezařaditelný pocit nespokojenosti nebo vzteku. Bez vnější zjevné příčiny to vystřelí ven jak sopečná erupce. Jako zemětřesení, o kterém sice všichni tušili, ale nikomu se moc nechtělo s tím něco udělat… tak nebuďme vzteklí dlouho a nehledejme příčiny v druhých, protože ten, kdo se rozhodl být k vlastním pocitům a vnitřním informacím lhostejní jsme nakonec stejně jen my. 🙈 Jelikož plyneme v citlivém roce, kdy disharmonie mysli či srdce přenese informace velmi rychle do těla, bude naše fyzická úroveň velmi rychle demonstrovat tuto nerovnováhu v podobě nějaké paralýzy či imobilizace. V lidském slovníku se tomu říká nemoc… pocit, že nemám moc v tom daném vztahu, tématu, situaci cokoliv změnit. A opravdu nemám moc to změnit nebo na to jenom nemám „koule“? Ups, to je otázka vážně dost na tělo, ale kdy jindy si ji položit, než když jde o tělo? 😉 Tudíž, pokud jsme hozeni do zdravotních problémů, je tou nejlepší cestou za zdravím právě tato otázka… a mějme „koule“ na to si poslechnout naše vnitřní odpovědi. Protože skrze tento diskomfort se můžeme rychleji dostat do komfortu. Skrze toto rozladění se můžeme o to rychleji dostat do naladění… 💖 Jsme také v roce, kdy máme riskovat ve jménu poznání a přestávat stavět a bát se kvůli poznaným zkušenostem a bolestem. Co tedy bude plán B v daném tématu, vztahu či situaci? Co je to, co chci? To pořád nemusí znamenat, že to musím hned udělat (máme na to celý rok), ale mít plán B je jediná cesta, jak přestat lpět na plánu A, který prostě už selhává a nepřináší do života spokojenost, s kterou přitékají kvality jako je zdraví, radost, smysl a důvěra. Kolečko se uzavírá… tady najdeme odpověď na to, jak přestat lpět, což je přetěžující energie, vedoucí k nespokojenosti a hněvu a ten nás dříve či později nejspíš hodí do nějakého zánětu… Pojďme využít energii emocionálně nestabilního února pro to, co je potřeba, aby padlo a mohlo se postavit znovu. Jinak a lépe. Pojďme uvolnit přetlak a přetížení, aby těla mohla zůstat zdravá a následně pracovat na plánu B, v daném vztahu k někomu či něčemu. Pojďme najít svoji vnitřní ochotu, konat ve své autenticitě a dovolit si být věrnější sami sobě. Nastolit rovnováhu v tom, co dáváme a v tom, co za to dostáváme. A každý důvod je ten správný, proc to tak chceme…. Protože pokud si teď v únoru ten svůj důvod nepojmenujeme, bude o to náročnější v následujících měsících najít ochotu se za něj i postavit a v souladu s ním konat. Abychom mohli být na konci tohoto roku součástí lidského společenství, a přesto v souladu sami se sebou. A to vše v harmonii… 💝 Mějte krásný únor, plný také i sebe-lásky, moji milí! 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Prosinec 2022… možná přijde i nový plán.

12.12.2022

Máme za sebou první třetinu emotivního prosince… asi se shodneme, že úplná nuda není. Každý den nám může vyskočit z krabičky čertík, který se už letos ukázal. To proto, abychom se mohli ujistit, jak jsme ho nakonec pošéfovali… 😍 Mrkneme na to, co ještě dalšího nám tento měsíc přináší? Ano? Tak pojďme, show začíná. 🥰 Prosinec letošního roku bude chtít odehrát všechna představení, na které jsme si už v rámci našich rodin, partnerských vztahů či přátelství zakoupili v průběhu roku lístky. Možná v těchto představeních neuvidíme nic nového, ale rozhodně budeme na fyzické a emotivní úrovni vědět, jestli se vyvíjí směrem, kterým si přejeme, potřebujeme, představujeme nebo po něm toužíme. 😇 A taky budeme vědět, jestli nám to už dává smysl nebo ne… jako kdyby mysl měla potvrdit naše nová pravidla hry, nový scénář. Jako by měla dojít souladu s vývojem, změnami a transformací, kterou jsme v rámci letošního roku prošli. A abychom si byli opravdu jisti, jak to tedy nakonec máme, zapojí se v prosinci všechny naše úrovně bytí a jindy skromné výroky (nejen naše) mohou být nahrazeny emotivními výstupy ve stylu one man/woman show. 🙈 Dýchat, dívat se a emotivní tlak převrátit do zvídavosti, co to přinese, kam se to pootočí a co se ještě ukáže nám může pomoci celou situaci ustát. Možná nás to v prvním dějství „odstřelí“ do mlčenlivosti a mrzutosti, ale po malé pauze, ve které doporučuji si skočit na záchod, dát si něco dobrého na jídlo a něco dobrého k pití (jako na divadle), se můžeme s druhým dějstvím otevřít novým obrazům, zkušenostem i směřováním, které nás do té doby vůbec nenapadly. 🥰 A tam, kde se otevře zvídavost, se otevírá i větší lehkost, energie pro změny a i radost z maličkostí, kterých máme každý kolem sebe denně desítky… jen je možná nevidíme. 😊 Prosinec bude velmi propojen s našimi esenciálními kvalitami, otázkami a odpověďmi: Jsem ve svém životě autentická/ý? Jsem ve svém životě věrná/ý své cestě? Jsem ve svém životě konající podle svého scénáře a v radosti? Tak jednoduché otázky, ale tak hluboko uložené odpovědi a ještě hlouběji uložené pocity… pokud se tyto pocity v prosinci objeví, vezměme je do náruče jako čerstvě narozené miminko a seznamme se s nimi, vnímejme je a nechme je, ať se dotknou našeho těla. 💖 V tomto měsíci se můžeme potkávat i s velikou urputností, ať už naši vlastní nebo těch druhých, kteří nás potřebují dostrkat do branky, kterou nám vybrali. Můžeme se na ně hněvat, vzdorovat, oponovat, argumentovat, ale nejspíš nás to bude stát příliš mnoho fyzických a mentálních sil a taky pocitů, což nás může „uklidit“ do postele. Do bezpečného pelíšku, ve kterém nemusíme o nic bojovat a jsme obvykle opečováváni. Abychom ale do nemoci padat nemuseli, máme možnost nechat tlaky druhých druhým, ať dělají co potřebují a umí a my se sami vědomě a svobodně můžeme vydat tam, kam chceme my. Nikdo nám „s devítkou“ u hlavy nestojí… a že budou naštvaní, zklamaní, zrazení, odmítnutí? Ano, to všechno mohou cítit. A je to v pořádku… Přesto, pokud jsme s nimi vědomě v tomto životě nepodepsali smlouvu, nic jim nedlužíme. Jen sobě… 🥰 A je jen na nich, jestli svůj neúspěch s námi přetransformují v úspěch a najdou sílu a energii v tom řešení, pro které jsme se vědomě rozhodli my. S respektem, úctou i podporou. 💖 Dovolme si v prosinci vnímat svoje emoce i emoce druhých jako příběhy. Nikoliv jako normy a okovy… protože v prosinci může každému vylézat spoustu bolestí a zranění (čertíků), které s námi vůbec nesouvisí. A pokud budeme vědět, že jde o cestu léčení, nebudeme hned startovat do útoku, ale počkáme na druhé dějství. 😇 Prosinec bude nejspíš jedním velkým jevištěm, plným spontánních akcí a nečekaných zvratů. Budeme v něm vidět explozivní reakce, ohnivé emoce i spoustu poker face obličejů. Necháme se strhnout a přidáme se na jeviště do hry nebo budeme vnímat z hlediště, co to s námi dělá? Jaké naše vlastní emoce nám to zrcadlí? Jaké naše systémy přesvědčení to konfrontuje? Jak se přitom cítí tělo? Necháme se pozvat k putování za Betlémskou hvězdou, s důvěrou v lepší zítřky nebo budeme troubit do boje, proti změnám, které mají přijít a jsou už dávno vepsané ve hvězdách? 🌟 Radost, lehkost, tvořivost, zvídavost, zábava… to jsou kvality, které můžeme na cestě za novým prožívat, a to i přesto, že na ni můžeme potkat nějaký ten diskomfort, změny a nečekané zvraty. Je to jen a jen na nás. Pojďme dál putovat prosincem ve své originalitě a autenticitě, ve své věrnosti svým hodnotám a zásadám a lásce k sobě i k druhým, ve svém spontánním konání podle toho, jak nás to zrovna zavolá. Tady a teď. 💖 Pojďme v sobě probudit zvídavost, radost a těšení malého dítěte. Co bude a co nebude. Co přijde a co odejde. V plynutí řeky života… protože naše lodička potřebuje plout vpřed. Jinak se potopí… Přeji vám, nám všem, aby prosinec přinesl spoustu krásných představení, ať už půjde o komedie, satiry, romance nebo dramata. A aby, pokud přinese i nějaké tragédie, protože i ty patří k životu, abychom je ustáli v lásce a míru, s důvěrou, že vše má své tempo a vývoj. Abychom si dovolili prožít vše tak, jak cítíme… s otevřeným srdcem a klidnou myslí. 💖 Krásný prosinec a klidný, adventní čas! 🎄 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Stůjme při sobě ve své autenticitě a originalitě… říjen 2022

13.10.2022

Na dveře nám ťuká polovina října… no, řekla bych, že v září jsme si mysleli, že gradace kulminuje. A říjen nám předkládá první část „zkouškového“, ve kterém teprve zříme, jak jsme v předchozím letošním studiu uspěli a jak naše „těhotenství“ v rámci změny pravidel s našimi blízkými vlastně proběhlo… a co tím chci říct? Tak pojďme na to. 😇 Říjen má neuvěřitelné napojení na naše intuitivní vnímání a vyšší „inštance“. Říkejme tomu každý jak chceme a potřebujeme. Jsme jak pouťová autíčka s drátkem nahoru, která jsou pořád napojená, ale stačí, aby vypadl proud a zůstávájí stát. A to se nám nyní v říjnu může dít. 🙈 Jsme vlastně pořád on-line, ale pokud si nehlídáme své baterky, spadneme do spořícího režimu, ve kterém jsme sami sebou vypnuti. Nebo nás ve své moudrosti odepne samotný zdroj (vesmír, Bůh, vyšší Já, …). To proto, abychom si neublížili. 😢 Abychom, když nemáme sílu na ochranu, nepřibrali na svá bedra i jiné síly, energie, které ale nemají v úmyslu nás podporovat, ba naopak si spíš chtějí vzít. A jelikož jde o předdušičkový čas, čas kdy nastupuje dříve temná noc, není vážně o co stát a v prostoru se to jen hemží… 🙄 Proto máme takové fyzické a mentální zkraty. Proto teď ulítáváme a motáme se jak ovocné mušky na burčáku… takže, nádech a výdech, vše je v pořádku, jen potřebujeme zpomalit a dostat se do klidu. Jak? Venku se setmí, stmívám mentální i fyzickou aktivitu. Balím se do pohodlí a relaxuju. Jakkoliv… u knížky, v teplé vaně, při milování, jakákoliv aktivita, která je pro mě uvolňující a relaxační. Prostě známé a čím dál známější „hygge“. Neznáte? Nejvyšší čas na to mrknout! 🥰 V dalších postech vám pošlu pár pěkných tipů, kde informace nasát… 😊 Říjen nás bude velmi intenzivně volat do naší autenticity, opravdovosti a do situací, ve kterých skrze rozporuplnost stavu věci budeme postaveni před to, jestli se opravdu a zcela přijímáme ve své odlišnosti, a nebo jestli ve strachu z konfliktu „uhneme“, ohneme záda a podvolíme se potřebám, snům, očekáváním a soudům jiných. Uf, není to jednoduché, ale vlastně jasné jak kapka ranní rosy. 💧 Abychom mohli zjistit, jak to doopravdy máme, můžeme mít velkou touhu být sami. Zcela sami… bez názorů, bez pohledů, bez pocitů jiných. Nejlépe v přírodě. A pokud už jste ve fázi, kdy jste propojeni na bytosti matky Země (tedy ptáci, stromy, vítr, aj.) vězte, že budete dostávat spoustu znamení, když budete sami sobě (ideálně nahlas, aby uši slyšely) pokládat otevřené otázky. Protože jen ty se vyhnout limitům, které má na nás připravené naše mysl. Ta to myslí dobře, což o to, ale většinu z jejich systému přesvědčení jsme přijali v dětství. A teď ruku na srdce, přátelé, to bylo v minulém tisíciletí! 🙈🙈🙈 Dovolme si tedy vytvořit si takový prostor, abychom mohli do samoty odejít. Do samoty, která nás léčí, blaží a osvobozuje. Já potřebuji být teď chvíli sama. Já potřebuji teď na chvíli v samotě zjistit jak to mám. Já potřebuji prostor pro integraci a potřebuji být na to sám. Toto jsou všechno výroky, kterými můžeme vyjádřit druhým svoji potřebu být chvíli sám/sama se sebou. Stačí opravdu několik minut. Ale je třeba, aby to bylo vědomé… tedy, že to chci a postavím se za to. 💖 A jestli to má někoho pohoršit, tak je to taky ok. Asi to má ještě o trochu horší. Ale důvěřujme mu, že to nakonec taky zvládne a bude vládnout stejnou sebeláskou, jakou projevujeme v daný okamžik my sami sobě. 😇 Říjen může skrze rozporuplnosti našich potřeb s ostatními dávat prostor k explozivním situacím. Jestli se má něco posunout, postavit znovu, znovuzrodit, tak to bez této energie nejspíš nepůjde. Je to energie nového vzniku, nové tvorby. Stejně jako vznik nové hvězdy, start spalovacího motoru nebo ejakulace. I ta vypadá pod mikroskopem jako veliká exploze. A jaký je to dar… 💖 Dovolme si tedy v říjnu být originální, jedineční a intuitivně konající, abychom mohli v letošním roce dokonat (pak je to totiž dokonalé bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá) všechny naše evoluční změny pravidel, které vyplavaly na povrch v partnerských vztazích, v rodinných systémech, v komunitách, které jako rodinu vnímáme i ve smyslu planetární rodiny (což je lidstvo, ať se nám to líbí nebo ne). Měli se v těchto vztazích naučit ctít, respektovat a milovat i ty, se kterými nesouhlasíme. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří nás svými názory vytáčí. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří s námi neumí hovořit a jednat v laskavosti, s jakou s nimi jednáme my. Kdyby to uměli jinak a lépe, udělali by to. 🙏 Přeji nám všem, milovaní, abychom si v říjnu dopřáli dostatek samoty pro zvědomování, uvolňování, léčení a nabrání sil. Abychom si dovolili být jedineční tak, jak hluboce uvnitř sebe víme a cítíme, i přesto, že občas někoho píchneme… 🙈 Abychom konflikty, které přijdou vnímali jako cestu k vyléčení nejen sebe, ale nás všech. 💖💖💖 Být sám/sama sebou a přesto součástí všeho a všech! 💖 Opatrujte se! 💕 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

16.11.2021

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

— Blog, Cesta zvědomění —

Říjen… čas vypustit své pravé já.

14.10.2021

Říjen se již vložil do našich životů a přináší nám opět nová poznání i výzvy. Ne všechny se dějí v klidu a míru, ale každý nový začátek využívá explozivní energii. A je jedno, jestli je to startování spalovacího motoru, ejakulace při početí nebo třesk super novy. Tahle energie je nedílnou součástí tvorby… každé tvorby, tedy každého konání. Přesto všechno, to s ní mnohdy máme více či méně „rozházené“. Tak se na to pojďme spolu kouknout… 🥰 Máme za sebou devět studijních měsíců letošního roku a nyní nás čeká „zkouškové období“. Poslední kvartál, který je hutný už jen tím, že má dvojciferná čísla. Všeho tedy 2x tolik… 🙈 To, co jsme řešili v lednu, v rámci zkušeností v tématech sebelásky a vztahů, kde je láska zapojená (což jsou vlastně všechny naše vztahy ať už k někomu či něčemu), tak to nám říjen nabídne v podobě ostrých testů. 💪 Jestli jsme se v zadaném „učivu“ během roku opravdu posunuli. Jestli jsme se přijali ve své jedinečnosti, a jestli jsme také ochotni žít naši autenticitu i v situacích, které působí na druhé možná i rozporuplně nebo v nich vyvolávají jakýkoliv vzdor či nesouhlas. 😉 Jestli jsme se z vnímání lásky, že buď jenom miluji nebo jenom nesnáším, posunuli do jednoty, že obě kvality patří k vyváženému vztahu. Že je v pořádku cítit lásku a k tomu dokonce v něčem i nesouhlas či odpor. 🙈 Že mohu druhého za něco milovat a za něco nesnášet. Že je v pořádku sama/sám sebe za něco milovat a za něco nesnášet. Protože o tom to je. Když se snesu i v okamžiku, kdy se nesnáším, miluji se bez podmínek. 💖 A s ostatními je to stejné… 😊 A to je láska. Rovnováha přitažlivé a odpudivé síly, která není uměle zafixovaná, ale mění se v každém nádechu. Rovnováha na miskách vah, které se neustále pohybují, podle toho, co se nám „načte“ do pocitů a do naší mysli. Neustálé a nikdy nekončící „chytání signálu“, který se může zdát nestabilním, ale díky této dynamice může být vztah živým. K sobě i k druhým… 💖 Říjen nás velmi podporuje, abychom si definitivně přiznali, kdo jsme a nebáli se za to postavit. I za cenu konfliktu. Tedy spíše často domnělého konfliktu… Naše mysl vytváří ochranné scénáře na základě již získaných zkušeností a nemá přístup do „škatulky“ budoucnost. Tato škatulka patří srdci. 💕 Proto nám mysl už dopředu preventivně nabízí varovné scény. Aby nás ochránila… Abychom si zas a znovu nenatloukli. 😢 Ale pokud si stoupneme vědomě do své síly, nebude nás muset chránit a stane se dobrým a laskavým průvodcem, nikoliv striktním a necitlivým šéfem. Dá nám své moudré vhledy, ale bude v míru respektovat naše volby, které se dějí „o patro níž“. V úrovni srdce. 💖 Stanou se z nich parťáci… 🙏 Je tedy na nás, jestli si dovolíme využít možná i explozivní energii, abychom započali své „nové“ Já. 🙏 A není podstatné, čeho se to týká. Každá situace, každé téma, každý vzorec chování má svůj začátek i svůj konec. Buď se v našich krocích přijmeme a postavíme své volby a touhy na první místo, nebo svým „nekonáním“ dovolíme těm druhým, aby nám říkali, jak má naše cesta vypadat. Není to o nich. Je to o nás… 😇 Pak ale taková cesta není doopravdy jen naše. Jakmile toto dovolíme, každý z těch, kteří vedle nás kráčí, nás v něčem nějak omezí. Nastaví své vlastní meze, limity, hranice. Samozřejmě, že pro naše dobro a se spoustou dobrých důvodů. A mnohdy opravdu z čisté lásky… 💖 Naše cesta se ale může stát čím dál užší, až můžeme mít pocit, že pro nás není bezpečná. Že se tak moc bojíme, že jsme tak moc sevření ve strachu z chybného rozhodnutí, kroku či selhání, že se vlastním strachem už ani pořádně nenadechneme, abychom z té uzounké cestičky nespadli někam dolů, do pomyslné hluboké rokle. 😢 Tělo s námi hovoří, a tak se můžeme trápit s bolestmi zad, astmatem či jinými dýchacími problémy nebo depresemi či úzkostmi. Ve strachu z konfliktu můžeme být úplně vzadu, v pozadí vlastního života. A to málokdy bývá vítězná poloha… 🙄 Pojďme si v energii měsíce října, který se nebojí jít do věcí po hlavě, dovolit nebýt tou poslední mužskou buňkou mezi dalšími šesti miliardami, která se cítí přehlížena, nemilována, nepřijímána, ale tou první, která se žene vpřed a nepřemýšlí, co bude až… i s rizikem, že nebude vybrána, že nebude ta, která to vyhraje. Přesto koná s využitím všech svých kvalit, teď a tady a je jí úplně jedno, jak si to kdokoliv z dalších „spoluhráčů“ řeší. Jsou tam spolu, ale každý má své tempo, svoji cestu, svůj vnitřní záměr. Jdou stejným směrem, neubližují si, ale přesto nese každý stopu své jedinečnosti. Není to krásné přirovnání? 😍 Proto bývají děti z IVF tak orientovány na svůj záměr, svoji cestu, své potřeby. Jsou to totiž buňky, které „vyplavaly“ z používaného přístroje jako první. Šly si za svým a měly „koule“ (tedy vlastně ještě žádné neměly 😃) na to, nečekat na ostatní… následovaly své přirozené „volání“ a právě v okamžiku, kdy přišlo. V příležitosti, která se právě v ten moment nabídla. 💪 A říjen je taková vesmírná centrifuga, která nás pěkně roztáčí a dává nám možnost vyplavat hned, jak jsme voláni svojí vnitřní intuicí, vědomím a posláním. 😇 Uděláme to? Hned? Nebo budeme čekat na ostatní, až nám dají svůj souhlas? 😉 Nezapomínejme, že ale pořád fičíme v energii letošního roku, který má svůj vlastní „časoprostor“ a chce především pozorovat jednotlivé polohy, řešení, vhledy, pocity, myšlenky, úvahy i pochyby. Chce nás naučit, že analogický řád, že něco musí přijít po něčem, už neplatí… ostatně lepší školení, než události letošního roku a půl, si asi málokdo kdy dokázal představit. Tokio 2020 v roce 2021. Říct nám to před pěti lety, asi bychom si mysleli, že dotyčný by měl začít buď víc pít nebo s pitím přestat… 😁 Chce nás naučit, že je v pořádku své uvažování pozorovat, chvíli milovat a chvíli nesnášet. Vážit všechna pro a proti a to dokonce několikrát dokola.… Read More Říjen… čas vypustit své pravé já.

— Blog, Cesta zvědomění —

Prosinec 2020 – Užijme si to, co máme. Bez ohledu na to, co nemáme…

21.12.2020

Polovina prosince je za námi… jestli byl letošní rok jízda, tak prosinec tomu kraluje. A nejen tím, že je posledním měsícem roku a zároveň má nejvyšší číslo. Tak se na něj pojďme podívat z jiného úhlu, ať se nám mnohé zvědomí. Ať rozum dostane informační podporu, kterou pro to, co se kolem nás děje, bezesporu vítá a potřebuje a také ať umíme následně propustit to, co už v našich životech nemá místo. Ať už nefunkční vztah k někomu či něčemu, nebo strachy, které už nás nepodporují, nýbrž naopak stahují k zemi nebo zvyklosti či rutiny, které nás brzdí v rozletu. Tak jako tak, je vždy prima dívat se na náš život v souvislostech… Prosinec je měsícem, který do určité míry kopíruje první kvartál letošního roku. Jen, zatímco první čtvrt rok to byla základní škola, tak teď je to vysoká…. Na začátku roku jsme dostali od života indicie, inspirace a úkoly, které se nyní, v prosinci objevily v závěrečném testu. Využili jsme ten půlrok mezi prvním a posledním kvartálem ke všem změnám? Stačila zkušenost z prvního čtvrtroku k tomu, abychom udělali to, co nám nevyhovuje, jinak? Vylepšili, co je třeba? Narovnali, co je třeba? No, ruku na srdce, nejen vláda ten půlrok prokaučovala… každý máme ve své „tajné skříňce“ téma, které jsme možná zametali celý rok opakovaně pod koberec a ono se nyní, v daleko větší intenzitě, objevilo… Můžeme se zlobit, hledat viníka, prožívat frustrace a na všechny emoce máme právo. Přesto je vítejme jako ukazatel pravdy. Protože pravdou zůstane, že každý máme jen jednoho jediného soudce. A tím jsme my sami. Takže, pokud nám v prosinci ještě „vylezlo“ něco, co nás trápí, zlobí, zraňuje, jsme to jen my sami, kdo to může buď změnit nebo k tomu zaujmout jiný postoj. A není důležité, že se naše volba bude realizovat až někdy. Volba, vnitřní volba, je to, co se počítá TEĎ… Prosinec nám opět připomíná naši jedinečnost, i to, že je v pořádku vnímat věci po svém, ve své originalitě. Že cesta jednoho nemusí být a není cestou druhého. Že skrze osobní spokojenost dokážeme šířit pozitivní energii. Vlny, které naladí ostatní. Takové rádio „JÁ“. A je úplně v pořádku, že si nás naladí jen někdo, A jiný si vybere jinou stanici. Protože to, co je na tom super , je uvědomění, že když budeme s někým ladit stejné vlny, stejnou hudbu naší duše, bude prostor a témata ke sdílení, k podpoře bez soudů a hodnocení, k respektu bez podmínek. A to přináší klid a mír. To přináší lásku. Co více si přát? Snad jen, ať těch, co jsou ochotni ladit svoji vlastní stanici je čím dál více. Protože pak bude ve společnosti o to méně toho, co se nám nelíbí. a více lásky Prosinec nám bude skrze emoci hněvu, v jakkoli podobě (tedy od nespokojenosti až po zuřivost) ukazovat, kde jsme zůstali ve službě či pracovním poměru i přesto, že se v tom cítíme zneužíváni. V roli služebného či služky. Kde jsme naše „pracovní“ vztahy nenarovnali. Kde jsme neměli ochotu být k sobě loajálnějšími a změnit scénáře našich životů. Kde je spokojenost druhého důležitější než naše vlastní… Co s tím? Na lámání už není moc času, ale zvědomění si toho, co už nechci a pojmenování dalšího, zcela konkrétního kroku se vždycky počítá! A Vesmír není hluchý… takže nahlas, prosím! Prosinec nám také velmi spontánně a neplánovaně vyzrcadlí, kde nekráčíme ve stopách vlastního zájmu. Jiskra, která zažíná oheň radosti, vnitřní motivace a zábavy. Kde není zábavy, protože nás to či ono nebaví…. co s tím? Kdo jiný by to měl lépe vědět, než my sami??? Můžeme zkusit rozhovor: „kdyby mně bylo pět, udělal/a bych tohle, tak a takhle….“ a bavme se myšlenkami, které nás přepadnou. Že se v nich objeví létající koberce? Růžoví sloni? Světelné meče? No a co? Fantazie nemá hranice… nikdo nám ji nemůže sebrat! Nikdo nám ji nemůže zakázat! Ani nařídit otvírací dobu… A není nic horšího, než nicota! Pamatujete na Nekonečný příběh? Takže, pokud nás přepadne smutek, hněv či mlčenlivost, pojďme v prosinci popustit uzdu své fantazii. Použijme na jejich transformaci tvořivost, hravost, tanec, pohyb, akci, bez plánu a očekávání. Pojďme mít plán neplánovat… Pojďme třeba opustit komfort, na který jsme si zvykli a udělat něco jinak, bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá a co si budou myslet ostatní. Ostatně, Ježíšek své narození na seně asi taky úplně neplánoval… A jsem si jistá, že Mariin porodní plán taky vypadal zcela jinak. Prosinec nás inspiruje, abychom přivítali do života opět hravost. Dětský svět, který má více prostoru pro radost, než pro stížnosti. A když ne úplně, tak alespoň trošku. Každý úsměv se počítá. Abychom přivítali pestrost. Protože nejkrásnější na vánočních stromečcích je to, že je každý jiný! Pojďme si do závěru roku slíbit, že budeme věnovat našim vnitřním barevným světýlkům alespoň trošku pozornosti a péče. Že se zastavíme, abychom se podívali, jak krásně v nás svítí. Abychom si zvědomili, která z těch žároviček potřebuje opravit, která vyměnit a nebo kterou chceme nechat zhasnutou. Vše je v pořádku. Jsou to jen a jen naše světýlka. A já vám slibuji, že pokaždé, když si v sobě představíte barevná svítící světýlka, rozsvítíte nejen svůj vnitřní svět, ale i úsměv, který rozsvítí svět kolem vás… Krásný závěr roku, moji milí! Požehnané Vánoce, plné radosti a lásky. Ať si užijeme to, co máme, bez ohledu na to, co nemáme…

— Blog, Cesta zvědomění —

Já a moje individualita… téma měsíce října.

14.10.2020

Máme říjen, první měsíc posledního kvartálu… dvouciferná čísla, dvojnásobné výzvy. Tak si k němu něco povíme a propojíme uvědomění, ať můžeme to, co se kolem nás děje lépe pochopit a následně také propustit. Protože to, co neumíme uchopit, neumíme ani pustit, i kdybychom si tisíckrát říkali, že to propustíme… Tak jdeme na to. Říjen nám bude skrze mnohé situace připomínat, že jsme každý zcela unikátní a jedinečný. Že jsme každý originální ve svých myšlenkách, pocitech i konání. Když dva dělají totéž, není to totéž, pamatujete? Mnohokrát nám v tomto měsíci proletí hlavou, že bychom to udělali jinak a sami můžeme být překvapení, jaká řešení či idey se nám budou zjevovat. Bude to jako objevit „Ameriku“. Nové úsvity i posvícení na témata v novém světle bude protkané celým říjnem. Je na nás, co s těmito dary uděláme. Dovolíme si z našich originálních myšlenek udělat své osobní start up projekty? Budeme mít sílu počít „nový“ život? Najdeme odvahu realizovat něco i přesto, že si ostatní myslí něco úplně jiného? Budeme sami sebe přijímat v tomto novém kroku i za cenu, byť pomyslného, konfliktu s ostatními? Nebo dovolíme, aby se konala vůle druhého a spadneme do rozporuplnosti mezi svými sny, touhami a potřebami a očekáváními ostatních? Jak moc dovolíme nechat nám přistřihnout křídla? Měli bychom vědět, že pokud souhlasíme s jakoukoli limitací naší originality, tak bychom s tím měli být vnitřně v souladu. Pokud nejsme, nemůžeme ani sami sebe v dané situaci přijímat v celistvosti, úctě a respektu…. Buďme si v říjnu více, než kdykoli jindy, vědomi, jaké pocity nám přináší nahlas vyslovená mantra: „Já a moje individualita“. Vnímejme své pocity, myšlenky i reakce fyzického těla. když nad sebou přemýšlíme a poté, když opravdu konáme a realizujeme své kroky směrem k vlastním snům. Případně tam, kde kapitulujeme… možná nás právě tento pocit bude motivovat k tomu, abychom si dovolili příště vykročit po své originální, individuální cestě i za cenu nějakého toho emocionálního vzplanutí kolem nás. Mají na to právo, prožívat své emoce. Pozorujme to s laskavostí, respektem a úctou a ponechme si naše právo se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, hodni si své sebeúcty, sebelásky a jedinečnosti. Říjen bude s velikou odhodlaností ukazovat naši touhu po dokonalosti v situacích a rolích, které jsme letos zažívali. Opět možná vytáhne ven naše staré bolístky z dob, kdy jsme poprvé zažívali pocity zklamání a hodnocení druhými. Okamžiky, kdy jsme poprvé ve svých pocitech cítili, že jsme v někom vyvolali emoce smutku, rozladění, zklamání, znechucení či odmítání… Okamžiky, kdy jsme přestali věřit své dokonalosti ve své božské podstatě, se kterou jsme na tento svět přišli. Když jsme se narodili, byli jsme dokonalými už jenom tím, že jsme byli. Nic víc nebylo třeba… vzbuzovali jsme lásku, pozornost, přijetí, radost, aniž bychom cokoli dělali. Jen jsme byli. Pak nastaly doby, kdy vstoupily do hry očekávání, potřeby, ambice a požadavky ostatních a my jsme poprvé zažívali, že v někom můžeme vyvolat pocity smutku, zklamání, rozladění či znechucení… svět se stal rozporuplným a ve strachu z konfliktu jsme se naučili být hodnými, protože jen tak jsme byli hodni lásky… Jsme už dospělými a dospěli jsme do fáze, kdy vnímáme, že každý rodič dělá vše nejlépe, jak umí. Což nemusí být v daný okamžik nejlepší pro nás v roli dítěte. Ale kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to. Kostky jsou vrženy a neumíme vrátit čas, abychom udělali vše dokonalým. Můžeme ale skrze vědomé rozhodnutí dokončit léčení své dětské duše a konat v souladu se svoji intuicí a dokončit tento příběh… napíšeme těm, kteří nám ublížili dopis, který možná nikdy nepošleme? Sdělíme jim nahlas, co jsme cítili a prožívali, ať už face to face nebo ve virtuální podobě? Najdeme si svoji vrbu uprostřed polí vedle potoka a povíme ji příběh jednoho dítěte? Nebo využijeme zpovědnici či kostel nebo chrám? Je to jenom a jenom na nás…. dokonalost se může stát, až se věci konají…. a dokončí. Tentokráte to ale máme ve svých rukou my. Ve své originalitě. Ve své intuici. Ve svém sebepřijetí. Ve své sebelásce. Emoce druhých jsou jejich impulsem k jejich změně. Nikoli naší. Neneseme odpovědnost za emoce druhých, protože neznáme odpověď na to, proč se tak cítí. Pokud naše kroky vzbuzují emoce druhých, můžeme laskavě vnímat, trpělivě naslouchat, jemně podpořit, ale nemůžeme za ně konat. Přijměme do života vědomí, že k dokonalosti patří i emoce, jako palivo pro pozitivní změny pro všechny zúčastněné… Já a moje individualita…. pojďme se v říjnu vydat na pouť sebepoznání. V autenticitě. Bez sebemanipulace. Pojďme vytvořit nové nosné sloupy své budoucnosti a sebepřijetí. Pojďme vyjádřit slovy své nové systémy, principy, ať budou jakkoli originální, rebelské a vymykající se průměru. Potřebujeme svět plný jedinečných bytostí. Teď více, než kdykoli předtím… Svět potřebuje nová originální řešení, protože stará už přestávají platit. A ta mohou přinést jen originální lidé, kteří mají odvahu přinést světu něco jiného, jedinečného a prezentovat to. A ne nadarmo je prezent dar. Dar tohoto okamžiku. Teď a tady… Přeji nám všem, abychom si dovolili najít krásu své unikátnosti a našli sílu pociťovat vděk za svoji odlišnost a originalitu. Abychom si stejně jako padající podzimní listí dovolili zbarvit se tak, jak to cítíme. Letět tam, kam nás to volá. A padnout tehdy, když potřebujeme odpočinek a uvolnění. Bude se to hodit… Krásný říjen, moji milí!