Rubrika: Blog

Mé vhledy k různým situacím…

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Společenský „syndrom zrychlení“… cože to zase je???

17.2.2024

Včera jsem opět měla svůj aha moment… ne, v souvislosti se svými osobními věcmi, ale ten společenský. A stal se mně v tunelu. Ano, slyšíte dobře, v tunelu. 😃 Tak já vám ten příběh povím, ju? Zařazuji se do levého, tedy ve městě souběžného pruhu, protože je o něco rychlejší, aniž bych měla úmysl předjíždět. Chci se jen zapojit do rychlejšího vláčku… Najednou řidič přede mnou začne zrychlovat, aniž bych se na něj „lepila“ a hlídám si potřebný a žádoucí odstup. Přesto zrychluje. Přede mnou se vytváří mezera, protože nechci jet rychleji než povolená rychlost + 9 (moje osobní norma 😃) a za mnou se řidič začíná na mě lepit, protože se všímá mezery vznikající přede mnou. Mírně tedy přidávám a překračuji své osobní hranice, a co se neděje? Situace se opakuje. Ten přede mnou zrychluje, tvoří se mezera, ten za mnou se lepí, ale já už nepřidám. Pravý pruh je plný a já s ledovým klidem svému neviditelnému spolujezdci říkám: „Ach jo, tenhle společenský syndrom zrychlení…“ A je to na světě! 😂 Najednou jsem si uvědomila, že demonstrace přes silniční provoz a auta je jen zrcadlem mnoha jiných situací. Kdy někdo z různých důvodů zrychlí v tom, co dělá, protože má zrovna více sil, více ho to baví nebo má svoji vnitřní osobní motivaci. Ti za ním mají najednou pocit, že jsou nedostateční, nevýkonní, nedokonalí, a tak máknout i za cenu, že nehledí na své hranice, možnosti, kondici a baterky. S vypláznutým jazykem ho dohání. Ten vepředu však začíná mít pocit, že už není tak mimořádný, že začíná být průměrný, a že nepodává výkon, který by ho vynesl tam, kam chce či potřebuje. Začíná tedy zrychlovat, tentokráte na úkor svých sil a možností, se svým vypláznutým jazykem. Začíná další kolo…. A víte, kdy to skončí? Až budou všichni v háji! Tak, kdo tuhle situaci z nějaké oblasti života nezná, ruku nahoru…. ááá, žádnou nevidím. Takže, přátelé: klídek a pojďme se domluvit, že už z tohoto syndromu společně vystoupíme! 😊 Kdo neví, jak na to, s čím to ještě souvisí a jak si to zvědomit, pohlídá si moje články a přidá se na webinář na toto téma! 😉 Coming soon… 😊 Ať už tady nebo přes e-mail skrze Forendors.. Pozvánka na webinář i s registrací vám přijde pár dnů předem. Pokud chcete tuhle radost z vyléčení z tohoto syndromu ještě někomu dopřát, posdílejte mu tento článek, ať se stíhá přihlásit k bezplatnému newsletteru, díky kterému se k němu další informace zavčas dostanou. 😉 A já se budu těšit nejen na vaše komentáře, klidně už dnes, ale poté na setkání na webináři.  Eliška Foto: Pixabay / ulleo

— Blog, Cesta zvědomění, Nezařazené, Psychosomatika a její tajemství, Vlog —

Psychosomatika na těle

15.2.2024

Každý měsíc má v rámci psychosomatiky svá specifika. Moje podcasty vás neumí vyléčit, ani zajistit, aby tělu nebylo ouvej, ale rozhodně vám umí propojit souvislosti tak, abychom uměli tělu rychleji pomoci, podpořit ho a příště se podobným diskomfortům vyhnout. A to už za to stojí… 😊 Nyní je k dispozici právě únorový díl… nechejte se pozvat a těším se na vaše komentáře.

— Blog, Férová výchova, Upgradované děti —

Laskavá výzva

13.2.2024

Téma točící se kolem vzdělávání a také kolem toho, jak se děti a dospívající ve vzdělávacím procesu skutečně cítí, je palčivé a velmi aktuální… Nejen dle mých osobních a terapeutických poznatků, ale také na základě výzkumů Národního ústavu duševního zdraví se děti cítí ve škole nerespektované, ponižované a přehlížené ve svých potřebách i postojích, což vede k velkému nárůstu problému v oblasti duševního zdraví nejen dětí, ale i dospívajících. A to je něco, co silně ovlivňuje v konečném důsledku i duševní zdraví samotných rodičů. Málokomu je jedno, že je jeho dítě depresivní, apatické bez chuti k životu i vzdělávání, sebepoškozující se nebo uvažující o sebevraždě. Můžeme bezesporu slyšet názory, mnohdy však plynoucí z vlastních nedoléčených bolístek a zkušeností, že jsou dnešní mladí moc rozmlsaní, líní, nezodpovědní a mnoho dalšího… a je v pořádku cítit emoce, když se s nimi dostaneme do konfrontační situace a zrovna nás štvou. Ale… Je důležité si přesto uvědomit, že autoritativní výchova, ve které jsme vyrostly my, Husákovy děti, taky moc pro život osob i společnosti úplně nefunguje… ostatně stačí se podívat do našich institucí, parlamentu apod. Asi se společně shodneme na tom, že se nám vždy nemusí dařit objevit u těchto dospělých ty hodnoty a lidské ctnosti, které sami po svých dětech vyžadujeme. A to jsou to ještě děti a mají ještě právo na objevování a ukotvování svého charakteru. Přesto jsou mnohokrát děti a dospívající bez podpory nejbližších, mezi které by měli patřit také učitelé a vychovatelé ve škole. Kteří by měli být laskavými a přijímajícími „náhradními rodiči“, protože děti ve škole tráví velkou část svého dne… a to se bohužel častokrát neděje. Právě proto, že kdo nebyl sám dosycen nemůže sytit dál. Bludný kruh… 😳 V rodinách, kde nejsou hodnoty správně nastavovány či dodržovány, kde nevládne vzájemná úcta a respekt, kde není lidská rovnost a otevřená srdce, kde vstupují do hry závislosti či nedoléčená traumata a z nich plynoucí agrese v komunikaci je minimální možnost, že by dítě bylo v pocitu bezpečí a bezpodmínečného přijetí. Pokud by pro tyto děti byly k dispozici tyto podmínky ve škole, v podobě laskavého průvodce/učitele (průvodkyně/učitelky), měly by tyto děti reálnou šanci vyrůst bez trvalých následků v podobě pocitů méněcennosti, selhání či nedostatečnosti. Bez lásky… Pakliže se ale potká nelaskavé nastavení v rodině a k tomu ještě nelaskavý pedagog/pedagožka plný vlastních bolestí a frustrací, není životní cesta dítěte úplně růžová. A musím přiznat, že to člověku docela trhá srdce… 💔 Proč o tom všem píšu? Chci vypustit do světa výzvu (TikTok nemám a fakt ho nesnáším, proto tady), aby pokud se dostanete do kontaktu s přidrzlým dítětem či puberťákem, ať už v obchodě nebo v busu nebo kdekoliv jinde, tak překročte práh vlastního ega, opusťte osobní úroveň a nabídněte mu tu nejlaskavější reakci, jaké jste v daný okamžik schopni. Nejspíš nezměníte celou jeho realitu, ale vyšlete první paprsek, kterého se bude moci zachytit, když bude opravdu ouha. A z pohledu kvantové fyziky je to zásadní moment, ze kterého budeme těžit jednou všichni. 💞 A kdo v takový proces nevěří, tak si pusťte film Nejdelší jízda z roku 2015. Nejenže tam hraje můj oblíbený herec Alan Alda známý ze seriálu M*A*S*H, ale i vnučka Charlieho Chaplina. A je opravdu krásný…. 💖 Tak co, zkusíte moji výzvu? Zkusíte při vesmírem nabídnuté příležitosti zahrnout láskou jednoho přidrzlého, nevychovaného puberťáka, bez očekávání vděku? Jen proto, že si jako lidská bytost zaslouží cítit více lásky? 🥰 Těším se na vaše příběhy! 😊 Eliška Foto: Pixabay / PhotoMIX-Company

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Instrukce, destrukce, konstrukce…. aneb život s puberťákem.

31.1.2024

Vše, co fungovalo se najednou zdá býti zcela nefunkčním a neefektivním. Mohou nám připadat pokažené naše děti (ráda používám pro pubertu svůj osobní výraz „dočasný error“) nebo se můžeme najednou cítit pokažení my, v roli rodičů. Pokud to jsou občasné výstupy, umíme to obvykle uvolnit, vybalancovat, najít rovnováhu a opět se dostat do klidu. Pakliže se to ale děje na denní bázi a není čas to zpracovávat a ani nemáme prostor na psychohygienu a odstup, jsou stavy přetížení a z toho plynoucí emocionální nestability servírovány bez servítků. Na obou stranách. Což nadále může prohlubovat vzájemné komunikační propasti a pocity smutku… 😢 Program bohužel nemám, tedy mám v hlavě, ale na jeho vývoj by byly třeba miliony (a ty nemám), takže alespoň základní tip, jak pozměnit komunikaci, aby se alespoň trochu uvolnily vzájemné třecí plochy. Než vám je představím, je třeba opět si připomenout, v čem jsou upgradované děti (děti 21. století) jiné: 1/ pokud jim něco nedává smysl, nemají ochotu to dělat a pokud tlačíme, aktivujeme jejich nespokojenost, otrávenost, hněv… nebojí se ho ukázat (tak jako generace dříve narozené) 2/ primárně jsou loajální ke svým potřebám a snům, což neznamená, že neumí posloužit druhému. Nicméně analogie je jasná, nejdřív jsem tu já a následně svět kolem mě. Což je zcela otočený princip oproti předchozímu století. Vlastně poměrně autenticky naplňují podstatu“ „miluj bližního svého jako miluješ sám sebe“. Z tohoto výroku je zřejmé, jaké je pořadí… je tedy čas na správnou interpretaci a ony to ví. 3/ už nedovolí, aby je někdo zneužíval proti jejich vůli, ani za cenu společenského prospěchu, výhod nebo kvůli penězům. Hmotné statky končí v jejich seznamu tam, kde začíná osobní nastavení, přes které nejede vlak. Tak jdeme nyní na základní principy mé „komunikační triády“. Je rozdělena na pouhé 3 kroky: 1/ Instrukce = destrukce Tato generace nechce instrukce. Ostatně vidí kolem sebe, kam bezhlavé instruování svět přivedlo. Ano, položme si ruku na srdce. Absence kritického myšlení a slepá poslušnost a kopírování předchozího přivedlo svět do doby extrémů. Na všech úrovních: klimaticky, ekonomicky, politicky, sociálně… Můžeme se na upgradované děti zlobit pro to, jaké jsou. Pravdou ale je, že za to, v čem žijí můžeme my všichni, dříve narození. Pokud tedy nechceme v rámci naší komunikace docílit ukončení společného „napojení“, zapomeňme na instrukce. Místo toho zapojme do rozhovorů otevřené otázky. Ty končí nejen otazníkem, ale dávají prostor na odpověď, která je jiná než ano či ne. Že to chce trénink? Ano, chce. Ale ostatně, co ne? Pakliže v souvislosti s touto generací zůstaneme u instrukcí, bude destrukce naší komunikace dalším přirozeným krokem adolescentů. 🙈 2/ Destrukce = konstrukce Ukončení rozhovoru, emoce lítající kolem, neochota jakkoliv vyhovět nemusí být až takovou destrukcí dané situace, jak to na první pohled nám dospělákům připadá. Naopak, pokud k tomu už dojde, je vítaným prvkem (pakliže jsou samozřejmě všichni „safe“, jak říkají mladí), který vytvoří prostor pro zdravý odstup od situace a dá také prostor na uvolnění všech emocí, které se v situaci objevily. Upuštění páry je léčivým procesem a především je tato pára hnacím prvkem pro změny. Bez těchto emocí by nebyl aktivován směr vpřed (ke změnám), a to se netýká jen parní lokomotivy, ale všech situací. Není tedy třeba hned situaci řešit, ale je třeba počkat, až si to sedne a my budeme vnitřně přesně vědět, co udělat dál. Dokud nevíme, dává smysl nekonat. Z chaosu vzniká řád… nejen ve vesmíru, při vzniku nové hvězdy, ale třeba i při početí. Je to tedy velmi funkční a miliardami let osvědčený proces. Věřte mu! 😇 3/ Konstrukce = instrukce Jakmile se naši adolescenti uklidní (a my samozřejmě také), začnou nás sami informovat o změnách a krocích. Dokonce nás mnohdy začnou sami instruovat, co a jak máme dělat. Jsou moudří, oni ví, že my to narozdíl od nich potřebujeme. Pakliže se v této chvíli osvobodíme od nastavení naší mysli, ega a z toho plynoucí dříve nastavené společenské hierarchie, budeme ochotni připustit, že to, jak věci vidí a vnímají tyto děti 21. století dává často smysl. Výsledkem bude, že nás postoje a názory této otevřené (open-minded) generace otevřou. Že se aktivuje naše kritické myšlení, které nyní v čase tolika krizí opravdu potřebujeme. Ne proto, abychom to vyřešili za naše děti, ale abychom jim dali prostor, aby to mohli vyřešit efektivně a časem ony. A když už jim v tom neumíme poradit, neměli bychom jim na té cestě alespoň zavazet. Aby mohli konstruovat (tvořit) svět, ve kterém budou žít ony i jejich děti. Kruh je uzavřen, milí. Víc vědět netřeba. Snad jen, že je každá situace jiná. Že jsme pokaždé jinak v kondici. Že máme jako dospělí taky svoje fu*k upy (průšvihy) a ty ovlivňují to, jak reagujeme. Jsme lidé, všichni. Mladí, staří, malí, velcí, chudí, bohatí. Každý konáme v daný okamžik jak nejdokonaleji umíme. To, že se to časem ukáže jako nedostatečné a my postoj přehodnotíme a uděláme to ještě jinak, je základní princip evoluce. Bez tohoto procesu nemůže být život. Takže, jestli chceme přežít, je načase přijmout i to, že se věci mohou dít a dělat jinak, než nás dříve učili. Než jsme si dříve mysleli. Než jsme byli dříve přesvědčení. Však svět kolem nás, náš svět, je dostatečným svědkem toho, jestli to bylo správně nebo ne… já svoji odpověď už znám. A co vy? Těším se, že se se mnou podělíte a jestli máte dotazy, tak se ptejte… jsem tady. 💖 Eliška Foto: Pixabay/sweetlouise 

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Vzestupy a pády našich teens

29.1.2024

Jestli čekáte, že vám nyní nabídnu zázračnou pilulku, aby to přestalo, tak bohužel ne. Mohu vás ale inspirovat tím, jak situaci lépe zvládnout. Chcete? Jestli jo, tak pokračujte ve čtení… 😇 Začnu zcela pragmaticky: svět kolem nás se změnil. Změnil se nejen na úrovni technologické a digitální, ale také na úrovni sociální. Mnohé z toho, co jsme se naučili my dospělí, už nemá své opodstatnění. Vím, že se to neposlouchá hezky, ale je to tak. Pomineme-li předávání základních hodnot a ctností našim dětem (a to se teens fakt už netýká), tak většina informací je tak trochu passé… jak umývat nádobí? Proč, když je myčka. Jak si přepočítávat vrácené peníze? Proč, když se platí hodinkami či mobilem. Jak si nezapomenout klíče? Proč, když čím dále více dveří je na otisk prstu. A mohli bychom pokračovat. Určitě najdeme spustu situací, kdy to smysl dává. Ale umíme jako rodiče vnímat, co už svůj smysl ztratilo natolik, abychom to po teens nevyžadovali? Oni jsou děti 3. tisíciletí, zrodili se do jiné reality a velmi je mentálně i fyzicky přetěžuje procházení pomyslnou časovou bránou do minulého tisíciletí, kterou po nich dnes a denně vyžadujeme. Čím méně „příkazů“ ze starého systému dostanou, tím lépe se jim bude fungovat v tom, co je pro ně i pro nás prospěšné a patří to do 21. století. Pokračuji lehce spirituálně. Nebojte se… 😍 Upgradované děti jsou děti z jiného těsta. Ač navenek vypadají, že jsou vzteklí jak čertíci v krabičce, pravdou je, že nesnesou jakoukoliv formu znásilňování. Nemyslím to fyzické, ale to energetické. Tam, kde náš vnitřní tlak na to, aby věci udělaly tak, jak chceme my nebo tak, jak považujeme my za správné, je energeticky zcela vyčerpává. Musí hlídat své vnitřní hranice a ustát sami sebe. A to je sakra náročné… už jste někdy stáli na vrcholu hory za extrémního větru a snažili se nespadnout, nenechat se shodit? Pokud ano, víte, že je to náročnější, než si na tu horu vyšlápnout v optimálních podmínkách. My nevíme, co je v jejich životech čeká. Nevíme, co budou muset ustát. Nevíme, jaké kvality jim pomohou přežít. A kvalitami může být i vzdor, kterým nás právě „prudí“. Kvalitami může být neochota opakovat či duplikovat modely a vzorce chování předchozích generací. Protože to, že to pro sebe vymyslí jinak může být přesně to, co budou potřebovat k přežití. Jejich vibrace jsou zcela odlišné od těch našich. Chytají prostě jiné vlny… 😇 A na ty staré, hutné a těžké, reagují úpadkem. Ať už energetickým, mentálním či fyzickým. Každý podle svého jedinečného nastavení. Kdybych byla teď víla z příštího století a přišla bych za vámi s otázkou: Buď bude svůj/svá a přežije nebo bude poslušný/poslušná a neustojí změny světa, co si vyberete??? Otázka na dřeň, ale svět kolem nás jde na dřeň. Podívejme se kolem sebe. Čas extrému je tady: klimaticky, politicky, sociálně,….  A tyto děti se musí rozhodnout, kudy dál. Zmítání se mezi dvěma světy je natolik rozporuplné, že se to okamžitě projevuje na jejich kondici. Mentální, fyzické i emocionální. A jejich reakce na tento diskomfort se může jevit stejně rozporuplná a extrémní. Co s tím? My nic. Nevíme, co potřebují. Nemáme jejich software. Máme ale jejich důvěru a ony mají naši bezpodmínečnou lásku. Buďme tady pro ně se svou otevřenou náručí. Bez informací, komentářů a dobře míněných rad (z 20. století nebo i starší). Postarejme se o jejich komfort, aniž bychom řešili, jestli jsme si to my mohli takhle dovolit, a co by nám asi tak řekli rodiče, kdybychom to takhle dělali my? Nic. Svět byl jiný… kdybychom se teď stali opět dětmi a naši rodiče senioři mladými rodiči, v tom nynějším světě 3. tisíciletí, který je právě teď kolem nás, asi bychom si to šli všichni rovnou hodit… 🙈 Takže jaký je závěr? Důvěřujme jejich procesu oddělování se od starého světa, který už skončil. Důvěřujme tomu, že než najdou sami sebe v tom, co se kolem děje, budou chvíli vypadat schizofrenně…. ostatně i tady máme odpovědi na mnohé trable duševního zdraví našich teens. 😉 Buďme stabilní ve svém srdci a flexibilní ve své mysli a systému přesvědčení (tedy postojích, co je správně a co ne). Buďme připraveni je podpořit v každé fázi tohoto oddělovacího procesu. Přijměmě jejich dočasné slabosti a postarejme se o ně, bez hodnocení, kritizování a soudů. Ostatně, měli bychom být připraveni totéž udělat i pro sebe… 😉 A pokud potřebujete v souvislosti se školou povzbuzení, inspiraci, uklidnění i tipy, můžete si zakoupit záznam webináře ze začátku školního roku JAK PŘEŽÍT DALŠÍ ŠKOLNÍ ROK NEJEN S TEENS, který ani nyní v pololetí není bez prospěšného poselství. 😉 Budu se těšit na váš pohled. Pojďme se vzájemně inspirovat, podpořit a nabídnout si příběhy a souvislosti. Protože všichni, co máme teens, nakonec řešíme totéž. 🥰 Eliška Foto: Pixabay/vikkibilan

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace, Vlog —

Malý vhled do roku 2024

10.1.2024

Možná vás zajímá, kam nás letošní rok povede, jaké bude mít kvality, jaké výzvy a také, v jaké energii bude tepat. Nechejte se proto pozvat k videu / rozhovoru, ke kterému jsem byla přizvána moji kamarádkou Janou Rosou, která již třetím rokem pořádá Kmen sebe-vědomých žen, pro které tento rozhovor připravovala. Věřím, že vás bude inspirovat a bavit. 😊 Eliška

— Blog, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Upgradované děti —

Dlouhé období duplikování letošním rokem v podstatě zmizí…. co tím myslím? 🙈😉

17.12.2023

Pojďte se opět nechat inspirovat mými pocity v souvislosti s tím, jak se nám mění svět…. tentokráte bude můj obsah velmi cílen na nás rodiče upgradovaných dětí, tedy dětí 3. tisíciletí. Protože ty nám budou změny v kolektivním vědomí zrcadlit nejvíce. Připraveni… ok, pošlete děti k pixelům, ať máte klid, nalijte si něco dobrého a pojďte se nechat bavit… protože ač to občas vypadá dost na „pytlík“, tak pokud to dovolíme, zábava to je a bude. Tak, ready, steady, go! 😃 Minulá dvě tisíciletí měla svůj jasný cíl… duplikova a opakovat, aby se lidstvo mohlo rozvinout. Vždy se sice něco evolučně posunulo, ale vycházelo to v podstatě ze stejné formičky. Prostě – pořád ten stejný dort, jen k tomu občas  přibyl nějaký nový „vytuněnější“ posyp… a tak se to dělo celých dva tisíce let. Každý sám za sebe vnímá, jestli je to z jeho pohledu správně či nikoliv. Možná bychom se o to mohli také přít, tak jak se přeme třeba s těmi dříve narozenými. Co je správně a co ne. Nebudu… raději velím, chce to klid a nohy v teple, protože pravdu mají všichni. 😃 Každý krok, každý evoluční vývoj, každé ustrnutí má své důvody, které jsou pro danou situaci správné a nesou v sobě svoji pravdu. Takže nikde, nikdy nedošlo k žádnému selhání. Jen tomu občas nerozumíme, co měl/měli ti nahoře v plánu. Nyní, s nástupem se ale vše mění… asi mně dáte za pravdu, že se staré formičky postupně rozbíjejí, ničí a už v nich neupečeme vůbec nic. Rozhodně ne dobře. Ať už doslovně, nebo v přeneseném slova smyslu v kontextu starých vzorců chování. A když k tomu připočtu modely chování dětí třetího tisíciletí, tak je jasné, že duplikace definitivně končí. Můžeme se ji držet zuby, nehty, ale uvnitř víme, že je to nefunkční a neefektivní. Že nám to rozbíjí vztahy s našimi dětmi a je to brzdí v tvorbě, kterou potřebují pro jejich svět, o kterém my nejen že nemáme ani šajn, ale hlavně vůbec netušíme, co je čeká, až budeme studovat půdní mikroorganizmy zespodu a zvrchu pojedeme na zvláštní esenci věčného štěstí. To oni ponesou zodpovědnost za sebe, své děti a vnoučata… oni potřebují znát odpovědi na své otázky, protože jen to je bude činit zodpovědnými v situacích, které jim planeta Země přinese. Tak jako naše babičky neporadí s nastavením pračky přes wifi, my nejsme a nebudeme schopni radit našim dětem třeba s umělou inteligencí, která se může obrátit jednoho dne proti nim. Kdo ví… jsem v důvěře, ale také vím, že na to, aby měly koule se proti mnohému postavit, potřebují koule, o které je nyní my (milé matky a otcové) nemůžeme připravit. Jasňačka?! Co tedy s tím… nepřipravit je o koule a přitom ukázat ty svoje? Nastavovat hranice, ale netvořit jim limity, protože nevíme, kam se svět posune? Ustát vlastní potřeby, ale dát prostor i těm jejich? Nezratit přitom reputaci, vlastní sebeúctu a respekt všech kolem? A ještě to má být zábava? Ta Elí se ale úplně pomátla… úplně vás slyším. 😂 Tak jo, čas na další skleničku….  jen si to sami zodpovědně hlídejte, ať z vás neudělám alkoholiky, ju? 😍 Takže, jdeme na malý nácvik: Když přijde kolizní situace, potvrďte jen, že slyšíte a vnímáte. Pak si vytvořte bezpeční prostor na své procesování tím, že řeknete, že o tom potřebujete chvíli přemýšlet. Nechejte druhou bytost odejít, aby vám vytvořila soukromí pro váš proces. Bytost proto, že někdy je to miláček, někdy je to smrad a někdy i tvl, to není možný, že je naše dítě takový idiot… 😂😂😂 Jestli je tady někdo, komu nikdy myšlenky neujely tímto směrem, tak se ozvěte. Máte u mě dárek s medailí… 😃 Pak nechejte vaši mysl se bavit představami, jaká formička je zrovna zapojená. Čí je to formička? Kde se vzala? Proč ji milujete a co na ní nesnášíte? A teď ta zábavná část 👉 jak byste pomyslný korpus z této formičky nazdobili? Popusťe uzdu své fantazii… opravdu, i kdyby nahoře měly být nasypány kočičí granule. Feel free!!!!  Pojmenujte si ji podle vzorce chování, který je v situaci nejvíce patrný… pak pomalu pokládejte sami sobě otázky typu: vadilo by mě, kdyby tam nebyly ty granule? Ano, ne… Vadilo by mě, kdyby tam nebyla ta čokoládová poleva? Ano, ne…. a pomalinku pracujte se všemi ingrediencemi. Zůstanou ty, co chcete. A nakonec si řekněte: a vadilo by mě, kdyby byl ten korpus upečený v jiném tvaru? Pokud ne…. upečte nový v tom novém tvaru a dejte na něj jenom ty ingredience, které prošly filtrem. Vypadá to jinak, ale esence je stejná… V průběhu procesu můžete ingrediencím dávat názvy různých vlastností, kvalit, emocí, talentů (i umět rodiče vysí*at je talent), nechejte ať se to děje bez pragmatické kontroly, hrejte si. A jak uzavřeme kruh v kolizní situaci. Skrze tento kulinární proces si uvědomíme, na čem lpíme a na čem ne. Co je pro nás důležité, a co už byl vlastně jenom zvyk. Jak moc jsme ochotni dát tvůrčí svobodu sobě i našim dětem. Opravdu, nejen proto, že to někde někdo napsal… Pak přijďte za svoji bytostí (dítětem viz výše) a řekněte: „hele, už vím, co je pro mě důležité a kde jsem zbytečně lpěl/a na něčem, co už neplatí. A nyní potřebuji tvoji pozornost, abych to s tebou sdílel/a. A pak to vyslovte, předejte a otevřete tak dveře pro novou „spolupráci“. Pro nový vztah, na kterém pracují vědomě oba. Jen každý jinak… protože oni chtějí na těch věcech makat, jen to odmítají dělat jako duplikaci.  Dává vám to trochu smysl, kam mířím, milé a milí? Jestli chceme mít laskavé vztahy k sobě i k našim dětem, je třeba přijmout, že letošním rokem dlouhé období duplikace končí. S příštím rokem vstoupí do našich životů prostor pro oddělení starého a nového. A my se budeme muset v budoucnu rozhodnout, který břeh je pro nás ten pravý, protože mosty mezi nimi se v průběhu příštího roku budou rozpadat, bortit až zmízí ke konci roku 2024 úplně….  zdánlivá radikalizace (nejen ve společenství) nemusí být nutně špatně. Ostatně ani nahnilé jablíčko mezi ostatními… Read More Dlouhé období duplikování letošním rokem v podstatě zmizí…. co tím myslím? 🙈😉

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

PARTNERSKÉ VZTAHY a jejich výzvy…. byla beseda, bude záznam… 🤩

31.10.2023

Cyklus besed v útulném kavárenském prostředí vznikl z touhy přinášet „náročná“ témata v uvolněné atmosféře, kde za podpory dobrého jídla a pití vidíme mnohé ve větší lehkosti… inspirace, povzbuzení, naděje, nástroje a dobrovolné sdílení jsou hlavními benefity této akce. A já jsem opravdu velmi vděčná, že mám tu možnost. Díky vám i díky „Peti 🤍 Piknik“… 🥰 Včera proběhla beseda z cyklu NAŽIVO na téma Partnerské vztahy a jejich výzvy v útulné a krásné kavárně Piknik . Byli jste úžasní, odvážní, otevření a já tak moc děkuji, že mám vaši důvěru a mohu vás povzbuzovat a inspirovat. Dokonce na besedu přišli i muži a to mě potěšilo obzvláště. 🤩 Dotkli jsme se tolika modelů chování, partnerských bloků i „fu*k upů“, spousty starých vzorců, které se nás v harmonických vztazích blokují… přiznávám, opět jsme se do plánovaných 120 minut nevešli. 🙈😂😂 Ale soudě i podle vašich zpětných vazeb to za to stálo… DĚKUJI, ŽE JSTE DORAZILI! 🙏💖 Osobní kontakt je prostě osobní… 🥰 Protože jste volali po možnosti si zakoupit besedu ze záznamu, tak jsem tentokráte vyhověla a udělala záznam tak, aby byla zachována anonymita účastníků a splněny podmínky GDPR. Úhel snímání není asi z profesionálního hlediska díky tomu ideální, ale nejde o vizuální stránku mé osoby, ale především o informace. A audio je díky blízkosti nahrávacího zařízení dostatečně slyšitelné, aby došly informace skrze digitální prostředí až k vám. 😇 Takže vše cajk… záznam projde jen korekturou barev a sem tam nějaké audio doladění, bude otitulkováno a půjde do prodeje. Takže za pár dnů sem vložím link, skrze který bude možné záznam zakoupit. 😊 A jen pro představu, co si odnesli včerejší účastníci, přikládám pár citací: „Krásná debata, zamyšlení do své duše, děkuji.“ „I když jsem neměl žádná očekávání, přesahovalo to všechny pomyslitelné. 🧡 Děkuji!“ Mám radost a přeji vám všem, ať jsou vaše vztahy harmonické, i s občasným rozladěním. Protože i „jamování“ má své kouzlo… 😍 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Registrace na tanečně emocionální akademii pro rok 2024 SPUŠTĚNA!

30.10.2023

Jak mnozí víte, už potřetí se bude konat devítiměsíční program pro ženy. Jeho záměrem je v laskavosti a bezpečném prostředí, za zvuku velmi různorodé hudby, meditací a technik projít příštím rokem. Podpořit jedinečnou cestu každé z účastnic a povzbuzovat je k novým volbám, aby žily své životy. 😇 To vše v souladu s jejich myslí, srdcem i tělem. V souladu jejich individuality i jejich společenství, ve kterých žijí. V souladu konání i regenerace… 🥰 Více se o tomto nádherném programu dozvíte zde. Najdete tady také reference z předchozích ročníků, stejně jako registrační formulář. Ale moc nečekejte… zbývají poslední místa. STARTUJEME V LEDNU! 💖❄💃 Moc se těším na uzavřenou a důvěrnou skupinu deseti žen, se kterými příští rok půjdeme vedle sebe. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

A co když je to jinak…. téma traumatizace z jiného úhlu pohledu.

23.10.2023

Nadějí se nám stal cyklus IVF neboli umělé oplodnění s technikou ICSI, kdy dochází k umístění spermie přímo do vajíčka pomocí jehly. Nic moc představa, ale stalo se a podařilo se. Po devíti měsících jsem přivedla na svět našeho syna. Pomocí císařského řezu. Měla jsem porodní plán, který nebyl dodržen, protože se při zátěžovém testu ukázalo, že moje gymnasticky „nabušené“ břicho, plné silných břišních svalů nedává mnoho prostoru pro relativně velké miminko. A i když přístroje ukazovaly již rozjeté kontrakce, já necítila vůbec nic. Narozdíl od malého, který začínal kolabovat… a tak přišla na řadu chirurgie. Proč o tom celém píšu? Protože čtu mnoho článků o tom, jak dokonale porodit. Jak traumatizující pro matku a dítě „chirurgické porodní techniky“ jsou. Jak bez přiložení dítěte nefunguje bonding. Jak bez dotepání pupečníkové krve dochází k traumatizaci miminka. A mnoho jiného… no, tak já vám k tomu napíšu svůj vlastní pohled. Chcete? Jestli ne, zavřete prohlížeč a uvidíme se jindy. 😉😍 Chci vám nabídnout svůj úhel pohledu, který nabízí, že trauma (a nejen to porodní) nastává tam, kde je prostor pro pochybnosti. Pro pochybnosti na mentální úrovni…. kde nejsme v důvěře v sebe, natož v jiné. Kde vnímáme to, co se stalo jako chybu. Kde náš systém přesvědčení a názory či postoje druhých vytváří pocit, že se něco pokazilo. Nemusí to tak ale být a v rukou to máme jen a jen my sami. Což je velmi osvobozující uvědomění… 😊💖 Pakliže totiž mysl zůstává v situaci s námi a podporující, s vědomím, že to co se děje je v nejlepším zájmu všech zúčastněných, nevytváří se žádná budoucí traumata. 🙏  Pokud zůstáváme v sebejistotě, že jsme udělali maximum, a že jsme v daný okamžik nemohli udělat více, nenastává rozpor mezi myslí a srdcem. Nenastává rozporuplnost. A místo traumatizování přichází odevzdání a pokora. Ano, a je to tak – někdy je třeba se kořit plánům vesmíru / Boha / osudu, jak kdo chcete. 😇 Když uvolníme v daný okamžik emoce a vyjádříme pocity, které právě v ten okamžik vnímáme či cítíme, nevytváří se žádný přetlak, který způsobuje pocity (sebe)zneužití a selhání. Jsme v harmonii s naší cestou, která holt vypadá jinak, než jak vypadaly původní plány. 🥰 Není prostor pro pochybnosti, protože se žádná chyba nestala. Jen něco se v té které situaci vytvořilo jinak.  Pakliže tedy máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme z ní traumatizováni, dovolme si nalít čistého vína a řekněme si, jestli jsme mohli něco udělat jinak. Pokud dojdeme k závěru, že ano nebo že jsme to vlastně intuitivně už předem věděli, tak si odpusťme. Kdybychom to uměli jinak a lépe, tak bychom to udělali jinak a lépe. Pokud máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme tím někoho traumatizovali (třeba naše dítě), tak udělejme totéž. A pak se zaměřme na esenci té situace, na její výsledek. Jak to celé nakonec dopadlo? Zvládli jsme to? Přežili? Všichni jsou živí? Pokud je odpověď ano, tak musím položit otázku: a to nestačí? To je málo? Protože v jedné krásné pohádce se říká, že není důležité, jak to začíná, ale jak to končí. 💖 Takže vás chci tímto povzbudit, moji milí, abyste se nenechali zvyklat očekáváními svými či druhých a nedávali nálepky věcem, které nakonec dopadly dobře a vlastně možná nejlépe, jak mohly. Třeba stejně, jako naše 17 leté mimi, které i přes všechny „traumatizační nálepky“ jako je umělé oplození, císařský řez či brzké oddělení od matky je naprosto pohodovým mladým mužem, nabondovaným tak, že i přes vrchol své puberty příjde a obejme „starou matku“ a nevykazuje žádné traumata. Protože, kde je místo hlubokého pocitu selhání pocit hlubokého vděku, tam je i soulad a harmonie. A že to bylo chvíli disharmonické… no jo, bylo. A co? 😉 VOLBA JE NA NÁS! 💖 Tak krásný, pro nás doma slavností večer! 🥂😍 Eliška