Rubrika: Cesta zvědomění

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Upgradované děti —

Vzestupy a pády našich teens

29.1.2024

Jestli čekáte, že vám nyní nabídnu zázračnou pilulku, aby to přestalo, tak bohužel ne. Mohu vás ale inspirovat tím, jak situaci lépe zvládnout. Chcete? Jestli jo, tak pokračujte ve čtení… 😇 Začnu zcela pragmaticky: svět kolem nás se změnil. Změnil se nejen na úrovni technologické a digitální, ale také na úrovni sociální. Mnohé z toho, co jsme se naučili my dospělí, už nemá své opodstatnění. Vím, že se to neposlouchá hezky, ale je to tak. Pomineme-li předávání základních hodnot a ctností našim dětem (a to se teens fakt už netýká), tak většina informací je tak trochu passé… jak umývat nádobí? Proč, když je myčka. Jak si přepočítávat vrácené peníze? Proč, když se platí hodinkami či mobilem. Jak si nezapomenout klíče? Proč, když čím dále více dveří je na otisk prstu. A mohli bychom pokračovat. Určitě najdeme spustu situací, kdy to smysl dává. Ale umíme jako rodiče vnímat, co už svůj smysl ztratilo natolik, abychom to po teens nevyžadovali? Oni jsou děti 3. tisíciletí, zrodili se do jiné reality a velmi je mentálně i fyzicky přetěžuje procházení pomyslnou časovou bránou do minulého tisíciletí, kterou po nich dnes a denně vyžadujeme. Čím méně „příkazů“ ze starého systému dostanou, tím lépe se jim bude fungovat v tom, co je pro ně i pro nás prospěšné a patří to do 21. století. Pokračuji lehce spirituálně. Nebojte se… 😍 Upgradované děti jsou děti z jiného těsta. Ač navenek vypadají, že jsou vzteklí jak čertíci v krabičce, pravdou je, že nesnesou jakoukoliv formu znásilňování. Nemyslím to fyzické, ale to energetické. Tam, kde náš vnitřní tlak na to, aby věci udělaly tak, jak chceme my nebo tak, jak považujeme my za správné, je energeticky zcela vyčerpává. Musí hlídat své vnitřní hranice a ustát sami sebe. A to je sakra náročné… už jste někdy stáli na vrcholu hory za extrémního větru a snažili se nespadnout, nenechat se shodit? Pokud ano, víte, že je to náročnější, než si na tu horu vyšlápnout v optimálních podmínkách. My nevíme, co je v jejich životech čeká. Nevíme, co budou muset ustát. Nevíme, jaké kvality jim pomohou přežít. A kvalitami může být i vzdor, kterým nás právě „prudí“. Kvalitami může být neochota opakovat či duplikovat modely a vzorce chování předchozích generací. Protože to, že to pro sebe vymyslí jinak může být přesně to, co budou potřebovat k přežití. Jejich vibrace jsou zcela odlišné od těch našich. Chytají prostě jiné vlny… 😇 A na ty staré, hutné a těžké, reagují úpadkem. Ať už energetickým, mentálním či fyzickým. Každý podle svého jedinečného nastavení. Kdybych byla teď víla z příštího století a přišla bych za vámi s otázkou: Buď bude svůj/svá a přežije nebo bude poslušný/poslušná a neustojí změny světa, co si vyberete??? Otázka na dřeň, ale svět kolem nás jde na dřeň. Podívejme se kolem sebe. Čas extrému je tady: klimaticky, politicky, sociálně,….  A tyto děti se musí rozhodnout, kudy dál. Zmítání se mezi dvěma světy je natolik rozporuplné, že se to okamžitě projevuje na jejich kondici. Mentální, fyzické i emocionální. A jejich reakce na tento diskomfort se může jevit stejně rozporuplná a extrémní. Co s tím? My nic. Nevíme, co potřebují. Nemáme jejich software. Máme ale jejich důvěru a ony mají naši bezpodmínečnou lásku. Buďme tady pro ně se svou otevřenou náručí. Bez informací, komentářů a dobře míněných rad (z 20. století nebo i starší). Postarejme se o jejich komfort, aniž bychom řešili, jestli jsme si to my mohli takhle dovolit, a co by nám asi tak řekli rodiče, kdybychom to takhle dělali my? Nic. Svět byl jiný… kdybychom se teď stali opět dětmi a naši rodiče senioři mladými rodiči, v tom nynějším světě 3. tisíciletí, který je právě teď kolem nás, asi bychom si to šli všichni rovnou hodit… 🙈 Takže jaký je závěr? Důvěřujme jejich procesu oddělování se od starého světa, který už skončil. Důvěřujme tomu, že než najdou sami sebe v tom, co se kolem děje, budou chvíli vypadat schizofrenně…. ostatně i tady máme odpovědi na mnohé trable duševního zdraví našich teens. 😉 Buďme stabilní ve svém srdci a flexibilní ve své mysli a systému přesvědčení (tedy postojích, co je správně a co ne). Buďme připraveni je podpořit v každé fázi tohoto oddělovacího procesu. Přijměmě jejich dočasné slabosti a postarejme se o ně, bez hodnocení, kritizování a soudů. Ostatně, měli bychom být připraveni totéž udělat i pro sebe… 😉 A pokud potřebujete v souvislosti se školou povzbuzení, inspiraci, uklidnění i tipy, můžete si zakoupit záznam webináře ze začátku školního roku JAK PŘEŽÍT DALŠÍ ŠKOLNÍ ROK NEJEN S TEENS, který ani nyní v pololetí není bez prospěšného poselství. 😉 Budu se těšit na váš pohled. Pojďme se vzájemně inspirovat, podpořit a nabídnout si příběhy a souvislosti. Protože všichni, co máme teens, nakonec řešíme totéž. 🥰 Eliška Foto: Pixabay/vikkibilan

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace, Vlog —

Malý vhled do roku 2024

10.1.2024

Možná vás zajímá, kam nás letošní rok povede, jaké bude mít kvality, jaké výzvy a také, v jaké energii bude tepat. Nechejte se proto pozvat k videu / rozhovoru, ke kterému jsem byla přizvána moji kamarádkou Janou Rosou, která již třetím rokem pořádá Kmen sebe-vědomých žen, pro které tento rozhovor připravovala. Věřím, že vás bude inspirovat a bavit. 😊 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

PARTNERSKÉ VZTAHY a jejich výzvy…. byla beseda, bude záznam… 🤩

31.10.2023

Cyklus besed v útulném kavárenském prostředí vznikl z touhy přinášet „náročná“ témata v uvolněné atmosféře, kde za podpory dobrého jídla a pití vidíme mnohé ve větší lehkosti… inspirace, povzbuzení, naděje, nástroje a dobrovolné sdílení jsou hlavními benefity této akce. A já jsem opravdu velmi vděčná, že mám tu možnost. Díky vám i díky „Peti 🤍 Piknik“… 🥰 Včera proběhla beseda z cyklu NAŽIVO na téma Partnerské vztahy a jejich výzvy v útulné a krásné kavárně Piknik . Byli jste úžasní, odvážní, otevření a já tak moc děkuji, že mám vaši důvěru a mohu vás povzbuzovat a inspirovat. Dokonce na besedu přišli i muži a to mě potěšilo obzvláště. 🤩 Dotkli jsme se tolika modelů chování, partnerských bloků i „fu*k upů“, spousty starých vzorců, které se nás v harmonických vztazích blokují… přiznávám, opět jsme se do plánovaných 120 minut nevešli. 🙈😂😂 Ale soudě i podle vašich zpětných vazeb to za to stálo… DĚKUJI, ŽE JSTE DORAZILI! 🙏💖 Osobní kontakt je prostě osobní… 🥰 Protože jste volali po možnosti si zakoupit besedu ze záznamu, tak jsem tentokráte vyhověla a udělala záznam tak, aby byla zachována anonymita účastníků a splněny podmínky GDPR. Úhel snímání není asi z profesionálního hlediska díky tomu ideální, ale nejde o vizuální stránku mé osoby, ale především o informace. A audio je díky blízkosti nahrávacího zařízení dostatečně slyšitelné, aby došly informace skrze digitální prostředí až k vám. 😇 Takže vše cajk… záznam projde jen korekturou barev a sem tam nějaké audio doladění, bude otitulkováno a půjde do prodeje. Takže za pár dnů sem vložím link, skrze který bude možné záznam zakoupit. 😊 A jen pro představu, co si odnesli včerejší účastníci, přikládám pár citací: „Krásná debata, zamyšlení do své duše, děkuji.“ „I když jsem neměl žádná očekávání, přesahovalo to všechny pomyslitelné. 🧡 Děkuji!“ Mám radost a přeji vám všem, ať jsou vaše vztahy harmonické, i s občasným rozladěním. Protože i „jamování“ má své kouzlo… 😍 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Registrace na tanečně emocionální akademii pro rok 2024 SPUŠTĚNA!

30.10.2023

Jak mnozí víte, už potřetí se bude konat devítiměsíční program pro ženy. Jeho záměrem je v laskavosti a bezpečném prostředí, za zvuku velmi různorodé hudby, meditací a technik projít příštím rokem. Podpořit jedinečnou cestu každé z účastnic a povzbuzovat je k novým volbám, aby žily své životy. 😇 To vše v souladu s jejich myslí, srdcem i tělem. V souladu jejich individuality i jejich společenství, ve kterých žijí. V souladu konání i regenerace… 🥰 Více se o tomto nádherném programu dozvíte zde. Najdete tady také reference z předchozích ročníků, stejně jako registrační formulář. Ale moc nečekejte… zbývají poslední místa. STARTUJEME V LEDNU! 💖❄💃 Moc se těším na uzavřenou a důvěrnou skupinu deseti žen, se kterými příští rok půjdeme vedle sebe. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

A co když je to jinak…. téma traumatizace z jiného úhlu pohledu.

23.10.2023

Nadějí se nám stal cyklus IVF neboli umělé oplodnění s technikou ICSI, kdy dochází k umístění spermie přímo do vajíčka pomocí jehly. Nic moc představa, ale stalo se a podařilo se. Po devíti měsících jsem přivedla na svět našeho syna. Pomocí císařského řezu. Měla jsem porodní plán, který nebyl dodržen, protože se při zátěžovém testu ukázalo, že moje gymnasticky „nabušené“ břicho, plné silných břišních svalů nedává mnoho prostoru pro relativně velké miminko. A i když přístroje ukazovaly již rozjeté kontrakce, já necítila vůbec nic. Narozdíl od malého, který začínal kolabovat… a tak přišla na řadu chirurgie. Proč o tom celém píšu? Protože čtu mnoho článků o tom, jak dokonale porodit. Jak traumatizující pro matku a dítě „chirurgické porodní techniky“ jsou. Jak bez přiložení dítěte nefunguje bonding. Jak bez dotepání pupečníkové krve dochází k traumatizaci miminka. A mnoho jiného… no, tak já vám k tomu napíšu svůj vlastní pohled. Chcete? Jestli ne, zavřete prohlížeč a uvidíme se jindy. 😉😍 Chci vám nabídnout svůj úhel pohledu, který nabízí, že trauma (a nejen to porodní) nastává tam, kde je prostor pro pochybnosti. Pro pochybnosti na mentální úrovni…. kde nejsme v důvěře v sebe, natož v jiné. Kde vnímáme to, co se stalo jako chybu. Kde náš systém přesvědčení a názory či postoje druhých vytváří pocit, že se něco pokazilo. Nemusí to tak ale být a v rukou to máme jen a jen my sami. Což je velmi osvobozující uvědomění… 😊💖 Pakliže totiž mysl zůstává v situaci s námi a podporující, s vědomím, že to co se děje je v nejlepším zájmu všech zúčastněných, nevytváří se žádná budoucí traumata. 🙏  Pokud zůstáváme v sebejistotě, že jsme udělali maximum, a že jsme v daný okamžik nemohli udělat více, nenastává rozpor mezi myslí a srdcem. Nenastává rozporuplnost. A místo traumatizování přichází odevzdání a pokora. Ano, a je to tak – někdy je třeba se kořit plánům vesmíru / Boha / osudu, jak kdo chcete. 😇 Když uvolníme v daný okamžik emoce a vyjádříme pocity, které právě v ten okamžik vnímáme či cítíme, nevytváří se žádný přetlak, který způsobuje pocity (sebe)zneužití a selhání. Jsme v harmonii s naší cestou, která holt vypadá jinak, než jak vypadaly původní plány. 🥰 Není prostor pro pochybnosti, protože se žádná chyba nestala. Jen něco se v té které situaci vytvořilo jinak.  Pakliže tedy máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme z ní traumatizováni, dovolme si nalít čistého vína a řekněme si, jestli jsme mohli něco udělat jinak. Pokud dojdeme k závěru, že ano nebo že jsme to vlastně intuitivně už předem věděli, tak si odpusťme. Kdybychom to uměli jinak a lépe, tak bychom to udělali jinak a lépe. Pokud máme ve svém životě situace, u kterých máme pocit, že jsme tím někoho traumatizovali (třeba naše dítě), tak udělejme totéž. A pak se zaměřme na esenci té situace, na její výsledek. Jak to celé nakonec dopadlo? Zvládli jsme to? Přežili? Všichni jsou živí? Pokud je odpověď ano, tak musím položit otázku: a to nestačí? To je málo? Protože v jedné krásné pohádce se říká, že není důležité, jak to začíná, ale jak to končí. 💖 Takže vás chci tímto povzbudit, moji milí, abyste se nenechali zvyklat očekáváními svými či druhých a nedávali nálepky věcem, které nakonec dopadly dobře a vlastně možná nejlépe, jak mohly. Třeba stejně, jako naše 17 leté mimi, které i přes všechny „traumatizační nálepky“ jako je umělé oplození, císařský řez či brzké oddělení od matky je naprosto pohodovým mladým mužem, nabondovaným tak, že i přes vrchol své puberty příjde a obejme „starou matku“ a nevykazuje žádné traumata. Protože, kde je místo hlubokého pocitu selhání pocit hlubokého vděku, tam je i soulad a harmonie. A že to bylo chvíli disharmonické… no jo, bylo. A co? 😉 VOLBA JE NA NÁS! 💖 Tak krásný, pro nás doma slavností večer! 🥂😍 Eliška 

— Cesta zvědomění, Sebeintegrace —

Všechny posty rovnou do e-mailu…

27.9.2023

Sem tam nás surfování a hledání baví, protože aktivuje naši zvídavost a trénuje naši intuici… někdy se nám ale prostě nechce nebo jsme příliš unaveni, a pokud máme v někoho důvěru, kdo nám umí věci propojit, chceme se nechat odevzdat do jeho flow, aby přesně v okamžik, kdy to potřebujeme, poslal do našich e-mailových schránek jasné sdělení, že je vše v pořádku. Každý někoho takového máme a sledujeme… je to jako berlička, na kterou se můžeme spolehnout a funguje, aniž bychom pro to cokoliv aktivně udělali. A já vás několikero takových ve své bublince mám a mnozí jste se stali předplatiteli některého ze tří předplatných programů podle toho, jak hluboko v informacích chcete jít. A každé dávkování je zcela v pořádku, protože by k nám měly informace přicházet bez tlaku, v jemnosti a laskavosti a v křehkosti k našim novým poznáním. 😇 Pro ty, kteří chtějí našlapovat zatím jen lehce, se nabízí možnost přihlásit se k odběru bezplatného newsletteru, který vám přímo do e-mailové schránky doručí informace o mém, právě publikovaném obsahu. Někdy je to článek, někdy video či podcast, který právě publikuji nebo třeba pozvání na plánovanou akci či událost. A jen vy si určujete, co si ještě z toho pomyslného koláče ukrojíte… 😊 Budu se tedy těšit z vaší podpory i zájmu, protože to je přesně to, co mě na mé práci baví úplně nejvíce. 💖💖💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Cyklus besed NAŽIVO jede dál

23.9.2023

Nový cyklus besed s názvem NAŽIVO jede dál s dalšími tématy. Po tématech jako duševní zdraví dospívajících nebo vzdělávání v lehkosti přecházíme o level výše… v následujících besedách se dotkneme partnerských vztahů a mezigenerační komunikace. Těsně před Vánocemi si pak společně dáme parádní besedu s workshopem na téma vykuřování… těšíte se? Já moc, protože každá beseda je mimořádná a jedinečná… ať už složením účastnic (muži zatím vyčkávají 😉), tak i otázkami, které se v plénu objeví. Žádná není nudná, hloupá nebo nezajímavá. Každá přináší nové myšlenky a každá, jak už to bývá, se dotýká každého… protože otázka jednoho je otázkou všech. Besedy se konají v uzavřené společnosti, v útulné kavárně nedaleko nákupního centra Futurum v Brně (resp. Moravanech u Brna), za doprovodu lahodné kávy, výborného vínka a fantastických dobrot ve stylu italského bistra. 👌 Jsou vedeny velmi neformálně a jsou osvěžující pro každého účastníka. Přinesou naději, inspiraci, povzbuzení i uklidnění. 🥰 Takže pokud nastal váš čas, tak neváhejte a registrujte se. Počet míst je omezený a prodej lístků je časově limitovaný. A já se budu těšit na setkání s vámi! 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Očista vykuřováním, Psychosomatika a její tajemství, Sebeintegrace —

Poslední čtvrtletí roku.. co nám přinese? Rozhovor s Janou Rosou

20.9.2023

Pomalu se blížíme k rovnodennosti a podzimnímu času… tato fáze roku má své velké kouzlo i výzvy a o těch jsme si povídaly s mojí kamarádkou Janou Rosou. Navíc vás čeká i dáreček, který jsme na rozhovor navázaly. 😊 Užijte si ho a já se těším na komentáře, jak vnímáte podzimní čas vy. 💖 Eliška P.S. Pokud vás rozhovor inspiruje, pošlete ho dále… třeba posvítí na podzimní cestu i někomu dalšímu. 😇 👇 Video najdete zde. E-shop s vykuřovadly najdete zde.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Jak si kdo ustele….

6.9.2023

Také znáte toto krásné české pořekadlo? Pořekadlo, které v různých podobách dostupné snad ve všech jazycích… Tak si dovolím přinést jen krátkou inspiraci. Třeba právě nyní, v měsíci září, zaujme a doprovodí do hlubokého vnitřního prostoru našeho zvědomění. Však právě proto si říkám „průvodkyně na cestě zvědomění“. Tak se nechejte pozvat k malé vnitřní pouti… 🥰 Každý z nás ulehá večer do postele a v pomyslném balíčku má mnoho nových i starých zkušeností, zážitků a lekcí. Některé povedené, jiné méně. Jsme plni různých pocitů a myšlenek, a každý má jinou techniku i dovednost vše propustit a zpracovat tak, aby nás to v procesu usínání nebrzdilo a nepřetěžovalo. Vědomě víme, že se tento večerní „brainstorming“ v nějaké míře děje a je to tak v pořádku. Ne vždy jsme si ale vědomi, že uvolnění, zpracování a propuštění potřebuje i naše tělo. Jednou lehneme a spíme. Jindy lehneme a začneme se převalovat, než najdeme tu správnou polohu. A někdy lehneme, hledáme, nenacházíme ani polohu, ani spánek. Chrám naší duše, naše tělo, bývá totiž často opomíjeno v procesu psychohygieny úplně nejvíce. Co kdybychom připustili, že má vlastní inteligenci a převalováním dělá přesně to, co ho přivede do uvolnění a následně rovnováhy? Co kdybychom přijali, že je to léčivý proces, nikoliv problém? Co kdybychom mu v takový okamžik vyjádřili vděk a úctu a nechali ho „mlít se“ tak dlouho, jak potřebuje s důvěrou, že díky tomu vstaneme ráno odpočinutí a fyzicky více zharmonizování? Vystřídal by hořkost a frustraci vděk a úcta? Zkuste na chvíli právě teď zavřít oči, nacítit se na večerní „postelový proces“ a přistoupit k němu jako k léčivému procesu. Jaké pocity přichází? Pokud se objeví smutek a slzy, protože nám dojde, jak dlouho jsme naše tělo vinili z nedokonalosti, tak je nechme protéct jako léčení… Někdy nám může usínání také ukázat, jak jsme na tom s loajalitou sami k sobě. Opravdově… Pokud máme nutkavou potřebu se po ulehnutí převalovat, přesouvat a „mlít“, ale neděláme to, abychom náhodou nerušili druhého, tak máme okamžitou odpověď na to, jak moc sloužíme vlastnímu tělu. Fyzické potřeby druhého stojí před fyzickými potřebami našeho těla. Uf, tohle fakt nechceme slyšet… přesto, je to právě takto.  Život není černobílý… a proto, někdy si dovolme vzít ohled na druhého a někdy, vyhovme vlastnímu tělu. Věřme mu, že ví, proč to potřebuje. Protože pokud nebudeme fyzicky v pohodě my, nebudeme moc podpořit a podepřít druhého. Takže nakonec není nikdo vítězem…  Tak posílám mezi vás zářijovou výzvu, abyste si v tomto měsíci dovolili vědomě a intenzivně vnímat, co potřebuje tělo poté, co ulehnete do postele. A také, a především, abyste mu vyhověli ve všech bodech… a následně sledovali, jak se vám bude ráno vstávat. Co bude jinak v mysli, v srdci i v těle. 😇 A já se už moc těším na vaše komentáře a postřehy. 🥰 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Sebeintegrace —

Říct či neříct si o pomoc? Další z téměř fatálních otázek…

22.8.2023

Většina z nás vyrostla v systému, ve kterém se daleko více vyplatilo si věci umět udělat sám. Nespoléhat se na ty kolem, protože se nevědělo, jestli se to neobrátí proti nám… chápu, taky jsem to tak kdysi měla. Leč tento systém skončil krátce po revoluci, někdy v roce 1990… hluboká minulost, není-liž pravda? Takže, pokud jsme v situaci, kdy buď padáme ústy na rodnou hroudu nebo naopak máme pocit, že nám chybí zdravé ukotvení, není rozhodně mimo mísu tento stav posdílet a případně si říci o pomoc, o inspiraci nebo mininálně jiný úhel pohledu. Už dávno neplatí, že požádání je projevem selhání či slabosti. Naopak začíná čím dál více platit, že je to projevem vnitřní síly i důvěry v toho, kdo byl osloven. Ve společném společenském vědomí se už před časem začal tento transformační posun v našich systémech přesvědčení, tedy vzorcích chování, které jsme původně převzali od svých předků. Jenže oni možnost volby neměli… ať už naši rodiče narození čerstvě kolem 2. světové války nebo naši prarodiče narození kolem 1. světové války. A už vůbec ne ti, kteří se narodili dříve v habsburské říši. Tudíž, pokud se ocitáme v pocitu, že to co se děje, je pro nás hraniční (tedy z našeho úhlu pohledu extrémní), máme možnost si požádat o pomoc. Protože právě tímto aktem získáváme moc nad situací a nepadáme tak do pocitů bezmoci, které vedou k vyčerpání těla nebo odpojení mysli. A ty pak vedou do nemoci… navíc tím znovu a znovu posilujeme roli „oběti“, kterou jsme kolektivně z dřívějších dob „podědili“. Proto, pokud ji nechceme předávat dál našim dětem, je jenom jedna cesta, jak to udělat… a bez vlastní odvahy to prostě nepůjde. Důležité je vědět, že je to náš vnitřní stav, tudíž hodnocení druhými je zcela neefektivní, neřku-li nesmyslné. Protože jim to prostě smysl dávat nemusí a nejspíš ani nebude. Šetřeme tedy svými silami na vysvětlování, obhajování a argumentaci a raději si rovnou a bez omáček řekněme o právě takovou podporu a péči, jakou právě v ten moment potřebujeme. Bez pocitů viny, selhání či nedostatečnosti. Bez strachu, že to někdo použije proti nám. Protože pokud to proti nám použije, a to se opravdu může stát, je to jeho vizitka a především jeho osobní bumerang, který vesmír velmi efektivně vrátí v pravý čas zpět. Proto, za mě je odpověď na úvodní otázku zcela jasná. Raději být a říct než nebýt a neříct. 💖 Eliška