Rubrika: Cesta zvědomění

— Blog, Cesta zvědomění, Férová výchova, Mezigenerační komunikace —

Socializace… a co s ní?

19.6.2020

Určitě jste už slyšeli o socializaci… Nemá to se socialismem nic společného, ač některé prvky tohoto směru to nese…  Dle mnohých příruček se má dítě socializovat, tedy být vedeno dle vědomí a svědomí dospělého a systému do takového prostředí, kde se naučí sociálním interakcím. Především pak modelům chování jako spolupracovat, respektovat, podřídit se, dělit se, obětovat se, popřít se, aj. Za aktivního navádění dospělého… Jenže každý dospělý bude navádět dítě na základě vlastních zkušeností a svých vlastních modelů chování, z nich vyplývajících. Tedy každý dospělý v roli průvodce bude socializovat dítě jinak. Ten, kdo je přirozeně introvert, bude mít pochopení pro dítě, které se hned zapojovat nechce, a to v žádném výše zmíněném směru. Extrovert bude nejspíš tlačit proti vůli dítěte, protože být v kolektivu a aktivně se podílet a zviditelňovat je pro něj super. Prvorozený bude mít pochopení pro to, že se dítě odmítá o hračku dělit, protože v jeho zkušenostech je ztráta (pozornosti, hraček, výhod) díky dalším sourozencům. Druhorozený „lakotu“ nesnese, protože mu přijde dělení přirozené a jen málokdy zažil, že je něco jen jeho, protože většina věcí byla poděděná… Každý dospělák dělá bezesporu to nejlepší, co v daný okamžik umí, nicméně děti 3. tisíciletí, jak říkáme upgradované děti, jsou si daleko více vědomy svých potřeb a vnitřních nastavení a jen tak se sebou manipulovat nechtějí nechat. Proto se zdá i jejich socializace, i přes snahu rodičů i pedagogů a jiných dospěláků, komplikovanější. Proto zůstávají déle v postelích rodičů. Proto daleko jasněji vyjadřují svůj nesouhlas i za cenu odmítnutí. Daleko méně se bojí ztráty sympatií a lásky, protože jsou si daleko více vědomy bezpodmínečné lásky, o které předcházející generace neměly moc páru. Ne, že by neexistovala, ale nebyla demonstrována, prezentována, vyjadřována, ani zvědomována. Ba naopak, způsob, jakým byla vyjadřována neměl často s láskou vlastně nic společného… byl orientován na výkon. A co s tím? Že se nedají, nenechají socializovat tak, jak bylo dříve zvykem? Že bojují samy za sebe a klidně proti všem? Zkusme si představit prvobuňku. První vajíčko v těle dívky, které má dozrát. První spermii v těle chlapce, která má dozrát. Jen tyto buňky, skryté hluboko uvnitř, přesně ví, kdy je správný čas… Našimi modely chování můžeme zvenku aktivovat tvorbu hormonů, ale právo volby má vždy tělo náctiletého. Jasně, můžeme do něj „nasypat“ hormony a určit tak čas, kdy se to stane, ale je to vždy k neprospěchu těla a vždy se to v konečném důsledku obrátí proti dítěti. Nebo můžeme v roli dospělého opečovat naši mysl a emoce, abychom dokázali dát tělu dítěte tolik času, kolik potřebuje, bez strachů a pochybností, co je špatně… v důvěře, že vše se odehraje přesně v ten čas, který je pro dítě ten nejlepší… A co kdybychom totéž dokázali i v otázce socializace? Dovolili si netlačit dítě kam nechce? Dali mu jen prostor a inspiraci, kterou potřebuje, ale nechali rozhodnutí na něm? Pokud mu důvěřujeme, můžeme důvěřovat i sobě. A pokud nedůvěřujeme sobě, v roli rodiče, jak můžeme důvěřovat dítěti? A teď ruku na srdce – pak to ovšem není otázka socializace dítěte, ale naší vlastní cesty k sobě. Možná nás taky socializovali dříve, než jsme stihli poznat sami sebe. Než jsme dokázali najít vlastní sílu se postavit za sebe, v důvěře, že i přesto budeme milováni a akceptováni. Možná nám chybí sociální kontakt s naším vlastním vnitřním dítětem. Pojem sociální vychází z lat. socius, tedy „společník“…Možná jsme se stali dříve společníkem nebo společnicí pro ostatní, než sami sobě. Ajaj, společník či společnice někomu druhému? To už nemusí být prima role… zvláště, když to nechceme dělat! Pak z ní často vyplývá hněv, protože jsme nespokojení… kdo by v této roli nebyl? Proto, jestliže máme dítě, které se jen tak socializovat nedá, pojďme se od něj učit něco o sobě. Pojďme dopečovat pomyslné díry v našem sebepoznávání. Pojďme hledat, kdy a v čem můžeme být sami sobě nejlepšími společníky… kdy, jak a v čem můžeme sami sebe bavit, obdarovat, respektovat a se sebou spolupracovat, tedy pracovat na vlastních projektech, tématech, vztazích a touhách… Dovolme si vidět tohle téma jinak… Prospěje to dozajista všem!

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Červen – čas na nová pravidla…

19.6.2020

Červen je ve své polovině a v každodennosti ukazuje, že je rozhodně tvořivým měsícem… 😍 Tak si dovolím malé propojení indicií a zvědomění toho, co kolem sebe můžeme vidět. Třeba vás to bude inspirovat k novým vhledům či odvážnému konání, ale ještě více doufám, že naleznete v některých uvedených myšlenkách svoji podporu, která vám dodá sílu, být sám se sebou v souladu a v rovnosti. 💖 Červen je měsícem, ve kterém budeme moci potvrzovat naši „tvorbu“ prvních měsíců… bude ve své originalitě zhmotňovat vše, co už dávno v našich srdcích křičí, že chce ven. I za cenu, že budou porušena pravidla, která nám byla od malička vštěpována, a ve jménu kterých jsme spoustu let byli k sobě necitliví, přehlíželi jsme své potřeby, cítili se sami sebou nevyslyšení a zrazení. Často ve velkém smutku a bezmoci… 😔 Je to velmi evoluční měsíc… nikoli revoluční. EVOLUČNÍ! Už nechceme bojovat s větrnými mlýny, už nechceme bojovat s názory a postoji druhých. Už nechceme bojovat a padat únavou, vyčerpaní ve sklíčenosti marným bojem… Chceme měnit věci na základě nových poznatků a informací z vnějšího světa. Informací už máme v tuto chvíli dost. Už také víme, že změna musí přijít zevnitř. V našem postoji. Tím, že budu stát za sebou, ne za někým jiným. Už víme, že spoléhat se na to, až se změní věci kolem nás, znamená i nadále zůstat ve smutku a v pocitech viny, že jsme sami sebe nechali na holičkách… 😔 Základním pravidlem evoluce je, že se něco pravidlům vymkne. Jsme tedy konečně ochotni porušit pravidla nastavená společností, rodinou, různými ústavy či systémem? Jsme ochotni tvořit s vědomím, že právě tyto změny nás činí na svém životě zainteresovanými? Jsme ochotni nastavit svoje vlastní pravidla v dávno rozehrané hře nebo alespoň vyjádřit, že ta stávající nám nevyhovují, nebudeme v nich pokračovat a jsme připraveni hledat společně nová, která nás všechny budou bavit? Jsme ochotní být k sobě upřímní a konající, nikoli jen remcající si pod vousy? Jsme ochotni být tím průkopníkem, který přijde s novým nekonvenčním řešením? Jsme ochotni se bavit sami se sebou, nikoli jen a pouze s těmi ostatními a cítit se sami sebou vyslyšení? Jsme? 💪 Červen nám dává pro všechny tyto kroky obrovskou podporu, abychom si byli vědomi svého cíle a cítili se na svém životě účastni. Vědomě zúčastnění… v rovnosti k sobě i ostatním. Důvěřující, že odvážnému štěstí přeje a vědomi si, že se na sebe můžeme spolehnout. Protože my sami se sebou každý večer uleháme do společného lože a ráno z něj vstáváme. Nikomu jinému nejsme za ty roky toliko dlužni jako sami sobě… A v dluhu se nežije nikomu dobře. Ani tomu, kdo dluží, ani tomu, komu je dluženo… vždycky je to nerovnováha, disharmonie, špatná hra. A život by neměl být špatnou hrou. Měl by nás bavit a přinášet spolupráci s ostatními. Spolupráci, nikoli nějakou formu otroctví či vztahu, ve kterém se cítíme být poražení, ale spolupráci plnou tvořivosti, inovace a pozitivních změn. Protože změna je život! Evoluce je život! 💖 Možná cítíme, že je načase vykročit z role oběti, ve které jsme se ve strachu z toho, že nebudeme milováni a přijímáni takoví, jakými jsme, zasekli a sebetrestáme se v pocitu, že jsme nepřijatelnými. A výsledkem může být hořkost a znechucení nad životem samotným… Jaká zábava? Jaké změny? Život, svět, Vesmír nás zradil a nechal na holičkách! Znáte tuhle bezmocnou bolest plnou sklíčenosti? Vězte, že klíč ke dveřím, které máme ve svém srdci, vlastníme jen a jen my! Nikdo jiný je nemá právo odemknout! Může vám je ukázat, posvítit, umést cestičku, ale nikdo nemá právo je za nás odemknout! Co s touhle informací uděláme? 💪 Budeme před nimi dál stát s pocitem totálního žalu a pocitu viny, se ztuhlými nohami v křeči (křečové žíly) nebo se rozhodneme udělat něco odvážného, evolučního s vědomou akceptací sami sebe a otevřeme je, rozkopneme, vyrazíme? Abychom se konečně dozvěděli, jestli jsme milováni bez podmínek? Milováni, když jdeme vlastní cestou? Blízkými, rodinou nebo dokonce sami sebou? Jsme ochotni se vidět, slyšet i vnímat takoví, jací jsme? Bez masek, převleků a společenských klišé? Autenticky, v přirozenosti a sebelásce? 💖 Harmonie, kterou červen podporuje, je o rovnováze. Možná máme pocit, že má červen do rovnováhy opravdu daleko… 😍Ale, už jste někdy viděli váhu, která by při vážení nerozkmitala své misky? Která by nebyla nejprve v pohybu, aby se zastavila na vyváženosti obou stran? Ano, i my a svět kolem nás, je pomyslná váha… pokud má být vše vyvážené, potřebujeme obě polarity našich kvalit, modelů chování i emocí. Jen jedna strana je neúplným řešením… Bez protikladných sil by nefungoval ani Vesmír. Buď by se Země spálila o Slunce nebo odletěla do hlubokého vesmíru…. A i každý z nás máme tuto vnitřní vyváženost trošku někde jinde. Žádná universální není! Zkusme uplatnit pravidla oběžné dráhy planety Země na Jupiter a bude průšvih… Proto nežijme rovnováhy druhých, ale stoupněme si do vlastních oběžných drah. Prospějeme tím sobě, ale i druhým… 😇 Evoluční měsíc… nechme se inspirovat a vytvořme nová, zábavná, radostná a inovativní pravidla našeho „Člověče, nezlob se“ s vědomím, že naše konání může v druhém vyvolat emoce. Emoce, které ho mohou inspirovat v jeho změnách, bude-li moudrým. Protože emoce jsou pohyb. A pohyb je změna… A změna je evoluce. 👍 Blížíme se k letnímu Slunovratu. Nádherný čas k tomu si posvítit na nové verze našich starých, zažitých her… 😇Nádherný čas vnést světlo do temných koutů našich duší. 😇Nádherný čas, posvítit si sami na sebe a přiznat si, co nám v naší hře vadí… a pak? Hodit kostkou… protože to, nejhorší, co se může stát je, že někoho pošleme zpátky „do domečku“. Ale s tím rizikem přece začal hru jménem „život“ hrát… Stejně jako každý z nás. Ale naštěstí máme náruč, objetí, podporu a ta se dá vždycky skvěle uplatnit. Ta platí pořád! 🙏 Tak krásnou červnovou, novou, upřímnou a evoluční hru, moji milí! 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Květen 2020 – Sebeláska vs. sebenedůvěra a strach z ní plynoucí…

19.5.2020

Máte pocit, že jste vy nebo lidé kolem vás v květnu tak trochu „mimo“? 😇 Že chvilkami plyneme tak zvláštně, mimo realitu a těžko se nám vstřebávají praktické postřehy, řešení a pokyny? Jako kdybychom byly lehce ovínění?🍷 A tak jako je ve víně pravda a vystupují pod jeho vlivem naše autentické pocity radosti a hluboce skryté strachy, tak i květen nabízí celou škálu těch nejstarších obav a úzkostí, stejně jako připomenutí už dávno zapomenutých či nedovolených radostí… 🥰 Vede nás k velkému vnitřnímu vnímání sebe sama a až skoro jakémusi odpojení od vnější reality, kterou neumíme změnit. Jako kdybychom si chtěli vzít dovolenou, chtěli nechat odpočinout tělo i mysl, zavřeli oči a na chvíli přestali vnímat okolí. Jen ty oči máme otevřené… Vnější svět ztrácí naši pozornost a cítíme nějak více své staré „dluhy“ a křivdy. Stejně jako dávno zapomenuté, nenaplněné a platonické lásky… ♥️ Mohou nám vystupovat situace, které atakují naši sebedůvěru. Věříme sami sobě, bez ohledu na to, co se stane? Věříme ve své kvality, které něco (cokoli) v případě problému vymyslí? Cítíme klid v duši s vědomím, že jedinou jistotu najdu v sobě? Nebo máme pocit, že pokud nás někdo nepodrží, tedy nedrží za pomyslnou ruku, upadneme a zraníme se? Pokud ano, tak můžeme prožívat strach, abychom o toho „někoho“ nepřišli třeba tím, že neděláme věci tak, jak očekává. Proto se můžeme snažit mu za každou cenu vyhovět a jen doufáme, že uvidí naše signály a uslyší slova mezi řádky, že nejsme šťastni a můžeme se nakonec cítit nevyslyšení a přehlížení… Někým, kdo nás má milovat. Někým, kdo nás má chránit… A tvoříme začarovaný kruh, plný obětí a lítosti. My ho milujeme, proto děláme to, co chce a jak to chce, očekáváme totéž zpět, ale protože to nedostáváme, dostáváme se do pocitu nenávisti. Vůči němu i sobě… nekonečný příběh plný bolesti. 😢 A v té bolesti můžeme reagovat prudce, razantně a agresivně, jako zraněné zvíře a můžeme útočit právě na toho, kdo je předmětem naší lásky. Ať už se jedná o lásku rodičovskou, mileneckou, přátelskou… jakoukoli. Můžeme být plni hněvu, kterému nerozumíme, a který nás přetěžuje a bere nám vlastní energii. Co s tím? Co kdybychom v okamžik bolesti dokázali odejít pryč, opečovali sami sebe přesně tím, co v daný okamžik potřebujeme, našli svůj vnitřní klid s vědomím, že ten druhý jedná, jak nejlépe v daný okamžik umí, a že jeho jednání není ukazatelem jeho lásky směrem k nám a poté se do situace vrátili a sdělili, co cítíme? V sebedůvěře řekli, čeho se bojíme? Možná bychom se (bez ohledu na to, co se v zápětí stane) cítili vyslyšení a viděni. Sami sebou! Naše uši by slyšely naše slova. Náš vnitřní zrak by viděl, jak se postavíme sami za sebe… Role oběti by se rozplynula a zůstala by hrdost a odvaha. Energie konání. Energie vítězství. Ne nad někým, ale pro sebe… Že můžeme být sami sobě strážným andělem, který nedovolí, aby se nám cokoli stalo. Který se za nás postaví, děj se co děj. A i vyslovené afirmace či modlitby podporují náš záměr. Říkají: nyní zaměřuji svoji energii konání na sebe, aby se udály změny, které si pro sebe přeji… Mířím k sobě. Mířím do svého srdce. Mířím k podstatě. ♥️ Květen má hlavní heslo „láska“. Cokoli se děje, je filtrováno právě přes tuto emoci, přes tuto potřebu. Nepovýšil nás šéf? Můžeme mít pocit, že nás nemá rád. Kamarádka zapomněla na moje narozeniny? Nemá mě ráda… Manžel se mnou nesouhlasí ve výchově a odmítá respektovat moje potřeby? Nemiluje mě… Cokoli se bude dít, bude mít příchuť lásky. A dovolme si připomenout, že láska má tisíce podob a jedná se o přitažlivost. Může nás přitahovat dokonce i někdo, koho naše mysl neumí přijmout… s kým máme problém. Nic není špatně, pokud jsme ochotni si připustit, že prožíváme pocit nelásky, nepřijetí, odmítnutí či odstrčení. A když to vyslovíme nahlas…. však už víme: oběť se rozplyne a zůstává hrdost a odvaha. 🙏💪 Květen nás bude učit, že máme vnímat především tlukot svého srdce a svůj fyzický vnitřní střed. A když je nejhůř, zaměřit se na nádech a výdech, vzhlédnout nahoru a představit si tam modré nebe a klid. Nekonečný klid. Bez ohledu na to, co se děje kolem a co hlava v daný okamžik „nebere“… Jako uprostřed hurikánu. Je tam klid a jiná realita, i přesto, že jen kousek od něj lítají stromy, auta a garáže. Toto propojení se svým středem nás velmi podpoří a dovolí nám vnímat svoji jedinečnost, odlišnost, unikátnost a individualitu. Přesto, že jsme součástí celku… a jsme ji rádi. Nemusíme dělat volbu, jestli budu s ostatními nebo sama sebou či sám sebou. Mohu být sama či sám sebou mezi ostatními.. Jako když si představíme levandulové pole. Na první pohled tančí ve stejném tanci jako jeden celek, ale při bližším pohledu zjistíme, jak každá rostlinka nese naprosto individuální prvky. Žádná není lepší, ani horší. Každá nese svoji jedinečnou esenci. Každá má co nabídnout… Stejně jako je planeta Země unikátní, ale přitom je součástí Sluneční soustavy, ta součástí Mléčné dráhy, galaxie, vesmíru… Nic není odděleno od ničeho, přesto nic není stejné. Je to dokonalé! Přeji nám všem, abychom si v měsíci květnu dovolili milovat sami sebe pro svoji unikátnost, a přesto vnímali sami sebe součástí celku. Bez ohledu na to, jestli všemu kolem sebe rozumíme. Bez ohledu na to, jestli umíme vše kolem nás vyřešit. Bez ohledu na to, jestli je svět kolem nás právě podle nás. Bez ohledu na to, co očekávají ostatní… Je to trénink na příští rok. 😇 Buďme nádhernou, sebevědomou levandulí uprostřed levandulového pole…

— Blog, Cesta zvědomění —

Svátek lásky

30.4.2020

Loni, v tento čas, jsem před bujarými oslavami tzv. pálení čarodějnic, nabízela na FB (Danjavad – Eliška Lukonchik) svůj vhled na tento svátek, chcete-li společenskou událost a vyzývala jsem k zvědomění jeho podstaty. Aby se bujará párty konala s vědomím oslav života, nikoli smrti upálením.  Letos bujará párty asi nebude, tak máme jedinečnou šanci se ponořit více do hloubky.  Svátek, který pochází z pohanských dob a nese název Beltain, byl v průběhu zavádění křesťanství využit ku prospěchu moci a místo oslav života, moudrosti, propojení s přírodou a „neuchopitelnými“ dovednostmi a znalostmi žen (ale i mužů), se začal hon na všechny, kteří vnímali věci jinak… Kteří měli odvahu nemlčet a ve jménu své vnitřní pravdy obětovat i život.  Pálení čarodějnic se tak stalo společensky uznávaným způsobem, jak s těmito individualitami skoncovat,. Aby pod rouškou oslav připravených pro lid a posvěcených pány, nedocházelo k veřejnému odporu vůči likvidaci těchto žen a mužů. Stylem, uděláme oslavu a nikdo nic nepozná. A pokud ano, bude ze strachu mlčet…  Kdykoli si toto zneužití lidské důvěřivosti uvědomím, je mně nesmírně smutno a ač už se dávno nemusíme bát vyslovit svá slova, ukázat své vhledy a postoje, stejně je někde v nás, hluboko skryt ten strach, že by nás to mohlo stát… však si doplňme dle vlastních zkušeností. Život, místo, lásku, ocenění, společenský kredit, výhody? Je toho tolik, čím pomyslně platíme…  A právě v těchto časech, více než kdykoli předtím, je důležité si nalít čistého vína. Mlčíme proto, že nemáme k tématu co říci, protože jsme od svého já odpojeni a nevíme, co si myslet? Nebo proto, že nad námi vládne náš vnitřní strach?  Neznamená to, že jsme dobří či špatní. Je to jenom informace. Pro nás… Letošní rok je o odkrývání vnitřních pravd, o vytáhnutí všech manipulací na světlo, ať už našim přičiněním, skrze chování druhých nebo zásahem vyšší moci (možná si to propojíte s aktuální pandemií)… Pokud máme pocit, že je za tímto tématem něco, čemu nerozumíme, ale přesto to s námi rezonuje, dovolme si letos, díky všem vnějším okolnostem, uchopit „čarodky“ jinak.  Udělejme si doma svůj rituál.. Děti nám pomohou. Ty, co přišly v tomto tisíciletí, jsou daleko více napojeny a budeme překvapeni, jaké dotazy, informace, vize a úvahy nám budou nabízet.  Udělejme si oheň jako symbol Beltainu. Dobrý sluha, zlý pán… Poděkujme mu za jeho kvality, bez kterých bychom nedokázali fungovat a vyjádřeme mu respekt před jeho destruktivní silou (ostatně letos nám to po celém světě jasně demonstroval)… Vnímejme lásku i pokoru k tomuto ohni. Pak si položme ruce na svá srdce a mlčky vnímejme svůj vnitřní oheň se stejnými emocemi. Láska a vděk i respekt a pokora. Vnímejme, co prožíváme a buďme připraveni na přítok emocí… veselých, smutných, radostných, bolestných… vše je v pořádku, jen si dovolme je nechat projít a odžít. Klidně si povězme předem, že pokud bude mít kdokoli z nás potřebu se smát či plakat, nebudou to ostatní komentovat, ani na to nijak reagovat… Pokud nás to bude bavit, sdílejme své pocity: mé srdce a můj vnitřní oheň cítí, vnímám, vidím, prožívám… jsou to krásné příběhy a pocity pro všechny. Můžeme ještě pokračovat, pomyslně vzít trošku ohně z našeho srdce a s poselstvím a požehnáním ho pomyslně přiložit na společné hořící ohniště s přáním, aby toto poselství putovalo po celé planetě a posloužilo všude tam, kde je třeba. Mohou to být poselství lásky, zdraví, hojnosti, bezpečí,… poděkování matičce Zemi. Cokoli, co je v souladu s láskou. Důležité je, aby byla využita slova resp. hlas, nikoli jen myšlenka. Pro koho bude těžké to vyslovit nahlas, může šeptat tak, aby ho nikdo neslyšel. Aby slyšel jen a jen sám sebe… Na závěr se můžeme chytit za ruce a skrze tento kruh si popřát do nadcházejícího období dostatek plodnosti, tedy dostatek plodů lásky, zdraví, svobody, financí, ocenění, uznání, seberealizace,… doplňme, co potřebujeme. ❤️ A pak pojďme slavit. Že jsme živí, zdraví. Že jsme milující i milovaní. Že můžeme tvořit i bořit to, co nám už neslouží. Že máme kolem sebe ty, které kolem sebe chceme mít i umíme s láskou oddělit ty, které vedle sebe mít už nechceme. Že máme planetu, na které můžeme žít…  Slibuji, že pokud projdeme tímto zvědoměním, už žádné „čarodky“ nebudou stejné. Budeme jiní… svět kolem nás bude jiný.  Pakliže milujete vůně a chcete si celý rituál dokončit skrze očistu vůní, vykuřovadlem, nechte si nabídnout Styrax. Jeho symbolika v podobě černého uhlí je více než výmluvná. Přesto nabízí propojení s našimi rodovými liniemi, napojení se na naše „vyšší já“ i celou mimosmyslovou úroveň, podporuje laskavost, něhu a jemnost a má mírné afrodiziakální účinky. Nyní v limitované edici s dárečkem v podobě vykuřovací směsi Motivace a úspěch. Krásný svátek lásky, moji milí! ❤️ Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Duben 2020 – Nadšení ze svých odlišností…

10.4.2020

Moji milí, duben je v plném proudu a ukazuje nám, že se nebojí své jedinečnosti. Neváhá se vymykat průměrnosti… jeho střídání pomyslných nálad se netýká jenom počasí, ale i vnějších okolností našich životů. Nadšení je střídáno frustrací… Můžeme zažívat mnohé situace, kdy se cítíme být napadáni, zpochybňováni, ponižování a obviňování. Kdy máme pocit, že slova druhých nás „posílají“ rovnou na lavici obžalovaných… a přirozeně můžeme mít pocit, že se musíme ihned postavit do zbroje a postarat se o sebeobhajobu. Naučili jsme se to už dávno, že když se cítíme v nebezpečí, máme útočit…. 😢 Je to ale styl raněného zvířete. Zdravé a silné zvíře je ve střehu, ale neútočí. S přehledem sobě vlastním pozoruje situaci, bez očekávání a s vědomím, že si je natolik vědomo své síly, že nepotřebuje útočit, dokud to nebude oprávněné a opodstatněné. Co kdybychom dokázali být v takových situacích právě tímto pozorovatelem? A když se cítíme být v napětí, místo zbraně a protiútoku zvolili uvolnění emocí někde stranou a následně stoupnutí si do vlastní síly? Jak by se naše životy změnily? Stali bychom se nakonec vítězi… protože vítěze doprovází pocit nadšení. To je ten pocit, který by nás následně dosytil., bez ohledu na postoj druhého.. A s nadšením se žije daleko lépe a radostněji. 😍 Kdysi jsme se naučili, že pokud na nás někdo útočí, máme jít do protiútoku. Oko za oko, zub za zub…. Dnes už ale vnímáme, že emoce z jakékoli komunikace jsou jen a jen naše a jsou produkovány našimi zkušenosti, zážitky a systémy přesvědčení. Nejsou produkovány tím druhým. Ten dělá v daný okamžik to nejlepší, co umí, i když je to mnohdy pro nás bolestné, zraňující a diskomfortní. Kdyby to uměl jinak a lépe, udělal by to…. a v dubnu letí ven slova po dálnici „srdce – ústa“. Duben miluje přímočarost a upřímnost. Co na srdci, to na jazyku… ať chceme či nechceme, nějaká zvláštní síla vytahuje ven pravdy ukryté hluboko v naších myslích a srdcích. Vše, co žije v iluzi, má vylézt na světlo Boží… 🙏 Duben je jako veliká opona, která se zvedá. Co bylo měsíce, léta či dekády skryté, se ukáže ve své autentičnosti, jedinečnosti a originalitě. Cokoli, co je nefunkční, se bude zvědomovat… upřímnost, s jakou se budou věci ukazovat může být až surová, ale je čas na pravdu, na podstatu, na esenci. Už žádné lži, žádné manipulace… V dubnu mají tyto „kvality“ ještě kratší nožky, než jindy. 😇 Můžeme vnímat velkou touhu vystoupit ze svých stereotypů, zaběhnutých zvyklostí, systémů a očekávání. Můžeme vnímat touhu být jiní, odlišní, vědomi si své originality. Že ji ostatní neumí přijímat, můžeme vnímat jako jejich neochotu (či zabedněnost?) vidět nás v jiném třeba i novém světle, nikoli jako své pochybení, postavené na odchýlení se od dokonalého prototypu. Tenhle pocit nás může posilovat a vyživovat. Můžeme díky němu vnímat svoji vnitřní sílu, která je neviditelná, tudíž nesouditelná, neporovnatelná a především nekonfrotovatelná. Je to energie života. Naše energie života! ❤️ Pakliže se cítíme být někým konfrontováni, je jen na nás a také naše zodpovědnost, jestli vyjádříme své pocity. Jestli ve své síle posdílíme, co je skryto uvnitř. Pokud zůstaneme ve strachu skryti sami v sobě, nepoužijeme slova jako posly naděje a důvěry ke změně, nemůžeme dávat odpovědnost za stav věcí komukoli jinému. Můžeme se zlobit na sebe… a možná si uvědomit, že hněv je postaven na strachu. A strach na uvědomění, že nekonáme v souladu se sebou, ale jsme od své podstaty odloučeni. Co si zvolíme? Zraněné zvíře nebo pocit nadšení z vítězství? Svobodu nebo otroctví? 😇 Dnes je tento význam daleko výmluvnější, než kdykoli dříve. Jsme omezováni, limitováni, vyháněni z komfortních zón. Neumíme změnit vnější okolnosti a je jedno, jestli se jedná o úroveň lokální, politickou či celoplanetární. Jako lidstvo dostáváme společnou lekci a skrze „nepřátelství“ podmínek (tedy výskytu viru), se máme naučit být nadšení z toho, co máme. Máme společně opustit model zraněného zvířete a neútočit. Máme přijmout zodpovědnost, tedy sami si odpovědět na vlastní pravdy a postavit se do vlastní síly, spolupráce a laskavosti. ❤️ Pojďme v dubnu k jádru věci… a tím je to, co cítíme. Protože pocit, který vzniká na úrovni srdce, je to první, co nás může směřovat. V lásce, v empatii, v lidskosti. Pak přichází mysl se svými zkušenostmi, systémy přesvědčení a dobrými důvody jako pomocný navigátor… Je to jako spolujezdec v autě. Kafrat do toho klidně může, ale volantem točíme my… 😍 Protože jak už dávno víme, srdce je to první, co náš život začíná i končí. Nikoli mozek. A v době, kdy už nám srdce tlouklo, byl náš mozek teprve v genetickém plánu…. 😍 Srdce jsou ta, která nyní zažívají obrovské transformace a vnímají tlaky toho, co se děje kolem nás. Proto mnozí z nás zažívají v oblasti srdce různá sevření, úzkosti, arytmie… je načase, aby začala hovořit srdce, nikoli ega… 😇 Dělejme cokoli, co naše srdce nyní potěší. Cokoli, co je prozářeno láskou a laskavostí. Už rozumíme, proč je kolem nás nyní tolik solidarity, lásky a lidskosti? Srdce se probouzí! ❤️ A konečně se opět stávají vítězi… Je naší volbou, zda-li budeme v tuto transformaci důvěřovat nebo budeme ve strachu kopat kolem sebe a nadávat. Volbou každého jedince. Volbou každé duše… ❤️ Přeji nám, aby se po zvednutí dubnové „opony“, objevil před námi nový, laskavý, svobodný a radostný prostor pro život plný jedinečnosti, originality a různorodosti. 🥰❤️

— Blog, Cesta zvědomění —

Březen 2020

13.3.2020

Moji milí, máme tady březen… ptát se vás tentokrát, jestli jste ho už „ochutnali“, by bylo minimálně provokující. Je to velká divočina… tak k němu jen nabídnu svůj vhled. Třeba, a já v to věřím, vám nabídne nadhled, důvěru a podporu pro příští týdny. 🥰❤️ Letošní březen je měsíce nečekaných spontánních změn a konání. Nejen v úrovni lidských bytostí, ale i na planetární úrovni. To vidíme kolem sebe: co platilo včera, dnes už neplatí. Každý den přináší prudké změny, které se nedají nijak předpovědět, ani se na ně nelze úplně nachystat. Je to měsíc, který se dotýká a dotýkat bude fyzických těl, bude velmi otvírat všechna psychosomatická zrcadla a nezastaví se ani před spontánním „vystoupením“ našich dlouho a hluboce skrývaných emocí. Bude se chovat nepředvídatelně jako cyklická žena… to se odrazí v náladách nás všech, bez ohledu na věk a pohlaví. Prudké změny nálad, postojů, myšlenek a pocitů nás mohou vyčerpávat a díky zpracovávání velkého množství podnětů se můžeme cítit být velmi unaveni, až vyčerpáni. Máme si dát „oraz“, dovolenou, zastavit se. Pro většinu z nás k tomu vytvořil Vesmír bezprecedentní prostor… Možná nás napadne, proč zrovna tímto způsobem? Ale ruku na srdce, stačilo by lidstvu ke změně postojů a hodnot cokoli méně? Ti, kteří prostor na zpomalení nemají, jsou zdravotníci, záchranáři a průmysl, který produkuje veškeré potřeby pro přežití, včetně potravin, léků, pomůcek. Tito lidé ale mají nás a my je můžeme alespoň energeticky podpořit. Cokoli, co s námi rezonuje, je to pravé: modlitba, mantra, myšlenka, vyslovené přání, aby byli v bezpečí, obraz, ve kterém jim posíláme sílu a zdraví… Každý máme nějaké své kvality a je jenom na nás, jestli si je právě teď a nyní „otevřeme“ a zkusíme to, ve jménu poznání nebo budeme dále tvrdit, že to nefunguje a neuděláme nic. Teď je ten správný čas na změnu našich zažitých systémů přesvědčení. TEĎ! 😇 Ostatně konání je jedním z významných prvků tohoto měsíce. Budeme spontánně konat tak, jak zrovna cítíme, se zájmem, co to komu a čemu přinese nebo budeme mlčenlivě a mrzutě stát na místě, paralyzovaní a naštvaní na celý svět, Vesmír, Boha,…. ? A je jedno jestli půjde o situaci s Corona virem nebo ve vztahu, který nás dlouhodobě dusí nebo situaci, která nás blokuje v našem životě. Budeme ti otrávení, kteří skrze svoje srdce šíří pomyslný jed a tráví sebe i ostatní nebo půjdeme cestou dětské zvídavosti, které podvědomě ví, že zkušenost se dá získat jen a jen tím, že to něco prostě zkusíme? V souladu s vlastním tělem, v souladu s vlastními pocity… však ona to už mysl nějak „dá“ a vytvoří si k dané situaci své pragmatické vysvětlení. 😇 Březen nás bude velmi upozorňovat na naše vnitřní nacítění se na sebe, ve smyslu očekávání a předsevzetí, které jsme si naplánovali. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být. Scénář má pod taktovkou někdo úplně jiný. Vyšší moc. V Bibli stojí, že nejsme konající… pro méně věřící přichází jako zvědomění tohoto faktu momentální situace. Nic z toho, co si plánujeme, nemusí být … Máme se naučit přestat tlačit, sundat nohu z pomyslného plynu a největší nezdar vzít jakou součást procesu, kterým máme společně projít. A jelikož máme rok, ve kterém mají padnout staré systémy přesvědčení a staré nefunkční procesy (viz. můj příspěvek k roku 2020) a mají být nahrazeny novými, děje se to, co se děje. Dovedeme si představit jiný scénář, který byl lidstvo efektivněji vrátil k sobě, k vlastní důvěře, k modlitbám, k lásce k druhému, k empatii, zodpovědnosti, k pochopení, laskavosti a společenství? Cokoli méně zatím nezabralo… Co tedy dělat? Jak se s tím vším poprat? Podívejme se na děti. Jsou momentálně rozhozené, plné pochybností, „stahují“ z celosvětového biopole kolektivní strach a projevuje se to v jejich náladách. A to, co je z toho zaručeně dostane ven, je bezpečný přístav – náruč milující bytosti, která se neptá, nevyzvídá, nezpochybňuje, nevyvrací postoj. Je tam s otevřenou, láskyplnou náručí připravená pro druhého jen být. ❤️ Pokud tohle pro sebe vzájemně poskytneme, budeme daleko lépe připraveni na vše, co má nevyhnutelně přijít. 😇 A na závěr jedna pohádka. Pro všechny věřící a nevěřící „Tomáše“: … Bylo nebylo, kdysi dávno, v pradávných dobách, rozhodl Pán všeho a všech, že dá planetce Zemi dvě mimořádné síly. Bytosti, které jsou jako den a noc, ale spolupracující ve jménu dalšího vývoje. Jako noc prochází svítáním směrem ke dni a den stmíváním směrem k noci. Dal ji bytosti zrozené v oblacích, lehké jako vítr. Dal ji bytosti zrozené v jádru Země, žhavé jako magma. Pojmenoval je Andělé a Draci. Andělé měli za úkol snímat z duší tíhu, aby duše dokázaly vidět život a situace s nadhledem. Aby mohly díky andělům cítit svobodu a volnost pro svoji tvorbu a vývoj. Draci měli za úkol spálit vše, co by duším bránilo ve využívání svého chrámu, bez kterého duše neuměly na Zemi žít – těla. Chránili je svoji mocnou silou před vším zlem, na které byly duše krátké. Všechno fungovalo v nádherné symbióze a vše bylo součástí všeho…. Pak padl na Zemi těžký závoj zapomnění a vše se oddělilo. Nic nebylo jako dříve… Pán všeho a všech ale nenechal své krásné pozemské bytosti padnout. Poslal jim světlo, mnoho světla v podobě nových světelných dušiček. Nových dětí, které dokázaly těžký závoj prosvítit a pomohly všemu a všem si rozvzpomenout na anděly a draky. A tak začali andělé a draci opět podporovat pozemské bytosti v jejich cestách a vývoji. Každý ve své kvalitě, každý v jiné kvalitě, přesto v dokonalé harmonii. Všechno opět bylo součástí všeho…. 🥰 Teď by se možná hodilo: a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale my, generace Arabely, velmi dobře víme, že zvonečkem to vlastně celé teprve začalo… 🥰 Zvoním tedy na lepší časy nám všem!!! 🛎 A pokud to tak cítíme, nezapomeňme, že máme pomocníky: anděly a draky! 😇

— Cesta zvědomění —

Tanečně emocionální akademie osobního rozvoje a harmonizace.

11.11.2019

Devíti měsíční program o jedenácti setkáních postavený na tanečním pohybu a doplněný o zvědomovací mini techniky. Tento program nás provede devíti základními modelovými polohami, které ve svém životě používáme nebo popíráme. Budeme je objevovat, poznávat, skrze pohyb těla uvolňovat bloky na fyzické úrovni a v buněčné paměti a nově je programovat pro další život. Budeme k tomu využívat kromě tance i zvědomovací minitechniky, racionální informace (rok 2020 bude hodně o spolupráci hlavy a srdce), rituály a harmonizační techniky. Jak to bude probíhat? Potkáme se 11x v průběhu příštího roku. Začneme v lednu, kdy bude zahajovací setkání, na kterém se budeme ladit na sebe, na skupinu, na záměr i na celý rok. Ještě v lednu proběhne první práce s modelovou polohou. Následně se budeme setkávat jednou měsíčně. Bude to vyžadovat i ochotu se potkat v průběhu letních prázdnin (jednou v červenci a jednou v srpnu). V září nás čekají opět dvě setkání, a to poslední modelová poloha a závěrečný rituál. Poslední čtvrtletí příštího roku zůstává úmyslně „volné“, aby se vše v lásce a jemnosti dokončilo, propustilo, dopečovalo a nachystalo se tak vše na rok 2021, který nás bude lákat k větší spiritualitě i laskavosti ke všemu a všem. Každé setkání bude trvat 3 hodiny a bude probíhat vždy ve čtvrtky od 18 do 21 hodin (může ještě nastat mírný časový posun). Co vzít v potaz a kolik to bude stát? Celý program je koncipován jako akademie a jednotlivá setkání na sebe budou tematicky nasedat. Při absenci z důvodu např. nemoci budou účastnici poskytnuty veškeré materiály i individuální podpora, aby mohla dané téma zpracovat před dalším setkáním. Je tedy určen pro ty, které na sobě chtějí pracovat koncepčně a celý příští rok, nikoli se náhodně setkat jako se děje např. u harmonizačních seminářů či ženských kruhů. Skupina bude uzavřená po celou dobu programu tak, aby bylo zajištěno důvěrné a bezpečné prostředí. Pouze v případě vážných důvodů je po dohodě možné za sebe najít náhradu, která bude na začlenění individuálně připravena. Cena je proto stanovena za celek, bez nároku na vrácení v případě absence. a je stanovena na 4.400,- Kč za celý program, tedy jedenáct setkání. Platební podmínky jsou následující: 2.000,- Kč záloha při rezervaci místa, doplatek při zahájení programu. V případě potřeby je možné se domluvit na rozložení doplatku na dvě částky. Je nějaké omezení, věkové, zdravotní,….? Věkové omezení není, je pouze důležité, aby v případě mladé dívky již proběl nástup menstruace. Tedy byla ženou… 😉 Zdravotní kontraindikace jsou antidepresiva, drogová závislost, onemocnění srdce a hormonální léčba. U těchto případů je potřeba aktuální zdravotní stav předem konzultovat! Leccos se dá předem v jemnosti „připravit“, potřebuji ale o tom vědět. 😉 Je něco, co nebylo řečeno? Ptejte se! Pokud je cokoli, co vám běhá hlavou a nenacházíte zde odpověď, prosím, ptejte se. Žádná otázka není hloupá a zbytečná. K dispozici jsem vám zde, na SMS, Messengeru, Whats Appu, mailu… Prosím, abyste se v takových případech s důvěrou ozvaly, milé ženy! Těším se na setkání s každou z vás, Eliška.

— Blog, Cesta zvědomění —

Září, nové volby září…

25.9.2019

Máme tady krásné, leč náročné září… Už jej máme ochutnáno, tak si ho pojďme ještě zvědomit… 😊🍁🍁🍁 Tento měsíc uzavírá naše letošní studijní období, před zkouškovým v posledním kvartálu, v tématech: ♥️ naslouchání fyzickému tělu a péče o něj ♥️ tvořivost aneb konání, nikoli přemýšlení nad tématem ♥️ ženská sexualita (pozor ženu v sobě máme všichni) a její nefunkční převzaté role od našich předkyň ♥️ moudrost tlačit či uvolnit, podle toho, kdy a jak je třeba, nikoli pořád a více ♥️ verbální a emocionální vyjadřování našich vnitřních pocitů, místo mlčení a strnulosti 🍁 Věci, vztahy, situace se už nakumulovaný a můžeme mít pocit, že jsme z toho zmateni. Na jedné straně se mnohého chceme zbavit, i za cenu destrukce. Na straně druhé si chceme ponechat to, co důvěrně známe, protože nám to může vytvářet pocit iluze, že jsme v bezpečí. 🍁 Jsme jako žena před porodem… Vnitřní zrání je u konce a poznání a vědomí, že je vše už nachystáno k transformaci (zveřejnění, porodu), je najednou přetěžující. Fyzicky jsme se vydaly z posledního a už se nemůžeme ani vyspat, ani pořádně najíst, ani pořádně nadechnout. Už to chceme mít za sebou, ale obavy, strachy a pochybnosti nás svírají a nedopřávájí tolik potřebné uvolnění. 🍁 Můžeme být plni zvláštního pocitu, že najednou už nemáme možnost volby. Že už vše nabralo směr, tempo a stav, který už nemůžeme změnit. Že kostky jsou vrženy… Jako když vylezeme na tobogán, pustíme se a v zápětí nás sevře strach a pochybnost, jestli to bylo správné. Ale už se to děje a nejde to zastavit… 🍁 Ano, v tomto fyzickém, tvořivém a spontánním roce, plném nečekaných změn jsme došli do bodu uzavření, ukončení, odevzdání, a to i za cenu destrukce. Za cenu, že můžeme mít bolavý pocit, že naše mírové rozhovory selhaly. Že nemáme jinou možnost volby. Že jsme oběti v nějaké hře jménem život. Co s tím? ♥️ Vrátíme se opět k okamžiku porodu čili zrození. Tento obraz nám v září velmi pomůže. Protože: ♥️ Ač to vypadá destruktivně, ukončuje se staré s obrovskou energií pro vznik nového (ženy mají díky menstruaci výhodu a znají to aktivně že svého života)… Toto zvědomění by mohlo být naší ranní afirmací: odevzdávám vše, co má být propuštěno, přesně v takové podobě, v jaké je to v tuto chvíli nejprospěšnější pro všechny zúčastněné a s důvěrou, že je energie nového začátku láskyplná, silná a životaschopná. 🙏 ♥️ Pokud máme v jemnosti ke svému tělu, ale i ostatním zúčastněným, vše ustát, potřebujeme v rovnováze (to znamená, že na obou miskách vah bude nakonec stejné množství) výkon čili tlak a odevzdání čili uvolnění. Pokud rodička tyto obě polarity nevyužívá, probíhá porození/narození komplikovaně (dítě se zasekne, žena se potrhá,….). Reálně to znamená vědomě vyvažovat napětí, stres, výkon s odpočinkem, harmonizací a uvolňováním. 😊 ♥️ Přijmout myšlenku, že naše volba nemusí být v tom, jestli se to stane, ale jak se v tom chci cítit, když už se to bude dít? Chci se cítit uvolněná, v důvěře, ve vitalitě, v přijetí toho, co má přijít? Pokud ano, co k tomu reálně potřebuji? Informace, povzbuzující náruč, péči o tělo,…. Cokoli z fyzického světa! ♥️ ♥️ Vědomě poděkovat za vše, co bylo, co vedlo k tomu, kde jsme nyní, ať je to jakkoli těžké. Tuhle cestu jsme si na nějaké úrovni vybrali a ti ostatní nám pro její realizaci „jenom“ vytvořili prostor (předkové, partneři, cizí lidé,…). 🙏 ♥️ Vědomě přijmout, že to staré propouštíme ze svého života. Stačilo… Co jsme si měli vzít, vzali jsme si. Důvěřujme si, že je to přesně tolik, kolik je pro nás nejlepší! 😇 ♥️ Vědomě uvolnit všechny emoce, které s loučením souvisí. Fyzicky! Vytvořme si k tomu prostředí, takový porodní plán. 😊 ♥️ Dovolme si následně prožít přiznané „šestinedělí“. Nechat se opečovat, zvolnit tempo, vnímat tělo, pozorovat změny… Být v našich potřebách spontánní. 😇 🌝 Blíží se nám krásný, silný úplněk. Využijme jeho silu i magii. 😇 🌝 Dovolme si to pojmout každý po svém, nic není špatně! Někdo rituálně, někdo skleničkou vína… 😊 🌝 Udělejme to pro toho nejdůležitějšího člověka na světě. Pro sebe!!! ♥️♥️♥️ Krásný „porod“ všem!!!! ♥️

— Blog, Cesta zvědomění —

Duben – měsíc pravdy

4.4.2019

A je tady! Měsíc duben… Aprílový měsíc. 🏹 Měsíc, který si nebere servítky a vytahuje na světlo vše, co už nemá zůstat skryto. Přímo a rovnou „do černého“, jako šíp. 🏹 Můžeme mít pocit, že je na něm někdy i trošku jedu. Něco, co nás „otráví“… co nás na chvíli paralyzuje. 🏹 Může to v nás vyvolat „alergickou“ reakci, což znamená, že jsme v odporu a nepřijetí toho, co nám přináší… že okamžitě sáhneme po „brnění“ a vyrážíme do boje 🏹 Že se můžeme cítit velmi citliví na konfrontaci všemi a vším, s přenosem na fyzické tělo… 🏹 Že můžeme mít pocit, že jsme zpochybňování a obžalováváni tam, kde se necítíme vinni… 🏹 Že můžeme padat do sarkasmus a jízlivostí. 🏹 Že můžeme mít pocit obrovského nedocenění za nadprůměrný výkon, který odvádíme… Tohle vše můžeme v měsíci dubnu potkat. Ale aprílové počasí nabízí i protipolarity. Slunce, modré nebe, zpěv ptáků… vůni nových začátků i novou mízu. ♥️ A proto: 🐦 Pokud se cítíme slovy druhého zasažení, můžeme mu říci, jak se naše tělo cítí. Bez očekávání, že něco změní. Jen proto, aby naše uši slyšely, že se za sebe postavíme. ♥️ 🐦 Pokud se cítíme být tím, co se děje otrávení, postarejme se o protijed. Čokoláda? Proč ne… Procházka? Super… Pomilovat se? Bravo! Cokoli, co poléčí. ♥️ 🐦 Přijměme svoje emoce jako korektní. Máme na ně právo! Není to o tom, co se stalo, ale o tom, že to v nás něco vyvolalo… A kdo zná do detailu vlastní knihu svého života i knihu našich rodů, abychom věděli, proč? Není důležité proč. Důležité je je přijmout. ♥️ 🐦 Pokud v nás naše emoce vyvolávají fyzický diskomfort, postarejme se o naše tělo… Jakkoli, ale aby mu bylo fajn. ♥️ 🐦 Pokud máme pocit, že se nedokážeme „ozvat“ a ze situace odejdeme (tak, jako už tolikrát), dovolme si alespoň vyjádřit slovy svoje potřeby někde v ústraní, neviděni, neslyšeni jinými. Ale dost nahlas, aby to slyšely naše uši. ♥️ Najděme rovnováhu v tom, že přijmeme divokost pomyslných misek vah, které se v dubnu rozkmitají více, než obvykle… 😇 Že zůstaneme v důvěře, že v konečném „součtu“ je vše vyvážené. 🙏 Moje milé a milí, přeji vám, aby aprílové počasí, aprílové emoce a aprílové zážitky a situace odnesly to, co odnést mají a posílily to, co si potřebujeme ponechat…. 😇 S láskou, Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Mezigenerační komunikace, Vzdělávání hravě —

Roztančená ústa

2.1.2019

  Dnešní téma, které vám zde představím a nabídnu vlastní vhled, patří do kategorie běžných starostí. Zoubky, zuby, chrup… Co dentista, to jiný názor. Co rodič, to jiný názor. Co prarodič, to jiný názor. A pak se v tom, milé maminky a tatínkové vyznejte… Na začátek bohužel nezbývá než si ujasnit, že finální VOLBA zůstane vždy a jen na vás. Že nikomu nelze vlastní zodpovědnost přenechat, protože jen vy, znáte odpověď, proč jste zoubky svému dítěti trhat nechali či nenechali. Můžeme se pokusit toto rozhodnutí klidně na někoho „hodit“, ale pravdou zůstane, že v konečném zůčtování vše zůstane jen v našem „účetnictví“, a že my se s naší volbou budeme, narozdíl od toho, na koho jsme to třeba přehodili, ráno budit a večer usínat… Takže navrhuji: výmluvy stranou a nalít si čistého vína. ;o) Jak všichni víme, dětství je v ČR datováno narozením až do dovršení plnoletosti, což je 18 let. V mnohých zemím dokonce 21 let. V průběhu tohoto vývoje přibíráme, jako individualita přicházející na svět, postupně různé kompetence a dovednosti. Není to tak, jak je mnohdy vnímáno, že pokud umí dítě nějakou dovednost (např. mluvit), že má stejné pochopení a schopnost vyjádření jako dospělý jedinec. Jen my, dospělci, si to tak často nastavíme a na děti pak překlápíme nároky, jichž nejsou mentálně a fyzicky schopny. Na VŠE mají totiž 18 let… Ne jinak, je to v případě zoubků a zubů. To, že dítěti narostou zoubky a následně stálé zuby neznamená, že mají konečnou fixní podobu, a že mají v 9 letech vykazovat „kvality“ (nastavené společností, jak jinak, jako být rovné, bílé,…) jako v dospělosti. Je to proces, který spontánně a evolučně reaguje na to, jak se čelist celých 18 let vyvíjí. Jsme individuality, tudíž někdo je dříve, někdo později. Je to jako např. s menstruací u dívek. Jedna začne v 9 letech, jiná v 16. Nic není špatně, pokud důvěřujeme tělu dítěte a nechceme proces z pohledu nastavených tabulek kontrolovat… Představte si čelist jako embryo. Ve třetím měsíci má funkční všechny orgány. Tříměsíční plod funguje uvnitř matčina těla jako samostatná jednotka, podporována výživou ze strany matky. Ale funkčně je budoucí pozemšťan hotový… Jen potřebuje vše „doladit“, aby přežil. Ještě dalších 6 měsíců má děťátko na to, aby reagovalo na své potřeby dalšího zrání a vývoje. Tu se mu zavřou víčka, aby mohly oči dokončit svůj vývoj, tam zpomalí růst, aby se mohly dotvořit procesy na vnitřním dozrávání. Pokud byste v daný okamžik udělali závěr, možná byste řekli, že bude dítě nevidomé nebo liliput. Ale z pohledu celého procesu se jedná jen o dočasnou fázi, která je pro dokončení daného úkolu absolutně potřebná. Tudíž hodnotit stav zoubků a čelisti v průběhu jejich osmnáctiletého vývoje je minimálně zavádějící… Je tedy v pořádku, že se stav úst v průběhu celého dětství mění. Pokud byste fotili zoubky svého dítěte v průběhu dětství, tak jako třeba my, zjistili byste, že pokud byste měli vždy v okamžiku, kdy chrup vykazoval odchylky od normálu, reagovat třeba vytrhnutím, dítěti by nejspíš nezůstal v puse žádný zoubek. A taky, že za každá rovnátka, která byste v daném okamžiku nutně „museli“ nasadit, byste si užili parádní rodinnou dovolenou v exotickém ráji. Dodnes si pamatuji panický výraz naší paní zubařky, když ji syn v sedmi letech odprezentoval dvě řady zubů jako žralok! :o) A podruhé, když se podívala do mých očí, kde našla odhodlaný výraz matky, který doprovázel větu: „trhat nebudeme, paní zubařko!“ Naštěstí máme skvělou paní zubařku, a tak respektovala mé rozhodnutí, bez ohledu na svůj vnitřní, nejspíš nesouhlasný, postoj. Je v pořádku, že v průběhu celého vývoje chrupu děti mají neustále roztančená ústa. Tedy postavení, velikost, rytmus výměny, způsob vypadávání a dorůstání, to vše se neustále mění…. Nedá mně to nezmínit, že ani v době mého dětství a už vůbec v dětství mých rodičů a prarodičů, nebyla rovnátka masovým šílenstvím, a přesto měli nakonec v dospělosti velmi často rovné a zdravé zuby. Nebo naopak se trhalo a rovnátkovalo, ve jménu ukázkového chrupu a výsledek se jaksi nedostavil. Třeba jako u mého může… A víte co? Je to to první, co mě před čtyřiadvaceti lety na něm zaujalo. ;o) Snad mně zmínku o sobě, stejně jako mnou milovanou doprovodnou fotku, odpustí. Nyní pokročíme dále a nalijeme si toho slíbeného, čistého vína. Začneme pěkně od vysněného stavu. Rovné, ukázkově vyrovnané zuby. Nalívám první deci: proč to vnímám jako důležité? Jak jsem už napsala, být zodpovědný znamená přiznat si vlastní odpověď. Svoji vlastní! Druhé deci: co by se stalo (co by přineslo), pakliže by moje dítě tento ukázkový chrup nemělo? Třetí deci: ztratí dle mého mínění jako člověk své kvality, když bude mít nevyrovnané zuby? Čtvrté deci: budu ho méně milovat? Uf…. Už se motá hlava? Nedivím se… běžte se projít a dovolte si, bez hodnocení a soudu, nechat tyto otázky projít hlavou a dovolte si na ně upřímně si odpovědět. Nikdo vás neslyší, nikdo nevidí. A před sebou tajnosti mít nemusíme… Není důležité, proč ten či onen názor zastáváme. Důležité je, jestli s ním jsme upřímně v souladu. Dostáváme se nakonec dnešní „tanečně-gastronomické“ párty. Jestli jste čekali výsledné resumé, tak vás zklamu. Nerada, ale přesto. Jak jsem již uvedla, je to jen a jen vaše „účetnictví“ a i kdybyste si najali toho nejlepšího auditora, stejně to zůstane na vás. Mohu vám jen nabídnout inspiraci se na chvíli zastavit, popřemýšlet v souvislosti s vývojem zubů vašeho dítěte nad největšími strašáky (asi vás nepřekvapí, že velká většina bude z vašich vlastních životů, v podobě výroků vašich rodičů, prarodičů, zubařů…) a najít pro vás takové řešení, se kterým budete vy, jakožto rodič, v úplném souladu, a to dokonce bez ohledu na všechny dobré rady a zkušenosti těch druhých… ;o) U řešení trhat či netrhat, rovnátka či nerovnátka zůstane vyslovení ANO či NE jen na VÁS. Takže jediné resumé DNEŠNÍHO ZAMYŠLENÍ je, pokud si přejete pro vaše děti, aby životem protančily, dovolte sobě dát jim takový prostor pro vlastní styl, který vám dopřán nebyl… ;o) Mějte krásný roztančený rok a pokud by vás propojení zoubků na naše vnitřní orgány a dokonce mentální… Read More Roztančená ústa