Dnešní téma, které vám zde představím a nabídnu vlastní vhled, patří do kategorie běžných starostí. Zoubky, zuby, chrup… Co dentista, to jiný názor. Co rodič, to jiný názor. Co prarodič, to jiný názor. A pak se v tom, milé maminky a tatínkové vyznejte… Na začátek bohužel nezbývá než si ujasnit, že finální VOLBA zůstane vždy a jen na vás. Že nikomu nelze vlastní zodpovědnost přenechat, protože jen vy, znáte odpověď, proč jste zoubky svému dítěti trhat nechali či nenechali. Můžeme se pokusit toto rozhodnutí klidně na někoho „hodit“, ale pravdou zůstane, že v konečném zůčtování vše zůstane jen v našem „účetnictví“, a že my se s naší volbou budeme, narozdíl od toho, na koho jsme to třeba přehodili, ráno budit a večer usínat… Takže navrhuji: výmluvy stranou a nalít si čistého vína. ;o) Jak všichni víme, dětství je v ČR datováno narozením až do dovršení plnoletosti, což je 18 let. V mnohých zemím dokonce 21 let. V průběhu tohoto vývoje přibíráme, jako individualita přicházející na svět, postupně různé kompetence a dovednosti. Není to tak, jak je mnohdy vnímáno, že pokud umí dítě nějakou dovednost (např. mluvit), že má stejné pochopení a schopnost vyjádření jako dospělý jedinec. Jen my, dospělci, si to tak často nastavíme a na děti pak překlápíme nároky, jichž nejsou mentálně a fyzicky schopny. Na VŠE mají totiž 18 let… Ne jinak, je to v případě zoubků a zubů. To, že dítěti narostou zoubky a následně stálé zuby neznamená, že mají konečnou fixní podobu, a že mají v 9 letech vykazovat „kvality“ (nastavené společností, jak jinak, jako být rovné, bílé,…) jako v dospělosti. Je to proces, který spontánně a evolučně reaguje na to, jak se čelist celých 18 let vyvíjí. Jsme individuality, tudíž někdo je dříve, někdo později. Je to jako např. s menstruací u dívek. Jedna začne v 9 letech, jiná v 16. Nic není špatně, pokud důvěřujeme tělu dítěte a nechceme proces z pohledu nastavených tabulek kontrolovat… Představte si čelist jako embryo. Ve třetím měsíci má funkční všechny orgány. Tříměsíční plod funguje uvnitř matčina těla jako samostatná jednotka, podporována výživou ze strany matky. Ale funkčně je budoucí pozemšťan hotový… Jen potřebuje vše „doladit“, aby přežil. Ještě dalších 6 měsíců má děťátko na to, aby reagovalo na své potřeby dalšího zrání a vývoje. Tu se mu zavřou víčka, aby mohly oči dokončit svůj vývoj, tam zpomalí růst, aby se mohly dotvořit procesy na vnitřním dozrávání. Pokud byste v daný okamžik udělali závěr, možná byste řekli, že bude dítě nevidomé nebo liliput. Ale z pohledu celého procesu se jedná jen o dočasnou fázi, která je pro dokončení daného úkolu absolutně potřebná. Tudíž hodnotit stav zoubků a čelisti v průběhu jejich osmnáctiletého vývoje je minimálně zavádějící… Je tedy v pořádku, že se stav úst v průběhu celého dětství mění. Pokud byste fotili zoubky svého dítěte v průběhu dětství, tak jako třeba my, zjistili byste, že pokud byste měli vždy v okamžiku, kdy chrup vykazoval odchylky od normálu, reagovat třeba vytrhnutím, dítěti by nejspíš nezůstal v puse žádný zoubek. A taky, že za každá rovnátka, která byste v daném okamžiku nutně „museli“ nasadit, byste si užili parádní rodinnou dovolenou v exotickém ráji. Dodnes si pamatuji panický výraz naší paní zubařky, když ji syn v sedmi letech odprezentoval dvě řady zubů jako žralok! :o) A podruhé, když se podívala do mých očí, kde našla odhodlaný výraz matky, který doprovázel větu: „trhat nebudeme, paní zubařko!“ Naštěstí máme skvělou paní zubařku, a tak respektovala mé rozhodnutí, bez ohledu na svůj vnitřní, nejspíš nesouhlasný, postoj. Je v pořádku, že v průběhu celého vývoje chrupu děti mají neustále roztančená ústa. Tedy postavení, velikost, rytmus výměny, způsob vypadávání a dorůstání, to vše se neustále mění…. Nedá mně to nezmínit, že ani v době mého dětství a už vůbec v dětství mých rodičů a prarodičů, nebyla rovnátka masovým šílenstvím, a přesto měli nakonec v dospělosti velmi často rovné a zdravé zuby. Nebo naopak se trhalo a rovnátkovalo, ve jménu ukázkového chrupu a výsledek se jaksi nedostavil. Třeba jako u mého může… A víte co? Je to to první, co mě před čtyřiadvaceti lety na něm zaujalo. ;o) Snad mně zmínku o sobě, stejně jako mnou milovanou doprovodnou fotku, odpustí. Nyní pokročíme dále a nalijeme si toho slíbeného, čistého vína. Začneme pěkně od vysněného stavu. Rovné, ukázkově vyrovnané zuby. Nalívám první deci: proč to vnímám jako důležité? Jak jsem už napsala, být zodpovědný znamená přiznat si vlastní odpověď. Svoji vlastní! Druhé deci: co by se stalo (co by přineslo), pakliže by moje dítě tento ukázkový chrup nemělo? Třetí deci: ztratí dle mého mínění jako člověk své kvality, když bude mít nevyrovnané zuby? Čtvrté deci: budu ho méně milovat? Uf…. Už se motá hlava? Nedivím se… běžte se projít a dovolte si, bez hodnocení a soudu, nechat tyto otázky projít hlavou a dovolte si na ně upřímně si odpovědět. Nikdo vás neslyší, nikdo nevidí. A před sebou tajnosti mít nemusíme… Není důležité, proč ten či onen názor zastáváme. Důležité je, jestli s ním jsme upřímně v souladu. Dostáváme se nakonec dnešní „tanečně-gastronomické“ párty. Jestli jste čekali výsledné resumé, tak vás zklamu. Nerada, ale přesto. Jak jsem již uvedla, je to jen a jen vaše „účetnictví“ a i kdybyste si najali toho nejlepšího auditora, stejně to zůstane na vás. Mohu vám jen nabídnout inspiraci se na chvíli zastavit, popřemýšlet v souvislosti s vývojem zubů vašeho dítěte nad největšími strašáky (asi vás nepřekvapí, že velká většina bude z vašich vlastních životů, v podobě výroků vašich rodičů, prarodičů, zubařů…) a najít pro vás takové řešení, se kterým budete vy, jakožto rodič, v úplném souladu, a to dokonce bez ohledu na všechny dobré rady a zkušenosti těch druhých… ;o) U řešení trhat či netrhat, rovnátka či nerovnátka zůstane vyslovení ANO či NE jen na VÁS. Takže jediné resumé DNEŠNÍHO ZAMYŠLENÍ je, pokud si přejete pro vaše děti, aby životem protančily, dovolte sobě dát jim takový prostor pro vlastní styl, který vám dopřán nebyl… ;o) Mějte krásný roztančený rok a pokud by vás propojení zoubků na naše vnitřní orgány a dokonce mentální… Read More Roztančená ústa
