Srpnová meditace nás povede do větší stability v nestabilních časech. Do většího uvolnění v napětí. A také do větších nadhledů v našich bolavých tématech. Tvořila jsem ji se záměrem přinést vám do života více lehkosti, uvolnění a důvěry ve věci příští. Odvahy nekapitulovat a i s určitými riziky konat dle svého srdce. Nechť vám slouží… 💖 Najdete ji za poplatek zde nebo formou předplatného na Pickey.
V měsíci srpnu budeme mít mnoho příležitostí vnímat situace, ve kterých jsme dříve měli (nebo možná ještě máme) černobílé vidění. Situace, ve kterých reagujeme naučeným způsobem, na základě systémů přesvědčení, které jsme o sobě, o druhých nebo o světe získali a přijali. Obvykle proto, abychom se obrnili proti všem zraněním, bolístkám, zradám i nelaskavým jednáním. Ale i přesto, jak moc a jak dlouho nám sloužili, můžeme mít pocit, že už nám s nimi není dobře. Dostat se ke všem hlubokým zraněním však nebývá snadné, protože bývají schovány hluboko pod slupkou. Mnohdy jsme se naučili schovat se za pomyslné brnění, abychom vypadali statečně a silně. Abychom nebyli vnímání jako někdo slabý, nedostatečný. Abychom byli pro ostatní milovatelnými… protože ti, kdo bývají silní jsou těmi, kterým se dostává ocenění, uznání, přijetí i lásky. A tohle byly vzorce, ve kterých jsme často vyrostli. Srpen právě tyto vzorce bude vytahovat skrze situace, ve kterých půjde o naší sílu. Ať už tu mentální nebo tu fyzickou. Případně i tu emocionální. Což dříve mohlo znamenat nenechat se dostat do slabosti, do emocí a už vůbec ne do jejich projevu. Časy se mění… Máme tady rok citlivosti a naladění se na svoji esenci, a tak přichází také čas na pravdu. Na opravdovost. Na autenticitu… na to, být se sebou v jednotě, aniž bychom se v mnoha situacích cítili oddělení od svého hlubokého Já. Srpen bude skrze cesty do emočních situacích podporovat nalezení naší vnitřní hluboké rovnováhy, jednoty… naší monády, ve které všechno obsahuje vše a nic není od ničeho odpojené. Kde je zranění součástí léčení a léčení součástí zranění. Ve které porozumíme cyklu vzájemného ovlivňování a obohacování, aniž bychom měli potřebu vynášet soudy na tím, co je dobré a co zlé. Co je správné a co špatné. Abychom tuto rovnováhu mohli nalézt, abychom porozuměli tomu, co nás zraňuje a co naopak léčí, bude potřeba, abychom s tím byli ve spojení. Abychom to žili. Aby tyto nové vzorce, nové zkušenosti vyplynuly z toho, že to zkusíme… že zariskujeme ve jménu nového poznání a dovolíme se, možná po opravdu dlouhé době, nechat se dovést do hlubin svého Já až ke svým vlastním a přirozeným emocím. Nahlídnout na své obavy a strachy. To proto, abychom uviděli, které jsou ještě opravdu platné a pro nás prospěšné, a které jsme jen podědili, ale už je ve skutečnosti nepotřebujeme…. a tak je čas je odložit. Měsíc srpen bude vyžadovat naši sílu, ale nikoliv tu vnější. Tu naučenou a natrénovanou. Ale tu vnitřní, která není vidět, a za kterou obvykle nedostáváme bezprostřední ocenění, protože je schována. Tu, o kterou se můžeme doopravdy opřít, když naše emoce vyplaví pocit melancholie, odpojení se od své esence nebo pocity nedostatečnosti a nedocenění. Naši vnitřní pravdu, bez ohledu na to, v jaké rodině, společnosti či době jsme vyrostli. Jaké jsme měli rodinné podmínky nebo rodiče. Tu pravdu, která na nás „křičí“ od počátku a jen jsme ji možná neslyšeli a nebo jsme měli strach ji slyšet, protože by to bylo příliš nebezpečné a riskatní. Většina z nás už dlouho v takových podmínkách nebydlí, nežije… už dávno nám není diktováno, co můžeme a co nemůžeme, a přesto žijeme ve stereotypech a vzorcích, které z toho vychází. Tak je načase, v tempu a vibracích měsíce srpna, chopit se příležitosti a posvítit si na to, kdo jsme my jako unikátní a jedinečná bytost. Jako bytost zahrnující své mužské i ženské předky. Jako bytost obsahující jak energii muže, tak i ženy. Jsme dokonalými a úplnými už ze své podstaty a jediné rozdělení pramení z našeho systému přesvědčení. A protože je jenom a jenom náš, nikdo jiný to za nás „nespraví“. Pojďme se tedy vydat na srpnovou cestu plnou protipólů, které však budou vyplavovat naše opravdové emoce, naše opravdové pravdy i zranění bez nutnosti kohokoliv obviňovat či soudit. S vědomím, že jsme si na nějaké úrovni přesně tuto cestu vybrali a můžeme důvěřovat naší duši, že přesně ví, co dělá. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… protože ať chceme či nechceme na počátku cesty každého z nás byla láska. Mohla mít mnohé podoby, přesto to byla láska. Příběhy zrození nebo ještě spíše početí jsou nesmírně zajímavé a rozmanité. Někdo se rozhodl být rodičem pro lásku k druhému, někdo pro lásku k rodičům, další pro lásku k sobě a i když to tak nevypadá, vždy ji tam nakonec najdeme. Jen se ta pravda málokdy nachází na povrchu. Ty největší poklady se skrývají v truchlicích, v jeskyních, hluboko pod povrchem. Vždyť o tom jsou všechny pohádky, které slýcháváme už od dětství. Najít odvahu, postavit se vlastnímu strachu a objevit to nejcennější, za co stálo nakonec bojovat. A proto přichází srpen. Aby otevřel poklady v našich srdcích i za cenu, že nás to na chvíli dostane z rovnováhy. Že to na chvíli rozvibruje naše emoce. Že možná budeme mít na chvíli pocit, že selháváme… ale věřte, že nakonec získáme ten největší dar v podobě své opravdové vnitřní síly. Vždyť i ta truhlice plná pokladů obsahuje diamanty. Kameny, které jsou nejtvrdšími, ale zároveň i nejkřehčími… a v tom je jejich největší krása. Možná i proto jsou nazývány slzami bohů. Tak pojďme zářit jako diamanty a cítit se dokonalými i v situacích, kdy pláčeme a jsme zraněnými, milí a milé. 💖 Eliška
Srpen nám bude přinášet situace a výzvy, u kterých můžeme mít pocit, že jsou ode zdi ke zdi. Ať už tak budeme konat my nebo ti druzí. Může to být tak extrémní, že už to hlava a mysl nebudou stíhat a raději se přepnou do módu „off line“. Pocit odpojení, odloučení a melancholie pak bude přirozeným vyústěním situace. Jak z toho ven a co vše se kolem nás ještě bude dít? To jsou informace, které vám přinese tento podcast. Poslechnout si ho můžete za poplatek zde nebo v rámci předplatného, také na Pickey.
Obavy a strachy jsou přirozeným mechanismem, který nás má chránit. Je to ten mechanismus, který určuje, jestli ztuhneme nebo začneme utíkat. Jestli se bude vyplavovat stresový hormon kortizol či adrenalin… V takových situacích se nám mnohdy nedostává ani pocitu důvěry, o který bychom se mohli opřít, ani jasného myšlení, které by nám dokázalo vše srozumitelně vysvětlit. Bývá to taková past, ze které hledáme cestu ven jen opravdu těžko. Navíc, v jako každé pasti, nastupují v zápětí pocity zoufalství, bezmoci či kapitulace. Znáte to v nějakých situacích? Potkáváte se s tím? Jsem si téměř jistá, že je to téma každého z nás. Jen to máme každý v trochu jiných kulisách. V dnešním krátkém inspirativním zamyšlení se chci dotknout obav, tedy tam, kde máme nedostatek důvěry, že se věci vyvinou podle našich přání. Tam, kde nastupuje nespokojenost a možná i hněv, protože se „to“ neposouvá tak rychle a efektivně, jak potřebujeme a my pochybujeme nad tím, jestli se to vůbec podaří. Často tyto situace souvisí s někým druhým, kdo je v daný okamžik do tématu zapojený či zúčastněný, a tak si můžeme připadat ponecháni na holičkách. A velmi často je s tím spojený pocit, že vlastně nemáme možnost volby, což může o to více prohlubovat roli oběti, ke které tíhneme v určitých situacích každý. Co ale s tím? Jak z toho ven? Je jasné, že druhého nikdy nedonutíme k tomu, co doopravdy a ze srdce nechce. Obzvláště, pokud je jeho srdce pevně ve své víře. Už to zkusili na Ježíše, Jana Husa, Miladu Horákovou a jiné, a tak je výsledek všeobecně známý. Kde je síla srdce, není jiná síla, která by ji převálcovala. Tudíž bojovat s druhým, který to má nastaveno jinak, je Don Quijotská práce bez valného výsledku. A je celkem nepodstatné, proč to ten druhý takto má, či chce… je to jeho svaté právo vnímat věci podle svého „těsta“. My máme naopak svaté právo být kvůli tomu naštvaní, vzteklí, zranění, ukřivnění, uražení či cokoliv jiného, co se nám z emočního pole vyplaví. Vše je v pořádku a emoce jsou palive pro pohyb „vpřed“, tedy ke změně. Vše je v pořádku a přesto je nám v tom mizerně. Tááákže, co s tím, Eliško? Úplně slyším vaše hlasy a jsem za ně ráda. Nejsem spasitelkou, tak vám neřeknu, co s tím. Ale řeknu vám, jak si pomoci, aby nám v tom bylo alespoň lépe. A cestou, jak z těchto pocitů ven, leží a stojí v sebedůvěře a v důvěře. Že i když to teď vypadá, jak to vypadá, že to dopadne dobře… Lehce se řekno, těžko se dělá, je obvyklá dobrá připomínka, kterou slýchávám. Tak nabízím řešení „lehce se řekne, lehce se dělá.“ Souhlasíte? Ať už se situace týká kohokoliv a čehokoliv, vzpomeňme si na dětství. Vlastní nebo našich dětí… učili jsme se chodit. Stoupli jsme si a spadli a opět jsme se vyškrábali nahoru a opět spadli. Mnohokrát to bylo s boulí, ale vnitřní síla i podprahová důvěra nás vedly dál s pevným přesvědčením, že to jednou zvládneme. A tak jsme tuto výzvu opakovali tak dlouho, až jsme jednoho dne stáli na vlastních nohou. Vybavte si právě teď ten pocit vítězství bez ohledu na to, před jak dlouhou dobou k tomu došlo. Dejte tomu právě teď trochu své pozornosti a zvnitřnění. Od tohoto okamžiku nebylo důležité jak dlouho to trvalo a kolik to stálo sil a bebínek. Platila jen ta síla, která tryskala z našich hlubin.. hrdost, sebedůvěra, sebepřijetí, sebeláska. Pouze toto zůstalo…. Vraťme se nyní k našemu aktuálnímu tématu. Co kdybychom i tady dovolili přijmout myšlenku, že se to jednou podaří. Že se to stane, a že do té doby nemusíme vynášet soudy. Ani nad sebou, ani nad druhými. Že je to proces, který zraje zevnitř a nikdo z venku nedokáže říct, jak dlouho to bude trvat. Jak bychom se potom v té situaci cítili? Měli bychom více pokory? Více klidu? Více uvolnění? „Nadýchněte“ teď do sebe ten pocit, jaké by to bylo. Pokud ho cítíte, cítíte také ten ústup tlaku na sebe i druhé. A kde není tlak není protitlak. Kde není vzdor není odpor… jen přijetí. A přijetí přináší akceptaci, klid a mír. A já vím, že jednou se k tomu i jako lidské společenství dostaneme… tak jednou, moji milí. 💖 A do té doby se těším na vaše komentáře i sdílení. 😇 Eliška Foto: Lisa Runnels / Pixabay
V červenci budeme ještě více princeznami a princi, než v předchozích měsících. Naše citlivost bude v rámci letošního roku opravdu mimořádná a možná budeme sami překvapeni, co cítíme a z jakých hloubek to vystupuje. Ať už se budeme bavit o hloubce paměti nebo o hloubce paměti srdce. Ať už bychom se dotkli hloubky paměti duše a její pradávné volání nebo zcela racionálně nyní v našem stávajícím životě. A tak jako jsme v červnu ještě zapojovali mysl, budeme v červenci mít za úkol primárně naslouchat skrze naše pocity. 🥰 Tak ještě, než vám k měsíci červenci v rámci měsíční kuchařky povím více, buďte posluchači hudebního koncertu, nechejte všechny tóny kolem sebe znít a když se vám nebudou líbit, nechtějte vběhnout hned na pódium a dirigovat to za pana dirigenta. Ten totiž přesně ví, co dělá a proč hraje zrovna tak, jak hraje. 😊 Taková malá lekce pokory… 🙈 Proto, když přijde rozladění v podobě strachů a úzkostí, udělejme vše pro to, abychom našli rezonance, které nás v daný okamžik umí naladit a pohladit. Ať už je to cokoliv… 😇 Krásný červenec, milí! 💖 Eliška Pokud chcete zůstat v kontaktu s mým obsahem, neváhejte se přihlásit k bezplatnému odběru. 😇
Když bychom si v červnu dovolili poodstoupit ze své role a dívali se na sebe očima někoho druhého, možná bychom došli k momentu, kdy bychom si chtěli položit otázku, proč vlastně toto chci? A proč zrovna takhle? A proč by to prostě nemohlo být jinak? Vždyť nejde o život… A proč to chtějí zrovna takto druzí? Proč trvají na svém postoji? Proč nechtějí slyšet a respektovat můj pohled? No, „pročovatět“ bychom mohli až do nekonečna, nicméně můžeme toto evoluční slovo („klíč“ – protože když padne, je čas na změnu 😉) využít ku svému prospěchu. A to pomocí otázky: „Proč si nedovolím nechat názor, postoj, mínění tomu druhému, nevezmu si jen to, co vnímám jako užitečné a rezonuje s mým srdcem a neudělám to, co je v souladu s moji myslí?“ Po této otázce se objeví mnoho vnitřních pocitů, které často pramení z dob, kdy byla evoluce našim hlavním tématem, z raného dětství. Kdy jsme chca nechca museli dodržovat pravidla druhých, abychom byli milováni, přijimáni, v rovnosti. Ale většina z nás už doma dlouho nebydlí, a přesto je poslušna pravidlům, která se už mezitím tolikrát obměnila. Mnohdy sloužíme něčemu, co už je dávno „prošlé“… A i kdyby se měl někdo zlobit, tak emoce jsou vždy léčivé a uvolní to, co uvolněno má být. I když to mnohdy s námi nakonec vůbec nesouvisí. Takové „Člověče, nezlob se“. Přesto, že nás někdy naštve, že nás jiný už zase vyhodil, stejně chceme hrát dál… a o tom život je. Měl by bavit, bez ohledu na to, kdo koho kolikrát vyšoupne. 😍 Tak vás chci inspirovat, moji milí, abychom využili červnovou energii změn k tomu, abychom „porušili“ pradávné a nefunkční pravidla, ve kterých nám už možná leta není dobře a evolučně je upravili tak, abychom s nimi byli v rovnosti. Klidně jenom jedno, ale důležité je konat. Přemýšlení evoluci nedělá… 😃 A já se budu těšit na vaše komenty, kde se vám to už daří, kde potřebujete ještě trochu dorůst do vlastní síly a kde už to voní novými pravidly. Eliška
Vyrostli jsme v dobách, kdy byla posilňována naše odvaha tím, že máme překonávat sami sebe a srdnatě se vydávat na pospas i situacím, které jsme vnímali jako nelaskavé. Ve kterých nebyl prostor pro naše hluboké city a pocity. Naučili jsme se naslouchat přáním a očekáváním druhých i tam, kde jsme jasně vnímali ohrožení, které s námi hovořilo skrze strachy a pochybnosti. Přesto jsme mnohdy konali, protože, co by řekli ti druzí… a místo laskavosti k sobě, se dostavoval hněv na ty druhé. A nakonec i na sebe. Doby se změnily a nyní je to jenom na nás, jestli si dovolíme naše city a pocity vnímat citlivě a autenticky, jestli je přijmeme jako hodnotné a s cennou vypovídající hodnotou. Protože pokud to takto dovolíme, budeme velmi brzy vědět, jako hodnotu i cenu pro sebe máme. A pak budeme přesně vědět, co chceme dál… A mezitím si dopřejme bezpečí a ochranu přesně tak, jak potřebujeme. Dopřejme si čas, který potřebujeme. Dopřejme si vlídnost sami k sobě a už nedovolme, abychom riskovali pro osobní zájem či názor druhých. V jakémkoliv tématu. Protože právě toto je projev sebedůvěry. Že důvěřuju, že až budu vědět jak dál a budu mít dostatek sil, tak to prostě udělám. Dovolme si, očistit se od starých vzorců a systémů přesvědčení a přivonět si k modelům a vzorcům chování, které jsou k nám laskavé a laskající. Život s nimi je totiž o hodně radostnější… 😊 Klidně si vezměme na pomoc a podporu i nějaké pečující a voňavé vykuřovadlo, třeba směs Důvěra nebo Bezpečí z Očistných vůní. Krásný konec května, měsíce lásky. Třeba i té sám/sama k sobě! 💖 Eliška
S Terezkou Kramerovou jsme si daly „digitální rande“, abychom si popovídaly o dnešních náctiletých… no, téma je to výživné a náročné, a ač nám nemusí mnohé úplně vonět, je fajn si o tom alespoň poslechnout. Tak si hodinový rozhovor užijte a já se budu těšit na vaše zpětné vazby. 😊
Rozhovor na portále Příznaky transformace je sice z roku 2021, ale pro modely chování to není důležité. V tomto videu se můžete, i přes mnohé technické problémy, seznámit s moji prací týkající se právě modelů chování v souvislosti s čísly. Vše, co ve videu zazní, je součástí tohoto digitálního vzdělávacího kurzu, v rámci kterého vás učím s technikou i informacemi pracovat. Získáváte tak nástroj na celý život a všechny vztahy… a to se hodí. 🙂
Už dlouhou dobu hledám formát, skrze který by mohli mnozí najít laskavý, přátelský a bezpečný prostor pro nové informace, inspirace i podporu, aniž by se museli či chtěli objednávat na sezení v rámci terapie. Pro ty, kteří si chtějí dané téma jen více zvědomit, a pak v klidu a ve svém tempu, vybaveni novými poznáními rozhodnout, co dál… Ve spolupráci s kavárnou Piknik, která se nachází v Moravanech (kousíček za OC Futurum v Brně) se proto rozjíždí nový projekt – cyklus besed na různá témata. Ta, ač se budou měnit, budou mít vždy něco společné. Kavárna bude uzavřena jen pro nás. Připravena bude nejen skvělá káva, vynikající vínko nebo naprosto luxusní dezerty a kanapky. Počet účastníků bude maximálně 20, pro pocit určité intimity. Můžete jen poslouchat nebo se i ptát nebo klidně i diskutovat. Vše je v pořádku a nikdo na vás nebude mít žádná očekávání. Právě kvůli zaručené intimitě nebude beseda nahrávána, nebude tedy možné dokoupit záznam tak, jako u jiných webinářů či seminářů. Besedy se konají v podvečerním čase od 18:00 do 20:00 hodin (tak, aby byl čas pro pracující dostupný). Ne vždy se mně však daří konec dodržet, počítejte proto raději s delší dobou, třeba kvůli hlídání… 😉 Informací bývá mnoho, proto si nezapomeňte vzít s sebou blok a něco na psaní. O ostatní se postarám já. 😊 S ohledem na omezený počet míst, je vždy nutné si předem zakoupit své místo, skrze tento registrační formulář. ZÁROVEŇ ZDE NAJDETE DALŠÍ PLÁNOVANÁ TÉMATA. Budu se tedy těšit s dvaceti z vás na viděnou a mějte krásné dny, Eliška