Rubrika: Blog

Mé vhledy k různým situacím…

— Blog, Férová výchova, Upgradované děti —

Škola a teens

5.4.2023

Nárůst témat duševního zdraví především u teenagerů je až děsivý… * úzkosti * deprese * sebepoškozování * sklony k sebevraždám * panické ataky * a další zdravotní problémy, které mnohdy klasická medicína s duševním zdravím bohužel nespojuje. Jako terapeutka mám v péči mnoho náctiletých a téměř všechny stavy jsou propojeny na školství (napsala bych prozatím všechny, ale chápu, že by to pro někoho bylo příliš). To neznamená, že daná škola, daný učitel nebo daný kolektiv je špatný, nekompetentní, asociální či nepřátelský, ale toxicita mnohých školních ústavů a organizací, potažmo některých edukativních odborníků (rozuměj pedagog) je velmi alarmující. A o tom chci dneska psát. Neznamená to, že nemám pochopení pro míru stresového zatížení učitelů v terénu, ani pro pocit zneužití v souvislosti s odměnami, ale že jsou hranice, za které nelze danou situaci nechat zajít a je nepřijatelná. NIKDY! A ve které je třeba se chopit jako rodič iniciativy. Protože v takový moment děláme vědomou volbu, jestli „zařízneme“ své dítě ve jménu strachového modelu chování, že se to obrátí proti němu, že bude mít špatnou pověst, že je na prémiové škole a mohli by ho vyhodit, aj. nebo se za něj postavíme. Různými způsoby, kterých jsme zrovna schopni, ale postavíme. A toto je dobré si zvědomit, aby nás to jednou nedohnalo… Lehce se říká, hůře se dělá, si možná pomyslíte. Máte pravdu, není jednoduché v sobě probudit lvici a začít bránit tam, kde jsme se to sami pro sebe nenaučili. Ale dítě je tou nejlepší motivací. Tak to vezmeme popořádku, ať mnohému lépe porozumíme. Generace rodičů v 1. polovině minulého století přistupovala ke školním tématům obvykle ve stylu „Obecná škola“. Kdo neviděl, doporučuji zhlédnout. Takto byli vychovávána generace dnešních prarodičů a prararodičů. Dítě mělo téměř nulovou šanci se k čemukoliv vyjádřit a tresty za hodnocení učitele byly přísné a mnohdy až brutální. Generace rodičů v 2. polovině minulého století už měla o trošku více pochopení, ale platilo pravidlo “ Drž hu*u a krok a hlavně nic neříkej. Mysli si, co chceš.“ Takto prošla vybudováním si vztahu ke škole generace rodičů narozených v 70´a 80´. Není třeba se zlobit. Doba nedávala prostor ke svobodnému vyjadřování, a pokud k němu docházelo, tak to bylo velmi riskantní pro všechny zúčastněné. Byl to ten nejbezpečnější způsob, jakým mohli rodiče provést své děti vzděláváním okleštěným komunistickým režimem a s tím spojenou nesvobodou (nejen slova). Generace rodičů z období milénia už dostala najevo, že se mohou začít ozývat, ale modely chování v rodinách a paradigmata ve společnosti, související se školou, jsou tak silná, že se ne každé rodině daří to změnit. Přesto ale začalo již docházet ke změnám, v rámci kterých jsou ale tyto děti a rodiny mnohdy hodnoceny jako problémové, děti rozmazlené a rodiče lhostejní. Nelze házet všechny učitele, školy a organizace do jednoho pytle. To je potřeb říci! Protože je spoustu škol, kde to funguje a je všem dobře. Přesto se může dít, že zrovna vaše dítě chodí někam, kde je klima školy toxické. Co to znamená? Dítě v ní necítí: * bezpečí * podporu * laskavost * respekt * svobodně Naopak se v ní cítí: * ponižováno * nerespektováno * ignorováno * v ohrožení * v nesvobodě Sami si můžeme odpovědět, s jakým typem školy souvisí výše uvedené duševní problémy. Ostatně totéž lze převést na zaměstnaneckou situaci. Za hranicí nejen slušnosti, ale především profesní korektnosti a kompetentnosti jsou narážky či poznámky učitelů / učitelek na: * VÁHU DÍTĚTE * VZHLED DÍTĚTE * ŘEČ TĚLA DÍTĚTE ( fyzické vyjadřování při projevu, obzvláště pak pod stresem) * OBLÉKÁNÍ DÍTĚTE * SEXUÁLNÍ ORIENTACI * INTELEKT DÍTĚTE * POŽADOVAT VEŘEJNÉ SDĚLOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ (váha, výška, aj., i kdyby mělo jít o matematické cvičení kvůli počítání průměru, ANI TEHDY!) * NECHÁVAT OPRAVOVAT PRÁCE ŽÁKA JINÝM ŽÁKEM POKUD NEJSOU PŘEKRAČOVÁNY ZÁKONY, NEMAJÍ UČITELÉ PRÁVO SE K TOMUTO VYJADŘOVAT. A UŽ VŮBEC NE PŘED CELOU TŘÍDOU NEBO PŘED VŠEMI V KABINETU!!! Mohou své obavy konzultovat osobně s rodiči nebo si popovídat či situaci konzultovat s jiným pedagogem, ale v důvěrném režimu. NIKDY NEVÍME, ANI JAKO UČITEL, ČÍM DÍTĚ OPRAVDU PROCHÁZÍ. ZNEUŽITÍM MOCI SKRZE VÝROKY ČI ČINY (VIZ TÉMATA VÝŠE) UKAZUJE UČITEL SVÉ POCHYBENÍ A SELHÁVÁNÍ, NIKOLIV POCHYBENÍ A SELHÁVÁNÍ ŽÁKA! To je důležité si pro rodiče zvědomit předtím, než začne případně hudrovat na své dítě. Co ale s tím, když naše dítě takto strádá? 1. Pokud to umíme a máme na to sílu, jít do pozice „lvice“, lze opakovaně otevřeně komunikovat s daným učitelem/učitelkou, ovšem bez očekávání, že se něco změní do druhého dne. I vyslyšení a přijetí vašich stížností je skvělou známkou a dobrým prvním krokem a některé věci nemůže samotný pedagog změnit nebo třeba potřebuje „posvěcení“ svrchu. Ne vždy v roli rodiče známe detailní zákulisí dané školy či organizace. 2. Pakliže tuto zkušenost uděláme opakovaně a nevidíme žádné změny, otevřeme komunikaci na úrovni vedení. Opět se stejnou trpělivostí, protože neznáme vztahy a zákulisí související s požadavky zřizovatele, což je obec, město či kraj, případně soukromá společnost. Chtějme ale zpětnou vazbu, informace, návrhy, aj. Ideálně vše písemně, protože slovo se dá poměrně jednoduše popřít. Sice to déle trvá, bude to stát více času, ale máte prostor si to přečíst opakovaně, zvážit, nacítit se na situaci, apod. Stejně jako druhá zúčastněná strana. 3. Pokud máte pocit, že se to netýká jen vašeho dítěte, ale podobné zážitky mají mnohé jiné děti a atmosféra ve škole je toxická, lze písemně požádat školu o jejich autoevaluaci, tedy sebehodnocení, které mají dle školského zákona povinnost dělat. A to směrem k rodičům i dětem. Pakliže se to neděje, obraťte se na zřizovatele, který má v tomto směru největší právo do situace vstoupit. Pokud je klima školy opravdu celkově toxické, v sebehodnotících formulářích se to rozhodně ukáže. A to je něco, co už nemůže vedení školy ani zřizovatel ignorovat. 4. Pokud se však z jakéhokoliv důvodu nebo na základě předchozích zkušeností obáváte přímé konfrontace resp. komunikace, kterou jako konfrontační vnímáte (což je taky naprosto v pořádku), máte pořád možnost reagovat a nenechat to být. Protože jde o vaše dítě, které danou situací trpí a vás to… Read More Škola a teens

— Blog, Rozšířené členství —

Kuchařka modelů chování – březen 2023 – podcast

22.3.2023

Březen je fyzický a spontánní měsíc, který nám přinese zábavu a akci. Je jen na nás, jestli se s ním budeme prát s urputností a nadměrným tlakem nebo se necháme na vlně tvorby (jakékoliv) unášet. Kuchařka modelů chování nám přináší vhled, jaké modely chování a jaké emoční spektrum se v daném měsíci bude nejvíce projevovat, a to na úrovni kolektivního vědomí. Dává nám možnost ve větší lehkosti a přijetí zvládat situace, ve kterých se něco „připálí“. Není třeba ale nad situacemi, vztahy, tématy lámat hůl… stačí jen vědět, jak na to. 😊

— Blog, Rozšířené členství —

Březnové tělo – podcast

22.3.2023

Povídání o tom, jak se modely chování i emoce propisují do těla. Kde nás paralyzují a z čeho pramení. Tento podcast se zaměřuje na to, jakým způsobem rezonuje naše fyzické tělo na březnové modely chování, kolektivní biopole i systémy přesvědčení, kvůli kterým si nedovolíme konat a tvořit spontánně a s vnitřním zájmem a motivací. Představíme si, jakým způsobem se blokace v konání bude zrcadlit na našich tělech, ale také, jak můžeme našemu tělu pomoci, aby se ze strnulosti dostalo opět do uvolnění a spokojenosti. 😇

— Blog, Základní členství —

Minitechnika na uvolnění těla pro březen 2023

22.3.2023

V březnu se naše tělo intenzivně ozývá a dává nám rychle najevo, kde k němu nejsme citliví, pozorní a vnímaví. Rychle se dostává do diskomfortu v různých podobách a na různých místech těla. Zvýšená únava souvisí nejen s jarem, ale i se strnulostí v situacích, kde bychom rádi konali více spontánně a neplánovaně, ale z nějakého důvodu si to nedovolíme. Podle toho, jaký model chování nás ve spontánní tvorbě zablokuje a také podle toho, kde jsme energeticky nejslabší, se březnová esence do těla propíše. Nejvíce se ale může diskomfort objevovat tam, kde tlačíme nejvíce na pilu skrze naší mysl, abychom vyhověli všem požadavkům a očekáváním směrem k nám nastavovaným a vyjadřovaným. Pro uvolnění ze strnulosti a z diskomfortu lze použít tuto březnovou techniku:

— Blog, Férová výchova, Mezigenerační komunikace, Modely chování, Upgradované děti, Vzdělávání hravě —

Hlavně, ať se mně nezablokuje…

22.3.2023

Je dost možné, že se jako rodiče cítíte být neustále bombardováni články, jak  mohou být kvůli nám naše děti traumatizovány, protože nás traumatizovali naši rodiče a my to nyní za pomoci psychologů, psychiatrů, koučů a terapeutů složitě narovnáváme.  Nepříjemné pocity matky v prentálu? Trauma hodné terapie… Nedokonalý porod? Trauma hodné terapie… Špatná školka? Trauma hodné terapie… Špatná škola? Trauma hodné terapie… Špatný sourozenec? Trauma hodné terapie…  Špatná zpětná vazba od dospělého? Trauma hodné terapie… A tak bychom mohli jít krok po kroku životem našeho dítěte. Takže, já teď k tomu už potřebuji něco napsat. Chca, nechca, s vědomím, že se to možná nebude líbit… ale už je čas. 😉😃 Jsem sama terapeutkou v systému One Brain (kineziologie) více jak deset let. V rámci studia této techniky a metody jsme se učili pracovat s regresivním časem, tedy „narovnávat“ věci tam, kde se nějak „pokazily“…. Dlouho jsem s ní na sezeních s klienty pracovala, ala pak přišel zlom, někdy v roce 2018 a já ji přestala používat. Došla jsem totiž k hlubokému přesvědčení, že jedna věc je uvědomění si, co tam pro mě bylo špatně a druhá je opakované se „šťourání“ v žumpičce, kterou jsme prošli. Ano, každý z nás má žumpičku, kterou potřeboval projít a zkusit, co mu to přinese, aby z toho mohly vzniknout zkušenosti, díky kterým se pak posouváme a vyvíjíme ku prospěchu svému i druhých. Od té doby aktivně pozoruji, jak se v mnohých případech neustále a dokola živí vlci s pocity frustrace, bolesti, zrady, odmítání, necitlivosti, aj. Ano, potřebujeme bezesporu vědět, co se nám děje, co cítíme, jak smýšlíme. Nepotřebujeme ale pořád dokola tuto spirálu roztáčet, protože se v ní pak zasekáváme a točíme s ní dalších X dekád… 🙈 Proto mě obavy dnešní rodičovské generace z možných výchovných chyb mnohdy až děsí. Na základě vlastních zkušeností na cestě sebepoznání, kdy se objevují právě v těchto „žumpičkách“ všechny možné bolístky, jsme se jako rodiče často překlopili do stavu, kdy se bojíme cokoliv udělat, abychom náhodou naše dítě nezablokovali či netraumatizovali. Souhlasím, že vědomá práce se svými modely chování dává smysl. Vědomá laskavost v komunikaci ještě více. Návrat k hodnotám, které v mnohém kopírují „Desatero“ nebo klidně i „Védy“ (jak kdo chce) je rozhodně cestou k lepšímu lidství. Leč, sami si stěžujíc na okurky balené v plastu, děláme s našimi potomky mnohdy totéž… balíme je do obalů, aby byli vždy a za každých okolností chráněni. Kolikrát i sami před sebou.  A kde je ta hranice? Téměř Hamletovská otázka, na kterou si potřebuje odpovědět každý rodič sám… proč každý sám za sebe? Proč není univerzální? Protože jednou budou naše děti dospělými, a jelikož mládež a dospívání se děje stejně bez ohledu na letopočet, pohlaví, orientaci, náboženství či lokaci, budou dříve či později i ony v rodičovské roli, která je možná úplně rozbije. Jejich emocionální odolnost se bude velmi otřásat, protože procházeli životem s trvalým “ opatrným našlapováním kolem“  jejich vlastních rodičů. A jen my, každý sám za sebe v sobě nese obraz a pocit toho, co si pro ně v jejich rodičovské roli přejeme a kde sami vlastníme v souvislosti s tímto obrazem největší obavy a strachy. A ty jediné jsou paralytické a traumatické.  Vytváříme často bezpečný prostor našim dětem, který ale atakuje bezpečný prostor nás, rodičů. Děláme vše proto, abychom je nazblokovali a téměř bez mrknutí oka dovolujeme, aby tyto situace v konečném důsledku blokovali nás. Toto energetické přepětí pak samozřejmě děti „skenují“ a psychosomatizují. Vytvořili jsme si téměř dokonalý terapeutický kruh. Věci nejsou černé a bílé a v každém nádechu i výdechu je něco jinak. Co kdybychom si dovolili pustit se strachu, který nás rodiče mnohdy v našich konáních až paralyzuje, že naše děti zablokujeme či traumatizujeme a daleko více se opřeli o vlastní vnitřní pocit s důvěrou, že bychom podvědomě a už vůbec ne vědomě neudělali nic, co by naše děti mělo jakkoliv poškodit. S důvěrou, že zkušenosti, kterými mají projít (tedy i těmi méně komfortními) jsou pro ně v daný okamžik ty nejlepší. A že v jiný čas příjdou jiné, které to posunou. Protože ve slově okamžik je mžik, mžik oka… a víte jak dlouho trvá? Ani ne vteřinu… proč bychom tedy měli trávit čas delší než okamžik tím, že budeme vyčerpávat naši mentální, emocionální a konec konců i fyzickou úroveň permanentním špekulováním nad tím, co jsme kdy udělali, děláme nebo uděláme špatně? Když se za jeden pouhý okamžik můžeme ihned nacítit na náš vnitřní prostor a pocity. Je tam klid? Prima, správná cesta. Je tam bouře? Ok, něco je třeba udělat jinak. Tak jednoduché to může být… Je těžké do jednoho článku rozepsat všechny aspekty vědomého rozhodnutí, proč je prospěšné se přestat bát, že své dítě traumatizuji či blokuji, ale věřím, že i několik těchto výše napsaných vět vám nabídne chvilkové zamyšlení i inspiraci nad tím, jestli naše „okurčičky v plastu“ jednou ustojí rodičovskou roli? Jestli budou díky své „emocionální izolovanosti“ vlastně schopni reálně ustát vztahové trable či profesní výzvy? Když se nyní od nás naučí náš model chování, vyplývající z našeho vlastního, citelného strachu z konání směrem k ním, kvůli možnosti teoretické traumatizace či zablokování. Jestli by neměla být rovnováha „emocionální ochrany“ (tedy cítím se chráněn(a)) na obou dvou stranách? Tedy jak na straně dítěte, tak i rodiče… Protože dětství je vlastně jen velmi krátká životní fáze…  😇 A ony budou velmi brzy sami v naší roli.  Tak, a je to venku… 😍 Můžete souznit, můžete se kvůli tomu klidně na mě i rozhněvat. Každopádně každá reakce je dobrá reakce. Protože pouze v takovém případě máme okamžité potvrzení o tom, že se nás to osobně týká. Buďme tedy vědomí nejen směrem k dětem, ale i k sobě. Pak se nebudeme totiž blokovat navzájem, a to je win-win situace, ke které můžeme kráčet vědoměji. 👍 Mějte se pohodově! Eliška

— Blog —

Pohodové řešení přímo do vašich emailů…

19.3.2023

Máme rok plný experimentů, zariskování ve jménu poznání, senzitivního vnímání svých pocitů, rovnováhy v dávání a přijímání tedy ve vlastním sebehodnocení a vizualizace. Tohle vše nese na svých křídlech nádherný letošní rok s číslem 7, složený z letopočtu 2023. Je to vláček plný zajímavých vagónků, kterými postupně procházíme a hledáme si to nejlepší místečko, na kousek naší cesty zvané ŽIVOT. Každý vagónek přináší nové nápady, pocity, nastavuje nová či stará zrcadla a vnitřním nutkáním nás nutí udělat věci jinak, nově a občas nás „vykopne“ z komfortní zóny, abychom neustrnuli na své cestě. Abychom zkusili věci, ze kterých se stanou zkušenosti, které se nám zapíší na všech úrovních… a já jsem za to hluboce vděčná, i když je to občas opravdu „mazec“. 😉 Tak se nechávám také pozvat k novým krokům, činům a odhodláním a jedním z nich je vytvoření nového způsobu předávání mých informací, které čítají měsíční kuchařky modelů chování, podcasty, videa, inspirace a postřehy na různá témata. Od samotných modelů chování, přes psychosomatiku, témata vztahů, svobodného vzdělávání až po férovou výchovu, která nepřehlíží potřeby nikoho, ani malých ani velkých. Novým způsobem je publikování těchto informací na portále Pickey, kde si může každý dle libosti buď vybrat bezplatný newsletter nebo předplatné od ceny 99,- Kč měsíčně až po luxusní balíček, případně jen jednorázově zakoupit daný článek / podcast / meditaci / video / apod. Zatím je to tedy vše k dispozici právě tam, než najdu dostatek času pro vytvoření členské sekce zde na webu. Ale na to mám celý letošní, tvořivý rok, ve kterém převádím své představy do skutečnosti… 😇 A proč jsem se pro tento krok vlastně rozhodla? Chci věřit, že informace a má tvorba (ať už je jakákoliv) má hodnotu a je hodna ocenění. Ač s velikou láskou, radostí a pocitem naplnění trávím čas právě tvorbou obsahu, přesto potřebuji dorovnávat tento strávený čas přijetím odměny ze strany „odběratelů“. Protože pouze tak nebudeme už dále vytvářet energetické dluhy na žádné ze stran. A vyrovnané dávání a přijímání tvoří sjednocené a harmonické vibrace, které se spokojeně šíří dál a ovlivňují vše kolem nás. 💖 Děkuji, že mi zachováte svoji přízeň, a pokud pro vás má mnou publikovaný obsah hodnotu, že jej také oceníte svým odběrem, v jakémkoliv tarifu na Pickey Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen 2023 – pojďme se bavit vlastním životem

11.3.2023

A je tady vaše oblíbená měsíční kuchařka modelů chování na březen…. Bude to jízda! 😍🎭🥳🙈 Od března již v nové podobě. Buď formou předplatného, které vám nabízí různé podoby a množství informací na různých platformách nebo jako jednorázové odemčení článku (kuchařky), podle toho, co vám vyhovuje více. 😊 Výhodou tohoto řešení je i to, že vám nový obsah ihned přistane ve vašich schránkách a nejste tedy závislí na sítích, co vám jejich algoritmus zrovna podstrčí… 🙈 A na co vás nalákám? Co přinese březen? 😇 Tak jo, něco málo vám povím už teď a tady… 💖 „Kuchařka modelů chování – březen 2023 – pomalu začít konat, ale nepřepálit start…“ Vítám vás u březnové kuchařky modelů chování, která vás i tentokrát provede nejen modely chování tohoto měsíce, ale i emočním spektrem, které bude v kolektivním poli a bude se ukazovat v každém dni. Pojďme se podívat na to, o co se budeme moci opřít, co nás bude nejspíš zraňovat a dostávat do mlčenlivosti a jak si pomůžeme, abychom to vše zvládli bez fyzických, emocionálních či mentálních dopadů. 😇 Měsíc březen nám přinese novou energii pro akční konání. Bude se nám chtít se pustit do akce i v situacích, ve kterých ještě hlava bude hibernovat v zimním nastavení. Prostě se nám může a bude dít, že budeme reagovat a konat rychleji, než myslet. A nejen my, ale i všichni kolem nás. Někdo to pojmenovává jako zbrklost někdo jako neřízená střela. Tak jako tak nás to bude velmi motivovat k tvorbě v podobě akce. 😊 Více najdete na platformě Pickey. Takže, nuda nebude! Ani v Brně, ani kdekoliv jinde! 😍 Dokážeme se životem i přesto bavit? 🎭 Mějte krásné dny a pořádně si oslavte dnešní MDŽ večer, milé ženy! 🥂💃🥰

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Únor – nelpět na lpěném…

15.2.2023

Měsíc únor je ve své polovině a my jsme si už měli možnost odžít jeho kvality… něco málo jsem už nechala prosakovat skrze výroky, krátké posty i namluvený podcast, abych nastínila s čím si budeme v únoru nejvíce „hrát“… myslím, že i včerejší svátek zamilovaných dal mnoho možností, jak nahlédnout pod povrch. Tak jdeme kouknout na únor, tentokráte v psané podobě pro ty, kteří mají raději písmenka… 💖 Únor letošního roku nám nabídne rozladění v našich vztazích k někomu či něčemu (protože i vztah k zaměstnání či nějaké věci je vztahem), které se bude nejvíce demonstrovat přes nespokojenost, hněv, zuřivost nebo pocit, že v tom vztahu jsme daleko více v roli služky, než princezny. Nebo poskoka více než krále. Nástup těchto pocitů bud nejspíš dost rychlý, což může způsobovat ztrátu kontroly nad našimi myšlenkami a výroky a můžeme se dostávat do situací, že vystřelíme dříve, než stihneme kriticky situaci posoudit. Můžeme se na sebe zlobit nebo takové situace přijmout jako informaci toho, v jaké roli a pozici se v daném vztahu cítíme. Jsme více tím, kdo je v situaci ve své síle, vědomě a v sebedůvěře? Nebo jsme spíše v ostražitosti s pocitem, že nebezpečí číhá na každém kroku, a tak střílíme preventivně už předem? Pokud si dovolíme vzít si, po odpadnutí emocí, čas pro sebe a podívat se hlouběji, do úrovně citů a pocitů, mimo dosah mysli, dostaneme rozhodně na tyto otázky své odpovědi. V ten okamžik je dobré zapojit mysl, ať navrhne nějaké řešení, jak tuto pozici změnit. Co můžeme a především chceme udělat, abychom se dostali do rovnováhy sami se sebou, sjednocení a naladění na sebe i druhé? Co bude další krok, který uděláme, abychom to narovnali a dostali do rovnováhy dávání a příjmání (tedy službu, kterou poskytuji a ocenění, které za to získávám)? A dovolíme si to i za cenu, že to může vyvolat konflikt nebo hněv? Že můžeme přijít i přízeň, sympatie nebo dokonce o byznys? Pod hněvem se vždy schovávají strach, pochybnosti či obavy. Ať už naše nebo toho druhého. Pakliže toto uvědomění přijmeme do svých životů, uvidíme za chováním druhého jeho strach, a to nás může dostat z hlavy více do srdce. Naše ego přestává bojovat, pokud jde o pomoc bližnímu. A myslím, že tohle nás vesmír poslední tři roky učí docela slušně… 🙈 Opustit své systémy přesvědčení, paradigmata a vzorce chování ve jménu pomoci druhé bytosti, což je nejvyšší projev lásky a lidství. To je laskavost… 💖 A tím měníme svět… 🙏 Únor nám bude také připomínat, kde lpíme. Budeme mnohé ztrácet a nacházet, abychom si uvědomili, kde jde naše lpění na člověku, vztahu či věci ze srdce, a kde z hlavy. Kde lpíme z principu a kde z lásky. Toto ztrácení se může týkat i nás samotných. Můžeme se cítit více ztraceni proto, abychom si připomněli, kde jsme kdysi dávno a z bezesporu dobrých důvodů ztratili sami sebe. Své autentické JÁ. 💖 První indicií, že se nám to děje je opět nezařaditelný pocit nespokojenosti nebo vzteku. Bez vnější zjevné příčiny to vystřelí ven jak sopečná erupce. Jako zemětřesení, o kterém sice všichni tušili, ale nikomu se moc nechtělo s tím něco udělat… tak nebuďme vzteklí dlouho a nehledejme příčiny v druhých, protože ten, kdo se rozhodl být k vlastním pocitům a vnitřním informacím lhostejní jsme nakonec stejně jen my. 🙈 Jelikož plyneme v citlivém roce, kdy disharmonie mysli či srdce přenese informace velmi rychle do těla, bude naše fyzická úroveň velmi rychle demonstrovat tuto nerovnováhu v podobě nějaké paralýzy či imobilizace. V lidském slovníku se tomu říká nemoc… pocit, že nemám moc v tom daném vztahu, tématu, situaci cokoliv změnit. A opravdu nemám moc to změnit nebo na to jenom nemám „koule“? Ups, to je otázka vážně dost na tělo, ale kdy jindy si ji položit, než když jde o tělo? 😉 Tudíž, pokud jsme hozeni do zdravotních problémů, je tou nejlepší cestou za zdravím právě tato otázka… a mějme „koule“ na to si poslechnout naše vnitřní odpovědi. Protože skrze tento diskomfort se můžeme rychleji dostat do komfortu. Skrze toto rozladění se můžeme o to rychleji dostat do naladění… 💖 Jsme také v roce, kdy máme riskovat ve jménu poznání a přestávat stavět a bát se kvůli poznaným zkušenostem a bolestem. Co tedy bude plán B v daném tématu, vztahu či situaci? Co je to, co chci? To pořád nemusí znamenat, že to musím hned udělat (máme na to celý rok), ale mít plán B je jediná cesta, jak přestat lpět na plánu A, který prostě už selhává a nepřináší do života spokojenost, s kterou přitékají kvality jako je zdraví, radost, smysl a důvěra. Kolečko se uzavírá… tady najdeme odpověď na to, jak přestat lpět, což je přetěžující energie, vedoucí k nespokojenosti a hněvu a ten nás dříve či později nejspíš hodí do nějakého zánětu… Pojďme využít energii emocionálně nestabilního února pro to, co je potřeba, aby padlo a mohlo se postavit znovu. Jinak a lépe. Pojďme uvolnit přetlak a přetížení, aby těla mohla zůstat zdravá a následně pracovat na plánu B, v daném vztahu k někomu či něčemu. Pojďme najít svoji vnitřní ochotu, konat ve své autenticitě a dovolit si být věrnější sami sobě. Nastolit rovnováhu v tom, co dáváme a v tom, co za to dostáváme. A každý důvod je ten správný, proc to tak chceme…. Protože pokud si teď v únoru ten svůj důvod nepojmenujeme, bude o to náročnější v následujících měsících najít ochotu se za něj i postavit a v souladu s ním konat. Abychom mohli být na konci tohoto roku součástí lidského společenství, a přesto v souladu sami se sebou. A to vše v harmonii… 💝 Mějte krásný únor, plný také i sebe-lásky, moji milí! 💖