Rubrika: Cesta zvědomění

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Technika na uvolnění hněvu – VIRTUÁLNÍ MEETING

25.2.2022

Tuto techniku uvěřejňuji a dávám k dispozici pro uvolnění hněvu, které souvisí se situací na Ukrajině. Ať už chceme či nechceme, jsme konfrotováni našim vlastním systémem přesvědčení o tom, co je normální a co není, co je správné a co není a také kdo má pravdu a kdo nemá. Jelikož je v pořádku vnímat vše odlišně od ostatních, protože systém přesvědčení zrcadlí to, o čem jsme přesvědčení a to vyplývá z našich unikátních životních zkušeností. Kde jsme vyrostli, kdy jsme vyrostli, s kým jsme vyrostli, za jakých podmínek jsme vyrostli… toto vše náš systém přesvědčení ovlivňuje. Proto se nezlobme na jiného, že to vnímá jinak… respektujme sebe a svůj systém přesvědčení se stejnou úctou jako ten jeho. 🙏 Přesto máme absolutní právo na své emoce s celou situací související. A opět, budou u každého jiné. Je ale velmi důležité s nimi vědomě pracovat a propouštět je. Abychom zůstali zdravými a přítomnými… ❤ Technika VIRTUÁLNÍ MEETING, vám nabídne velké uvolnění hněvu na všech úrovních. Je důležité dodržet jen málo pravidel: 1/ dělat ji o samotě, ideálně v přírodě, která posiluje detoxikaci i harmonizaci. 2/ hovoříme jen v 1. osobě jednotného čísla, tedy JÁ VÝROKEM…. např. jsem naštvaná, zuřím, nenávidím,… všechny emoce a pocity jsou v pořádku, ale respektujme, že jsou naše, proto 1.os.j.č. Pokud budeme útočit skrze 2. osobu j.č., tedy „ty děláš“, posíláme nepřátelství, které stejně jednou přiletí zpět a navíc živíme prostor negací a skepsí. 🙈 3/ mějme u sebe vodu, dostatek vody a bezpečný, měkký prostor, kam padneme, když se nám slabostí podlomí kolena (která zrcadlí naši sebejistotu nebo strachy, takže mají právo „povolit“) a ony povolí… Kdybyste měli k této technice jakýkoliv dotaz, ptejte se prosím, jsem tady pro vás. 💖💖💖 Eliška Virtuální meeting – uvolnění emočních dluhů, emocí hněvu či bolesti v souvislosti s někým jiným – v klidu, neviděni, neslyšeni si do připraveného, bezpečného prostoru pozveme skrze vyslovení jména nahlas konkrétní osobu. V 1. osobě j.č., tedy tzv. „já výrokem“ začneme popisovat, co cítíme, cítili jsme, vnímáme, vnímali jsme, atd. vše bez ohledu na čas a místo, vše to, co souvisí s danou osobou… Emoce, které se objeví si dovolíme prožít přesně v takové míře, jak naše tělo potřebuje. Aktivně a vědomě… Bez očekávání a hodnocení…. v úplné fyzické svobodě! Nakonec, po uvolnění emocí, se důkladně a vědomě prodýcháme, tělo propláchneme vědomě vodou s přáním o dočištění (viz. téma výše) Další fáze je pro ty, kteří jsou už v souladu sami se sebou tohoto aktu schopni. Pokud ne, je to v pořádku a není třeba to lámat přes koleno nebo špekulovat nad tím, proč toho někdo vůbec schopen je… Jděme jen na vlastní hranice, ne dál. Mentálně, fyzicky, emocionálně. Ostatně, co jiného bychom si právě teď přáli od druhých, není-liž pravda. 😇 Ať už v této fázi či po jakémkoliv vyšším levelu je třeba techniku zakončit: Propláchneme se důkladně a vědomě vodou. Začneme fází vědomého stavění se do vlastní síly. Pomalu, končetinu po končetině se na ně začneme stavět, jednu po druhé, nepokračujeme dále, dokud nebude daná končetina stabilní, pevná a silná. Nakonec se na vlastních nohách narovnáme a počkáme na jejich stabilitu, pevnost a sílu, ve které se budeme cítit dobře a v jistotě. Následně necháme tělo, ať se douvolní pomocí spontánních pocitů (tanečku), kterým si dočistí samo, ve své moudrosti, svoji buněčnou paměť. Zapálená svíčka po celou dobu procesu je vítaná, jak světlo a ochrana. Na závěr doporučuji se vědomě uzemnit, tzn. najíst se, napít, zakořenit nohy do země, apod. VŽDY PRACUJEME POUZE S JEDNÍM ČLOVĚKEM. Další 2 – 3 dny být ve vnímavosti, laskavosti a vlídnosti k vlastnímu tělu a jeho zvýšené únavě! 🥰🙏😇🌹 Vyšší level: 1/ Poděkujeme sobě i tomu druhému, že čistíme vztah, že vyjadřujeme své pocity, že se čistí staré systémy nastavení společenství…. cokoliv, co proletí hlavou nechť projde i ústy a je slyšeno vlastními oušky! Je důležité to dělat opravdu NAHLAS, resp. pro nás slyšitelně. Nikdo jiný to slyšet nemusí… Ještě vyšší level: 2/ Odpusťme a následně i tomu druhému (že jsem udělala, neuděla, řekla, neřekla, dovolila, nedovolila…), že si vybral formu, která nás zraňuje/zranila, není laskavá, ubližuje,….. Nejvyšší level: 3/ V posledním „kolečku“ vyznáme lásku sobě, za vše, co nás napadne, bez lustrace, hodnocení, cenzury, následně i tomu druhému (pokud nejde vyslovit směrem k druhému „miluji Tě“, použijeme „mám Tě ráda“, pakliže ani to není v souladu se srdcem, můžeme zvolit „vážím si Tě“ a pokud ani to není s námi v souladu máme poslední verzi, a to „ctím Tě“, což znamená, že toho druhého ctíme v roli, ve které do našeho života vstoupil, bez ohledu na to, jak to celé máme či nemáme zpracované). Propláchneme se důkladně a vědomě vodou. Začneme fází vědomého stavění se do vlastní síly. Pomalu, končetinu po končetině se na ně začneme stavět, jednu po druhé, nepokračujeme dále, dokud nebude daná končetina stabilní, pevná a silná. Nakonec se na vlastních nohách narovnáme a počkáme na jejich stabilitu, pevnost a sílu, ve které se budeme cítit dobře a v jistotě. Následně necháme tělo, ať se douvolní pomocí spontánních pocitů (tanečku), kterým si dočistí samo, ve své moudrosti, svoji buněčnou paměť. Zapálená svíčka po celou dobu procesu je vítaná, jak světlo a ochrana. Na závěr doporučuji se vědomě uzemnit, tzn. najíst se, napít, zakořenit nohy do země, apod. VŽDY PRACUJEME POUZE S JEDNÍM ČLOVĚKEM. Další 2 – 3 dny být ve vnímavosti, laskavosti a vlídnosti k vlastnímu tělu a jeho zvýšené únavě! 🥰🙏😇🌹

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Únor – čas ohnivé energie a služby

16.2.2022

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

31.1.2022

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Leden 2022… nové, evoluční „početí“

17.1.2022

Leden. Leden 2022… tak jak ho vnímáte? Zrychlil váš pomyslný životní vláček? Lítají vám hlavou nové nápady, přichází nová inspirace, přesto to ale úplně na pohodu není? Tak na to spolu mrkneme… Leden letošního roku nás povede do vnitřního prostoru, ve kterém se můžeme potkávat se spoustou pocitů smutku, obviňování či sklíčenosti. Ať už směrem k sobě nebo směrem k druhým. Často právě těm nejbližším, které vnímáme jako svoji rodinu. Nejen tu opravdovou, tedy tam, kde jsme vázáni stejným pokrevním rodem, ale i tam, kde dané osoby jako svoji rodinu vnímáme (vyvdaná/vyženěná „rodina“, komunita, okruh blízkých přátel). Tam se mohou tyto pocity ukazovat a projevovat nejvíce. To proto, že „rodinná“ témata budou v letošním roce stěžejní. Ale o tom více v kuchařce pro letošní rok. Náš vnitřní prostor může ukazovat, kolik nastavených pravidel nám najednou vůbec nevyhovuje. Najednou můžeme uvnitř cítit, že nám leccos, co dříve šlo, nevoní a je nám z toho mentálně, emocionálně a možná i fyzicky až zle. Je to jako těhulka v prvním měsíci. Mnohé vnitřně vnímá, najednou se jí mění chutě, vůně, je citlivá, ale ještě nikdo nic neví a nevidí.Možná nám dá nyní smysl, proč Cov útočí právě na čich… je to restart po provedené aktualizaci. Pokud jsme ochotni přijmout, že nám nebude už nic „vonět“ (mentálně, emocionálně i fyzicky) úplně stejně jako dříve, budeme také ochotni zůstat otevřeni tomu, co to má přinést. Pakliže se „šprajcneme“, že to chceme ale úplně stejně tak, jak to předtím bylo, herjnajs Vesmíre, tak se nám může stát, že budeme stát s nasazenými lyžemi na ledovci, který ale už prostě není…. odtál. A možná na hooodně dlouhou dobu. Tedy minimálně do té doby, než nám dojde, že se to staré prostě a jednoduše nevrátí. Je to princip evoluce. Možná se zase jednou kontinenty spojí do jednoho, my vylezeme zpět na stromy a všude budou ocenány. Možná. Ale fakt na to chceme čekat? Nebo chceme žít svůj život právě teď? Můžeme přijmout, že se kolem nás i v nás dějí změny, které nezastavíme, jen je můžeme blokovat, což nás může stát opravdu mnoho sil a energie.A tyto změny se nám, nyní v lednu, dějí uvnitř. Nemusíme je sdílet, nemusíme o nich nikomu říkat. Je to jen a jen naše vnitřní „těhotenství“ našich nových úvah, vizí, programů… v tuto chvíli to dává smysl jen a jen nám. Nepotřebujeme v tuto chvíli nikoho, kdo by nám to zhodnotil, zhodil, dehonestoval… Teď nás zpochybňování ostatních hodně zabrzdí, ale věřte, že letošní rok přinese velkou sílu právě tlak „hodnotícího“ okolí ustát. Ale ne teď v lednu… sotva jsme zjistili, že v nás něco nového „roste“. Nechejme si to pro sebe a pozorujme to. Naciťujme se na to. Vnímejme, jak nám to voní…. nic víc.Zachumlaní v teple a přesně tak, jak to máme rádi. S knihou, svařáčkem, filmem, u krbu… jakkoliv, ale tak, aby to vyhovovalo nám. I kdyby se to zrovna ostatním nelíbilo… Sám/sama sobě na prvním místě neznamená, že ostatní nevidím, neslyším a neposloužím jim. Znamená to, že minimálně ve stejné míře toto nabídnu sama sobě. V rovnováze. Což neznamená nutně 50:50, ale v takovém poměru, aby mně v tom bylo hezky. Klidně 30:70 ve prospěch druhých, ale s krásným pocitem, že jsem tady i pro sebe.Dovolme si k tomu využít lednovou podporu intuice a originality, stejně jako krásné explozivní energie (která je mimochodem u zrodu všeho nového, ať už je to nová hvězda či početí dítěte), pokud ostatní nejsou připraveni a ochotni přijmout, že máme své plány, potřeby i hranice. Vše je v souladu….A že to přinese emoce? Super…. emoce (z AJ emotion) je součástí slova motion, což je pohyb. Takže pokud chceme něco „posunou“, bude třeba emocí, které jsou tím nejlepším palivem. A navíc zadarmo…. Buďme tedy v lednu uvnitř skryti, pro sebe a se sebou, ale dovolme mysli, ať už si vymýšlí, sní, plánuje, evolučně přeskládává tak, jak potřebuje. Však znáte ten pocit, když my už víme a oni ještě ne? Je to krásná dětská poloha, která aktivuje hormony štěstí a vnitřní dítě. A to se teď hodí! Tak už se těším, jak v tom pojedeme spolu! Krásný leden, moji milí!

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Prosinec – kompletní závěrečná uzávěrka

17.12.2021

Polovina prosince je za námi a dějí se nám to věci… zpomalovací…. tak se podíváme na vhled, ať si to můžeme pěkně „sesynchronizovat“ a naše letošní „účetnictví“ tak můžeme uzavřít vyrovnaným rozpočtem. Jdeme na to? 😊 Prosinec je pan král… nese s sebou všechny úrovně prožívání a bytí. Jede nám to jak na mentální úrovni, tak i emocionální a fyzické. Z podstaty měsíce jde o kompletní prožívání témat, které se v rámci letošního roku měly či mají uzavírat. 🙈 Na jednu stranu je to vlastně super, že se to bere kompletně, ať už je finálně uklizeno, ale náročné to tedy je… budiž nám útěchou, že má pro nás prosinec nachystaný velmi laskavý čas, určený pro rozjímání, neřešení, pouhé plynutí v mlze, bez hodnocení, co před námi leží či stojí. Jediné o co se můžeme opřít je vnitřní zrak, vnitřní sluch či vnitřní „čich“ na věci kolem. Je velmi moudré tento čas, zvaný kouřové noci, využít ve svůj prospěch a hodně si odpočinout. Na mentální, emocionální i fyzické úrovni. Prostě jen být! Pak nás nebude muset zastavovat hned ze statu příštího roku naše tělo… 😉 Jak bylo už zmíněno, prosinec je kompletní. Mohou nám lítat emoce v tématech sebepřijetí a autentičnosti, které mohou vystupovat jako určitý vzdor či odpor a mohou se tlačit ven jako nepochopitelné konflikty. Může vylézat hněv všude tam, kde se necítíme milovaní už jen proto, že jsme, dokonce i když se chováme dle druhých nevhodně nebo jsme „hnusní“, a také kde se cítíme přetíženi očekáváními či požadavky druhých. Kde je od nás čekáno, že budeme sloužit především věci druhých, jejich vůli a potřebám. A je jedno, jestli to jsou témata rodinná, společenská či osobní. Můžeme se cítit fyzicky velmi unavení a vyosení, protože fyzické tělo okamžitě dává jako barometr najevo, že s ním zacházíme nelaskavě. Můžeme padat do mlčenlivosti všude tam, kde si nedovolíme konat spontánně, automaticky bez přemýšlení, přesně tak, jak to v daný okamžik cítíme. a že to teď fakt cítíme (že by v tom sehrál svoji roli i úřadující Střelec)? 😃 V situacích, kde ostatní, nebo my sami, tlačíme na pilu a snažíme se stůj co stůj dosáhnout toho, co jsme si nastavili…. kdysi, někdy, dávno nebo i pradávno jako dušička. Ale co když to nemá být? Co když se to prostě podařit nemá? Co když je v tom neúspěchu náš největší úspěch, který ale zatím nevidíme? Co když nás tělo zastavilo proto, že je to pro nás prostě dobře, jen nevidíme za roh? Že není v moci mysli to pochopit a kopat za náš tým? 😇 Staré dluhy lezou ven a je možná na čase už netlačit na jejich dořešení. Prostě jen poděkovat a s pokorou a úctou to nechat být. Jako když se rozloučíme s přítelem, jehož cesta vede jinudy a my i přes smutek víme, že je toto rozloučení pro všechny prospěšné a to nejlepší. Rozloučit se se starými strachy, křivdami, bolístkami, obavami i zradami jako s přítelem. Posloužiliy naučily, daly zažít, posunuly… udělaly vše, co pro nás bylo důležité. A teď je na čase říct SBOHEM. 🙏💖 Když bychom toto všechno přijali, dokázali bychom naše tělo, duši v něm i naši mysl (ego) milovat, i přesto co se nám právě děje? Co si zrovna o všem kolem sebe myslíme? Co z nás leze za emoce, ani se mnohdy nestačíme divit? Jak nás třeba v tyto dny tělo nepodporuje? Navzdory tomu všemu, co se nám děje, dokážeme se milovat? 😇 Pakliže ano, pak jsme zvládli téma a náplň letošního roku: SEBELÁSKU! Gratuluji a neváhejte tento svůj velikánský krok oslavit! Protože oslavit se má vše, z čeho máme radost!!! Nejen na narozeniny, Vánoce, Silvestr nebo jiné dedikované svátky… Protože to zase bude téma příštího roku. RADOST! Tak můžeme začít trénovat… 🥳 Prosinec je úžasný i ve tmě, kterou nám nabízí. Je jí tolik a je tak hutná…. to proto, abychom měli dostatek času sejít do našich sklepení a tam se pěkně podívat, co je třeba nechat „umřít“. S čím se můžeme rozloučit a definitivně v tématech sebelásky a lásky nechat jít… abychom se mohli zrodit nově, lehčeji a zbaveni toho, co nás tíží a neslouží. A když bychom měli málo tmy, byli bychom ještě více ve stresu… takže díky Vesmíre za Tvoji moudrost. Jen my lidé to občas nechápeme, ale makáme na tom! 💪 Blížící se zimní slunovrat přinese nadechnutí, abychom se mohli připravit na své znovuzrození. Ano, své vlastní znovuzrození. Nejen Ježíšek přichází na svět. Každý z nás se rok co rok nově rodí… jsme jiní, ač stejní. Po slunovratu může přijít více radosti, spontánních nápadů, více sebeuvědomění i síly si za sebou stát, stejně jako ochotu být loajální i ke svým vlastním potřebám, postojům, názorům. A i ty potřebujeme pro naše kouřové noci. Jestli se máme v pomyslném „kouři“ dobře orientovat, potřebujeme obě polarity… a žádná rovnováha nemůže nastávat, pokud používáme jen jednu misku vah. 😇 Buďme v prosinci sami sobě vlastním světlem, vlastní Betlémskou hvězdou a dovolme si se cítit stejně jedineční a mimořádní. A víte, proč je na nebi tolik hvězd? Protože každý má tu svoji. A žádná není více a žádná méně. Dovolme své hvězdě, aby na nás zářila, svítila na naše kroky a dala nám pocítit, že jsme hvězdy. Protože jsme tady. Protože žijeme na této planetě. Protože jsme si vybrali fakt transformační dobu. A protože všichni konáme ve jménu lásky, i když se to těm druhým nezdá… 💖 Moji milí a milé, přeji vám nádherný zbytek krásného měsíce prosinec a dovolte si pro sebe zářit! ✨ Do slunovratu se protančete v radosti, protože proto…😍 Nebo se přidejte ke mně, protože já se do zimního slunovratu proslavím a vstoupím s ním do své druhé životní padesátky! To bude jízda… 🤩 Tak se můžete virtuálně přidat. 🥂😍 V naladění se pak můžeme těšit na narození Ježíška a našeho „nového“ Já. 💖 A pak si dovolíme se válet jako dým, protože „kouřové noci“… pro sebe, v sobě, se sebou… Co vy na to? 😇 To je dobrý plán…. 🥰 A k tomu nám Vesmír dozajista přidá pár… Read More Prosinec – kompletní závěrečná uzávěrka

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

16.11.2021

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

— Blog, Cesta zvědomění —

Říjen… čas vypustit své pravé já.

14.10.2021

Říjen se již vložil do našich životů a přináší nám opět nová poznání i výzvy. Ne všechny se dějí v klidu a míru, ale každý nový začátek využívá explozivní energii. A je jedno, jestli je to startování spalovacího motoru, ejakulace při početí nebo třesk super novy. Tahle energie je nedílnou součástí tvorby… každé tvorby, tedy každého konání. Přesto všechno, to s ní mnohdy máme více či méně „rozházené“. Tak se na to pojďme spolu kouknout… 🥰 Máme za sebou devět studijních měsíců letošního roku a nyní nás čeká „zkouškové období“. Poslední kvartál, který je hutný už jen tím, že má dvojciferná čísla. Všeho tedy 2x tolik… 🙈 To, co jsme řešili v lednu, v rámci zkušeností v tématech sebelásky a vztahů, kde je láska zapojená (což jsou vlastně všechny naše vztahy ať už k někomu či něčemu), tak to nám říjen nabídne v podobě ostrých testů. 💪 Jestli jsme se v zadaném „učivu“ během roku opravdu posunuli. Jestli jsme se přijali ve své jedinečnosti, a jestli jsme také ochotni žít naši autenticitu i v situacích, které působí na druhé možná i rozporuplně nebo v nich vyvolávají jakýkoliv vzdor či nesouhlas. 😉 Jestli jsme se z vnímání lásky, že buď jenom miluji nebo jenom nesnáším, posunuli do jednoty, že obě kvality patří k vyváženému vztahu. Že je v pořádku cítit lásku a k tomu dokonce v něčem i nesouhlas či odpor. 🙈 Že mohu druhého za něco milovat a za něco nesnášet. Že je v pořádku sama/sám sebe za něco milovat a za něco nesnášet. Protože o tom to je. Když se snesu i v okamžiku, kdy se nesnáším, miluji se bez podmínek. 💖 A s ostatními je to stejné… 😊 A to je láska. Rovnováha přitažlivé a odpudivé síly, která není uměle zafixovaná, ale mění se v každém nádechu. Rovnováha na miskách vah, které se neustále pohybují, podle toho, co se nám „načte“ do pocitů a do naší mysli. Neustálé a nikdy nekončící „chytání signálu“, který se může zdát nestabilním, ale díky této dynamice může být vztah živým. K sobě i k druhým… 💖 Říjen nás velmi podporuje, abychom si definitivně přiznali, kdo jsme a nebáli se za to postavit. I za cenu konfliktu. Tedy spíše často domnělého konfliktu… Naše mysl vytváří ochranné scénáře na základě již získaných zkušeností a nemá přístup do „škatulky“ budoucnost. Tato škatulka patří srdci. 💕 Proto nám mysl už dopředu preventivně nabízí varovné scény. Aby nás ochránila… Abychom si zas a znovu nenatloukli. 😢 Ale pokud si stoupneme vědomě do své síly, nebude nás muset chránit a stane se dobrým a laskavým průvodcem, nikoliv striktním a necitlivým šéfem. Dá nám své moudré vhledy, ale bude v míru respektovat naše volby, které se dějí „o patro níž“. V úrovni srdce. 💖 Stanou se z nich parťáci… 🙏 Je tedy na nás, jestli si dovolíme využít možná i explozivní energii, abychom započali své „nové“ Já. 🙏 A není podstatné, čeho se to týká. Každá situace, každé téma, každý vzorec chování má svůj začátek i svůj konec. Buď se v našich krocích přijmeme a postavíme své volby a touhy na první místo, nebo svým „nekonáním“ dovolíme těm druhým, aby nám říkali, jak má naše cesta vypadat. Není to o nich. Je to o nás… 😇 Pak ale taková cesta není doopravdy jen naše. Jakmile toto dovolíme, každý z těch, kteří vedle nás kráčí, nás v něčem nějak omezí. Nastaví své vlastní meze, limity, hranice. Samozřejmě, že pro naše dobro a se spoustou dobrých důvodů. A mnohdy opravdu z čisté lásky… 💖 Naše cesta se ale může stát čím dál užší, až můžeme mít pocit, že pro nás není bezpečná. Že se tak moc bojíme, že jsme tak moc sevření ve strachu z chybného rozhodnutí, kroku či selhání, že se vlastním strachem už ani pořádně nenadechneme, abychom z té uzounké cestičky nespadli někam dolů, do pomyslné hluboké rokle. 😢 Tělo s námi hovoří, a tak se můžeme trápit s bolestmi zad, astmatem či jinými dýchacími problémy nebo depresemi či úzkostmi. Ve strachu z konfliktu můžeme být úplně vzadu, v pozadí vlastního života. A to málokdy bývá vítězná poloha… 🙄 Pojďme si v energii měsíce října, který se nebojí jít do věcí po hlavě, dovolit nebýt tou poslední mužskou buňkou mezi dalšími šesti miliardami, která se cítí přehlížena, nemilována, nepřijímána, ale tou první, která se žene vpřed a nepřemýšlí, co bude až… i s rizikem, že nebude vybrána, že nebude ta, která to vyhraje. Přesto koná s využitím všech svých kvalit, teď a tady a je jí úplně jedno, jak si to kdokoliv z dalších „spoluhráčů“ řeší. Jsou tam spolu, ale každý má své tempo, svoji cestu, svůj vnitřní záměr. Jdou stejným směrem, neubližují si, ale přesto nese každý stopu své jedinečnosti. Není to krásné přirovnání? 😍 Proto bývají děti z IVF tak orientovány na svůj záměr, svoji cestu, své potřeby. Jsou to totiž buňky, které „vyplavaly“ z používaného přístroje jako první. Šly si za svým a měly „koule“ (tedy vlastně ještě žádné neměly 😃) na to, nečekat na ostatní… následovaly své přirozené „volání“ a právě v okamžiku, kdy přišlo. V příležitosti, která se právě v ten moment nabídla. 💪 A říjen je taková vesmírná centrifuga, která nás pěkně roztáčí a dává nám možnost vyplavat hned, jak jsme voláni svojí vnitřní intuicí, vědomím a posláním. 😇 Uděláme to? Hned? Nebo budeme čekat na ostatní, až nám dají svůj souhlas? 😉 Nezapomínejme, že ale pořád fičíme v energii letošního roku, který má svůj vlastní „časoprostor“ a chce především pozorovat jednotlivé polohy, řešení, vhledy, pocity, myšlenky, úvahy i pochyby. Chce nás naučit, že analogický řád, že něco musí přijít po něčem, už neplatí… ostatně lepší školení, než události letošního roku a půl, si asi málokdo kdy dokázal představit. Tokio 2020 v roce 2021. Říct nám to před pěti lety, asi bychom si mysleli, že dotyčný by měl začít buď víc pít nebo s pitím přestat… 😁 Chce nás naučit, že je v pořádku své uvažování pozorovat, chvíli milovat a chvíli nesnášet. Vážit všechna pro a proti a to dokonce několikrát dokola.… Read More Říjen… čas vypustit své pravé já.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Září – je čas dokončovat…

9.9.2021

9.9…. no, kdy jindy na vás vyrukovat se zářijovou „kuchařkou“, než dneska. Navíc vycházím vstříc vašim opakovaným žádostem, abych vhledy publikovala dříve a vy si mohli dříve zvědomit, co že se nám to v daný měsíc děje. Tak sem s ním, zářím… 🥰 Měsíc září nám nejspíš dá v tomto roce zabrat. Možná i více, než v předchozích letech… pořád totiž jedeme v energii letošního roku, kterou je láska, ve všech svých podobách a všechny dluhy s ní související. Ať už ty, které jsme si sami „vyrobili“ nebo ty, co se nám „staly“ (ty jsme si vyrobili taky, ale moc se nám to nechce možná akceptovat). 🙈Zkrátka a dobře, všechny situace, ve kterých jsme nebyli k sobě laskaví a nedovolili jsme našich pocitům, aby byly vysloveny a prožity. A že jich jen za tento života nemáme málo… natož všechny ty ostatní. A je nepodstatné, jestli se jednalo o lásku partnerskou, mileneckou, rodičovskou, sourozeneckou, přátelskou. Lásku ke způsobu života, v pracovní pozici nebo k hračce, kterou jsme milovali. Láska má opravdu tisíce podob a nuancí a žádná není z pohledu srdce menší či větší. Všechny tyto lásky nám přinesly, přináší a budou přinášet zkušenosti, které pro nás mohou být výzvou. A naše tělo i duše nás vždy vyzývají, abychom do nich zapojili naše oba energetické systémy. Mužský, tedy mysl a ženský, tedy srdce. A zapojili vědomě, tedy je aktivně prožili. A tady narážíme na své vlastní dluhy… A každý, úplně každý dluh zůstane dluhem až do jeho splacení. A nepomůže nám, že o tom víme. Že na to myslíme. Že tomu rozumíme. Dokud dluh fyzicky nesplatíme, nezmizí. A připomene se pokaždé, když se nám to nejméně hodí. 🙈 A to je měsíc září… 😇 Měsíc, který nás bude velmi inspirovat a „tlačit“ k tomu, abychom své dluhy dokončovali. Nikoliv tlačili na druhé, aby to dokončili oni! My sami… I za cenu destrukce, spálení mostů či vztahů. Vztahů k někomu či něčemu. Co s tím? Tam, kde věci umíme dokončit a změnit v laskavosti, je to poměrně jednoduché. Tam, kde se děje něco, co změnit neumíme a zraňuje nás to, je to složité… tam to může bolet. Tam nás to hodně „vykopne“ z komfortní zóny. 🙄 Můžeme se o to prát, tlačit na pilu, přenášet hory, ale jediné, co změníme, je stav našich fyzických a mentálních rezerv. 🙈 Září má číslo 9. Těhotenství má 9 měsíců. A na jeho konci je porod. Je to destrukce stávajícího (luxusní bazének v all inclusive stylu), aby mohlo začít něco nového. Destruktivní energie se mění v konstruktivní. Obě energie mají explozivní kvality. Ať chcete nebo ne… 💪 Obě se ale stejně snaží vyhnout konfliktu, obě mají tendence se vyhnout vzdoru autoritám či těm, které jako „autority“ vnímají… a tento strach jejich explozivní energii blokuje tak moc, že se nedaří ani dokončení, ani nastartování.A tento stav je velmi stagnující, způsobuje paralýzu a cítíme se v něm velmi nesvobodně, tělo to velmi rychle vyzrcadlí a zhmotní. Pamatujete na můj příběh pár dnů zpět? Tak to je ono…. 🙈 Ale už mám uzdraveno (ale o tom až jindy, chcete-li)! 🥰 Pokud si tedy v tomto měsíci nedovolíme věci vědomě a fyzicky dokončit, protože už se v nich necítíme dobře a necítíme už žádnou volbu, budou se dokončovat nejspíš stejně. Ale možná v jiné jemnosti, než bychom si pro sebe přáli… Vesmír nám pomůže, aby skončilo to, co už je stejně dávno „mrtvé“. A pokud se rozhodneme k dokončení, protože si přejeme, aby mohlo začít něco nového, s novým potenciálem, co má větší šanci na úspěch, co nás povede do radosti a lehkosti bytí, věřme, že nás Vesmír podpoří nejlépe, jak je to možné! 💖 Stačí tedy zvědomit si svoji volbu. Esenciální volbu. Co je to, co si přeji já? Co CHCI, protože to tak cítím a tak o tom přemýšlím? Ne proto, že se to ode mne očekává! Ne proto, že se to sluší a patří! Ne proto, že o tom rozhoduje někde jiný! Ale proto, že to tak prostě chci. Amen! 💖 Za touto volbou a svobodou stojí naše vlastní zodpovědnost. Budu znát odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Budu umět vyslovit odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Ustojím ve své síly svoji odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Ano, to je zodpovědnost za vlastní kroky a volby! 💪 Ale na konci je dokončení, které dá prostor novému začátku…. 🙏 Tam už na nás čeká říjen, ab nás nenechal ve štychu. 😍 Září nám bude také připomínat, jak jsme na tom s fyzickými rezervami a bude hodně o těle. Dovolíme si odpočívat? Dovolíme si relaxovat? Dovolíme si vypustit něco ze seznamů? Dovolíme si mávnout rukou nad nějakým modelem chování vycházejícím z našeho systému přesvědčení, že má něco nějak být?A když už náhodou „padneme“, dovolíme si dát si prostor se doléčit? Ať už na úrovni těla, srdce, mysli či duše? Prostě jen a jen být? 😇 Pro sebe, kvůli sobě, se sebou… s laskavostí, pozorností, péčí, porozuměním a v chápavosti? 💖Pokud ano, čeká nás nový vztah sami se sebou. Nový začátek v daném tématu, vztahu, situaci… 🙏Pakliže ne, budeme muset nejspíš vynaložit daleko více síly a možná nás to „potrhá“ a „rozbije“… 😢 A kdo by to vědomě chtěl, že? 😉 Pojďme být v září jak maminka před porodem. 😇 Vědoma si výkonu, který v každé minutě podává. Vědoma si svého těla, které je neuvěřitelné a geniální. Vědoma si své zodpovědnosti. Postará-li se o sebe, postará se i o miminko… Pojďme se v září postarat o sebe, postaráme se tím i o druhé. 💖S vědomím lásky k sobě, k druhým, ke světu, k Vesmíru, k Bohu. Buďme v srdci a naslouchejme mysli. Jsou tady pro nás…. 🥰 A pokud vás něco „rozbije“ víc, než dokážete v daný okamžik unést, tak se ozvěte. Něco vymyslíme…💖😇 Laskavé září, moji milí. A nebojte se zářit si na svoji vlastní cestu… 😊Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Srpen otevírá srdce…

16.8.2021

A je tady zase polovina měsíce… měsíce srpna. Tropické teploty nás pomalu opouští a jdeme do druhého extrému, teploty pod 20 stupňů. No, chce se mně říci: „jak pro tento srpen typické!“ Tak se na něj pojďme podívat a slibuji, nuda nebude a informací hafo… Tento srpen je jiný tím, že se nám potkávají dvě polarity. Plynutí v ženském časoprostoru, ve kterém jsou věci spontánní, operativní, nečekané a cyklické. Plné změn a „neplánů“. Oproti tomu druhá polarita je mužská, strukturovaná, plna pragmatických plánů a úvah, s touhou všemu rozumět, rozškatulkovat, zatřídit a zorganizovat. A není pro ně vůbec jednoduché se domluvit… To se nám zrcadlí i v mužsko-ženských vztazích, kde mohou jít komunikační výměny názorů až do hraničních poloh. Ostatně jako to počasí… Můžeme mít pocit, že stojíme každý na jiném břehu a ač bychom rádi doplavali k tomu druhému, rozbouřená řeka nás nepustí. Můžeme prožívat pocit bezmoci, zoufalství a veliké rozporuplnosti. Srdce křičí jedno, hlava druhé. Chtěly by se domluvit, ale moc jim to nejde. A stejně tak je to nyní mezi mnohou ženou a mužem. Nemluvě o tom, že každý v sobě máme ženu i muže. Blokuje je totiž velký nános zašlapaných emocí, které jsme kdy v životě dovolili popřít. A teď se o ně proto nemůžeme opřít. Ve strachu ze slabosti se naše bolavé emoce krčí hluboko uvnitř a nemají dost kuráže se ukázat… protože tak slabí přece nejsme. Ano, v tom jsme mnozí vyrostli. „Nebreč, nebul, tak strašné to přece není, nebuď bolestínek, buď chlap“ a spoustu dalších výroků nás kdysi dávno oddělily od našich nejhlubších emocí. Od volání našeho srdce… Ale je tam, tluče a chce být slyšeno. I za cenu, že jej na chvíli přehluší zvuk pláče nebo nářků… I za cenu, že budeme na chvíli v očích jiných slabými. I za cenu, že se nám nejspíš podlomí kolena a my budeme na chvíli opět těmi malými dětmi, se nudlí u nosu, které touží po bezpodmínečném přijetí. Vždy, nejen když se to hodí. A co když vám povím, že člověk, který nepoklesne v kolenou, nemůže být jiným vzat do náruče a být odnesen do bezpečí. A netoužíme po tom, milé ženy? Nemůže být druhým schován do bezpečné náruče, ve které je ten uklidňující tlukot srdce, který známe z bříška. A netoužíte po tom, milí muži? Nemůže být opečován a nemůže vnímat, jakou starost o něj druzí mají. Nemůže ve své křehkosti najít sílu. A netoužíme po tom všichni? Navíc žena, která je křehká navenek a silná uvnitř dokáže být tou nejlepší partnerkou muži, který je silný navenek a křehký uvnitř. A on je pro ni takto tím nejlepším partnerem. Není to krásná harmonie? Máme to zakódované i v našich tělech.. Ten nejlepší milostný zážitek a splynutí prožijeme, pokud je žena měkoučká a muž pevný… Muž se do ženy schová a žena se o něj opře. Lepší příklad už vám dneska nedám… Máme rok lásky, včetně sebelásky. Proto ty emoce, co kolem nás lítají! Jsme ochotni to letos pro sebe udělat? Ukázat své emoce? Máme odvahu jít do autentické vnitřní jednoty, ve které jsme stejně tak silnými jako křehkými? Stejně tak fyzickými jako duchovními? Jsme ochotni začít vědomě a fyzicky využívat naše emoce, které kolem nás nyní aktivně vystupují? Ne nadarmo nám srpen drží palce a dělá všechno proto, aby vylezlo na povrch vše, co souvisí s našim přesvědčením, že jsme v daném vztahu, situaci, tématu slabými… abychom hluboko uvnitř našli naši sílu, která pramení ze souladu mysli a srdce. Z jejich spolupráce. Z jejich partnerství… A není to vždy příjemné. Ale srpen ví, že na to máme sílu i veškerou podporu celého vesmíru. Kdy jindy, než teď… Dovolme si také v srpnu připustit a přijmout kde a v čem máme černo-bílé vidění. Nalít si čistého vína. Kde je mysl ve svých přesvědčeních tak silná, že brání laskavosti, lidskosti, pospolitosti, toleranci, aby byly slyšeny a prožívány. Abychom byli ochotni vidět více srdcem, než myslí… Protože mysl může vycházet jen z toho, co zná. A v této škatulce budoucnost není… Zato srdce se opírá o jemnohmotnější kvality a mnohé „vidí“ daleko dopředu. A nejen díky magnetickému poli, které prokazatelně vysílá… Srpnové srdce je opravdu veliké a vnímá lásku a laskavost na úrovni celé planety. Tak moc by si přálo mít všechno a všechny pod kontrolou, všem pomáhat a za všechny nést odpovědnost… Jenže každá bytost si vstupuje do vlastních zkušeností, kráčí vlastní cestou a naplňuje vlastní poznání. Pomoc můžeme jenom tam, kde je o pomoc požádáno. Jinak bereme druhému zkušenost, na kterou možná roky čekal. Zodpovědnost může nést jenom ten, kdo zná odpověď. Pokud ji neznáme, stavíme jen na domněnkách a to nejsou příliš stabilní základy a „objednáváme“ si malé či větší zemětřesení. A kontrola je vždy kontraproduktivní, pokud se netýká našeho vnitřního prostoru, ale kontroly těch druhých. A kde je velká kontrola, je i velká touha po svobodě. A kde je touha po svobodě, tam je začátek odloučení… Srpen je hodně o mocnosti a mocenských hrách. Kde vládne moc bez laskavosti, přichází bezmoc… A bezmoc předchází destrukci, nemoci, smrti… je to postupná cesta k základní volbě být či nebýt. Být s tímto člověkem? Být v této práci? Být v této zemi? Být vůbec? Jsou to těžká témata a ještě těžší okolnosti. A nemusíme se nutně dívat na zahraniční dění… ač to mnohým z nás rve srdce. Tyto bitvy a války vedeme každý z nás. V jiných úrovních, v jiných tématech, v jiných životních zkušenostech. A srpen nás chce inspirovat, abychom si tyto situace zvědomili. Kde se cítím bezmocný/bezmocná? Kde mám pocit, že jsem nemilovaná/nemilovaný? Opuštěný či opuštěná? Kde mé srdce pláče, protože se cítím zanedbávaná a nedůležitá? A až nám to pomůže naše mysl zvědomit, a na to ji potřebujeme, dostane srdce prostor, aby to všechno, úplně všechno vyplakalo. Pak se dostaneme do jednoty. Jednoty sami se sebou. Do jednoty se situací. Neznamená to, že se všechno změní, zlepší a vyřeší. Znamená to, že bude s námi člověk, který nás miluje takové jací jsme. Bez podmínek, bez limitů, bez hodnocení. Ve všech našich polohách.… Read More Srpen otevírá srdce…

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Červenec – pojďme realizovat své sny…

19.7.2021

Moji milí, máme za sebou polovinu měsíce července… jak už jsme si v letošním roce zvykli, mnohé jde mimo plány a učí nás, že jedinou stabilitu najdeme uvnitř, nikoliv vně. A čím dříve to pochopíme, tím lépe i pro následující roky. Tak se na něj jdeme společně podívat, ať víme, jakou kuchařku nám nachystal a propojíme zkušenosti s informacemi. Protože, když víme, mnohé se přijímá snadněji… obzvláště to, co stejně neumíme změnit. Tak jdeme na to. Červenec si pro nás připravil mnoho nečekaných situací, protože nás zve do experimentů, ve jménu poznání. Obzvláště v situacích, kdy jsme již zažili bolestnou zkušenost. A obzvláště pak zkušenost ve vztazích. Ať už vztazích k někomu, něčemu nebo sami k sobě… kde jsme místo toho, abychom se nenechali rozladit rozladěním druhých, naladili se na sebe a vnímali v dané situace své city a pocity a nebyli k nim rozladění, udělali přesný opak. S láskou a něhou jsme se postarali o druhé, což je krásné a vlídné, ale nedorovnali jsme to péčí o sebe. Jako by naše city a pocity nebyly dostatečně důležité… Jako by naladění druhých bylo důležitější než to naše. Jako by nebyl podstatný soulad mysli, která se orientuje ven, s naším srdcem, které vnímá to, co cítíme uvnitř. Aby ti druzí neřekli, nemysleli si. Abychom pro ně zůstali milovatelnými… tedy měli aspekty, prvky a povahové rysy, díky kterým nás přece musí milovat. A jaká jsou pak rozladění, když zjistíme, že to nestačí? Nebo ještě spíše, že to, co jsme považovali za „jistotu“, je tomu druhému úplně fuk? Zkusme si představit, že jsme každý zcela individuální hudební nástroj. Každý hudební nástroj se rozladí za jiných podmínek a každý je potřeba jinak naladit. Houslista nebude ladit basu a kytarista cello. Každý zná svůj nástroj nejlépe a přesně ví, co má udělat, aby nástroj vydával harmonický souladný zvuk. Co kdybychom tuto představu přijali do svého života? A přestali druhým ladit jejich „hudební nástroje“? A nedovolili, aby ten náš ladil někdo jiný? Abychom jen poskytli sobě i druhým bezpečný, vlídný prostor, dopřáli jim i sobě v průběhu procesu něhu a dovolili všem zúčastněným city a pocity, které z jejich prožitku vycházejí? S důvěrou, že každý se o sebe postará nejlépe jak zná, ví a umí. S důvěrou, že díky tomu dojde k souladu mezi myslí a srdcem a tento soulad poskytne odvahu ke krokům, kdy jsme ochotni udělat – zariskovat ve jménu poznání a možná opět uděláme opět rozhodnutí nebo čin, u kterého jsme se kdysi zranili? Protože pokud nehodíme pomyslnou kostkou, zůstáváme ve strnulosti stát. A tato imobilita způsobí, že se nikam v životě nepohneme. A co neroste a neposouvá se, to „umírá“ a ničí se. A hudební nástroj, který se nepoužívá, začne být „nemocný“ a pokažený… Takže nádech, výdech, opečovat a naladit své hudební nástroje, postarat o měkký dopad, pakliže cokoliv „neklapne“ podle našich představ a pak pěkně „hodit kostkou“. A nezapomeňme, že garanci nemáme nikdy a v ničem. A to je přece vlastně úleva, že není potřeba se na cokoliv upínat a pak být zklamán… Červenec nám přináší díky energii experimentu i velké otevírání všech představ propojených na naše sny a touhy. Určitě jsme každý mnohokrát slyšeli spousty „dobrých“ důvodů, proč nám to či ono nemůže vyjít… Ok, slyšeli. Ale je opravdu nutné, abychom těmto výrokům, kterým osobně říkám „kecy v kleci“ nadále podrobovali náš život? Abychom se vymlouvali na to, že nám to „celý život“ říkali, i přesto, že jsme to fakticky mnohdy poslouchali jen 15 let svého života a už to třeba dvacet, třicet, čtyřicet let neposloucháme? Opravdu chceme zůstat takto odpojeni sami od sebe, i když už to dávno nedává žádný smysl? Nebo začneme realizovat své sny bez ohledu na limity, které nám kdy kdo (kdokoliv a kdykoliv) řekl? V harmonii sami se sebou, sjednocení ve své mysli i srdci a v laskavosti, něze a vlídnosti ke svým touhám a především chápající, že je naprosto v pořádku své sny, vize i touhy cítit jinak… Kostku držíme v ruce my. Nikdo jiný. Tak co, zariskujeme ve jménu poznání? Červenec nám tedy nabízí obrovskou energii pro kroky, které zůstaly dlouho jen v našich představách. Nabízí nám obrovskou podporu pro změny v našich naladěních. Nabízí nám obrovskou odvahu pro rozpohybování strnulého v našich životech. Pro hození kostkou…A zároveň nám nabízí velikou něžnost a citlivost, když nám „hod“ nevyjde a někdo nás vyhodí ze hry. Citlivost ve smyslu, že v červenci máme ke své citlivosti daleko blíže než kdy jindy. Že mnohé city a pocity vylézají na povrch a nechtějí se nechat jen tak zašlapat tak, jak to bylo vždy. Že nám fyzicky nedovolí být ke svým pocitům a citům lhostejnými ve jménu potřeb druhých. Naše fyzické tělo bude velmi intenzivně hovořit. A buď ho budeme slyšet a naše pocity se ukáží i druhým nebo je budeme držet násilím „pod pokličkou“, ale zkuste nechat přetlakovat papiňák…. exploze ho roztrhá. Pojďme si v červenci dovolit to, za co jsme byli možná kdysi káráni. Být citlivky, přecitlivělí, cítě a já nevím, co ještě. Pusťme ty „kecy v kleci“ k vodě a raději si najděme přesně takové plavidlo, jaké právě teď, právě my sami potřebujeme. A že má někdo koráb? A někdo ponorku? A někdo raft? No a co…. Každý hraje svoji vlastní hru jménem život! Tak nasedat přátelé a vzhůru k vlastním snům!