Rubrika: Blog

Mé vhledy k různým situacím…

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červenec – zariskovat ve jménu poznání

19.7.2022

Polovina července je za námi a prožili jsme si jak deště, tak i tropická vedra. Každý se s tím pere po svém, každý je jinak citlivý a každý je veden k tomu, aby se o své potřeby postaral v souladu se svým tělem. A červenec se bude velmi snažit, abychom svoji citlivost opět odhalili a znovunalezli… pojďme se podívat, jaká „kuchařka“ na červenec nás provází a jak nás inspiruje. 😊 Červenec je měsícem, který vytahuje již poznané strachy, zklamání a bolesti v úrovni našich vztahů. Obvzláště pak vztahů partnerských, rodinných a komunitních. Protože to je téma celého letošního roku.A červenec v tomto tématu pouze otevírá další z pomyslných Pandořiných skříněk. 🙈 Nejen, že s námi tyto pocity pracují na úrovni vnitřního vnímání a projevují se daleko intenzivněji než kdy jindy, což se projevuje jako zvýšená citlivost, která se následně vyplavuje smutkem, pláčem a dalšími projevybolesti. Je to velmi léčivé a je moudré a prospěšné tyto projevy přijmout nejen u sebe, ale i u druhých. Skrze pláč (vodu) se vyplavuje mnohé z buněčné paměti, cokdy bolelo a zraňovalo. 💔 A není vůbec důležité kdy, kde a proč se to stalo… Důležité je přijmout a zvědomit, že to zanechalo šrám, který je nyní na čase zahojit a opečovat. Sejít „z hlavy“ a jejich věčných otázek a hodnocení do srdce a dovolitsi spojit se se svými pocity a na základě nich pak udělat vše proto, abych srdce zahojila. Odpustit, vyplakat, omluvit se, vyznat se…. cokoliv, co v daný okamžik ucítíme jako léčivé. A že tomu hlava nerozumí? No, i to je v pořádku… v životě lidské je tolik pocitů, které jsou nezměřitelné a hlava je neumí mnohdy uchopit. Bolest, láska, strach… a přitom jsoutak zřejmé a patrné. 😇 Červenec nám pomůže se svoji kvalitou, kterou je velká podprahová touha experimentovat ve jménu poznání.Zkusit, abychom udělali zkušenost. Protože myslet si žádnou zkušenost „nevyrobí“. A bez zkušenosti nedochází k poznání. K rozšíření vědomí ani moudrosti. Je to jenom „jedna paní povídala“. A ono se toho napovídá… 😏 Takže je jenom na nás, jestli se necháme lapit do vlastní mentální propagandy nebo se zhluboka nadýchneme a zariskujeme ve jménu poznání a skočíme. A že máme strach z již poznané bolesti a šrámů? Kdo by neměl… ale i s tím umíme krásně pracovat. 👍 Červenec má totiž velikou podporu ve vizualizaci, kterou opravdu velmi rozvíjí a nabízí, takže jestli máte pocit, že vidíte své sny v obrazech, vidíte přesně, co si přejete nebo i obavy chodí jako obrazy, tak vězte, že za to „může“ právě tento měsíc. Je navíc ochutnávkou příštího roku, ve kterém mnohé naše přání i vize budou tak jasné jako fotografie, na kterou se právě koukáme. A o tuto vizualizaci se můžeme opřít. Pokud se nám cokoliv bolestného stalo, můžeme se v obraze vrátit do toho okamžiku a postarat se o sebe. Ne, není možné popřít naši zkušenost, ale je možné následně změnit to, jak přijmeme svoji bolest, jak se o sebe postaráme, co uděláme pro to, abychom dopady této zkušenosti zmírnili. Abychom se ve vlídnosti, laskavosti a něžnosti postarali sami o sebe… to ve své vizualizaci změnit umíme. 🙏 A pokud si k tomu dovolíme hovořit nahlas sami se sebou tím, že budeme vyslovovat, co v ten okamžik cítíme (což jsme si nejspíš v minulé situaci nedovolili), propojíme všechny tři úrovně bytí (tedy mysl, tělo i emoce) a může tak dojít k plnému léčení a tzv. „přepisu“ této zkušenosti. To nás může velmi rychle odblokovat a dovolit nám, abychom opět nalezli naši ztracenou odvahu zariskovat, aby se něco mohlo dít jinak. Více v souladu s našími city a pocity. 💖 Měsíc červenec je rovněž velmi empatickým měsícem a každá kvalita by měla být moudře využívána jak směrem ven, tak i dovnitř. A tak se táži, milí moji, jsme dostatečně empatičtí i sami k sobě? 💖 Vnímáme rozladění jen těch druhých, které se snažíme co nejdříve naladit a k vlastnímu rozladění jsme lhostejní nebo umíme i přijmout, že máme právo být rozladění, bez pocitů viny směrem k ostatním? 💖 Umíme být vlídní a otevření ke svým pocitům, dokonce i v situacích, kdy to s ostatními nic nedělá nebo si je zakážeme a strnule plujeme s proudem? 💖 Jestli už při čtení těchto řádků hlásí slzy svůj nástup, nechejme je téct. Voda je léčení. Voda (slzy) je způsob, jak vyčistit buněčnou paměť… a hlava tomu nemusí rozumět. Stačí, když nebude bránit… 🙏 Ostatně právě její spolupráce je důležitá nejen v rámci celého letošního roku, kdy je od ní vyžadován partnerský dialog, ale i v rámci července, kdy je od ní vyžadován respekt bez otázek v laskavosti a vlídnosti. 🥰 A to se naše hlava teprve učí. Že přenechat otěže srdci neznamená ohrožení ani nebezpečí. Že nedržet pod kontrolou je v pořádku. Proto se teď v červenci tolik motá a ztrácíme rovnováhu… hledáme novou pevnou půdu pod nohama.Je to zcela nové vnímání systémů přesvědčení, normalit, zvyklostí, modelů chování. Je to cesta k důvěře, víře, lásce.Samé kvality, které nelze uchopit, a přesto existují… můžeme si říct, že se posouváme trošku od hmoty směrem k ctnostem. Zní to trošku pohádkově, ale proč ne… 😇 I o tom bude příští rok. Můžeme si také hrát s představou 7. čakry. Už je mimo tělo a přitom v sobě spojuje celý čakrový systém na těle… i proto se ji říká korunní. 😇 Máme červenec. Hlava lítá trochu ve větru a hledá stabilitu a srdce volá po nových zkušenostech se zapojením všech citů a pocitů. Zariskovat ve jménu poznání, i když to bude znamenat, že někde budu vyčnívat… pojďme převádět své sny do skutečnosti. Protože skutečné je to, co jsme ochotni skutečně žít! 🥰 Krásný červenec, milí! 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červen – dejme si prostor dozrát…

17.6.2022

Jo, třešně zrály, zrovna třešně zrály, sladký třešně zrály a jak to bylo dál? Výborná otázka, milí přátelé… polovina června nám ukázala, že najít soulad mezi hlavou a srdcem, mužem a ženou, prací a soukromím a také mezi pravidly, která vyhovují nám i těm druhým není vůbec jednoduché…. 🙈 Budiž nám však útěchou, že to všechno, co se kolem nás děje dává z pohledu modelů chování smysl. A chcete vědět jaký? Pokud ano, tak jdeme na to. Kuchařka modelů chování pro červen je tady! 🍒 Červen bude mít tendenci někdy až eruptivním způsobem vytahovat na světlo vztahové disharmonie a nastavené normy, o kterých však všichni ví, že je na nich něco špatně. Jen byly dlouho přehlíženy, zametány pod koberec nebo úmyslně ignorovány. V partnerství, rodinách, rodech… Mnohdy je to vědění vědomé, někdy nevědomé a běží jenom v pocitech, že nám v tom či ono vztahu či nastavení prostě není dobře. 🙄 Mohou nás v něm přepadat pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku až žalu. Obzvláště tam, kde víme, že nás „ten druhý“ (a je jedno, jestli je to člověk, rodina, skupina či systém) neslyší nebo slyšet nechce. Nebo slyší, ale nic s tím dělat nechce. 😢 Naopak tam, kde víme, že je nastavení pro nás výhodné a využíváme neznalosti druhého nebo jeho nedostatku odvahy s tím něco udělat, nás mohou přepadat pocity viny… Pokud je cítíme, vězme, že sedíme na aktivní sopce a je jen otázka času (velmi krátkého času), kdy to pod námi eruptuje. Pak můžeme být překvapení upřímností toho druhého a jeho konání se nám nemusí vůbec líbit, protože se může vydat ve svém životě zcela odlišným směrem, než od něj nadále očekáváme. ☝ A jelikož je celý tento rok (a obzvláště pak červen) velmi evoluční, je fajn vzít na vědomí, že evoluce nezná cestu zpět, ale pouze vpřed. A má povolené ztráty… 💔 Proto buďme v rovnosti s těmi, na kterých nám záleží a vnímejme je nejen myslí, ale i srdcem. Přivítejme do života vědomě a rovnocenně kvality nejen mužského principu, ale i toho ženského a naopak. Dovolme si přijmout, že nejcennější změna je změna směrem k zájmu a zapojení všech, protože se můžeme obohatit. A to právě pro názorovou a postojovou různorodost… 😊 Určitě můžeme dál trvat na své pravdě, i za cenu razance, agrese, dehonestace druhého či nerespektování jeho názorů. Ale pak bychom měli být připraveni na to, že se naše společná „smlouva“ může velmi rychle ze smlouvy na dobu neurčitou změnit na smlouvu s dobou určitou nebo přímo na dobu výpověďní. A měli bychom v tom být vědomě, tedy že přijmeme zodpovědnost za to, co bude následovat. Protože jen my budeme znát odpověď na to, proč jsme to udělali právě takto… 😇 Staré (ne)dobré hledání viníka totiž přestává platit. A nejen proto, že k informacím dnes mají přístup úplně všichni a stejnou měrou. Právě proto více na povrch vylézají právě naše osobní volby. Už není na koho to hodit… Červen bude chtít, abychom toto vše zvědomili. Vedli dialog mezi myslí (egem) a srdcem (pocity) a našli mezi nimi rovnost. Není to o tom, kolik čeho je (viděno lidským okem), ale co má pro nás jakou váhu. Jen my sami známe naše osobní principy vyvažování. A je nádherné, že je máme každý úplně jiný… pro jednoho je vyvážením ranní polibek, pro jiného úsměv, pro dalšiho finanční jistota, pro dalšího pocit bezpečí… pokud najdeme naše vlastní pravidla pro pocit vyváženosti v našich vztazích, objevíme velmi úlevný pocit rovnosti s tím, co k nám přichází. To neznamená, že nás nic nevykopne z komfortní zóny, ale to, že když se tak stane, že budeme vědět, že je to jen fáze procesu změny, transformace, vývoje… a pakliže zůstaneme uvnitř v důvěře, dovolíme si dopřát si pro tento proces trochu času a zůstat na chvíli pozorovatelem, čeká nás velká odměna v podobě pochopení toho, co se právě odehrálo.Najednou dají věci smysl. Mysl bude všemu rozumět a srdce bude prožívat spokojenost a štěstí. Budeme v rovnosti s událostmi i děním kolem nás i v nás. 🙏 Měsíc zrajících třešní nám také bude připomínat odkaz moudrého pane Wericha, že když nejde o život, tak jde o… 💩 Tvořme a konejme jen tam, kde nás zpětná vazba neraní nebo víme, že jsme v síle a ustojíme to. V ostatních případech můžeme své konání trasnformovat takovým způsobem a směrem, aby nás zpětná reakce obohatila, vyživila, polaskala.Stejně jako moudrá příroda. Nefunguje v rámci evoluce jedna změna? Ok, nechá to být a projekt poupraví… je jako designér, který nám nabízí různé možnosti a je jen na nás, co z toho vědomě přijmeme a co s díky odmítneme. Dovolme si proto v červnu vše, co se nám naskytne, vnímat jako investor, který ví, že chce něco jinak, ale nechává se inspirovat, překvapit a vést fundovaným projektantem. Jen zúčastněně potvrzuje či odmítá to, co chce nebo naopak nechce. Neřeší, že je ten který nápad projektanta úplně hloupý. Stačí vědět, že ne…. není třeba vědět proč. Srdce v souladu odmítne, hlava dá pocit bezpečí, že se to vymyslí jinak… no, není to krása? 💖 V souvislosti s těmito procesy se mohou „vytahovat“ i pocity z dob, kdy jsme z dětského věku vplouvali do dospívání a chtěli jsme to být my, kdo tvoří v souladu se svými pravidly, tužbami… chtěli jsme být my sami sobě projektantem.Ať už nás v tomto vývoji „zabrzdili“ rodiče či škola (nebo možná cokoliv jiného) a my máme pocit, že jsme své životní směřování a poslání tam někde ztratili, je jen na nás, jestli budeme právě teď naši energii věnovat vytoužené změně (teď už můžeme) nebo hledáním toho viníka a pitváním starých exkrementů… teď už jsou pravidla našeho života naší vědomou volbou. Pojďme tedy v červnu tvořit svým způsobem, po svém. Klidně zatím jen „na papíře“, pozorujme to a čekejme na správný pokyn Kairose… řeckého Boha času, jenž přebírá po mnohých staletích opět čas do svých rukou. Čas dokonalého dozrání! Stejně jako ty třešně! 😍 Mějte klidné dny, milí a milé! 💖 Eliška

— Blog —

Vesmírný networking

30.5.2022

Dneska chci s vámi sdílet příběh, který mě nepřestává fascinovat právě tím, jak se věci mnohdy „poskládají“, aby vás dovedly přesně tam, kde máte být… 😇 Můžete si namyslet kopu plánů, ale pokud je někde připraveno „místo setkání“, stejně tam v daný okamžik budete. Chca, nechca. 😍 Je to příběh ženy, která mně vstoupila do života a má velkou odvahu se nechat inspirovat, příjmat moje výzvy a otevírat své veliké dary. Příběh jejima očima proto předávám tak, jak jej vnímá ona. Setkání s ostatními je vždy setkáním s vlastní duší, jen to na první pohled nemusí být poznat. „Neočekávané a totálně nad očekávání. Asi tak by se dalo popsat moje seznámení a cesta s Eliškou. Bradou ryjící v bahně, po ztrátě miminka a na konci vztahu plného výšin i hlubin, jsem úplně neplánovaně odjela s dávným přítelem na akci, na které jsme zůstali déle, než bylo v plánu, ujely nám dva vlaky, třetí měl poruchu. Z právě rozpadlého vztahu jsem si nesla vzorec neustálých výčitek, a tak jsem s vidinou pozdního návratu domů (pokud vůbec) a brzkého ranního vstávání do práce roztančila tango nesplnitelných očekávání a vyčetla dotyčnému asi třiaosmdesátkrát víc věcí, než si objektivně zasloužil. Přes uličku od nás seděla žena s dítětem, nádherně se tulili, doslova z nich sršela láska. Ti dva mě přitahovali jako magnet a já si přála se s nimi dát do řeči, což nakonec malý (dnes už o dvě hlavy vyšší než já) krásně zařídil. Můj doprovod vystoupil v polovině cesty a během té zbývající mě Eliška rozebrala, že jsem si před ní připadala menší než figurka z Člověče, nezlob se. Ne ponížená, ne uražená, ale pravdivá, bez masek sarkasmu a ironie. Z pouhého data narození dokázala za pět minut říct to, co klasická psychoanalýza vytahuje na povrch pět let. Chvíli před Novým rokem mi přišel e- mail, že Eliška pořádá Tanečně-emocionální akademii osobního rozvoje. Celý život jsem chodila za taneční a na otázku „smím prosit“ zásadně odpovídala „dnes večer netančím“. Upřímně, představa ryze ženského kolektivu, navíc majícího tančit a řešit svoje emocionální pochody, mě dost děsila. Ale věděla jsem, že Elišce můžu věřit a rovnou si zaplatila devítiměsíční seanci. Hned po prvním setkání se dostavil dosud neznámý a velice úlevný a osvobozující pocit. Panejo, já můžu být mezi ženskýma a necítit rivalitu, ale podporu! Můžeme být každá naprosto jiná, a přece se vzájemně ctít, respektovat a obohacovat. S každým setkáním se něco hodně hlubokého vynořovalo a následně uzdravovalo. Můj život se začal hodně měnit. Ne, nebyla to Eliška, kdo to změnil, ale byla to ona, kdo mi pomohl otevřít oči, uvědomit si, že za to, co se mi děje, jsem zodpovědná já, ne ostatní, a že je v pořádku říct, že mi v něčem není dobře a případně z toho odejít. Navedla mě na cestu a je mi na ní skvělou průvodkyní, za což jí vždy budu vděčná. Netvrdím, že její pobyty jsou nejlepší cesta pro všechny, zcela určitě ale vím, že pro mě byla akadamie a pobyt s Eliškou v danou chvíli to nejlepší. Skrze hudbu, pohyb, dech a jednoduché (ale velmi mocné) zvědomovací techniky mi pomohla nastolit v životě rovnováhu. Ale protože rovnováha je dynamický proces, který se musí neustále opečovávat, aby zůstal zachován (jako při stojce neustále přepadáváte dopředu a dozadu, ačkoliv to vypadá staticky), tak se velmitěším, co dalšího si pro nás Eliška připraví. <3″ Kristýna Vítková, certifikovaná terapeutka čínské medicíny – Aktivní prožívání

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Květen… mít čas na čas se sebou.

19.5.2022

Překlopili jsme se do druhé poloviny měsíce května – měsíce lásky. Ale láska má tisíce podob i úhlů pohledu, tak nás květen celkem slušně „školí“. Obvzláště v tématech lásky bezpodmínečné… opravdu umíme milovat bez podmínek? 🙈 Tak se pojďme podívat na květnovou kuchařku. Třeba vnese něco málo světla do stávajících dní… 😉 Květen má na všechno dost času, přemýšlí, zvažuje, zpochybňuje, rozhoduje se, zase váhá a pochybuje, a tak pořád dokola. Což v kombinaci s tempem letošního roku není úplně jednoduché…. Díky vnějšímu tlaku na posun se mohou vyplavovat mnohé úzkosti, strachy, obavy a pochybnosti. O nás samotných, o těch, které milujeme i o věcech, které milujeme. Můžeme se cítit hodně rozkmitaní a neukotvení. Senzitivní a rychle vyčerpatelní. Rychle můžeme dobíjet baterky, které si ale v zápětí a ve vteřině vybíjíme a ani nevíme jak… 🙄 Pokud nejsme ve své síle a sebedůvěře, nastupující obavy a pochybnosti nás mohou velmi rychle dostávat do pocitů ohrožení. A v ten moment jsme nejen ve střehu, což je právě fyzicky vyčerpávající poloha, ale navíc máme podprahovou tendenci reagovat jako raněné zvíře a útočíme i tam, kde to rozhodně není třeba. Mnohdy i podle a zákeřně… což ale v okamžiku ohrožení nevidíme. Pravda je, že v takový okamžik úplně bez podmínek nemilujeme. Ani sebe, ani ty druhé…. 😢 Místo lásky a laskavosti mohou přicházet znechucení a odmítání. Směrem k nám, i směrem od nás. Čert, aby se v tom vyznal… 🙄 A právě. V takovém stavu jsme velmi rychle intoxikovatelní jinými energiemi, vibracemi, náladami, postoji či hodnoceními. Mnohé negativní (čertovské – doplňte si tento přenesený slova smysl dle vlastních systémů přesvědčení) se nás velmi rychle chytá a otravuje naše biopole. A podle toho, kde máme zrovna největší deficity a nedosycení, tam nám tenhle „čert“ vyskočí… U někoho to jsou vnitřní orgány, u někoho hlava a u někoho páteř a záda. Podle toho, kde dáváme našemu tělu i mysli nejvíce zabrat. A to naše fyzické tělo ví opravdu s velikou precizností… 🙈 Můžeme se ale vědomě chránit. Tak, jako se při mrazech přioblékneme a při slunci natřeme či schováme do stínu. Stačí nám uvědomit si, že máme více úrovní a vrstev, než je jenom fyzické tělo. A každá potřebuje to svoje… milovat všechny své Já. To fyzické, mentální, emocionální, energetické, esenciální… máme jich tolik. 🙏 Každý máme také jiné způsoby ochrany. Ať už budeme bavit o antikoncepci, jízdě na kole nebo stavebních pracech. Stejně tak se to týká energetické ochrany. Ochrany našeho jemnohmotného bytí. Toho, které zatím zůstává zahaleno a čeká na odhalení, a přesto už je o něm hovořeno pomalu i ve vědeckých kruzích. Nejsou návody, ale můžeme se opřít o intuici, která s námi bude v květnu velmi hovořit. Přesně v daný okamžik ucítíme, co je přesně to, co nám pomůže, dodá sebedůvěru, pocit bezpečí i ochranu. Amulet, afirmace, rituál, andělské či dračí bytosti, modlitba…. vše je v pořádku, vše je povoleno. 💖 Květen může být díky výše uvedeným pocitům, které můžeme intenzivně prožívat i v souvislosti s blízkými (tedy lidmi, které důvěrně známe) lehce schizofrenní… láska x nenávist, touha x odmítání, přijetí x odpor. Pakliže si ale dovolíme to pozorovat jako větrný vír a nebudeme mermomocí chtít tento vír zastavit, můžeme květnem projít poměrně v lehkosti.Pokud se ale budeme snažit, skrze své očekávání a systémy přesvědčení, tuhle spirálku na sílu zastavit, může se nám stát, že nás tohle tornádo lapne a nepustí… vlastně pustí. Někde, někdy, vyčerpané a možná zraněné. A nejspíš s pěkným „motákem hlavy“… 🙈 To, co můžeme rozhodně udělat, pokud se kolem nás něco příliš roztočí, je vlézt si někam do bezpečí a chvíli počkat, než se vír rozpustí. Zaměřit na podstatu a tou je na této planetě dech. Tím se dostaneme do svých středů, do klidu, do bezpečí, do důvěry. Teprve poté můžeme ze svého úkrytu vylézt a hodnotit, co se vlastně stalo. Dát si prostě čas… to je to, co v květnu platí. Duše nezná čas a prostor. To je pouze věc mysli… pozemské mysli. A dokonce už i fyzikové připouští, že čas vlastně neexistuje. Tak proč se jím nechat tak zotročovat? Vezměme si v květnu čas na to si všechno rozmyslet tak dlouho a tolikrát, kolikrát potřebujeme. A že je někdo netrpělivý? Dobrá, na to má právo… je to jeho volba trpět ve své časové bublině. Není to naše povinnost ihned přiskočit a zavinout ho do komfortu. A pokud se v tom cítí v ohrožení, jsou to pouze a jenom jeho strachy, obavy a pochybnosti a jen on ví, co ho poléčí. 😇 Květen nám nabízí mnoho proměn. Některé dávají smysl, jiné možná ne. Ale všechny dříve či později naše mysl pochopí… a mezitím má dvě možnosti: být trpělivou a v důvěře čekat nebo být netrpělivou a nestrpět to čekání. Pak ji nejspíš ale nezbyde, než trpět… protože vesmír si to bude točit po svém a jaksi má na všchno větší „koule“. Takže je jasné, kdo vyhraje… 😃 Dovolme si tedy v květnu příjmat protiklady bytí i lásky. Zůstat otevření všem podobám lásky. A protikladné síly vnímat jako dar, díky kterému jsme v pohybu. Ostatně díky těmto silám jsme kdysi vznikli. 😉 A pokud aspoň trošku můžeme, tak si toto vše zkusme užít jako horskou dráhu v zábavním parku, kterou jsme si zaplatili, a tak by bylo škoda se teď té jízdy bát. A zůstat v důvěře, že čas je přítel a vše přijde v pravý okamžik. 🙏Že jednoho dne bude stačit jen fouknout do starých bolestí, pochybností a strachů a ty se rozletí do všech stran, aby se vrátily do starých kořenů. Tam, odkud přišly. Jako třeba pampeliška… Krásný, laskavý a trpělivý květen, milí… 💖 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Duben – čas na sílu i ústup

11.4.2022

Měsíc duben mě, oproti březnu, velmi volá, abych měsíční „kuchařku“ vystřelila do světa co nejdříve… nechávám se tedy přemluvit a posílám ji do prostoru, aby zvědomila, podpořila a podržela. Bude se nám to nyní hodit… a co? Tak pojďme vstříc novým informacím. 💪 Duben bude energeticky aktivním měsícem, bude šlapat do pedálů a můžeme mít pocit, že se nám vše do kalendářů vůbec nemůže vejít. 🙈 Pakliže si ale dovolíme některé věci vědomě prokrastinovat a až rebelsky odmítat, můžeme objevit zvláštní pocit nadšení z toho, že umíme vystoupit z tlaku ostatních, jít cestou mimo průměrnost a dělat věci po svém. Přesto v souladu s naší myslí… 🙏 Unikátně, jedinečně, opřeni o svou mysl, ale s ochotou vyjadřovat svoji vlastní cesty, myšlenky a potřeby.To ale může v některých lidech vyvolávat určitou nespokojenost a reakcí může být jakási jejich nepřátelskost, kterou můžeme vnímat jako konfrontaci směrem k nám. 🙄 Než abychom se chopili pomyslných zbraní a šli se verbálně prát za svoji pravdu, můžeme tuto situaci uchopit jako určitou formu naší obrany. 😉 Protože ten, kdo útočí nás podvědomě nutí, abychom se buď vydali do protiútoku, což ho může energeticky dosycovat nebo nás donutí se stáhnout a zavřít naši laskavost směrem k němu, tudíž mu nic „neposíláme“. A tím se chráníme…Proto někdy Vesmír dovolí, aby k nám byl někdo „hnusný“, protože tak se mu vědomě zavřeme a tím se před tímto člověkem podvědomě chráníme. 😇 Máme tedy možnost volby se nechat vyprovokovat k protiútoku nebo to přijmout jako informaci, že se nám dostává ochrany z vrchu, abychom byli v bezpečí. V druhém případě nás konání toho druhého nejen že nezraní, ale naopak zažijeme pocit velkého nadšení sami ze sebe, že jsme to ustáli ve světle… ✌ A bude se to dít primárně verbální cestou, protože duben chce a bude využívat mysl a ta má jedinou cestu, jak se ukázat, a to je skrze slova. Tedy zatím… třeba to v budoucnu posuneme, ale zatím je to pořád nástroj, o který se většina opírá. 😄 Duben je a bude rezonovat v mužské energii, která je konající v tlaku a pod tlakem (a je to moc dobře, protože bez toho by nevznikl nikdo z nás 😉), ale pořád potřebujeme vnímat tenkou hranici toho, kdy se naše konání stává nelaskavé a nerespektující. Kdy je tlak více znásilněním a manipulací, než způsobem, jak dělat věci správně a inspirovat v tomto duchu ty druhé. Touha vzdělávat, předávat, poučovat a instruovat může být v dubnu velmi silná. Buďme vnímáví ke svým vnitřním pocitům. Pokud se tak děje ve prospěch všech zúčastněných, budeme se v tom cítit přímo hvězdně. Pakliže však ne, může přijít vnitřní pocit frustrace či pocit, ve kterém se můžeme cítit podvedení. Tak my tak „pomáháme“ a oni to neumí ocenit? Já jim říkám, jak se vyhnout chybám, aby se měli lépe než já a oni se ještě cítí dotčení…. tohle jsou výroky, které ihned ukáží, jak se věci mají. Mohou být také následovány značnou jízlivostí, sarkasmem a popichováním… a co my s tím? No to, co je psáno nahoře. Buď se necháme vyzvat k boji, nebo to budeme vnímat jako ochranu nás samých. Abychom se neotevřeli a nedali více, než je vhodné, před člověkem, který je k nám „nepřátelský“ zavřeme srdce a tím pádem nedáme nic ze své energie. Kdyby si píchl x-krát, stejně z nás nic „nepoteče“… 😊 Buďme vědomě připraveni na to, že slova jsou v dubnu o něco ostřejší… že to, co se v jiných měsících posílalo po dávkách, v dubnu poletí jako střely nadzvukovou rychlostí. A když nějaká přiletí, zpomalme tu situaci pár nádechy a výdechy a pak se rozhodněme, co dál. Boj nebo ochrana? 😇 Jak už bylo zmíněno, duben ponese mužskou energii. Kdo víc, kdo dál, kdo má co lepšího a většího… a je jedno, v jakém tématu budou tyto modely chování zastoupeny. 💪 I vnější svět bude nejspíš na této vlně tepat, a proto se i v souvislosti s děním může demonstrace síly stupňovat. Hlavně ve verbální a psané formě. Necháme se tímto nepřátelstvím převálcovat a přetížit? Nebo zvědomíme to, že je to energie tlaku, která má ale i své kvality? Aby se nám z toho naše hlavičky úplně nepřetížily a nepřehřály, bude se nám hlava v dubnu poměrně často vypínat. Je to jako s počítačem. Přehřál se? Tak ho vypneme, necháme zchladit, počkáme a pak zase zapneme. Bez paniky, v klidu, s vědomím, že je to bezpečný proces, který má svůj čas… Co kdybychom toto našim hlavičkám dovolili také? Když se nám to vypne, tak si dopřát čas na zchlazení, odpočinek a teprve poté se opět zapnout. A buď si to dopřejeme vědomě, tedy přizveme do života takové aktivity, které tomu napomáhají (říká se tomu mentální relaxace), nebo nás bude hlava vypínat sama… vymleto, vypnuto, vygumováno. 😀 Už se vám to děje? Mně ano… a mnohým mým klientům a klientkám. Obzvláště ti, co dělají hlavou, se mnou sdílejí, že mají pocit, že jsou chvílemi úplně mimo… away of my computer… 😂 Takže vězte, že je to ok… že jen potřebujeme více odpočinku a chlazení, protože jedeme na vysoký výkon a přehřátí je nasnadě. A hlavu potřebujeme… tak prostě jen zpomalme, ať se nám nevypne úplně. 🙏 Znáte to, jak malé děti najednou vypnou? Najednou se úplně rozpustí ve svém vlastním světě a jen jsou… miluju ten pohled na takto vypnuté děti a lidi. Je v tom jakési kouzlo… čisté bytí. A ta regenerace – za 20 vteřin „výpadku“ – je fascinující… 👌 Pojďme se v dubnu nechat inspirovat a vysoký mentální výkon vyvažme následným pocitem blaženosti. Nechť je tlak vystřídán vypnutím či ústupem, odpojením. Známe to každý z reálného života a žijeme to každý den. A já si to dovolím ještě více zvědomit. A jak jinak, než přes ty nejlidštější věci. Však mě znáte… 🙈😃 Když se milujeme, tlak je vystřídán „ústupem“, plným blaženosti. Střídání teprve činí celek… 💖 A když se zbavujeme potravy na konci našeho těla, tlak je opět vystřídán pocitem uvolnění s jakousi dávkou blaženosti. Ne nadarmo se říká, že není nad to se… Read More Duben – čas na sílu i ústup

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – do radosti vlezem…

24.3.2022

Máme za sebou 3 čtvrtiny měsíce března. Je velkým fyzickým měsícem, který okamžitě všechno zhmotňuje v těle, a to tak, že téměř okamžitě… mé tělo nevyjímaje. Možná proto mě to dříve ke „kuchařce“ nepustilo, ač jsem mnohokrát chtěla podlehnout tlaku své mysli, že už bych „sakra fakt měla“… nepodlehla jsem. A proč? O tom níže…. 😇 Jdeme na to kouknout? Protože zvědomění se počítá vždycky, bez ohledu na to, kdy přichází. Je to okamžik přijetí, odevzdání vzdoru a rozporuplnosti. Vše se slije do jednoty a i kdyby to mělo být v poslední vteřině, pořád to za to stojí! 🙏 Jak jsme napsala, březen byl, je a ještě bude velmi fyzickým měsícem. Naše těla reagují na každou situaci, ve které nevyslyšíme své spontánní potřeby a ve jménu zdvořilého postoje se staneme raději mlčenlivými a naše „teatrální“ kvality použijeme pro roli, ve které jsme byli v daných situacích vychováni. Jakmile se tedy nedovolíme konat úplně spontánně, s využitím všech smyslů, které jsme pro tělo dostali, bude nám zamrzat. Ztuhne a uvnitř se můžeme cítit mrzutí. Hlava to bude chtít rozchodit, bude hledat kličky, jak z toho ven…. ale my už víme, že ta má skluz několik týdnů. A to víme už z prenatálu, kdy nám už tluče srdíčko a mozek je zatím jen „v plánu“. 😀 Od třetí čakry nahoru může tělo pak demonstrovat ztuhlost, kterou jsme ve svém chování projevili a nedovolili si konat ve vlastním zájmu, resp. v zájmu vlastního těla, a se zájmem, co nového to přinese… Jaký posun? Jaký nový úhel pohledu? Pokud chceme kráčet vpřed, potřebujeme udělat, fyzicky udělat, první krok… a to je březen. Přemýšlet nad prvním krokem bez zapojení těla je nekonečná past…. migrény, zatuhlá krční páteř, dutiny, to vše se může v těle vyzrcadlit. A co že je to, to konání ve vlastním zájmu? Není to trošku sobecké? To rozhodně není, protože to neznamená myslet intrikářsky na sebe, jak to pro mě dobře dopadne a co z toho budu mít, ale být vnímavým k tomu, co cítím a co je fyzicky zrovna v mém zájmu, třeba postavit se, otevřít okno, napít se, rozhodit rukama, vypláznout jazyk (ano, i to se počítá), obejmout, vyplakat se, pomilovat… cokoliv, co je fyzické, nikoliv mentální! 💖 Všechno to, po čem zrovna v ten okamžik volá naše srdce, i když má z toho hlava totální chaos. Ať má, je to její právo na chvíli něčemu nerozumět… však víme, má právo na skluz. 😉 Pakliže si to z jakéhokoliv důvodu nedovolíme, naše srdeční čakra a s ní i hrudní páteř mohou mít pocit, že se bortí pod nánosem emocí, které nemohou ven. Je to jako „zaražený“ pláč… to známe všichni. Nebo jako „zaražený“ orgasmus…. to asi známe také mnozí! 🙈 Když babička rozrazí dveře s dotazem, kdo si dá bábovku? 😂 Tak jak tak musí pak tenhle přetlak někudy ven. Hlava to mnohdy nepustí, protože přece odstavec nahoře, chceme být korektní. A pak tedy zůstává jediné. Přepis do hmoty v podobě fyzického diskomfortu, omezení či nemoci… 🙄 Do toho se nám v březnu ještě motá námi naučený tlak, který jsme si pěkně nainstalovali ve školních ústavech. Zaber, zatlač, pojď do toho, hlava nehlava… Když se něco nedaří, naučili jsme se vyhnout se neúspěchu tím, že zatlačíme více! Jsme jak beranidla, které nevnímají nic kolem, jen tlačí… a přitom by stačilo v pokoře připustit, že mnohé (pro nás různě věřící všechno) je řízeno úplně z jiného řídícího střediska, a že pokud se něco nedaří, má to své velmi dobré důvody. Že je ale nezná naše mysl? Ajaj… no, nezná a znát bude, až přijde čas. Pro ty, kteří jsou hodně orientovaní v levé hemisféře, ve struktuře mysli, v mužském principu i energii je to výzva. Výzva s názvem „pusť to“! Prostě důvěřuj, pomož si fyzickým konáním ve vlastním zájmu (tanči, modli se nahlas – jinak není zapojené tělo!, zpívej, rozhazuj rukama, hádej se s vesmírem,… cokoliv). Protože pokud nebudeme ochotni se na to … 💩… zapojí se nám i tlusté střevo. Někdy je ten největší neúspěch totiž tím největším úspěchem! Vždycky je ten největší neúspěch tím největším úspěchem! 🙏😇 A protože máme rok spolupráce mysli a srdce, tak březen nám celkem natvrdo ukazuje, jak na tom v mezičase doopravdy jsme, právě skrze fyzické tělo a jeho komfort či diskomfort v tomto měsíci.Není ale třeba tlačit na pilu, máme za sebou sotva první trimestr našeho nového nastavení, znovuzrození, tak netlačme na pilu a dovolme si chvilku jenom plynout. Alespoň ten poslední týden… Na hlavu budeme mít velikou podporu v dubnu, takže teď se postarejme o chrám… konejme v souladu s ním, spontánně, tak jak nás zrovna v daný okamžik zavolá s vědomím, že ač může něco právě teď vypadat jako hroutící se domeček z karet, může to být jen stav daného okamžiku, ale nemusí to být definitivum. Kdyby neznalý viděl rodící ženu, křičíčí v bolestech a od krve, taky by těžko viděl krásu zrození, kterou vidí duly, tatínkové a další zúčastnění. Je to jen o našem úhlu pohledu. A když nám daný pohled zrovna nevyhovuje, tak se prostě otočme a dívejme se tam, kde nám to fyzicky dělá dobře! 💖 Je to jenom NAŠE VOLBA!!! Taky tak často slyšíte kolem sebe: „z toho, co vidím, kolem sebe je mně…..“. Ano, musím koukat na semafor, pokud chci jezdit autem. Ano, musím koukat do monitoru, pokud chci psát příspěvěk. Ano, musím koukat na slzy svých příbuzných, kteří sem přijeli s mikrotaškou a zbytek rodiny museli nechat tam, protože by cestu nezvládli.A ano, a mám právo konat ve vlastním zájmu, se zájmem, co se stane… nepřemýšlím, otevřu náruč a fyzicky splynu s bolestí druhého, vypláčeme se a ulevíme tělům… to je moje volba. To je volba každého. 💖 Jdu na louku, kde si lehnu a koukám na mraky prosvícené jarním sluncem, které aktivuje třetí oko, aby vidělo víc a dál, než mé fyzické oči. Prožívám blažené splynutí s přírodou a mé srdce je opět naplňováno důvěrou. .. to je moje volba. To je volba každého. 🧡Březen chce tlačit na pilu, ale abychom se naučili,… Read More Březen – do radosti vlezem…

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Technika na uvolnění hněvu – VIRTUÁLNÍ MEETING

25.2.2022

Tuto techniku uvěřejňuji a dávám k dispozici pro uvolnění hněvu, které souvisí se situací na Ukrajině. Ať už chceme či nechceme, jsme konfrotováni našim vlastním systémem přesvědčení o tom, co je normální a co není, co je správné a co není a také kdo má pravdu a kdo nemá. Jelikož je v pořádku vnímat vše odlišně od ostatních, protože systém přesvědčení zrcadlí to, o čem jsme přesvědčení a to vyplývá z našich unikátních životních zkušeností. Kde jsme vyrostli, kdy jsme vyrostli, s kým jsme vyrostli, za jakých podmínek jsme vyrostli… toto vše náš systém přesvědčení ovlivňuje. Proto se nezlobme na jiného, že to vnímá jinak… respektujme sebe a svůj systém přesvědčení se stejnou úctou jako ten jeho. 🙏 Přesto máme absolutní právo na své emoce s celou situací související. A opět, budou u každého jiné. Je ale velmi důležité s nimi vědomě pracovat a propouštět je. Abychom zůstali zdravými a přítomnými… ❤ Technika VIRTUÁLNÍ MEETING, vám nabídne velké uvolnění hněvu na všech úrovních. Je důležité dodržet jen málo pravidel: 1/ dělat ji o samotě, ideálně v přírodě, která posiluje detoxikaci i harmonizaci. 2/ hovoříme jen v 1. osobě jednotného čísla, tedy JÁ VÝROKEM…. např. jsem naštvaná, zuřím, nenávidím,… všechny emoce a pocity jsou v pořádku, ale respektujme, že jsou naše, proto 1.os.j.č. Pokud budeme útočit skrze 2. osobu j.č., tedy „ty děláš“, posíláme nepřátelství, které stejně jednou přiletí zpět a navíc živíme prostor negací a skepsí. 🙈 3/ mějme u sebe vodu, dostatek vody a bezpečný, měkký prostor, kam padneme, když se nám slabostí podlomí kolena (která zrcadlí naši sebejistotu nebo strachy, takže mají právo „povolit“) a ony povolí… Kdybyste měli k této technice jakýkoliv dotaz, ptejte se prosím, jsem tady pro vás. 💖💖💖 Eliška Virtuální meeting – uvolnění emočních dluhů, emocí hněvu či bolesti v souvislosti s někým jiným – v klidu, neviděni, neslyšeni si do připraveného, bezpečného prostoru pozveme skrze vyslovení jména nahlas konkrétní osobu. V 1. osobě j.č., tedy tzv. „já výrokem“ začneme popisovat, co cítíme, cítili jsme, vnímáme, vnímali jsme, atd. vše bez ohledu na čas a místo, vše to, co souvisí s danou osobou… Emoce, které se objeví si dovolíme prožít přesně v takové míře, jak naše tělo potřebuje. Aktivně a vědomě… Bez očekávání a hodnocení…. v úplné fyzické svobodě! Nakonec, po uvolnění emocí, se důkladně a vědomě prodýcháme, tělo propláchneme vědomě vodou s přáním o dočištění (viz. téma výše) Další fáze je pro ty, kteří jsou už v souladu sami se sebou tohoto aktu schopni. Pokud ne, je to v pořádku a není třeba to lámat přes koleno nebo špekulovat nad tím, proč toho někdo vůbec schopen je… Jděme jen na vlastní hranice, ne dál. Mentálně, fyzicky, emocionálně. Ostatně, co jiného bychom si právě teď přáli od druhých, není-liž pravda. 😇 Ať už v této fázi či po jakémkoliv vyšším levelu je třeba techniku zakončit: Propláchneme se důkladně a vědomě vodou. Začneme fází vědomého stavění se do vlastní síly. Pomalu, končetinu po končetině se na ně začneme stavět, jednu po druhé, nepokračujeme dále, dokud nebude daná končetina stabilní, pevná a silná. Nakonec se na vlastních nohách narovnáme a počkáme na jejich stabilitu, pevnost a sílu, ve které se budeme cítit dobře a v jistotě. Následně necháme tělo, ať se douvolní pomocí spontánních pocitů (tanečku), kterým si dočistí samo, ve své moudrosti, svoji buněčnou paměť. Zapálená svíčka po celou dobu procesu je vítaná, jak světlo a ochrana. Na závěr doporučuji se vědomě uzemnit, tzn. najíst se, napít, zakořenit nohy do země, apod. VŽDY PRACUJEME POUZE S JEDNÍM ČLOVĚKEM. Další 2 – 3 dny být ve vnímavosti, laskavosti a vlídnosti k vlastnímu tělu a jeho zvýšené únavě! 🥰🙏😇🌹 Vyšší level: 1/ Poděkujeme sobě i tomu druhému, že čistíme vztah, že vyjadřujeme své pocity, že se čistí staré systémy nastavení společenství…. cokoliv, co proletí hlavou nechť projde i ústy a je slyšeno vlastními oušky! Je důležité to dělat opravdu NAHLAS, resp. pro nás slyšitelně. Nikdo jiný to slyšet nemusí… Ještě vyšší level: 2/ Odpusťme a následně i tomu druhému (že jsem udělala, neuděla, řekla, neřekla, dovolila, nedovolila…), že si vybral formu, která nás zraňuje/zranila, není laskavá, ubližuje,….. Nejvyšší level: 3/ V posledním „kolečku“ vyznáme lásku sobě, za vše, co nás napadne, bez lustrace, hodnocení, cenzury, následně i tomu druhému (pokud nejde vyslovit směrem k druhému „miluji Tě“, použijeme „mám Tě ráda“, pakliže ani to není v souladu se srdcem, můžeme zvolit „vážím si Tě“ a pokud ani to není s námi v souladu máme poslední verzi, a to „ctím Tě“, což znamená, že toho druhého ctíme v roli, ve které do našeho života vstoupil, bez ohledu na to, jak to celé máme či nemáme zpracované). Propláchneme se důkladně a vědomě vodou. Začneme fází vědomého stavění se do vlastní síly. Pomalu, končetinu po končetině se na ně začneme stavět, jednu po druhé, nepokračujeme dále, dokud nebude daná končetina stabilní, pevná a silná. Nakonec se na vlastních nohách narovnáme a počkáme na jejich stabilitu, pevnost a sílu, ve které se budeme cítit dobře a v jistotě. Následně necháme tělo, ať se douvolní pomocí spontánních pocitů (tanečku), kterým si dočistí samo, ve své moudrosti, svoji buněčnou paměť. Zapálená svíčka po celou dobu procesu je vítaná, jak světlo a ochrana. Na závěr doporučuji se vědomě uzemnit, tzn. najíst se, napít, zakořenit nohy do země, apod. VŽDY PRACUJEME POUZE S JEDNÍM ČLOVĚKEM. Další 2 – 3 dny být ve vnímavosti, laskavosti a vlídnosti k vlastnímu tělu a jeho zvýšené únavě! 🥰🙏😇🌹

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Únor – čas ohnivé energie a služby

16.2.2022

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

31.1.2022

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Leden 2022… nové, evoluční „početí“

17.1.2022

Leden. Leden 2022… tak jak ho vnímáte? Zrychlil váš pomyslný životní vláček? Lítají vám hlavou nové nápady, přichází nová inspirace, přesto to ale úplně na pohodu není? Tak na to spolu mrkneme… Leden letošního roku nás povede do vnitřního prostoru, ve kterém se můžeme potkávat se spoustou pocitů smutku, obviňování či sklíčenosti. Ať už směrem k sobě nebo směrem k druhým. Často právě těm nejbližším, které vnímáme jako svoji rodinu. Nejen tu opravdovou, tedy tam, kde jsme vázáni stejným pokrevním rodem, ale i tam, kde dané osoby jako svoji rodinu vnímáme (vyvdaná/vyženěná „rodina“, komunita, okruh blízkých přátel). Tam se mohou tyto pocity ukazovat a projevovat nejvíce. To proto, že „rodinná“ témata budou v letošním roce stěžejní. Ale o tom více v kuchařce pro letošní rok. Náš vnitřní prostor může ukazovat, kolik nastavených pravidel nám najednou vůbec nevyhovuje. Najednou můžeme uvnitř cítit, že nám leccos, co dříve šlo, nevoní a je nám z toho mentálně, emocionálně a možná i fyzicky až zle. Je to jako těhulka v prvním měsíci. Mnohé vnitřně vnímá, najednou se jí mění chutě, vůně, je citlivá, ale ještě nikdo nic neví a nevidí.Možná nám dá nyní smysl, proč Cov útočí právě na čich… je to restart po provedené aktualizaci. Pokud jsme ochotni přijmout, že nám nebude už nic „vonět“ (mentálně, emocionálně i fyzicky) úplně stejně jako dříve, budeme také ochotni zůstat otevřeni tomu, co to má přinést. Pakliže se „šprajcneme“, že to chceme ale úplně stejně tak, jak to předtím bylo, herjnajs Vesmíre, tak se nám může stát, že budeme stát s nasazenými lyžemi na ledovci, který ale už prostě není…. odtál. A možná na hooodně dlouhou dobu. Tedy minimálně do té doby, než nám dojde, že se to staré prostě a jednoduše nevrátí. Je to princip evoluce. Možná se zase jednou kontinenty spojí do jednoho, my vylezeme zpět na stromy a všude budou ocenány. Možná. Ale fakt na to chceme čekat? Nebo chceme žít svůj život právě teď? Můžeme přijmout, že se kolem nás i v nás dějí změny, které nezastavíme, jen je můžeme blokovat, což nás může stát opravdu mnoho sil a energie.A tyto změny se nám, nyní v lednu, dějí uvnitř. Nemusíme je sdílet, nemusíme o nich nikomu říkat. Je to jen a jen naše vnitřní „těhotenství“ našich nových úvah, vizí, programů… v tuto chvíli to dává smysl jen a jen nám. Nepotřebujeme v tuto chvíli nikoho, kdo by nám to zhodnotil, zhodil, dehonestoval… Teď nás zpochybňování ostatních hodně zabrzdí, ale věřte, že letošní rok přinese velkou sílu právě tlak „hodnotícího“ okolí ustát. Ale ne teď v lednu… sotva jsme zjistili, že v nás něco nového „roste“. Nechejme si to pro sebe a pozorujme to. Naciťujme se na to. Vnímejme, jak nám to voní…. nic víc.Zachumlaní v teple a přesně tak, jak to máme rádi. S knihou, svařáčkem, filmem, u krbu… jakkoliv, ale tak, aby to vyhovovalo nám. I kdyby se to zrovna ostatním nelíbilo… Sám/sama sobě na prvním místě neznamená, že ostatní nevidím, neslyším a neposloužím jim. Znamená to, že minimálně ve stejné míře toto nabídnu sama sobě. V rovnováze. Což neznamená nutně 50:50, ale v takovém poměru, aby mně v tom bylo hezky. Klidně 30:70 ve prospěch druhých, ale s krásným pocitem, že jsem tady i pro sebe.Dovolme si k tomu využít lednovou podporu intuice a originality, stejně jako krásné explozivní energie (která je mimochodem u zrodu všeho nového, ať už je to nová hvězda či početí dítěte), pokud ostatní nejsou připraveni a ochotni přijmout, že máme své plány, potřeby i hranice. Vše je v souladu….A že to přinese emoce? Super…. emoce (z AJ emotion) je součástí slova motion, což je pohyb. Takže pokud chceme něco „posunou“, bude třeba emocí, které jsou tím nejlepším palivem. A navíc zadarmo…. Buďme tedy v lednu uvnitř skryti, pro sebe a se sebou, ale dovolme mysli, ať už si vymýšlí, sní, plánuje, evolučně přeskládává tak, jak potřebuje. Však znáte ten pocit, když my už víme a oni ještě ne? Je to krásná dětská poloha, která aktivuje hormony štěstí a vnitřní dítě. A to se teď hodí! Tak už se těším, jak v tom pojedeme spolu! Krásný leden, moji milí!