Rubrika: Kineziologie

Sezení s klienty s pomocí technik ze systému One Brain (kineziologie)

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Klid v mlze… listopad 2022

17.11.2022

Listopadové mlhy…. a s nimi mnoho pocitů, které se vynořují z našich vlastních mlhavých úrovní. Všude tam, kde cítíme, že je čas na změnu. Kde z mlhy vystupuje naše pravé Já a my se snažíme se v tom všem lépe zorientovat. Pojďme se na to spolu podívat, abychom to uměli lépe rozpoznat, pochopit a uchopit. Abychom lépe věděli, kde máme hledat náš opravdový maják, poskytující nám pocit bezpečí a ochrany… 😇 Letošní listopad nám velmi konfrontačně může nabízet situace a vztahy, ve kterých se v rámci našich rodinných systémů, partnerských vazeb, přátelských skupin cítíme být zneužíváni a přetěžováni. Obvykle jsou to přesně ty, ve kterých cítíme nejvíce vnitřního napětí, hraničícího s hněvem či vztekem. Těch, ve kterých se nám právě v listopadu vůbec nemusí dařit umět se svým hněvem zacházet přiměřeně. 🙄 Jako kdyby najednou vyplula z hloubi na povrch ochota se konečně postavit sami za sebe, jasně vyjádřit, kde leží v daném tématu či vztahu naše hranice, kde se nachází naše sny a jak vypadají naše přání. Jak v tom, kterém momentu vypadá naše „tohle a takhle to chci“. 🙏 A Vesmír nám to nabízí v listopadu s neuvěřitelnou originalitou. Jestli jsme před daným tématem celý letošní rok kličkovali, tak v tomto pomyslném zkouškovém období nám Vesmír vytvoří takové podmínky, aby už nebylo kam uhnout. 🙈 A můžeme se vztekat jak chceme… ba naopak celá škála hněvu je vítána, protože právě tato energie a emoce jsou těmi nejefektivnějšími, co se týče námi prokrastinovaných změn. 😇 V listopadu se ani nevyhneme vlastní zodpovědnosti, protože většinu věcí, které se nám a kolem nás bude dít už budeme vědět. Intuice bude „na značkách“ a bude nám dostatečně dopředu dávat jasné informace o tom, co se bude dít. Jestli ji uslyšíme? Každý dle vlastní volby… ať už vědomé či podvědomé. 😉 Jako by jsme se právě nyní, v tomto měsíci potkávali tváří v tvář sami se sebou. Někdy je to plné bolesti, někdy plné hlubokého žalu, někdy svíravé sebelítosti, někdy nahněvání na to, co všechno jsme ve svém životě dovolili. Ne sobě, ale těm druhým… 😔 Dovolili jsme, aby nás nebylo slyšet. Dovolili jsme, aby nás nebylo vidět. Dovolili jsme, abychom nekonali, stejně jako jsme dovolili, aby konali ti druzí i v situacích, kdy jsme to ale nechtěli… 😢 Všechny tyto otázky a myšlenky propojené na naše city a pocity se nyní v listopadu mohou vyplavovat a zjevovat se nenadále z naší osobní mlhy. Najednou je vidíme zřetelně a zřejmě… je to ale velmi léčivé. 🙏 Díky tomu je můžeme nechat vystoupit z těla a poléčit naše srdce, mysl a právě i tělo. Můžeme vše díky tomu vykřičet, vyplakat, vybouchat bez ohledu na to, kde to vzniklo, proč to vzniklo a kdo byl v situaci zapojený. Je čas léčit bez ohledu na původ. Léčit, aby bylo lépe. Abychom plni zdraví na všech úrovních mohli jít dál a tvořit naše životy v souladu s proudem řeky života. V pozitivním očekávání, plni životní síly a zdraví. 💖 Protože uvnitř bolavé tělo bývá nemocné tělo… 😢 Ale nyní to máme díky listopadu a jeho kvalitám ve svých rukou a jediné výmluvy jsou ty naše. Jenom my víme, proč je pro nás důležité si některé dluhy a zranění nechat. A je to v pořádku, ale pak to nehažme na ty druhé. 1 + 1 = 2. Já nyní a Já v minulosti tvoří cestu vpřed. Krok za krokem. Nádech a výdech. Příjímání a dávání. Přitažlivost a odpudivost. Souhlas a nesouhlas. Moje pravda a tvoje pravda…. to vše tvoří cestu vpřed v rovnováze. 😇 Využijme nyní energii nespokojenosti a mlhavé naladění v listopadu pro objevení sebe samých a pro změny, které si pro své životy přejeme. Bude se to hodit v příštím roce, ve kterém se bude právě na jasném a zřejmém pozitivním záměru tvořit. Kdo bude vědět, co chce, bude ušetřen mnohého hledání, které může přinášet rozladění… Nemusíme nyní převrátit vše vzhůru nohama. Stačí, když bouchneme do pomyslného stolu a rozhodneme se, že takhle už ne. Stačilo… a slovem pro sebe vyjádříme jak tedy ano. Tam to má začít… I za cenu, že ostatní nemusí mým záměrům, přáním a touhám rozumět. Přesto ale, pakliže je ve vztahu úcta, je možné, aby to bylo respektováno. A pokud není, je potřeba si položit otázku, jestli pro sebe takový vztah (k člověku, skupině, roli, věci, vztahu) opravdu chci? Chtěla bych toto pro své dítě? Chtěla bych toto pro své bližní, které miluji? Chtěla? Jestli ne, cesta je jasná… 🙏 Pokračovat v důvěře a vnitřní mlze směrem, který cítím jako pravý. A v jeden okamžik vysvitne slunce a já přesně uvidím, jestli byl můj směr správný. A pokud ne? Postarám se o sebe a vykročím jinam… protože to nejhorší, co se může stát je, že dojdu do bodu, kdy si řeknu, že takhle to nechci a změním opět směr. 😇 Vždyť dneska už všichni víme, že cesta je cíl! 💖 Přeji vám milí, abyste našli v listopadu svůj klid uvnitř své „mlhy“. Našli v ní pocit bezpečí, míru a důvěry. Pocit sebejistoty i síly se o sebe postarat, když se něco zvrtne. I za cenu eruptivní ohnivé energie, která v letošním roce vystřeluje do nebe vše, co se v nitru nahromadilo. 🔥 A abyste z ní, jakmile se rozjasní, pak vykročili a vnímali svoji krásu bez ohledu na dřívější programy, nálepky a soudy. Připraveni vidět i sami sebe. Slyšet i sami sebe. A cítit i sami sebe… 💖 Objímám. 💖 Eliška Foto: Andrej Lukonchik

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Stůjme při sobě ve své autenticitě a originalitě… říjen 2022

13.10.2022

Na dveře nám ťuká polovina října… no, řekla bych, že v září jsme si mysleli, že gradace kulminuje. A říjen nám předkládá první část „zkouškového“, ve kterém teprve zříme, jak jsme v předchozím letošním studiu uspěli a jak naše „těhotenství“ v rámci změny pravidel s našimi blízkými vlastně proběhlo… a co tím chci říct? Tak pojďme na to. 😇 Říjen má neuvěřitelné napojení na naše intuitivní vnímání a vyšší „inštance“. Říkejme tomu každý jak chceme a potřebujeme. Jsme jak pouťová autíčka s drátkem nahoru, která jsou pořád napojená, ale stačí, aby vypadl proud a zůstávájí stát. A to se nám nyní v říjnu může dít. 🙈 Jsme vlastně pořád on-line, ale pokud si nehlídáme své baterky, spadneme do spořícího režimu, ve kterém jsme sami sebou vypnuti. Nebo nás ve své moudrosti odepne samotný zdroj (vesmír, Bůh, vyšší Já, …). To proto, abychom si neublížili. 😢 Abychom, když nemáme sílu na ochranu, nepřibrali na svá bedra i jiné síly, energie, které ale nemají v úmyslu nás podporovat, ba naopak si spíš chtějí vzít. A jelikož jde o předdušičkový čas, čas kdy nastupuje dříve temná noc, není vážně o co stát a v prostoru se to jen hemží… 🙄 Proto máme takové fyzické a mentální zkraty. Proto teď ulítáváme a motáme se jak ovocné mušky na burčáku… takže, nádech a výdech, vše je v pořádku, jen potřebujeme zpomalit a dostat se do klidu. Jak? Venku se setmí, stmívám mentální i fyzickou aktivitu. Balím se do pohodlí a relaxuju. Jakkoliv… u knížky, v teplé vaně, při milování, jakákoliv aktivita, která je pro mě uvolňující a relaxační. Prostě známé a čím dál známější „hygge“. Neznáte? Nejvyšší čas na to mrknout! 🥰 V dalších postech vám pošlu pár pěkných tipů, kde informace nasát… 😊 Říjen nás bude velmi intenzivně volat do naší autenticity, opravdovosti a do situací, ve kterých skrze rozporuplnost stavu věci budeme postaveni před to, jestli se opravdu a zcela přijímáme ve své odlišnosti, a nebo jestli ve strachu z konfliktu „uhneme“, ohneme záda a podvolíme se potřebám, snům, očekáváním a soudům jiných. Uf, není to jednoduché, ale vlastně jasné jak kapka ranní rosy. 💧 Abychom mohli zjistit, jak to doopravdy máme, můžeme mít velkou touhu být sami. Zcela sami… bez názorů, bez pohledů, bez pocitů jiných. Nejlépe v přírodě. A pokud už jste ve fázi, kdy jste propojeni na bytosti matky Země (tedy ptáci, stromy, vítr, aj.) vězte, že budete dostávat spoustu znamení, když budete sami sobě (ideálně nahlas, aby uši slyšely) pokládat otevřené otázky. Protože jen ty se vyhnout limitům, které má na nás připravené naše mysl. Ta to myslí dobře, což o to, ale většinu z jejich systému přesvědčení jsme přijali v dětství. A teď ruku na srdce, přátelé, to bylo v minulém tisíciletí! 🙈🙈🙈 Dovolme si tedy vytvořit si takový prostor, abychom mohli do samoty odejít. Do samoty, která nás léčí, blaží a osvobozuje. Já potřebuji být teď chvíli sama. Já potřebuji teď na chvíli v samotě zjistit jak to mám. Já potřebuji prostor pro integraci a potřebuji být na to sám. Toto jsou všechno výroky, kterými můžeme vyjádřit druhým svoji potřebu být chvíli sám/sama se sebou. Stačí opravdu několik minut. Ale je třeba, aby to bylo vědomé… tedy, že to chci a postavím se za to. 💖 A jestli to má někoho pohoršit, tak je to taky ok. Asi to má ještě o trochu horší. Ale důvěřujme mu, že to nakonec taky zvládne a bude vládnout stejnou sebeláskou, jakou projevujeme v daný okamžik my sami sobě. 😇 Říjen může skrze rozporuplnosti našich potřeb s ostatními dávat prostor k explozivním situacím. Jestli se má něco posunout, postavit znovu, znovuzrodit, tak to bez této energie nejspíš nepůjde. Je to energie nového vzniku, nové tvorby. Stejně jako vznik nové hvězdy, start spalovacího motoru nebo ejakulace. I ta vypadá pod mikroskopem jako veliká exploze. A jaký je to dar… 💖 Dovolme si tedy v říjnu být originální, jedineční a intuitivně konající, abychom mohli v letošním roce dokonat (pak je to totiž dokonalé bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá) všechny naše evoluční změny pravidel, které vyplavaly na povrch v partnerských vztazích, v rodinných systémech, v komunitách, které jako rodinu vnímáme i ve smyslu planetární rodiny (což je lidstvo, ať se nám to líbí nebo ne). Měli se v těchto vztazích naučit ctít, respektovat a milovat i ty, se kterými nesouhlasíme. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří nás svými názory vytáčí. Ctít, respektovat a milovat i ty, kteří s námi neumí hovořit a jednat v laskavosti, s jakou s nimi jednáme my. Kdyby to uměli jinak a lépe, udělali by to. 🙏 Přeji nám všem, milovaní, abychom si v říjnu dopřáli dostatek samoty pro zvědomování, uvolňování, léčení a nabrání sil. Abychom si dovolili být jedineční tak, jak hluboce uvnitř sebe víme a cítíme, i přesto, že občas někoho píchneme… 🙈 Abychom konflikty, které přijdou vnímali jako cestu k vyléčení nejen sebe, ale nás všech. 💖💖💖 Být sám/sama sebou a přesto součástí všeho a všech! 💖 Opatrujte se! 💕 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Září – Čas dokončení na základě vlastní volby.

9.9.2022

Tentokráte mám potřebu vám poslat svoji měsíční kuchařku dříve… ještě předtím, než se měsíc překlopí do své druhé poloviny. A proč? Protože září může být a nejspíš i bude o něco náročnější. 🙈 Tak ať máte podporu a ujištění, že jsme na této lodi všichni stejně, a že se i zářijové bouře přeženou. 💖 Jdeme na to… Září půjde bezesporu až na samý okraj našich osobních propastí. Bude chtít tlačit zkušenosti v tématu letošního roku (tedy rodina, partnerství a blízká komunita) až na dřeň, abychom udělali volbu, jak s tím naložíme dál. Protože evoluce chce konání, změnu. Nikoliv přemýšlení o tom, co by kdyby… Na samotnou realizaci volby budeme mít prostor v příštím roce, ale dokončení v podobě vyjádření své nové volby je něco, co nám může pomoci shodit ze svých beder obrovské přetížení (právě v těchto tématech, které letos řešíme). Což je něco, co nám pomůže zůstat fyzicky i mentálně v plném zdraví. Právě pocity přetížení a neobvyklá únava může provázet celý měsíc září. A to bez ohledu na to, jak budeme nebo nebudeme spát, jak budeme či nebudeme odpočívat a pracovat. V září můžeme být unaveni už jen tím, že jsme… 🙈 Je to jako žena v devátém měsíci, těšně před porodem. Namáhavé je úplně vše a do toho směs emocí a myšlenek. Obavy mísící se se zvídavostí a těšením se, že už to skončí a začne něco nového… tak tahle se můžeme v září cítit. A to i přesto, že to hlavě vůbec nedává smysl… nemusí. Podstatné je, jestli se i přesto o tělo postaráme. Poskytneme mu dostatek péče, odpočinku, uvolnění a relaxace. 🥰 Září bude mít touhu dokončovat rozdělané a neukončené situace, vztahy, nesrovnalosti. A tato touha může být tak velká, že budeme připraveni vše dokončit i za cenu konfliktu, destruktivním způsobem, spálit mosty. Vyjádřit své hranice, ze kterých už z úcty sami k sobě neustoupíme… 🙏 Nejsou správné a špatné volby, modely chování a kroky. Jsou jen kroky, ve kterých je nám buď dobře nebo nedobře. Ve vlastním zájmu bychom měli v září dokončovat takovými kroky, ve kterých nám je dobře, bez ohledu na to, jak to vnímají druzí a jak to vypadá zvenku. Protože náš život je to, co cítíme uvnitř. S čím se budíme a usínáme. A pokud to takto budeme ochotni řešit, vyhneme se jak poruchám spánku, tak i úzkostem a fyzickým starostem se zdravím. Na základě vlastní vědomé volby dovolíme, aby už skončilo období nalhávání si, kličkování, upravování či uhýbání. Aby to, co to přinese, bylo s námi v souladu a my mohli začít jinak, znovu a lépe. Jestli jsme až doteď své vztahy před sebou nějak „ukecali“, tak v září tu pravdu „porodíme“, chca nechca… 🙈 A lepší je vědomě a „chca“, než se nechat potrhat… Pokud máme nějaké velmi náročné vztahové téma na úrovni „být či nebýt“, může nám pomoci tato technika: Začneme si pojmenovávat jednotlivé volby, které v té situaci máme. A to i takové, které se nám samotným zdají zcela absurdní. Můžeme si je psát na papírek a pokládat na stůl. Poté začneme vyřazovat ty volby, které udělat nechceme (klidně i tím, že papírek zmačkáme, spálíme, apod.). Pokračujeme tak dlouho, dokud na stole nezůstanou dvě. A z nich si vybereme jednu, kterou z těch dvou chceme raději. To nemusí nutně znamenat, že je to naše vysněné řešení. Ale je to bezesporu to, kterého jsme v danou chvíli schopni a vybrali jsme si ho ze všech ostatních možných. Výrok: „v tuto chvíli je mojí volbou ……. “ je přesně to vyjádření, které po nás září bude chtít. Protože jinak se může stát, že to dokončí za nás, ale úplně jinak, než bychom si to sami vybrali. 🙈 Září nám může retrospektivně připomínat události letošního roku, od ledna až doposud. Jako ve zrychleném filmu. V určité cykličnosti se můžou odehrávat minipříběhy toho, co jsme letos už řešili. To proto, abychom se mohli rozhodnout vědoměji, abychom si mohli tyto příběhy propojit a dokončit je v souladu se sebou. 😇 K tomu nám dává září velikou sílu. Je to síla ohnivá, třeskutá a výbušná. Dostatečná na to, aby mohlo k dokončení dojít. Je na nás, jestli s ní budeme zacházet pro naši prospěšnost. Tam, kde to bude s námi v souladu, můžeme tuto energii použít „pouze“ jako aktivátor a dokončit vše v laskavosti a jemnosti. Tam, kde bude s námi v souladu destruktivnější ukončení, můžeme tuto sílu použít právě v okamžiku „oddělení se“. A pro dokončování (oddělování někoho nebo něčeho) můžeme s velkou důvěrou požádat archanděla Michaela. Ten v tom opravdu moc šikovný… 😇 Co dodat závěrem? Jsme připraveni si upřímně a autenticky pojmenovat vztahy, které je načase ukončit? Bez ohledu na to, jaký dočasný diskomfort přinesou? Proto, abychom mohli žít ve své opravdovosti a v lásce nejen k druhým, ale i sobě? Ukončování není jednoduché a mnohdy ani příjemné, ale vždy je tady proto, aby přišlo něco lepšího. Něco, co více rezonuje s našim tady a teď. A tak vám/nám všem přeji, abychom v září disponovali dostatkem ochoty odpočívat a pečovat o svá těla a dovolili si odevzdat se do nových a pozitivních začátků, které ale nemohou přijít bez vědomé volby, že je načase ukončit to, co nám neprospívá. 💖 Abychom použili moudře své „meče“ k ukončení, které bude ve prospěch všech, ač to může na chvíli vypadat jinak… Protože pokud volba vychází z laskavého srdce, je vždy prospěšná. 💖 Krásné září a mnoho sil, milí a milé! 🍂🍁 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Otevřme své srdce – svoji sílu i křehkost.

9.8.2022

Máme za sebou první třetinu měsíce srpna a Lví bránu. Pomalu směřujeme k uklidnění náročných vrcholů a energií, které nám daly leckdy zabrat. Prostě bylo chvilkami „dusno“… 🙈 A co nám vlastně srpen přinese a čím nás bude inspirovat a k čemu motivovat? Pojďme se na srpnovou „kuchařku“ podívat spolu, ať víme, co se nám bude v té vesmírné restauraci vařit. 😉 Srpen je měsíc velké síly a úspěšnosti. To je něco, co se nám dozajista bude líbit a můžeme vnímat velké vnitřní odhodlání dojít kýženého cíle. Ať už má jakoukoliv podobu. Někdy nás ale mohou po cestě přepadnout emoce, které s touto cestou souvisí, protože každá cesta přináší mnohé úhly pohledu, prožitky i zkušenosti. A tak je v pořádku těsně před cílem věnovat chvíli času tomu, co se nám dělo a přijmout všechny emoce i uvědomění, které se na ni objevily. Proto si v tom spěchu vpřed udělejme prostor a čas na malé review. V tom zdánlivém „nic“ totiž můžeme objevit ten největší úspěch. 🥰 Určitě najdeme při pohledu zpět mnoho emocí spojených s radostí, s naplněním, s hrdostí, ale také můžeme objevit emoce smutku, zranění, bolesti a zklamání. Obě tyto protipolarity jsou velkým darem, protože nic není černo-bílé a každá emoce nás má posunout vpřed. Proto emoce = emotion = motion = pohyb. 😇 Pakliže nás při zpětném pohledu na naše zkušenosti a prožitky přepadne naučený model chování, který nás nutí vyhnout se emocím, co by slabosti, máme skvělou příležitost se s tím právě v srpnu popasovat a trošku si ho „přenaučit“. 💪 Protože, opravdu chceme mít své emoce pod kontrolou tím, že si je nedovolíme pojmenovat a prožívat? A cítíme se tím vnitřním tlakem přetížení a odpojení od reality? Nebo je chceme mít pod kontrolou naopak tím, že známe jejich projevy a umíme je přiměřeně a autenticky prožívat? Ona totiž není kontrola jako kontrola… 😊 Chceme nést zodpovědnost za to, co to udělá s ostatními, když naše emoce uvidí? Nebo můžeme racionálně přijmout, že jejich odpovědi na to, proč je zraňuje nebo způsobuje jiný diskomfort, když se na naše emoce dívají, je pouze a jenom v jejich mentálním prostoru? A jestli je jejich odpověď v jejich tělech, nemůžeme za to nést odpovědnost. 🙈 Srpen si velmi přeje, abychom vědomě propojili kvality muže a ženy. Opět se dotýkáme mysli a srdce, ale půjdeme na úroveň těla a také modelů chování. Muž je demonstrován silou, žena křehkostí. Ale každý máme v sobě matku i otce, pravou a levou hemisféru, takže bez ohledu na naše „pipinky a pindíky“ v sobě neseme všechny kvality. Muž silný ven a křehký uvnitř a žena křehká ven a silná uvnitř. A tohle vše máme v jednom balení, v jednom těle. Dovolíme si to už konečně přijmout a zbavit se starých nastavení o tom, kdo má (tedy spíš musí) jaký být? 🙏 Pakliže toto nové zvědomění přeneseme do našich životů, přijmeme své síly i křehkosti v různých situacích. Už nebudou našimi slabostmi, ale kvalitami! Přijímanými v plném respektu a lásce. V lásce sami k sobě… 💖 Už nebude důvod se stydět ani za svoji sílu, ani za svoji křehkost. Ani za svoji zdánlivou chladnost, ani za svoji prožívanou zranitelnost. 💖 Srpen bude nabízet velikou laskavost, bude aktivovat naši srdeční čakru a ta může reagovat různými pocity a stavy. Starejme se proto o naše srdíčko s velikou péčí. Je to proto, že se blížíme k září, které je měsícem mnohého dokončení, a tak je v zájmu všech a všeho vykašlat se na všechny dřívější „žabomyší války“ a v lásce vše připravit na uzavření. Přestat věci i dřívější situace vidět černobíle, ale připustit, že mezi černou a bílou je tisíce odstínů. A že každý zúčastněný opravdu mohl vidět ve své pravdě jiný odlesk téže barvy než jsme viděli my… 🥰 Odpuštění, které s tím souvisí, není výrok, který nás spasí, když si to třikrát za sebou řeknu… je to stav, kdy potřebuji nejdříve věci uchopit (pochopit), abych je mohla pustit (odpustit). A pokud nemůžeme pochopit druhého v jeho jednání, můžeme alespoň pochopit to, že jednal nejlépe jak uměl. A i když jednal podle nás „blbě“, kdyby to uměl jinak a lépe, tak by to přece udělal jinak a lépe. Pakliže si u tohoto zvědomění dovolíme spojit se se svými emocemi, ať už to je hněv, pocity zrady, nedocenění, zneužití nebo cokoliv jiného, máme velmi dobrou šanci, že z toho „všechno špatně“ zbyde jen vědomí, že „nic není špatně“. Že vše je cesta… A navíc uvolníme, vyčistíme a poléčíme všechno… mysl, tělo i srdce. A v tomhle „všechno nebo nic“ je srpen opravdu velký štramák. Takže, kdy jindy, než teď v srpnu. 🥰 Pojďme si dovolit v letošním srpnu jít za všechny ty černobíle situace a vztahy v hlavním ročním tématu, kterým je rodina, partnerství a blízcí přátelé. Pojďme si představit, jaké by bylo, kdyby místo tohoto vztahu nebyl žádný. Kdyby místo toho, jak je v té situaci všechno špatně, nebylo nic, protože bychom nebyli my nebo oni. A pozorujme emoce, které se nás dotknou… Neznamená to, že máme jít proti sobě, zakopat válečné sekery i tam, kde se cítíme tím druhým jakkoliv „převálcovaní a nerespektovaní“, ale že můžeme otevřít své srdce novým řešením, pohledům a vnitřním motivacím. A možná zjistíme, že mezi tím všechno nebo nic leží pomerně velký prostor pro změny, které jsou plné respektu, úcty a laskavosti, aniž by musel někdo kapitulovat. A že to s námi může být dokonce v jednotě. 💖 A o tom letošní srpen je a bude. Skrze ven tryskající emoce (pokud jim to tedy dovolíme) bude posouvat nastavená pravidla v rodinách, partnerstvích a blízkých komunitách, aby mohlo dojít k pozitivním změnám, které nakonec ocení všichni. I ti, co to na začátku viděli černobíle… 😉 Stačí tedy využít pořekadlo: „co na srdci, to na jazyku“, které trošku poválíme v ústech a okořeníme láskou, než to naservírujeme tomu druhému. 😍 A pak už vlastně stačí jen otevřená náruč… 💖 Mějte krásný srpen, milí a milé! 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Vyceňme svoji cenu…. aneb psychosomatika zubů

27.7.2022

Moje milé a milí, tak jsem vyslyšela vaše volání a otevřeme spolu téma zuby… protože ty se teď taky „nenudí“ a jejich citlivost se bude s následujícím obdobím a hlavně příštím rokem zvyšovat. Respektive, už se to od začátku července děje… Zuby jsou pro nás z podstaty informací, že jsme v nějaké situaci, vztahu či tématu ve lhostejnosti ke svým pocitům. Že se snažíme „zkousnout“ něco, co ale není úplně s námi v souladu a přehlížíme svoji citlivost a city i pocity, které v souvislosti s tím cítíme. Že nejsme ochotni vyjádřit svoji cenu a popíráme svoji sebehodnotu tím, že popíráme sami sebe. 🙄 Vnímavost sama k sobě i ochota se naladit na své potřeby, sny a představy je drcena systémem přesvědčení, že si to dovolit prostě nemůžeme. Z mnoha důvodů. Každý máme svůj „dobrý“ důvod, proč to nemůžeme vyjádřit, podle toho, v čem jsme vyrůstali. Zde je velmi prospěšné přijmout výchovné prostředí jako nedílnou součást naší unikátní životní / duševní / duchovní cesty a přestat vyčítat zúčastněným, co vše pokazili… ještě jednou pro zvědomění poKAZili… ok? 😇 Tedy pracujme hodně s emocí hněvu, nespokojenosti, otrávenosti, apod. Pokud něco nemůžeme zkousnout, ale pustit to taky nechceme, tak to držíme pomyslně v zubech, jak kočka koťata. Tím to téma paralyzujeme a ono se nemůže nikam posunout. A nezmizí… fakt nikam nezmizí. Paralyzujeme tím ale především sami sebe, protože my se nemůžeme v životě hnout dál. Mentálně nás to blokuje v nových poznáních. A to, co neroste, to začíná stagnovat a po nějaké době atrofovat… Paralýza a atroface…. že by PARAdontóza? Pracujme tedy s emocí strachu, pocity nedocenění, nemilovatelnosti. Ani sami mnohdy neznáme nebo si neuvědomujeme vlastní cenu. Jak by mohli ti ostatní? Důležitým poznáním je také strana, na které se nám bolístka děje. Je-li to vpravo, můžeme hledat propojení se svojí myslí, plány, mužskými osobami nebo vzory, profesním životem, zkrátka a dobře všude tam, kde to stojí na pragmatických argumentech, systému a výkonu. I tam, kde nevyužívám či přetěžuji mužskou polaritu sám/sama v sobě a jedu přes sílu s výrokem: „když to nejde silou, půjde to ještě s větší silou!“ 💪 Pokud se nachází bolístka vlevo, hledejme v naší schopnosti tvořit, spontánně konat, inovovat bez ohledu na to, jestli to dává smysl, propojení na domov, ať už původní či nový, ochotu nenést na sobě břemeno existenčních starostí a taképropojení na ženskou energii či osobu. Stejně tak na schopnost být ženou, pokud jí jsem nebo schopnost využívat ženskou polaritu, která je prospěšná bez ohledu na pohlaví, tedy v rytmu výroku: „nechej to koňovi, ten má větší hlavu“. 😀 Pakliže nás trápí spodní polovina zubů, hledejme propojení více s našimi strachy z toho, co bylo nebo se stalo. Pokud horní polovina, hledejme propojení na obavy či pochybnosti z toho, co bude… pakliže spodní, hledejme způsob, jak se rozpohybovat. Pokud horní, hledejme způsob kde a jak se více ukotvit. Tím se dostaneme do větší rovnováhy a zuby to ocení. 😇 Důležité je i zvědomění, že jakmile dospějeme, často padáme do pocitů, že jsou věci už neměnné. Tím ale popíráme na mentální úrovni princip růstu, protože rosteme a měníme se pořád. A jak přestaneme, začneme odcházet, abychom se zrodili znovu. Jako pampeliška. To, že je chvíli žlutá, chvíli bílá a pak odumře neznamená, že to není zdravý proces, který dává smysl… A zuby nám i toto velmi zrcadlí. Dětské zoubky jsou roztančené a vypadají každý rok jinak. Koho téma dětských zoubků zajímá, mrkněte na článek na mém webu s názvem „Roztančená ústa“. Stejně to ale můžeme mít i v dospělosti, byť to tak není vidět. Poznáme to ale při práci s dentálním kartáčkem. Že někdy nám vložit do mezizubního prostoru jde a někdy prostě nejde. Panika? Nikoliv, je čas na klídek! 😃 Chrup totiž reaguje na vše, co se nám děje a je to schované… nejsou to věci, které hned „vyceníme“, ale primárně ty, které žvýkáme delší dobu. Takže nějaký návod na sebediagnostiku? Ano, stručně a výstižně: ✅ identifikace strany (muž / žena resp. práce / domov resp. systém / tvořivost)✅ identifikace poloviny (spodní – kde jsem zůstal(a) stát / horní – kam se bojím vyvíjet)✅ identifikace problému (kaz – pocity viny / zánět – hněv / paradontóza – ponížení / ….)✅ změna stavu! Pozor, tato část je netěžší, ale bez změny postojů nelze změnit stav zoubkových bolístek… Pakliže vás tématika psychosomatiky zubů zajímá, nebojte se použít strejdu Googla. Najdete tam na toto téma spoustu článků i specialistů, kteří jsou v tom opravdu dobří. Ode mne máte jen první seznámení, ale experta na zuby a jejich psychosomatickou odezvu najdete jinde… 😇 A když přijde moment, že změna nejde a vy byste přesto rádi, tak se ozvěte. Dá se s tím celkem pohnout. Ať už při osobním sezení nebo on-line, takže lokace „svět“ není problém. 😍 Tak úsměv, přátelé! 😁 Eliška

— Cesta zvědomění, Kineziologie —

Tak už i já…

24.3.2022

Moji milí a milé, tak už i mě doběhla nerovnováha, reagující na zvedání finančních záloh, odvodů, energií aj. a po třech letech finanční stagnace reaguji na všechny tyto aspekty zvednutím ceny za sezení. Raději bych zůstala u nastavených cen, ale pracuji ve finančním systému a ten si žádá své a neptá se, kdo to všechno zaplatí. Věřím, že i přes nárust ceny pro vás zůstane služba dostupná, a že můj odlišný způsob práce, díky kterému není obvykle potřeba více sezení, se vám nakonec vyplatí a zaplatí. 😇 Budu se tedy těšit na další setkávání s vašimi příběhy, situacemi a bude mně ctí vám na vaši cestu posvítit a mnohé zvědomit tak, abyste mohli udělat svoje volby, které vás doprovodí do pozitivního prožívání života! 💖 S láskou, Eliška 🌹

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

31.1.2022

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Červenec – pojďme realizovat své sny…

19.7.2021

Moji milí, máme za sebou polovinu měsíce července… jak už jsme si v letošním roce zvykli, mnohé jde mimo plány a učí nás, že jedinou stabilitu najdeme uvnitř, nikoliv vně. A čím dříve to pochopíme, tím lépe i pro následující roky. Tak se na něj jdeme společně podívat, ať víme, jakou kuchařku nám nachystal a propojíme zkušenosti s informacemi. Protože, když víme, mnohé se přijímá snadněji… obzvláště to, co stejně neumíme změnit. Tak jdeme na to. Červenec si pro nás připravil mnoho nečekaných situací, protože nás zve do experimentů, ve jménu poznání. Obzvláště v situacích, kdy jsme již zažili bolestnou zkušenost. A obzvláště pak zkušenost ve vztazích. Ať už vztazích k někomu, něčemu nebo sami k sobě… kde jsme místo toho, abychom se nenechali rozladit rozladěním druhých, naladili se na sebe a vnímali v dané situace své city a pocity a nebyli k nim rozladění, udělali přesný opak. S láskou a něhou jsme se postarali o druhé, což je krásné a vlídné, ale nedorovnali jsme to péčí o sebe. Jako by naše city a pocity nebyly dostatečně důležité… Jako by naladění druhých bylo důležitější než to naše. Jako by nebyl podstatný soulad mysli, která se orientuje ven, s naším srdcem, které vnímá to, co cítíme uvnitř. Aby ti druzí neřekli, nemysleli si. Abychom pro ně zůstali milovatelnými… tedy měli aspekty, prvky a povahové rysy, díky kterým nás přece musí milovat. A jaká jsou pak rozladění, když zjistíme, že to nestačí? Nebo ještě spíše, že to, co jsme považovali za „jistotu“, je tomu druhému úplně fuk? Zkusme si představit, že jsme každý zcela individuální hudební nástroj. Každý hudební nástroj se rozladí za jiných podmínek a každý je potřeba jinak naladit. Houslista nebude ladit basu a kytarista cello. Každý zná svůj nástroj nejlépe a přesně ví, co má udělat, aby nástroj vydával harmonický souladný zvuk. Co kdybychom tuto představu přijali do svého života? A přestali druhým ladit jejich „hudební nástroje“? A nedovolili, aby ten náš ladil někdo jiný? Abychom jen poskytli sobě i druhým bezpečný, vlídný prostor, dopřáli jim i sobě v průběhu procesu něhu a dovolili všem zúčastněným city a pocity, které z jejich prožitku vycházejí? S důvěrou, že každý se o sebe postará nejlépe jak zná, ví a umí. S důvěrou, že díky tomu dojde k souladu mezi myslí a srdcem a tento soulad poskytne odvahu ke krokům, kdy jsme ochotni udělat – zariskovat ve jménu poznání a možná opět uděláme opět rozhodnutí nebo čin, u kterého jsme se kdysi zranili? Protože pokud nehodíme pomyslnou kostkou, zůstáváme ve strnulosti stát. A tato imobilita způsobí, že se nikam v životě nepohneme. A co neroste a neposouvá se, to „umírá“ a ničí se. A hudební nástroj, který se nepoužívá, začne být „nemocný“ a pokažený… Takže nádech, výdech, opečovat a naladit své hudební nástroje, postarat o měkký dopad, pakliže cokoliv „neklapne“ podle našich představ a pak pěkně „hodit kostkou“. A nezapomeňme, že garanci nemáme nikdy a v ničem. A to je přece vlastně úleva, že není potřeba se na cokoliv upínat a pak být zklamán… Červenec nám přináší díky energii experimentu i velké otevírání všech představ propojených na naše sny a touhy. Určitě jsme každý mnohokrát slyšeli spousty „dobrých“ důvodů, proč nám to či ono nemůže vyjít… Ok, slyšeli. Ale je opravdu nutné, abychom těmto výrokům, kterým osobně říkám „kecy v kleci“ nadále podrobovali náš život? Abychom se vymlouvali na to, že nám to „celý život“ říkali, i přesto, že jsme to fakticky mnohdy poslouchali jen 15 let svého života a už to třeba dvacet, třicet, čtyřicet let neposloucháme? Opravdu chceme zůstat takto odpojeni sami od sebe, i když už to dávno nedává žádný smysl? Nebo začneme realizovat své sny bez ohledu na limity, které nám kdy kdo (kdokoliv a kdykoliv) řekl? V harmonii sami se sebou, sjednocení ve své mysli i srdci a v laskavosti, něze a vlídnosti ke svým touhám a především chápající, že je naprosto v pořádku své sny, vize i touhy cítit jinak… Kostku držíme v ruce my. Nikdo jiný. Tak co, zariskujeme ve jménu poznání? Červenec nám tedy nabízí obrovskou energii pro kroky, které zůstaly dlouho jen v našich představách. Nabízí nám obrovskou podporu pro změny v našich naladěních. Nabízí nám obrovskou odvahu pro rozpohybování strnulého v našich životech. Pro hození kostkou…A zároveň nám nabízí velikou něžnost a citlivost, když nám „hod“ nevyjde a někdo nás vyhodí ze hry. Citlivost ve smyslu, že v červenci máme ke své citlivosti daleko blíže než kdy jindy. Že mnohé city a pocity vylézají na povrch a nechtějí se nechat jen tak zašlapat tak, jak to bylo vždy. Že nám fyzicky nedovolí být ke svým pocitům a citům lhostejnými ve jménu potřeb druhých. Naše fyzické tělo bude velmi intenzivně hovořit. A buď ho budeme slyšet a naše pocity se ukáží i druhým nebo je budeme držet násilím „pod pokličkou“, ale zkuste nechat přetlakovat papiňák…. exploze ho roztrhá. Pojďme si v červenci dovolit to, za co jsme byli možná kdysi káráni. Být citlivky, přecitlivělí, cítě a já nevím, co ještě. Pusťme ty „kecy v kleci“ k vodě a raději si najděme přesně takové plavidlo, jaké právě teď, právě my sami potřebujeme. A že má někdo koráb? A někdo ponorku? A někdo raft? No a co…. Každý hraje svoji vlastní hru jménem život! Tak nasedat přátelé a vzhůru k vlastním snům!

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Květen – různých druhů lásky čas…

14.5.2021

Květen se začíná blížit pomalu ke své polovině, tak bychom se na něj mohli spolu podívat, co říkáte? Ať víme, co nám „uvařil“… 😇 Je to zajímavý měsíc… plný protikladů v tématech lásky. Vztahy se tvoří, vznikají, jsou korunovány novými krásnými zprávami. Na druhé straně přináší květen i druhou polaritu lásky a to je ta, která zůstane, když láska zmizí… nesnášenlivost, odpudivost, možná i nenávist. 😢 Obě tyto polarity k lásce patří a jsou její nedílnou součástí. Odjakživa hýbaly a hýbají světem a je to síla, kvůli které vzniklo spoustu konfliktů a válek, ve jménu lásky. Lásky k ženě či muži, lásky k Bohu, lásky k území… Láska má totiž tisíce podob. Můžeme milovat někoho nebo i něco.. Můžeme milovat člověka, svůj dům, svoji práci nebo třeba svůj způsob života. Vše je láska… vše s sebou nese vibrace, kterými jsme přitahováni. A všechny tyto vztahy jsou v květnu v plném květu. Jen některé může spálit mráz… 🙈 Kde je láska, tam je na jednu stranu velká odvaha, srdečnost i smělost. Je tam velká sebedůvěra a sebejistota, proto zamilovaní působí jako blázni. Nic neřeší. Pozornost upínají jen na to, co je v daný okamžik naplňuje. Je to překrásná energie lehkosti, bezpečí a odhodlání… 🥰 Na stranu druhou přichází obavy, pochybnosti a strachy o toho, o koho můžeme přijít. Nebo o co. Kdo nemiluje, necítí je. Tento stav nám může přinášet pocit ohrožení, zvýšenou citlivost na chlad v chování druhých, pocit přehlížení nebo i zrady a trpkosti, když se něco nevyvíjí tak, jak očekáváme. Jsme naučeni věnovat pozornost chybám, to jsme se všichni naučili ve škole. Zaměření na to, co je špatně, místo toho, abychom se zaměřili na to, co udělat jinak a lépe a co nám jde skvěle, nás mnohdy stojí v lásce stabilitu, po které toužíme…. Může nám chybět rovnováha, protože v zorném úhlu máme hlavně to, co je „špatně“. Co s tím uděláme? 🙂 Zkusme si představit, že vše je ve vesmírném principu vyvažováno protikladnou silou. Díky tomu má každá planeta svoji oběžnou dráhu, neodletí do vesmíru a ani se nerozpleskne o Slunce. 😀 Určitá míra přitažlivé a určitá odpudivé síly. A každá planetka to má jinak, naštěstí, protože jinak by se srazily! Pokud dovolíme ve svých životech přijmout tento princip, nebudeme řešit, že je v jeden okamžik něco zrovna špatně. Nebudeme mít pouze toto ve svém zorném úhlu a nebudeme tomu věnovat primární pozornost. Přijmeme to jako nedílnou součást vztahu a budeme se zaměřovat na to prospěšné s důvěrou, že to bude opět dorovnáno… že to je bouřka, která má za úkol pročistit vzduch. A jestli nám v tom zrovna není dobře, pak máme možnost na chvíli situaci opustit (ideálně vyrazit mimo budovu) a harmonizovat svůj energetický prostor… Možná se z toho potřebujeme jen vyčistit. Možná se potřebujeme opečovat a zahřát vlídnými slovy, které sami sobě povíme. Možná si potřebujeme udělat nějakou ochranu, abychom se v dané situaci cítili v bezpečí. V našem srdci budeme přesně vědět, co je to, co v daný okamžik bude jasným projevem naší sebelásky k sobě. 💖 V bouřce si také nestoupnu doprostřed louky s kovovým deštníkem, ale schovám se někde, kde je bezpečí a kde se můžu spojit s vlastní sebedůvěrou, že vše dobře dopadne a sebejistotou, že jsem pro sebe udělala maximum, které jsem v daný okamžik dokázala. Bez ohledu na vnější, nestabilní okolnosti… Ostatně to je přesně to, co nás učí i letošní rok. Ke stabilitě patří nestabilita… nic není jen o jedné misce vah. Pokud chceme být v rovnováze, potřebujeme vždycky a ve všem misky dvě…. 🥰 Letošní květen nás také velmi slušně „školí“ v tématu času… analogický čas začíná být zcela mimo a do popředí se dostává čas řeckého Boha Kairose, který je spojený s dokonalým časem k dané realizaci. K času dozrání. K času nejlepšího načasování pro každou danou bytost. Je to ten čas, který „řekne“ jablíčku, kdy má dozrát i přesto, že má na stromě dalších 300 bratříčků… a každý si zraje po svém a v jiný čas. A díky tomu si každý člověk může utrhnout jinak zralé jablko a v jiný čas… velký to dar! 🙏 Jestli máme letos plány, a obzvláště v květnu, měli bychom být připraveni na to, že čas „dozrání“ nemusí být v souladu s našimi hodinkami či plánovači. 🙈 Květen je totiž měsíc pozorování, váhání, přemýšlení, analyzování, zpochybňování a rozhodování a znovu zvažování a zpochybňování. Je to rozkmitaná váha, která nás má naučit vše kolem milovat i nesnášet.Vnímat své emoce jako aktuální barometr, který nás má naučit, co doopravdy milujeme a co ne. Nikoliv to, co bychom měli milovat a co ne, protože nám to někdo řekl. Milovat se takoví, jací jsme… teď a tady. S tím co právě teď umíme. Ne tím, co jsme kdy uměli nebo budeme umět. Ne s tím, jakými jsme kdy byli nebo jakými budeme. Nedělat nad sebou a druhými závěrečný soud, protože známe to… čas ukáže! 😍 A kolikrát jsme se už nesnášeli za to, že jsme milovali nebo naopak nemilovali… a pak se v tom člověče vyznej. Není žádné pravidlo, norma, řešení. Je jenom život, který nás učí žít v souladu sami se sebou…. 💖 Dovolme si v květnu kvést podle sebe, tak jak nás náš vnitřní čas volá. Dovolme si se chránit, když je vůči nám někdo chladný a měl by nás jeho mráz spálit. Dovolme si dokonce cítit v takových situacích možná i momentální „nenávist“ vůči jeho chování a odejít z jeho vlivu, ať nám do těla nevlívá své „jedůvky“… Dovolme si vzít čas na to, to v sobě zharmonizovat a dostat se do rovnováhy. Buďme pilní jako včelky v tréninku sebelásky, sebedůvěry a sebejistoty. A pak se jako zharmonizovaná, hrdá, odhodlaná a srdečná planetka po oběžné dráze vraťme do situace a řekněme tomu druhému, že milovat jeho neznamená nemilovat sebe… 💖 I za cenu případné volby, že to ten druhý nedokáže přijmout a naše sluneční soustavy se rozejdou… i to patří k lásce, pamatujete? 😇 Krásný a vědomě váhavý květen nám všem, moji milí! 🌼

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie —

Mít ochotu být sám sebou… listopad.

11.11.2020

A je tady listopad…. letošní rok pomalu spěje ke svému konci a závěrečné „zkouškové“ období začíná gradovat… je to divočina, přičteme-li všechny vnější okolnosti, od pochmurného počasí až po omezení… 🥺🍁 Tak se na to půjdeme podívat z jiných úhlů. Třeba nám nabídnou světlo na konci tunelu, vnitřní klid nebo důvěru, bez které je mnohé daleko těžší… 😢 Listopad je měsícem, který nás více, než kterýkoliv jiný. vrací k základním otázkám v různých vztazích, tématech či situacích, jestli děláme to, co opravdu z hloubi srdce chceme…Nebo jestli to děláme jen proto, abychom posloužili očekávání druhých, dobrým mravům, společenským paradigmatům nebo možná našemu vlastnímu manuálu, vycházejícímu z našich, životem získaných, systémů přesvědčení… 🤔 Listopad nám dává testy a prověřuje, jestli začínáme naše věty slovem „Nechci….“ nebo slovem „Chci….“. 😇Bývaly doby, kdy slovo chci bylo téměř zakázané a patřilo do kategorie sobectví. Byly to doby, kdy mnozí z nás vyrůstali a skrze poměrně bolestné zkušenosti, opouštěli dětem přirozené slovo „chci“. Chci mlíčko, maminku, pohádku, potulit, kokino… Většina dětských vět začíná a začínala slovem chci. Je to slovo nesoucí pozitivní energetický náboj důvěry, radosti, pozitivního očekávání. Ať se následně stane cokoli, jedeme na této vlně a mnohé zvládneme. 💪 Naučili jsme se však životem orientovat se a koncentrovat na to, co nechceme. Koncentrace je od slova centrum, tedy střed. Oproti slovu chci, je slovo nechci nositelem energetického náboje nespokojenosti, hněvu, vnitřní neochoty a pochybností. Do svého středu tedy pouštíme primárně tuto energii a zlobíme se následně na sebe i všechny a vše kolem. Hledáme ochotu sobě i druhým vyhovět, ale nemáme sílu ji nalézt… prostě to nejde. 😢Opakuje se únorový scénář jen ve vyšším levelu. Než vstoupíme do příštího roku, máme si narovinu k sobě samým přiznat, ve kterých vztazích ke komu či čemu, sami se sebou manipulujeme. Kde sloužíme více, než bychom si přáli a místo nadšení z této služby, prožíváme pocity nepřátelství k druhému nebo k dané situaci.Místo, aby nás služba pro druhého či pro dané téma vyživovala láskou a posilovala, energeticky strádáme a padáme únavou, saháme do rezerv a místo radosti ze společenství, prožíváme pocity nedokonalosti či dokonce zneužití. 😢Listopad nás může až nelaskavě zavést do úzkých uliček našeho vlastního života, na jejichž konci je úzkost, smutek či deprese. 🥺Ve zdánlivé nelaskavosti je ale laskavost a láska. ❤️Ta, která začíná u vztahu s tím, bez kterého na této planetě neumíme žít… Je to ten či ta, jež na nás kouká ze zrcadla, když hledáme zbytky sami sebe ve svých očích…. Je to první člověk, kterého jsme v tomto životě viděli na vlastní oči. Ještě v bříšku jsme koukali na vlastní ručky a nožky, ochutnávali je a sledovali, co naše tělo umí. Bez tohoto těla to v tomto životě nezvládneme. Pokud nebudeme sloužit jemu, dojdeme do bodu, kdy nebudeme moci sloužit nikomu… duše ho nebude potřebovat a vrátí se „domů“. Vraťme se tedy, nyní již zcela vědomě, na začátek příběhu, kdy platilo naše chci… vezměme si papír a napišme na něj, co ve svém životě nechceme. Doslova, bez příkras a servítků, tak jak to cítíme. Nechci, aby…. Nechci už…. Nechci prožívat… cokoli, co se ozve z našeho nitra napišme. Může se stát, že najednou nebudeme přes slzy vidět… to je v pořádku. Duše nám odpouští… dejme sobě i jí dostatek času. ❤️ Až se dostaneme do klidu po bouři, napišme, co chceme… Chci se cítit… chci vnímat…. chci prožívat…. tentokráte mohou přijít slzy radosti, štěstí, důvěry… uvítejme je, je čas přijmout sebe jako laskavou a citlivou bytost. Poté nahlas Vesmíru přečtěme, co jsme napsali. Je to jako v restauraci. Ani tam nám číšník nedonese, co si přejeme, pokud to nevyslovíme nahlas! 😉 A pak to pusťme z hlavy… kostky jsou vrženy…. my nejsme konající… ❤️Vraťme se zpět k sebelásce, která poté, co nasytí nás samotné, zahrne bezpodmínečnou láskou všechny a všechno kolem sebe. ❤️Vraťme se do bodu, kdy vyjádření naší nespokojenosti v okamžiku prožívání není tabu, ale prospěšnou informací, díky níž může druhý udělat vědomou volbu, jak se situací naloží. Jen tak může naši službu dorovnávat svoji službou. Jen tak může být vztah bez dluhů a v rovnováze… 😇Vraťme se do nastavení, kdy naše originalita je naší přirozeností. Kdy naše pravé JÁ vyjadřuje svojí pravdu, tedy jde k jádru věci, ve kterém je jen jediné rozcestí: tohle chci a tohle nechci. 💖Buďme zodpovědní tím, že si dovolíme slyšet naše vlastní odpovědi, když se nás někdo zeptá na to, jak si co přejeme, cítíme, vnímáme… 💖 V laskavosti k sobě i k druhým. Přiměřeně, při zrovna měřeném čase… v okamžik, který bude v mžiku pryč. Je jen teď… Jak se cítíte TEĎ? ❤️ 1 + 1 = 2 . Já (tělo) + já (duše) = já jsem. 😇 Máme 11. 11.2020. Já tělo vyjadřuji, co má duše cítí, bez sarkasmu, kudrlinek, manipulací i sebemanipulací… slyším svá slova, jak nahlas hovoří.. Vždyť, na počátku bylo slovo…. 🥰Přeji nám všem listopad plný ochoty naslouchat a slyšet sebe i druhé. Plný svěží energie plynoucí z orientace na to, co si přejeme. Plný našich vlastních odpovědí na naše vlastní otázky. Plný síly si uvědomit, kdo vlastně jsme. Naše vlastní 1 + 1… 💖