Rubrika: Modely chování

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Únor – čas ohnivé energie a služby

16.2.2022

Polovina měsíce února už ukázala, co se nám v tomto měsíci roku 2022 bude otevírat a zvědomovat… abychom byli v ochotě všechny prioritní emoce února přijmout, půjdeme se na ně trošku podívat. Ochutnáno máme všichni, tak se to bude pěkně synchronizovat… 😇 Únor letošního roku bude nabízet vědomou práci s emocí nespokojenosti a hněvu, tedy spíše s celou škálou na stupnici hněvu, kterou se budeme učit lépe poznávat. A to samozřejmě v základním tématu letošního roku, tedy primárně v tématu „rodina“. 👨‍👩‍👧 Únorová rodinná harmonie proto může vykazovat značně disharmonické momenty, které se nám mohou zrcadlit jako pocity zneužití, přetížení, jako situace, ve kterých se cítíme jako hadr na holi nebo služka či sluha. To, co vlastně v rámci námi nabízených služeb až do teď fungovalo, nás může začít „nečekaně“ fakt prudit a rozpohybovávat naši vnitřní ohnivou energii. 🔥 Místo dřívější ochoty se mohou objevovat pocity nespokojenosti, otrávenosti, neochoty či naštvanosti. A je to zcela v pořádku… protože letošní rok má nastavená pravidla měnit. Pamatujete? A to i v tématu služba v rodině, služba pro členy rodiny. Ať už naší původní, té přivdané nebo úzkého okruhu dobrých přátel, které jako rodinu vnímáme. 🥰 Je jen na nás, jak v takový moment zareagujeme. Jestli v okamžiku, kdy nám proletí hlavou, že to ten druhý už fakt nemůže myslet vážně, jestli si dovolíme vyjádřit naše hranice. Jestli při zrovna měřeném čase sdělíme, že takhle to dále už nechceme. Že to chceme jinak… a není důležité proč, z jakých důvodů, příčin či pohnutek. Podstatné je, že vyslovíme, že takhle už ne. ☝️ Prospěšné je nenechat tyto své hranice ve své mysli, ale poslat je přes rezonanční orgán, tedy hlasivky, do vesmírného prostoru. Ať už formou face to face (pokud se v tom zrovna cítíme dobře) nebo alespoň formou „virtuálního meetingu“… na procházce v přírodě, v lese, kdekoliv. Hlavně, aby naše uši slyšely náš hlas… naše vyslovené myšlenky. A buďme otevřeni emocím, které to může přinést… bez studu, soudu, hodnocení… mějme ochotu všechnu nespokojenost a hněv vypustit ven… 🙏 Pokud si to nedovolíme, zapálíme pravděpodobně pomyslnou zápalnou šňůru v oblasti kolem solaru, která bude čekat na „správný“ okamžik a vybouchne jinde, jindy, v jiném tématu a s jiným člověkem, než tím, který stál na počátku. Obvykle právě v rodině, s blízkými, kde máme podvědomou garanci a potvrzení, že jsme milováni bezpodmínečně. Ať už to zvenku vypadá jakkoliv… Pokud se dokonce vědomě rozhodneme tyto emoce úplně „polknout“, i přesto, že nám v tom není dobře, což je taky cesta a být raději těmi hodnými, nekomplikovanými, populárními, dostavší se pocity viny směrem k sobě taky nejsou nic moc a na několik nocí a dnů nám zaberou poměrně dost emocionální i mentální energie. To proto, že letošní rok zapojuje obě dvě kvality a vyžaduje jejich aktivní dialog. Nehledě na to, jak to můžeme nezdravě zpracovávat se zapojením žlučníku a slinivky. ☝️ Nejsou špatná řešení, jen řešení, ve kterých nám je zle. A s těmi je velmi prospěšné v únoru vědomě pracovat, protože dlouhodobá témata mají na změny pravidel celý letošní rok, takže to bude fungovat s každým dalším měsícem jako levely v počítačové hře… 🙉 Tudíž, čím dříve změny uděláme, tím lépe. 😉 Teď jsme k tomu totiž dostali luxusní pohonnou hmotu, a to je právě energie hněvu, která dokáže s mnohým opravdu pohnout… a to, že se naše „emocionální autíčko“ rozjede neznamá, že musí hned způsobit hromadnou havárku! Jen se pohne z místa, na kterém už nechceme zůstat stát.. 🙏 Únor nám také bude připomínat, jak moc v rámci rodiny zůstáváme věrni i sami sobě. Jestli se nám podařilo najít rovnováhu nebo zatím ještě pořád „pajdáme“ ve prospěch jiných… Vím, že se to příjmá těžko, ale nikomu nic nedlužíme. Očekávání druhých jsou jejich a jestli cokoliv čekají, přebírají vlastní odpovědnost za to, když pomyslný „autobus“ nedojede… Pokud ve vztahu ke komukoliv zůstává emocionální dluh, tedy nevyjádřené pocity (klidně i naše vlastní), vždycky to zatíží obě strany a z uvolněného vztahu se stává vztah pod napětím. A jak známo, je jen otázkou času, kdy se „izolace“ odkryje a dojde ke zkratku… a ten je v únoru velmi intenzivní. 🙈 Loajalita sám/sama k sobě je důležitým tématem. Milujeme mnoho lidí kolem sebe, mnohé máme rádi, mnozí jsou nám sympatiční, ale nikdo s námi nemůže sdílet dva zásadní momenty našeho života.Když sami se sebou procházíme porodními cestami a rodíme se s prvním nádechem na svět a když odcházíme s posledním výdechem za duhový most. A jsem si jistá, že to poslední s čím chceme odcházet je lítost a smutek nad tím, jak jsme celý život sami sebe přehlíželi. 🥺 Jak jsme pečovali o druhé, ale na sebe zapomněli… Využívání obou polarit, tedy služba druhému a služba sobě, nás přivede do rovnováhy. Protože pokud sloužíme v radosti, bez pocitu zneužití, činí nás to šťastnými. Takže to nakonec děláme pro sebe… Znáte ten krásný pocit, když můžete posloužit, bez povinnost, ze srdce, z radosti a dává to smysl? ❤ Tohle nás chce naučit měsíc únor. Najít náš vnitřní a vlastní barometr, který nám zavčas řekne, že sklouzáváme do nespokojenosti a naše služba nás přestává vyživovat. A nástrojem, jak se s tím naučit pracovat je právě emoce hněvu, v jakékoliv své podobě… nemusí hned lítat talíře nebo nepěkná slova. Stačí říct: tohle už nechci! Chci to jinak, takto…😇 V souvislosti s výše uvedeným přetížením je dobré se zmínit o zánětech, které jsou na přetížení hněvem nasedající a typické… pokud se to tedy našeho těla dotkne, je dobré si zvědomit, kde se cítím být víc jako služka, než jako parťák. U chronických zánětů je to samozřejmě téma dlouhodobého stavu nějakého vztahu. 😉 Stěžejní emoci pro únor, tedy naštvanost/hněv, můžeme použít i pro rychlou změnu něčeho, co už nefunguje. Díky tomuto emocionálnímu alarmu jsme totiž ochotni už déle neotálet a přejít v daném vztahu, tématu, situaci z plánu A na plán B. 💪 A to je velmi prospěšné, protože tak, jak se nedá sedět jednou prckou na dvou židlích, nedá se harmonicky, v síle a svěžesti žít jedním tělem ve dvou reálných „plánech“…… Read More Únor – čas ohnivé energie a služby

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

31.1.2022

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Leden 2022… nové, evoluční „početí“

17.1.2022

Leden. Leden 2022… tak jak ho vnímáte? Zrychlil váš pomyslný životní vláček? Lítají vám hlavou nové nápady, přichází nová inspirace, přesto to ale úplně na pohodu není? Tak na to spolu mrkneme… Leden letošního roku nás povede do vnitřního prostoru, ve kterém se můžeme potkávat se spoustou pocitů smutku, obviňování či sklíčenosti. Ať už směrem k sobě nebo směrem k druhým. Často právě těm nejbližším, které vnímáme jako svoji rodinu. Nejen tu opravdovou, tedy tam, kde jsme vázáni stejným pokrevním rodem, ale i tam, kde dané osoby jako svoji rodinu vnímáme (vyvdaná/vyženěná „rodina“, komunita, okruh blízkých přátel). Tam se mohou tyto pocity ukazovat a projevovat nejvíce. To proto, že „rodinná“ témata budou v letošním roce stěžejní. Ale o tom více v kuchařce pro letošní rok. Náš vnitřní prostor může ukazovat, kolik nastavených pravidel nám najednou vůbec nevyhovuje. Najednou můžeme uvnitř cítit, že nám leccos, co dříve šlo, nevoní a je nám z toho mentálně, emocionálně a možná i fyzicky až zle. Je to jako těhulka v prvním měsíci. Mnohé vnitřně vnímá, najednou se jí mění chutě, vůně, je citlivá, ale ještě nikdo nic neví a nevidí.Možná nám dá nyní smysl, proč Cov útočí právě na čich… je to restart po provedené aktualizaci. Pokud jsme ochotni přijmout, že nám nebude už nic „vonět“ (mentálně, emocionálně i fyzicky) úplně stejně jako dříve, budeme také ochotni zůstat otevřeni tomu, co to má přinést. Pakliže se „šprajcneme“, že to chceme ale úplně stejně tak, jak to předtím bylo, herjnajs Vesmíre, tak se nám může stát, že budeme stát s nasazenými lyžemi na ledovci, který ale už prostě není…. odtál. A možná na hooodně dlouhou dobu. Tedy minimálně do té doby, než nám dojde, že se to staré prostě a jednoduše nevrátí. Je to princip evoluce. Možná se zase jednou kontinenty spojí do jednoho, my vylezeme zpět na stromy a všude budou ocenány. Možná. Ale fakt na to chceme čekat? Nebo chceme žít svůj život právě teď? Můžeme přijmout, že se kolem nás i v nás dějí změny, které nezastavíme, jen je můžeme blokovat, což nás může stát opravdu mnoho sil a energie.A tyto změny se nám, nyní v lednu, dějí uvnitř. Nemusíme je sdílet, nemusíme o nich nikomu říkat. Je to jen a jen naše vnitřní „těhotenství“ našich nových úvah, vizí, programů… v tuto chvíli to dává smysl jen a jen nám. Nepotřebujeme v tuto chvíli nikoho, kdo by nám to zhodnotil, zhodil, dehonestoval… Teď nás zpochybňování ostatních hodně zabrzdí, ale věřte, že letošní rok přinese velkou sílu právě tlak „hodnotícího“ okolí ustát. Ale ne teď v lednu… sotva jsme zjistili, že v nás něco nového „roste“. Nechejme si to pro sebe a pozorujme to. Naciťujme se na to. Vnímejme, jak nám to voní…. nic víc.Zachumlaní v teple a přesně tak, jak to máme rádi. S knihou, svařáčkem, filmem, u krbu… jakkoliv, ale tak, aby to vyhovovalo nám. I kdyby se to zrovna ostatním nelíbilo… Sám/sama sobě na prvním místě neznamená, že ostatní nevidím, neslyším a neposloužím jim. Znamená to, že minimálně ve stejné míře toto nabídnu sama sobě. V rovnováze. Což neznamená nutně 50:50, ale v takovém poměru, aby mně v tom bylo hezky. Klidně 30:70 ve prospěch druhých, ale s krásným pocitem, že jsem tady i pro sebe.Dovolme si k tomu využít lednovou podporu intuice a originality, stejně jako krásné explozivní energie (která je mimochodem u zrodu všeho nového, ať už je to nová hvězda či početí dítěte), pokud ostatní nejsou připraveni a ochotni přijmout, že máme své plány, potřeby i hranice. Vše je v souladu….A že to přinese emoce? Super…. emoce (z AJ emotion) je součástí slova motion, což je pohyb. Takže pokud chceme něco „posunou“, bude třeba emocí, které jsou tím nejlepším palivem. A navíc zadarmo…. Buďme tedy v lednu uvnitř skryti, pro sebe a se sebou, ale dovolme mysli, ať už si vymýšlí, sní, plánuje, evolučně přeskládává tak, jak potřebuje. Však znáte ten pocit, když my už víme a oni ještě ne? Je to krásná dětská poloha, která aktivuje hormony štěstí a vnitřní dítě. A to se teď hodí! Tak už se těším, jak v tom pojedeme spolu! Krásný leden, moji milí!

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Prosinec – kompletní závěrečná uzávěrka

17.12.2021

Polovina prosince je za námi a dějí se nám to věci… zpomalovací…. tak se podíváme na vhled, ať si to můžeme pěkně „sesynchronizovat“ a naše letošní „účetnictví“ tak můžeme uzavřít vyrovnaným rozpočtem. Jdeme na to? 😊 Prosinec je pan král… nese s sebou všechny úrovně prožívání a bytí. Jede nám to jak na mentální úrovni, tak i emocionální a fyzické. Z podstaty měsíce jde o kompletní prožívání témat, které se v rámci letošního roku měly či mají uzavírat. 🙈 Na jednu stranu je to vlastně super, že se to bere kompletně, ať už je finálně uklizeno, ale náročné to tedy je… budiž nám útěchou, že má pro nás prosinec nachystaný velmi laskavý čas, určený pro rozjímání, neřešení, pouhé plynutí v mlze, bez hodnocení, co před námi leží či stojí. Jediné o co se můžeme opřít je vnitřní zrak, vnitřní sluch či vnitřní „čich“ na věci kolem. Je velmi moudré tento čas, zvaný kouřové noci, využít ve svůj prospěch a hodně si odpočinout. Na mentální, emocionální i fyzické úrovni. Prostě jen být! Pak nás nebude muset zastavovat hned ze statu příštího roku naše tělo… 😉 Jak bylo už zmíněno, prosinec je kompletní. Mohou nám lítat emoce v tématech sebepřijetí a autentičnosti, které mohou vystupovat jako určitý vzdor či odpor a mohou se tlačit ven jako nepochopitelné konflikty. Může vylézat hněv všude tam, kde se necítíme milovaní už jen proto, že jsme, dokonce i když se chováme dle druhých nevhodně nebo jsme „hnusní“, a také kde se cítíme přetíženi očekáváními či požadavky druhých. Kde je od nás čekáno, že budeme sloužit především věci druhých, jejich vůli a potřebám. A je jedno, jestli to jsou témata rodinná, společenská či osobní. Můžeme se cítit fyzicky velmi unavení a vyosení, protože fyzické tělo okamžitě dává jako barometr najevo, že s ním zacházíme nelaskavě. Můžeme padat do mlčenlivosti všude tam, kde si nedovolíme konat spontánně, automaticky bez přemýšlení, přesně tak, jak to v daný okamžik cítíme. a že to teď fakt cítíme (že by v tom sehrál svoji roli i úřadující Střelec)? 😃 V situacích, kde ostatní, nebo my sami, tlačíme na pilu a snažíme se stůj co stůj dosáhnout toho, co jsme si nastavili…. kdysi, někdy, dávno nebo i pradávno jako dušička. Ale co když to nemá být? Co když se to prostě podařit nemá? Co když je v tom neúspěchu náš největší úspěch, který ale zatím nevidíme? Co když nás tělo zastavilo proto, že je to pro nás prostě dobře, jen nevidíme za roh? Že není v moci mysli to pochopit a kopat za náš tým? 😇 Staré dluhy lezou ven a je možná na čase už netlačit na jejich dořešení. Prostě jen poděkovat a s pokorou a úctou to nechat být. Jako když se rozloučíme s přítelem, jehož cesta vede jinudy a my i přes smutek víme, že je toto rozloučení pro všechny prospěšné a to nejlepší. Rozloučit se se starými strachy, křivdami, bolístkami, obavami i zradami jako s přítelem. Posloužiliy naučily, daly zažít, posunuly… udělaly vše, co pro nás bylo důležité. A teď je na čase říct SBOHEM. 🙏💖 Když bychom toto všechno přijali, dokázali bychom naše tělo, duši v něm i naši mysl (ego) milovat, i přesto co se nám právě děje? Co si zrovna o všem kolem sebe myslíme? Co z nás leze za emoce, ani se mnohdy nestačíme divit? Jak nás třeba v tyto dny tělo nepodporuje? Navzdory tomu všemu, co se nám děje, dokážeme se milovat? 😇 Pakliže ano, pak jsme zvládli téma a náplň letošního roku: SEBELÁSKU! Gratuluji a neváhejte tento svůj velikánský krok oslavit! Protože oslavit se má vše, z čeho máme radost!!! Nejen na narozeniny, Vánoce, Silvestr nebo jiné dedikované svátky… Protože to zase bude téma příštího roku. RADOST! Tak můžeme začít trénovat… 🥳 Prosinec je úžasný i ve tmě, kterou nám nabízí. Je jí tolik a je tak hutná…. to proto, abychom měli dostatek času sejít do našich sklepení a tam se pěkně podívat, co je třeba nechat „umřít“. S čím se můžeme rozloučit a definitivně v tématech sebelásky a lásky nechat jít… abychom se mohli zrodit nově, lehčeji a zbaveni toho, co nás tíží a neslouží. A když bychom měli málo tmy, byli bychom ještě více ve stresu… takže díky Vesmíre za Tvoji moudrost. Jen my lidé to občas nechápeme, ale makáme na tom! 💪 Blížící se zimní slunovrat přinese nadechnutí, abychom se mohli připravit na své znovuzrození. Ano, své vlastní znovuzrození. Nejen Ježíšek přichází na svět. Každý z nás se rok co rok nově rodí… jsme jiní, ač stejní. Po slunovratu může přijít více radosti, spontánních nápadů, více sebeuvědomění i síly si za sebou stát, stejně jako ochotu být loajální i ke svým vlastním potřebám, postojům, názorům. A i ty potřebujeme pro naše kouřové noci. Jestli se máme v pomyslném „kouři“ dobře orientovat, potřebujeme obě polarity… a žádná rovnováha nemůže nastávat, pokud používáme jen jednu misku vah. 😇 Buďme v prosinci sami sobě vlastním světlem, vlastní Betlémskou hvězdou a dovolme si se cítit stejně jedineční a mimořádní. A víte, proč je na nebi tolik hvězd? Protože každý má tu svoji. A žádná není více a žádná méně. Dovolme své hvězdě, aby na nás zářila, svítila na naše kroky a dala nám pocítit, že jsme hvězdy. Protože jsme tady. Protože žijeme na této planetě. Protože jsme si vybrali fakt transformační dobu. A protože všichni konáme ve jménu lásky, i když se to těm druhým nezdá… 💖 Moji milí a milé, přeji vám nádherný zbytek krásného měsíce prosinec a dovolte si pro sebe zářit! ✨ Do slunovratu se protančete v radosti, protože proto…😍 Nebo se přidejte ke mně, protože já se do zimního slunovratu proslavím a vstoupím s ním do své druhé životní padesátky! To bude jízda… 🤩 Tak se můžete virtuálně přidat. 🥂😍 V naladění se pak můžeme těšit na narození Ježíška a našeho „nového“ Já. 💖 A pak si dovolíme se válet jako dým, protože „kouřové noci“… pro sebe, v sobě, se sebou… Co vy na to? 😇 To je dobrý plán…. 🥰 A k tomu nám Vesmír dozajista přidá pár… Read More Prosinec – kompletní závěrečná uzávěrka

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

16.11.2021

Měsíc listopad se nám překlopil do druhé poloviny a nechal nás již ochutnat svoji esenci. Ne že by to s ním bylo jednoduché a mnozí se již upínají svými tužbami a přáními k vánočnímu času, tedy spíše k povánočnímu času, aby mohli zpomalit a jenom být… Než tam ale společně dokráčíme, bylo by moudré porozumět tomu, co nám listopad nabízí a k čemu nás vyzývá. Ať už se nám to líbí nebo ne. Tak se na něj trošku podíváme a zvědomíme nevědomé… 🥰 Listopad velmi apeluje na téma služby. Na to, abychom měli v rovnováze dávání a příjmání. A ať to zní jakkoliv banálně, jen málokdo z nás to opravdu umí. Opravdu a opravdově… tedy v plné autenticitě a k přijetí sama sebe v těch či oněch postojích, vymezeních si hranic i vyjádření se. Lehce se myslí, že to či ono už je pro mě moc, ale daleko hůře se jádro věci vyjadřuje. A jádrem je, že to chci či nechci. Mezi těmito dvěma slovíčky je velmi tenká, leč jasná hranice, která má zvláštní alarm, který se spustí, pokud tuto hranici projdeme bez svolení sami sebe. Tímto alarmem je naše nespokojenost, rozmrzelost či hněv. Pocit, že druhému sloužíme či posloužíme daleko více, než sami sobě. A nejen to. Že je to v trvalé nerovnováze… že naše dávám je větší než dostávám. V různých tématech, vztazích, situacích či modelech chování. Pocit služky, pocit zneužití. A rovnováha nemusí být vůbec 50:50. Tento poměř a nepoměr se mění s každým nádechem, protože s každým nádechem jsme jinou bytostí. Jinak cítíme, vidíme, prožíváme, víme… nic není jako před vteřinou. A letošní rok nás to celkem slušně učí, není – liž pravda? Pokud sloužíme a činí nám to radost, děláme to vlastně kvůli sobě, protože radost přináší dostatek energie, zdraví a pozitivního prožívání. Pakliže ale sloužíme a není nám v tom dobře, neposloužíme nikomu. Kumulovaná nespokojenost se promění v hněv, a ten musí dříve či později ven. Je to jako tlaková nádrž. Je jen otázka času a okolností, kdo přidá poslední kapku, která způsobí explozi. Asi nás nepřekvapí, že v lásce k nám ji obvykle nabídnou ti, které milujeme nejvíce. Protože podvědomě ví, že je milujeme bez podmínek, stejně jako my víme, že nás oni milují bezpodmínečně… Tedy i v situaci, kdy máme „dost“, jsme přetížení, unavení, zranění, frustrovaní a oni nám nabídnou poslední „kapku“, aby umožnili uvolnění přetlaku a postarali se tak o naše zdraví. I za cenu vlastního diskomfortu. Ví, že je milujeme, i když podle nás dělají něco, co nesneseme. A my si dovolíme jít do autentičnosti, protože víme, že to unesou… Přesto nás pak mohou dostihnout pocity viny, smutku a velké bezmoci. Jsme lidé a přišli jsme sem udělat zkušenosti. Nejen ty laskavé, krásné a radostné. Ale i smutné, bolestné a nepříjemné. A když je nezkusíme, nebudeme vědět, jak příště jinak a lépe… Poděkujme sobě za odvahu do této zkušenosti jít. Druhému za okolnosti, které nám pro naši zkušenost vytvořil. Odpusťme sobě vše, co se nám na této cestě nepovedlo, stejně jako odpusťme druhému čeho se dopustil. A vyznejme lásku sami sobě, své duši, tělu i mysli, že nás provází i na těchto cestách, stejně jako vyznejme lásku té druhé bytosti, okolnosti, situaci, že nám umožnila nové poznání, ne jehož konci můžeme říct: „už vím, už znám…“. A přesně těmito cestami nás vede listopad. Být laskavými k sobě i k druhým i v situacích, kdy jsme ochotni jasně vyjádřit své hranice, postoje či potřeby. I za cenu hněvu či nespokojenosti. Dovolit si být unikátními sám za sebe, a přesto být nedílnou součástí celku. Jedenáctka je složena ze dvou jedniček. Pojďme si představit jeden obraz…. Jeden člověk, každý jeden sám za sebe, jedinečná a unikátní bytost, jedna duše přicházející na svět skrze světlo a zrození a jediná bytost opouštějící tělo při posledních výdechu. Ač obklopena dalšími, je to jen ona, která musí zvládnout svoji cestu. Sem na Zem i zpět do prostoru nekonečna. Přesto, tato jedna duše, bytost, osobnost je součástí všeho ostatního, neoddělitelného, pospolitého. Dýcháme jeden vzduch, žijeme na jedné planetě, prožíváme stejné emoce, stejnou lásku, dokonce se i rozmnožujeme jedním způsobem. Bez ohledu na pohlaví, vyznání, orientaci, barvu kůže či politické preference jsme všichni jedné krve. Potomci těch, kteří stáli na začátku a předkové těch, kteří tady budou po nás. Každý z nás přichází v nevědomosti a učí se nejlépe, jak v daný okamžik umí. Jak můžeme hodnotit cestu druhého, když ji neznáme? Když jenom jedna jediná a unikátní bytost se skrývá v každém těle? Listopad v tomto roce nás bude vést do situací, ve kterých se bude probouzet ochota vidět i očima druhého, slyšet ušima a cítit srdcem druhého. Ale abychom se k tomuto úhlu pohledu mohli dostat, nejdříve nejspíš zarezonují naše stará zranění a bolesti. Nejdříve přijde hněv, abychom dostali šanci poléčit staré šrámy uložené v naší buněčné paměti. Z různých věků, situací a okamžiků. Rezonance hněvu je umí velmi uvolnit… ten druhý v situaci nám tedy velmi poslouží, abychom mohli započít sebeléčení. Vědomi si tohoto procesu můžeme v okamžiku, kdy cítíme nestupující hněv, odejít stranou, kde neviděni a neslyšeni můžeme vyslovit a uvolnit všechny myšlenky a pocity, které nás k situaci vážou. Odžít je… tentokrát vědomě, s vědomím, že tím tentokráte sloužíme sobě. Že už nejsme bezmocní a ve službě…. bez ohledu na to, kdy, proč, jak a v souvislosti s kým se to stalo. Duše nezná čas a prostor. Počítá se jen to „tady a teď“.Pak přichází nádherná energie ochoty. Ochoty slyšet, vidět i cítit to, co prožívá druhý. Druhý, sám za sebe, a přesto součást všeho a všech, tedy i mne. Není to jednoduchá praxe, ale je to proces, který je v listopadu velmi podporován. 11 = 1:1. Nikdo víc. Nikdo méně. Moje tělo : moje duše. Já : Ty. Rovnováha, to je to, oč tu běží. A žádná stará dobrá váha nic nezváží, aniž by se misky nejdříve nerozkmitaly…Budeme mít odvahu milovat se i v okamžiku hněvu a nespokojenosti a vnímat i tento proces jako prospěšný?Budeme ochotni naslouchat, vidět i naciťovat se do… Read More Listopad – ochota vidět sebe i druhé…

— Blog, Modely chování —

Radost a Smutek

28.9.2021

Chci s vámi sdílet jeden příběh… je to příběh o sourozencích. Radosti a Smutku…. 😇 Jednou Radost přiběhne za svým bratrem, tančí, výská, poskakuje a nádherná, zářící energie z ní přímo tryská. „Já mám takovou radost! Podařilo se mně něco úžasného! Něco, o čem se mně vůbec nesnilo!“, volá na svého brášku a dál rozverně hopsá. Není nic, co by ji v daný okamžik bránilo prožívat své radostné bytí. 🥰 Bráška se na ní otočí, hloubavě se zamyslí a pak se ji zeptá: „Jak můžeš prožívat radost po tom, co se ti stalo? Copak si na to už nepamatuješ?“ Z jeho hlasu i tváře je vidět jeho nepochopení… 🥺 Radost se najednou zarazí. No, vlastně na tom něco je. Má vůbec právo prožívat radost, když ostatní očekávají, že bude smutnit? Může si dovolit se jen tak radovat, když si ostatní myslí, že nemůže, protože zažila takovou bolest a nezdar? Její tanec přestane, ruce poklesnou a s nimi i její vnitřní energie. Svět kolem ní zešedne a přestane vonět… 😢 V tom se objeví Bůh a jemným pohybem ruky pokyne Radosti, aby přistoupila blíže. Pak se obrátí k jejímu bráškovi Smutku a i na něj pokyne, aby přistoupil. „Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodli přijít na Zemi?“, zeptal se. „Ano, určitě“, přitakali oba dva. „A pamatujete si, co jste v ten moment cítili?“, zeptal se Nejvyšší. Sourozenci se na chvíli zamysleli a odvětili téměř společně: „Ano pamatujeme. Radost, nadšení, zvědavost, ale také smutek, obavy a pochybnosti.“ Bůh se na ně podíval, roztáhl své laskavé paže a oba sourozence k sobě přivinul a objal. Po chvíli dodal: „Každý pocit, který zrovna cítíte, je ten pravý. Je to pocit, který vám ukazuje, jaké city v sobě skrýváte. A každý cit je pro tento svět důležitý. Žádný není více, jak ten druhý. A jedním nepopíráte druhý. Naopak se o něj můžete opřít, protože každý z nich v nás nakonec vzbuzuje ty pravé a šlechetné úmysly a inspiruje nás k další tvorbě. A je v pořádku být v souladu se svými city i přesto, že to ostatní vnímají jinak. Dovolit si, aby se děla vůle vaší duše, která je jedinečná. Nikoliv vůle těch druhých. Je v pořádku se radovat, když druzí očekávají smutek. A smutnit, když ostatní čekají radost. Jedinému nesmíte lhát, sami sobě. Protože jen vaše pravda vás povede po vašich cestách a jen na nich naleznete své odpovědi, které jste sem přišli hledat. A já vás budu milovat v každé vaší volbě i pocitu!“. Sourozenci se na sebe podívali, přitulili se ještě jednou do měkoučké a laskavé náruče, a pak se zhluboka nadechli. Skrze nádech a výdech se spojili se svým vnitřním světem a světlem. Najednou cítili svoji sílu, v celistvosti. Radost ve smutku a Smutek v radosti. Oba opouštěli Boží náruč v slzách. Radost prožívala slzy z radosti, že si může dovolit opět jít a radovat se, bez ohledu na to, co se kdy přihodilo a stalo a bez ohledu na to, co ostatní očekávají. Jen tak, protože prostě cítí radost! Smutek prožíval slzy smutku, protože zas a znovu se musel rozloučit s tím, koho miloval a bál se, co přijde, až bude muset opět stát na svých vlastních nohách. A jakmile zůstali osamoceni, chytili se za ruce, vědomi si toho, že je v souladu být v radosti a přitom cítit z něčeho smutek a stejně tak být ve smutku a přitom se v radosti těšit na další okamžiky. Cítili se úplní a celiství…. bezpodmínečně milovaní! 💖 A tak to prožívají až dodnes…. Zazvonil zvonec a příběhu je konec. 🥰 Téma prožívání radosti i v situacích, které jsou těžké je hluboké je obzvláště po minulém tisíciletí a století, plných válek, ztrát, bolesti a zoufalství velmi náročné a zamotané. Přesto, volbu toho, co si dovolíme cítit, děláme jen my sami, nikoliv naši předci. Nic jim nedlužíme, jejich volby byly jejich. Přesto je můžeme milovat a ctít. I přesto, že se rozhodneme kráčet jinou cestou a cítit věci po svém. Je to jen náš nádech a výdech, který dosycuje naše srdce a naši mysl. Jen naše „být či nebýt“. 🙏 Pokud je tento vzorec tím, který vás stahuje a tíží, dejte mně vědět. Pošlu vám popis krásného rituálu na jeho propuštění. Čeká nás říjen, téma naší jedinečnosti. V roce lásky a sebelásky… Teď bude pro něj ten nejlepší čas! 😇 Opatrujte se, moji milí. Opatruj nás svatý Václave! Jsme i Tvé děti… 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Září – je čas dokončovat…

9.9.2021

9.9…. no, kdy jindy na vás vyrukovat se zářijovou „kuchařkou“, než dneska. Navíc vycházím vstříc vašim opakovaným žádostem, abych vhledy publikovala dříve a vy si mohli dříve zvědomit, co že se nám to v daný měsíc děje. Tak sem s ním, zářím… 🥰 Měsíc září nám nejspíš dá v tomto roce zabrat. Možná i více, než v předchozích letech… pořád totiž jedeme v energii letošního roku, kterou je láska, ve všech svých podobách a všechny dluhy s ní související. Ať už ty, které jsme si sami „vyrobili“ nebo ty, co se nám „staly“ (ty jsme si vyrobili taky, ale moc se nám to nechce možná akceptovat). 🙈Zkrátka a dobře, všechny situace, ve kterých jsme nebyli k sobě laskaví a nedovolili jsme našich pocitům, aby byly vysloveny a prožity. A že jich jen za tento života nemáme málo… natož všechny ty ostatní. A je nepodstatné, jestli se jednalo o lásku partnerskou, mileneckou, rodičovskou, sourozeneckou, přátelskou. Lásku ke způsobu života, v pracovní pozici nebo k hračce, kterou jsme milovali. Láska má opravdu tisíce podob a nuancí a žádná není z pohledu srdce menší či větší. Všechny tyto lásky nám přinesly, přináší a budou přinášet zkušenosti, které pro nás mohou být výzvou. A naše tělo i duše nás vždy vyzývají, abychom do nich zapojili naše oba energetické systémy. Mužský, tedy mysl a ženský, tedy srdce. A zapojili vědomě, tedy je aktivně prožili. A tady narážíme na své vlastní dluhy… A každý, úplně každý dluh zůstane dluhem až do jeho splacení. A nepomůže nám, že o tom víme. Že na to myslíme. Že tomu rozumíme. Dokud dluh fyzicky nesplatíme, nezmizí. A připomene se pokaždé, když se nám to nejméně hodí. 🙈 A to je měsíc září… 😇 Měsíc, který nás bude velmi inspirovat a „tlačit“ k tomu, abychom své dluhy dokončovali. Nikoliv tlačili na druhé, aby to dokončili oni! My sami… I za cenu destrukce, spálení mostů či vztahů. Vztahů k někomu či něčemu. Co s tím? Tam, kde věci umíme dokončit a změnit v laskavosti, je to poměrně jednoduché. Tam, kde se děje něco, co změnit neumíme a zraňuje nás to, je to složité… tam to může bolet. Tam nás to hodně „vykopne“ z komfortní zóny. 🙄 Můžeme se o to prát, tlačit na pilu, přenášet hory, ale jediné, co změníme, je stav našich fyzických a mentálních rezerv. 🙈 Září má číslo 9. Těhotenství má 9 měsíců. A na jeho konci je porod. Je to destrukce stávajícího (luxusní bazének v all inclusive stylu), aby mohlo začít něco nového. Destruktivní energie se mění v konstruktivní. Obě energie mají explozivní kvality. Ať chcete nebo ne… 💪 Obě se ale stejně snaží vyhnout konfliktu, obě mají tendence se vyhnout vzdoru autoritám či těm, které jako „autority“ vnímají… a tento strach jejich explozivní energii blokuje tak moc, že se nedaří ani dokončení, ani nastartování.A tento stav je velmi stagnující, způsobuje paralýzu a cítíme se v něm velmi nesvobodně, tělo to velmi rychle vyzrcadlí a zhmotní. Pamatujete na můj příběh pár dnů zpět? Tak to je ono…. 🙈 Ale už mám uzdraveno (ale o tom až jindy, chcete-li)! 🥰 Pokud si tedy v tomto měsíci nedovolíme věci vědomě a fyzicky dokončit, protože už se v nich necítíme dobře a necítíme už žádnou volbu, budou se dokončovat nejspíš stejně. Ale možná v jiné jemnosti, než bychom si pro sebe přáli… Vesmír nám pomůže, aby skončilo to, co už je stejně dávno „mrtvé“. A pokud se rozhodneme k dokončení, protože si přejeme, aby mohlo začít něco nového, s novým potenciálem, co má větší šanci na úspěch, co nás povede do radosti a lehkosti bytí, věřme, že nás Vesmír podpoří nejlépe, jak je to možné! 💖 Stačí tedy zvědomit si svoji volbu. Esenciální volbu. Co je to, co si přeji já? Co CHCI, protože to tak cítím a tak o tom přemýšlím? Ne proto, že se to ode mne očekává! Ne proto, že se to sluší a patří! Ne proto, že o tom rozhoduje někde jiný! Ale proto, že to tak prostě chci. Amen! 💖 Za touto volbou a svobodou stojí naše vlastní zodpovědnost. Budu znát odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Budu umět vyslovit odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Ustojím ve své síly svoji odpověď, proč jsem se tak rozhodl/a? Ano, to je zodpovědnost za vlastní kroky a volby! 💪 Ale na konci je dokončení, které dá prostor novému začátku…. 🙏 Tam už na nás čeká říjen, ab nás nenechal ve štychu. 😍 Září nám bude také připomínat, jak jsme na tom s fyzickými rezervami a bude hodně o těle. Dovolíme si odpočívat? Dovolíme si relaxovat? Dovolíme si vypustit něco ze seznamů? Dovolíme si mávnout rukou nad nějakým modelem chování vycházejícím z našeho systému přesvědčení, že má něco nějak být?A když už náhodou „padneme“, dovolíme si dát si prostor se doléčit? Ať už na úrovni těla, srdce, mysli či duše? Prostě jen a jen být? 😇 Pro sebe, kvůli sobě, se sebou… s laskavostí, pozorností, péčí, porozuměním a v chápavosti? 💖Pokud ano, čeká nás nový vztah sami se sebou. Nový začátek v daném tématu, vztahu, situaci… 🙏Pakliže ne, budeme muset nejspíš vynaložit daleko více síly a možná nás to „potrhá“ a „rozbije“… 😢 A kdo by to vědomě chtěl, že? 😉 Pojďme být v září jak maminka před porodem. 😇 Vědoma si výkonu, který v každé minutě podává. Vědoma si svého těla, které je neuvěřitelné a geniální. Vědoma si své zodpovědnosti. Postará-li se o sebe, postará se i o miminko… Pojďme se v září postarat o sebe, postaráme se tím i o druhé. 💖S vědomím lásky k sobě, k druhým, ke světu, k Vesmíru, k Bohu. Buďme v srdci a naslouchejme mysli. Jsou tady pro nás…. 🥰 A pokud vás něco „rozbije“ víc, než dokážete v daný okamžik unést, tak se ozvěte. Něco vymyslíme…💖😇 Laskavé září, moji milí. A nebojte se zářit si na svoji vlastní cestu… 😊Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Srpen otevírá srdce…

16.8.2021

A je tady zase polovina měsíce… měsíce srpna. Tropické teploty nás pomalu opouští a jdeme do druhého extrému, teploty pod 20 stupňů. No, chce se mně říci: „jak pro tento srpen typické!“ Tak se na něj pojďme podívat a slibuji, nuda nebude a informací hafo… Tento srpen je jiný tím, že se nám potkávají dvě polarity. Plynutí v ženském časoprostoru, ve kterém jsou věci spontánní, operativní, nečekané a cyklické. Plné změn a „neplánů“. Oproti tomu druhá polarita je mužská, strukturovaná, plna pragmatických plánů a úvah, s touhou všemu rozumět, rozškatulkovat, zatřídit a zorganizovat. A není pro ně vůbec jednoduché se domluvit… To se nám zrcadlí i v mužsko-ženských vztazích, kde mohou jít komunikační výměny názorů až do hraničních poloh. Ostatně jako to počasí… Můžeme mít pocit, že stojíme každý na jiném břehu a ač bychom rádi doplavali k tomu druhému, rozbouřená řeka nás nepustí. Můžeme prožívat pocit bezmoci, zoufalství a veliké rozporuplnosti. Srdce křičí jedno, hlava druhé. Chtěly by se domluvit, ale moc jim to nejde. A stejně tak je to nyní mezi mnohou ženou a mužem. Nemluvě o tom, že každý v sobě máme ženu i muže. Blokuje je totiž velký nános zašlapaných emocí, které jsme kdy v životě dovolili popřít. A teď se o ně proto nemůžeme opřít. Ve strachu ze slabosti se naše bolavé emoce krčí hluboko uvnitř a nemají dost kuráže se ukázat… protože tak slabí přece nejsme. Ano, v tom jsme mnozí vyrostli. „Nebreč, nebul, tak strašné to přece není, nebuď bolestínek, buď chlap“ a spoustu dalších výroků nás kdysi dávno oddělily od našich nejhlubších emocí. Od volání našeho srdce… Ale je tam, tluče a chce být slyšeno. I za cenu, že jej na chvíli přehluší zvuk pláče nebo nářků… I za cenu, že budeme na chvíli v očích jiných slabými. I za cenu, že se nám nejspíš podlomí kolena a my budeme na chvíli opět těmi malými dětmi, se nudlí u nosu, které touží po bezpodmínečném přijetí. Vždy, nejen když se to hodí. A co když vám povím, že člověk, který nepoklesne v kolenou, nemůže být jiným vzat do náruče a být odnesen do bezpečí. A netoužíme po tom, milé ženy? Nemůže být druhým schován do bezpečné náruče, ve které je ten uklidňující tlukot srdce, který známe z bříška. A netoužíte po tom, milí muži? Nemůže být opečován a nemůže vnímat, jakou starost o něj druzí mají. Nemůže ve své křehkosti najít sílu. A netoužíme po tom všichni? Navíc žena, která je křehká navenek a silná uvnitř dokáže být tou nejlepší partnerkou muži, který je silný navenek a křehký uvnitř. A on je pro ni takto tím nejlepším partnerem. Není to krásná harmonie? Máme to zakódované i v našich tělech.. Ten nejlepší milostný zážitek a splynutí prožijeme, pokud je žena měkoučká a muž pevný… Muž se do ženy schová a žena se o něj opře. Lepší příklad už vám dneska nedám… Máme rok lásky, včetně sebelásky. Proto ty emoce, co kolem nás lítají! Jsme ochotni to letos pro sebe udělat? Ukázat své emoce? Máme odvahu jít do autentické vnitřní jednoty, ve které jsme stejně tak silnými jako křehkými? Stejně tak fyzickými jako duchovními? Jsme ochotni začít vědomě a fyzicky využívat naše emoce, které kolem nás nyní aktivně vystupují? Ne nadarmo nám srpen drží palce a dělá všechno proto, aby vylezlo na povrch vše, co souvisí s našim přesvědčením, že jsme v daném vztahu, situaci, tématu slabými… abychom hluboko uvnitř našli naši sílu, která pramení ze souladu mysli a srdce. Z jejich spolupráce. Z jejich partnerství… A není to vždy příjemné. Ale srpen ví, že na to máme sílu i veškerou podporu celého vesmíru. Kdy jindy, než teď… Dovolme si také v srpnu připustit a přijmout kde a v čem máme černo-bílé vidění. Nalít si čistého vína. Kde je mysl ve svých přesvědčeních tak silná, že brání laskavosti, lidskosti, pospolitosti, toleranci, aby byly slyšeny a prožívány. Abychom byli ochotni vidět více srdcem, než myslí… Protože mysl může vycházet jen z toho, co zná. A v této škatulce budoucnost není… Zato srdce se opírá o jemnohmotnější kvality a mnohé „vidí“ daleko dopředu. A nejen díky magnetickému poli, které prokazatelně vysílá… Srpnové srdce je opravdu veliké a vnímá lásku a laskavost na úrovni celé planety. Tak moc by si přálo mít všechno a všechny pod kontrolou, všem pomáhat a za všechny nést odpovědnost… Jenže každá bytost si vstupuje do vlastních zkušeností, kráčí vlastní cestou a naplňuje vlastní poznání. Pomoc můžeme jenom tam, kde je o pomoc požádáno. Jinak bereme druhému zkušenost, na kterou možná roky čekal. Zodpovědnost může nést jenom ten, kdo zná odpověď. Pokud ji neznáme, stavíme jen na domněnkách a to nejsou příliš stabilní základy a „objednáváme“ si malé či větší zemětřesení. A kontrola je vždy kontraproduktivní, pokud se netýká našeho vnitřního prostoru, ale kontroly těch druhých. A kde je velká kontrola, je i velká touha po svobodě. A kde je touha po svobodě, tam je začátek odloučení… Srpen je hodně o mocnosti a mocenských hrách. Kde vládne moc bez laskavosti, přichází bezmoc… A bezmoc předchází destrukci, nemoci, smrti… je to postupná cesta k základní volbě být či nebýt. Být s tímto člověkem? Být v této práci? Být v této zemi? Být vůbec? Jsou to těžká témata a ještě těžší okolnosti. A nemusíme se nutně dívat na zahraniční dění… ač to mnohým z nás rve srdce. Tyto bitvy a války vedeme každý z nás. V jiných úrovních, v jiných tématech, v jiných životních zkušenostech. A srpen nás chce inspirovat, abychom si tyto situace zvědomili. Kde se cítím bezmocný/bezmocná? Kde mám pocit, že jsem nemilovaná/nemilovaný? Opuštěný či opuštěná? Kde mé srdce pláče, protože se cítím zanedbávaná a nedůležitá? A až nám to pomůže naše mysl zvědomit, a na to ji potřebujeme, dostane srdce prostor, aby to všechno, úplně všechno vyplakalo. Pak se dostaneme do jednoty. Jednoty sami se sebou. Do jednoty se situací. Neznamená to, že se všechno změní, zlepší a vyřeší. Znamená to, že bude s námi člověk, který nás miluje takové jací jsme. Bez podmínek, bez limitů, bez hodnocení. Ve všech našich polohách.… Read More Srpen otevírá srdce…

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Červenec – pojďme realizovat své sny…

19.7.2021

Moji milí, máme za sebou polovinu měsíce července… jak už jsme si v letošním roce zvykli, mnohé jde mimo plány a učí nás, že jedinou stabilitu najdeme uvnitř, nikoliv vně. A čím dříve to pochopíme, tím lépe i pro následující roky. Tak se na něj jdeme společně podívat, ať víme, jakou kuchařku nám nachystal a propojíme zkušenosti s informacemi. Protože, když víme, mnohé se přijímá snadněji… obzvláště to, co stejně neumíme změnit. Tak jdeme na to. Červenec si pro nás připravil mnoho nečekaných situací, protože nás zve do experimentů, ve jménu poznání. Obzvláště v situacích, kdy jsme již zažili bolestnou zkušenost. A obzvláště pak zkušenost ve vztazích. Ať už vztazích k někomu, něčemu nebo sami k sobě… kde jsme místo toho, abychom se nenechali rozladit rozladěním druhých, naladili se na sebe a vnímali v dané situace své city a pocity a nebyli k nim rozladění, udělali přesný opak. S láskou a něhou jsme se postarali o druhé, což je krásné a vlídné, ale nedorovnali jsme to péčí o sebe. Jako by naše city a pocity nebyly dostatečně důležité… Jako by naladění druhých bylo důležitější než to naše. Jako by nebyl podstatný soulad mysli, která se orientuje ven, s naším srdcem, které vnímá to, co cítíme uvnitř. Aby ti druzí neřekli, nemysleli si. Abychom pro ně zůstali milovatelnými… tedy měli aspekty, prvky a povahové rysy, díky kterým nás přece musí milovat. A jaká jsou pak rozladění, když zjistíme, že to nestačí? Nebo ještě spíše, že to, co jsme považovali za „jistotu“, je tomu druhému úplně fuk? Zkusme si představit, že jsme každý zcela individuální hudební nástroj. Každý hudební nástroj se rozladí za jiných podmínek a každý je potřeba jinak naladit. Houslista nebude ladit basu a kytarista cello. Každý zná svůj nástroj nejlépe a přesně ví, co má udělat, aby nástroj vydával harmonický souladný zvuk. Co kdybychom tuto představu přijali do svého života? A přestali druhým ladit jejich „hudební nástroje“? A nedovolili, aby ten náš ladil někdo jiný? Abychom jen poskytli sobě i druhým bezpečný, vlídný prostor, dopřáli jim i sobě v průběhu procesu něhu a dovolili všem zúčastněným city a pocity, které z jejich prožitku vycházejí? S důvěrou, že každý se o sebe postará nejlépe jak zná, ví a umí. S důvěrou, že díky tomu dojde k souladu mezi myslí a srdcem a tento soulad poskytne odvahu ke krokům, kdy jsme ochotni udělat – zariskovat ve jménu poznání a možná opět uděláme opět rozhodnutí nebo čin, u kterého jsme se kdysi zranili? Protože pokud nehodíme pomyslnou kostkou, zůstáváme ve strnulosti stát. A tato imobilita způsobí, že se nikam v životě nepohneme. A co neroste a neposouvá se, to „umírá“ a ničí se. A hudební nástroj, který se nepoužívá, začne být „nemocný“ a pokažený… Takže nádech, výdech, opečovat a naladit své hudební nástroje, postarat o měkký dopad, pakliže cokoliv „neklapne“ podle našich představ a pak pěkně „hodit kostkou“. A nezapomeňme, že garanci nemáme nikdy a v ničem. A to je přece vlastně úleva, že není potřeba se na cokoliv upínat a pak být zklamán… Červenec nám přináší díky energii experimentu i velké otevírání všech představ propojených na naše sny a touhy. Určitě jsme každý mnohokrát slyšeli spousty „dobrých“ důvodů, proč nám to či ono nemůže vyjít… Ok, slyšeli. Ale je opravdu nutné, abychom těmto výrokům, kterým osobně říkám „kecy v kleci“ nadále podrobovali náš život? Abychom se vymlouvali na to, že nám to „celý život“ říkali, i přesto, že jsme to fakticky mnohdy poslouchali jen 15 let svého života a už to třeba dvacet, třicet, čtyřicet let neposloucháme? Opravdu chceme zůstat takto odpojeni sami od sebe, i když už to dávno nedává žádný smysl? Nebo začneme realizovat své sny bez ohledu na limity, které nám kdy kdo (kdokoliv a kdykoliv) řekl? V harmonii sami se sebou, sjednocení ve své mysli i srdci a v laskavosti, něze a vlídnosti ke svým touhám a především chápající, že je naprosto v pořádku své sny, vize i touhy cítit jinak… Kostku držíme v ruce my. Nikdo jiný. Tak co, zariskujeme ve jménu poznání? Červenec nám tedy nabízí obrovskou energii pro kroky, které zůstaly dlouho jen v našich představách. Nabízí nám obrovskou podporu pro změny v našich naladěních. Nabízí nám obrovskou odvahu pro rozpohybování strnulého v našich životech. Pro hození kostkou…A zároveň nám nabízí velikou něžnost a citlivost, když nám „hod“ nevyjde a někdo nás vyhodí ze hry. Citlivost ve smyslu, že v červenci máme ke své citlivosti daleko blíže než kdy jindy. Že mnohé city a pocity vylézají na povrch a nechtějí se nechat jen tak zašlapat tak, jak to bylo vždy. Že nám fyzicky nedovolí být ke svým pocitům a citům lhostejnými ve jménu potřeb druhých. Naše fyzické tělo bude velmi intenzivně hovořit. A buď ho budeme slyšet a naše pocity se ukáží i druhým nebo je budeme držet násilím „pod pokličkou“, ale zkuste nechat přetlakovat papiňák…. exploze ho roztrhá. Pojďme si v červenci dovolit to, za co jsme byli možná kdysi káráni. Být citlivky, přecitlivělí, cítě a já nevím, co ještě. Pusťme ty „kecy v kleci“ k vodě a raději si najděme přesně takové plavidlo, jaké právě teď, právě my sami potřebujeme. A že má někdo koráb? A někdo ponorku? A někdo raft? No a co…. Každý hraje svoji vlastní hru jménem život! Tak nasedat přátelé a vzhůru k vlastním snům!

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

16.6.2021

Tak a je to tady, moje milé a moji milí. 😇 Je tady polovina měsíce, polovina června a já se hlásím s kuchařkou pro červen. Ochutnáno už máme, víme, co se v našich životech i dnech děje, tak na to mrkneme, ať vše můžeme zvědomit, propojit a nějak uchopit. Protože co je uchopeno, může být i puštěno. Propuštěno. A o to nám všem jde… Však jsme se navláčeli už dost. 🙈 Tak jdeme na to! 🥰 Červen je nádherný tvořivý měsíc, plný zhmotňování a realizace. Začínají dozrávat plody, o které jsme se v předchozích měsících starali. Jak už to ale bývá, vše má dvě misky vah, dvě polarity, dvě strany mince. A tak nám mohou v tomto měsíci „dozrávat“ i témata lehce nakyslá, témata nejen v rodinném prostředí. Pravidla a jejich porušování, posunování a narovnávání. To je to, oč v červnu běží… Některé dozrávající pomyslné plody bychom nejraději neviděli a neprožívali. Vlastně bychom se jim klidně i vyhnuli, kdyby se nás nedotýkaly tak osobně. Kdybychom se v souvislosti s nimi necítili tak zničení a mnohdy poražení. Co tedy s tím, když se cítíme být nevyslyšeni a neviděni? Když máme pocit, že naše pravidla nejsou akceptována a dokonce možná i permanentně atakována a porušována? Můžeme se v takových situacích, kdy jsou pro nás nastavená pravidla neakceptovatelná, schovat do sebe nebo se zcela odpojit, ve smutku a pocitech viny, že jsme dovolili nechat ty druhé, aby rozhodli, jak se máme v dané situaci chovat. S pocitem sklíčenosti a bezmoci. S pocitem zrady, mnohdy od těch nejbližších… Nebo můžeme využít veškerou svoji tvořivost a konat v souladu s naším směřováním, vědomi si našeho cíle, a to bez ohledu na to, jak to chtějí ti druzí. Izolovat se od jejich očekávání a požadavků a jít si prostě vlastní cestou. Hlava nehlava… nechat ty druhé a jejich požadavky a potřeby za sebou. A neohlížet se… Ani jedna z výše uvedených cest nám ale nemusí přinést to, po čem vlastně všichni toužíme. Ať už vědomě či nevědomě. Ať už otevřeně či skrytě. A to je pocit, že jsme milováni právě takoví, jací jsme. A že jsme milováni a příjmáni bez podmínek. Že jsme součástí toho příběhu. Že se můžeme opřít o své předky, a že máme vždy přístav, kam se při bouři můžeme ukrýt. Pocit, že jsme šťastní, a že se můžeme na ty druhé spolehnout. Jak tedy z toho ven? Pojďme si dovolit představu, že všichni ti, kteří atakují či porušují námi navrhovaná nebo pro nás tak potřebná pravidla, nejsou schopni v daný okamžik vidět tu evoluční výhodu, kterou nám naše „vnitřní volání ke změně“ přinese. Jejich zkušenosti nezahrnují aktivitu, při které by osobně zkusili to, co chceme udělat my. Jediné, o co se mohou opřít je vlastní vnitřní důvěra, že to zvládneme. Že porušení pravidel už neznamená ani upálení, ani poprava u zdi, ani kádrový posudek, který ovlivní celý náš život, stejně jako životy našich dětí.. A jsme u toho. Jejich zkušenosti jsou mnohdy velmi bolavé a do této důvěry je prostě nepustí. 😢 Za prudkými reakcemi našich bližních, i vzdálených, se mnohdy nachází obavy a strachy, plynoucí z jejich osobních minulých zkušeností. A obavy a strachy jsou prožívány z velké míry z pohnutek lásky. Pokud jsme ochotni toto přijmout a být s tím v rovnosti, nejspíš dovolíme sobě jít dále svým směrem, ale zároveň dovolíme, aby ti druzí byli na této cestě účastni. Také jsme ochotni jim zainteresovaně naslouchat i s nimi sdílet, bez pocitu osobních útoků na nás a zpochybňování z jejich stany. Prostě najednou víme, že mohou být součástí naší cesty, i když s námi nesouhlasí a my nesouhlasíme s nimi. Že i když dojde k disharmonii, neznamená to nic víc, než že pokud si zajistíme naši vlastní osobní harmonizaci, překlopí se tento stav a postoj do celé rodinné konstelace a situace… 💖 Také můžeme pomyslnou důslednost v našich očekáváních (tedy lpění na našich pravidlech) a v určitých situacích uchopit jinak. 🙏 Můžeme místo toho, co by se mělo či nemělo, začít sledovat důsledek, který naše reakce vyvolá. Když najednou mysl nevidí smysl v tom, co se kolem nás děje, lze se opřít o emocionální důslednost, tedy jaké prožitky, pocity a zkušenosti sleduji svým konáním? Je toto konání přijetím toho druhého, bez ohledu na jeho postoje? Je toto konání projevem účasti s jeho situací a potřebami? Je toto konání projevem mého upřímného zájmu nebo útokem na jeho pravidla, protože jsou „hloupá“? Možná v upřímnosti sami k sobě zjistíme, že můžeme spolu nastavit nová pravidla našeho vztahu. Skrze komunikaci o potřebách, skrze projevený zájem, skrze upřímné naslouchání… Pokud přijmeme, že jsme si rovni, tedy k sobě v rovnosti, místo souboje, kde je vítěz a poražený, dojde k dialogu, který může přinést spolupráci a spokojenost. 🥰 Pravidlo evoluce má jediné pravidlo. Že se pravidlům něco vymkne… možná je načase přenastavit naše vlastní pravidla o očekáváních a fungování rolí. Naše systémy přesvědčení, kdo má co dělat a jak to má dělat. Možná můžeme přestat v některých situacích rozdávat karty my a nechat tuto aktivitu na těch, kterých se to opravdu týká. Přenechat zodpovědnost těm, kteří znají odpověď. Jsem si jistá, že inspirace, jak vystoupit ze starých systémů přesvědčení máme momentálně všichni kolem sebe až až… tak kdy jindy, než teď. Tím spíš, že je červen tak trochu ochutnávkou příštího roku. Co narovnáme teď, nebudeme v této míře a v těchto tématech řešit v příštím roce. 😍 Červen nám také nabízí možnost ochutnat život v jeho rozpustilé podobě. Právě díky podpoře našeho vnitřního dítěte, které chce ochutnávat nejvíce to, co se nesmí. Ostatně děti v červnu opravdu milují pravidla. Aby je mohla porušovat. 😂 A ta energie toho pozorování druhých, jak se s tím pak poperou, je věřte nebo ne více jak zábavná. Zkusme sledovat dítě, které jde prokazatelně udělat něco, čím dostane druhou stranu do nepohodlí… Ta jiskra v oku se nedá přehlédnout. Ta touha posunout tu situaci dál. Jinam. To štěstí, že to vyšlo a svět se nezbořil… nevím, jak vy, ale já si okamžitě vybavím nemálo svých dětských „fiškuntálií“ a „opičáren“,… Read More Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…