Štítek: radost

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování, Psychosomatika a její tajemství —

Prosinec 2022… možná přijde i nový plán.

12.12.2022

Máme za sebou první třetinu emotivního prosince… asi se shodneme, že úplná nuda není. Každý den nám může vyskočit z krabičky čertík, který se už letos ukázal. To proto, abychom se mohli ujistit, jak jsme ho nakonec pošéfovali… 😍 Mrkneme na to, co ještě dalšího nám tento měsíc přináší? Ano? Tak pojďme, show začíná. 🥰 Prosinec letošního roku bude chtít odehrát všechna představení, na které jsme si už v rámci našich rodin, partnerských vztahů či přátelství zakoupili v průběhu roku lístky. Možná v těchto představeních neuvidíme nic nového, ale rozhodně budeme na fyzické a emotivní úrovni vědět, jestli se vyvíjí směrem, kterým si přejeme, potřebujeme, představujeme nebo po něm toužíme. 😇 A taky budeme vědět, jestli nám to už dává smysl nebo ne… jako kdyby mysl měla potvrdit naše nová pravidla hry, nový scénář. Jako by měla dojít souladu s vývojem, změnami a transformací, kterou jsme v rámci letošního roku prošli. A abychom si byli opravdu jisti, jak to tedy nakonec máme, zapojí se v prosinci všechny naše úrovně bytí a jindy skromné výroky (nejen naše) mohou být nahrazeny emotivními výstupy ve stylu one man/woman show. 🙈 Dýchat, dívat se a emotivní tlak převrátit do zvídavosti, co to přinese, kam se to pootočí a co se ještě ukáže nám může pomoci celou situaci ustát. Možná nás to v prvním dějství „odstřelí“ do mlčenlivosti a mrzutosti, ale po malé pauze, ve které doporučuji si skočit na záchod, dát si něco dobrého na jídlo a něco dobrého k pití (jako na divadle), se můžeme s druhým dějstvím otevřít novým obrazům, zkušenostem i směřováním, které nás do té doby vůbec nenapadly. 🥰 A tam, kde se otevře zvídavost, se otevírá i větší lehkost, energie pro změny a i radost z maličkostí, kterých máme každý kolem sebe denně desítky… jen je možná nevidíme. 😊 Prosinec bude velmi propojen s našimi esenciálními kvalitami, otázkami a odpověďmi: Jsem ve svém životě autentická/ý? Jsem ve svém životě věrná/ý své cestě? Jsem ve svém životě konající podle svého scénáře a v radosti? Tak jednoduché otázky, ale tak hluboko uložené odpovědi a ještě hlouběji uložené pocity… pokud se tyto pocity v prosinci objeví, vezměme je do náruče jako čerstvě narozené miminko a seznamme se s nimi, vnímejme je a nechme je, ať se dotknou našeho těla. 💖 V tomto měsíci se můžeme potkávat i s velikou urputností, ať už naši vlastní nebo těch druhých, kteří nás potřebují dostrkat do branky, kterou nám vybrali. Můžeme se na ně hněvat, vzdorovat, oponovat, argumentovat, ale nejspíš nás to bude stát příliš mnoho fyzických a mentálních sil a taky pocitů, což nás může „uklidit“ do postele. Do bezpečného pelíšku, ve kterém nemusíme o nic bojovat a jsme obvykle opečováváni. Abychom ale do nemoci padat nemuseli, máme možnost nechat tlaky druhých druhým, ať dělají co potřebují a umí a my se sami vědomě a svobodně můžeme vydat tam, kam chceme my. Nikdo nám „s devítkou“ u hlavy nestojí… a že budou naštvaní, zklamaní, zrazení, odmítnutí? Ano, to všechno mohou cítit. A je to v pořádku… Přesto, pokud jsme s nimi vědomě v tomto životě nepodepsali smlouvu, nic jim nedlužíme. Jen sobě… 🥰 A je jen na nich, jestli svůj neúspěch s námi přetransformují v úspěch a najdou sílu a energii v tom řešení, pro které jsme se vědomě rozhodli my. S respektem, úctou i podporou. 💖 Dovolme si v prosinci vnímat svoje emoce i emoce druhých jako příběhy. Nikoliv jako normy a okovy… protože v prosinci může každému vylézat spoustu bolestí a zranění (čertíků), které s námi vůbec nesouvisí. A pokud budeme vědět, že jde o cestu léčení, nebudeme hned startovat do útoku, ale počkáme na druhé dějství. 😇 Prosinec bude nejspíš jedním velkým jevištěm, plným spontánních akcí a nečekaných zvratů. Budeme v něm vidět explozivní reakce, ohnivé emoce i spoustu poker face obličejů. Necháme se strhnout a přidáme se na jeviště do hry nebo budeme vnímat z hlediště, co to s námi dělá? Jaké naše vlastní emoce nám to zrcadlí? Jaké naše systémy přesvědčení to konfrontuje? Jak se přitom cítí tělo? Necháme se pozvat k putování za Betlémskou hvězdou, s důvěrou v lepší zítřky nebo budeme troubit do boje, proti změnám, které mají přijít a jsou už dávno vepsané ve hvězdách? 🌟 Radost, lehkost, tvořivost, zvídavost, zábava… to jsou kvality, které můžeme na cestě za novým prožívat, a to i přesto, že na ni můžeme potkat nějaký ten diskomfort, změny a nečekané zvraty. Je to jen a jen na nás. Pojďme dál putovat prosincem ve své originalitě a autenticitě, ve své věrnosti svým hodnotám a zásadám a lásce k sobě i k druhým, ve svém spontánním konání podle toho, jak nás to zrovna zavolá. Tady a teď. 💖 Pojďme v sobě probudit zvídavost, radost a těšení malého dítěte. Co bude a co nebude. Co přijde a co odejde. V plynutí řeky života… protože naše lodička potřebuje plout vpřed. Jinak se potopí… Přeji vám, nám všem, aby prosinec přinesl spoustu krásných představení, ať už půjde o komedie, satiry, romance nebo dramata. A aby, pokud přinese i nějaké tragédie, protože i ty patří k životu, abychom je ustáli v lásce a míru, s důvěrou, že vše má své tempo a vývoj. Abychom si dovolili prožít vše tak, jak cítíme… s otevřeným srdcem a klidnou myslí. 💖 Krásný prosinec a klidný, adventní čas! 🎄 Eliška

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Březen – do radosti vlezem…

24.3.2022

Máme za sebou 3 čtvrtiny měsíce března. Je velkým fyzickým měsícem, který okamžitě všechno zhmotňuje v těle, a to tak, že téměř okamžitě… mé tělo nevyjímaje. Možná proto mě to dříve ke „kuchařce“ nepustilo, ač jsem mnohokrát chtěla podlehnout tlaku své mysli, že už bych „sakra fakt měla“… nepodlehla jsem. A proč? O tom níže…. 😇 Jdeme na to kouknout? Protože zvědomění se počítá vždycky, bez ohledu na to, kdy přichází. Je to okamžik přijetí, odevzdání vzdoru a rozporuplnosti. Vše se slije do jednoty a i kdyby to mělo být v poslední vteřině, pořád to za to stojí! 🙏 Jak jsme napsala, březen byl, je a ještě bude velmi fyzickým měsícem. Naše těla reagují na každou situaci, ve které nevyslyšíme své spontánní potřeby a ve jménu zdvořilého postoje se staneme raději mlčenlivými a naše „teatrální“ kvality použijeme pro roli, ve které jsme byli v daných situacích vychováni. Jakmile se tedy nedovolíme konat úplně spontánně, s využitím všech smyslů, které jsme pro tělo dostali, bude nám zamrzat. Ztuhne a uvnitř se můžeme cítit mrzutí. Hlava to bude chtít rozchodit, bude hledat kličky, jak z toho ven…. ale my už víme, že ta má skluz několik týdnů. A to víme už z prenatálu, kdy nám už tluče srdíčko a mozek je zatím jen „v plánu“. 😀 Od třetí čakry nahoru může tělo pak demonstrovat ztuhlost, kterou jsme ve svém chování projevili a nedovolili si konat ve vlastním zájmu, resp. v zájmu vlastního těla, a se zájmem, co nového to přinese… Jaký posun? Jaký nový úhel pohledu? Pokud chceme kráčet vpřed, potřebujeme udělat, fyzicky udělat, první krok… a to je březen. Přemýšlet nad prvním krokem bez zapojení těla je nekonečná past…. migrény, zatuhlá krční páteř, dutiny, to vše se může v těle vyzrcadlit. A co že je to, to konání ve vlastním zájmu? Není to trošku sobecké? To rozhodně není, protože to neznamená myslet intrikářsky na sebe, jak to pro mě dobře dopadne a co z toho budu mít, ale být vnímavým k tomu, co cítím a co je fyzicky zrovna v mém zájmu, třeba postavit se, otevřít okno, napít se, rozhodit rukama, vypláznout jazyk (ano, i to se počítá), obejmout, vyplakat se, pomilovat… cokoliv, co je fyzické, nikoliv mentální! 💖 Všechno to, po čem zrovna v ten okamžik volá naše srdce, i když má z toho hlava totální chaos. Ať má, je to její právo na chvíli něčemu nerozumět… však víme, má právo na skluz. 😉 Pakliže si to z jakéhokoliv důvodu nedovolíme, naše srdeční čakra a s ní i hrudní páteř mohou mít pocit, že se bortí pod nánosem emocí, které nemohou ven. Je to jako „zaražený“ pláč… to známe všichni. Nebo jako „zaražený“ orgasmus…. to asi známe také mnozí! 🙈 Když babička rozrazí dveře s dotazem, kdo si dá bábovku? 😂 Tak jak tak musí pak tenhle přetlak někudy ven. Hlava to mnohdy nepustí, protože přece odstavec nahoře, chceme být korektní. A pak tedy zůstává jediné. Přepis do hmoty v podobě fyzického diskomfortu, omezení či nemoci… 🙄 Do toho se nám v březnu ještě motá námi naučený tlak, který jsme si pěkně nainstalovali ve školních ústavech. Zaber, zatlač, pojď do toho, hlava nehlava… Když se něco nedaří, naučili jsme se vyhnout se neúspěchu tím, že zatlačíme více! Jsme jak beranidla, které nevnímají nic kolem, jen tlačí… a přitom by stačilo v pokoře připustit, že mnohé (pro nás různě věřící všechno) je řízeno úplně z jiného řídícího střediska, a že pokud se něco nedaří, má to své velmi dobré důvody. Že je ale nezná naše mysl? Ajaj… no, nezná a znát bude, až přijde čas. Pro ty, kteří jsou hodně orientovaní v levé hemisféře, ve struktuře mysli, v mužském principu i energii je to výzva. Výzva s názvem „pusť to“! Prostě důvěřuj, pomož si fyzickým konáním ve vlastním zájmu (tanči, modli se nahlas – jinak není zapojené tělo!, zpívej, rozhazuj rukama, hádej se s vesmírem,… cokoliv). Protože pokud nebudeme ochotni se na to … 💩… zapojí se nám i tlusté střevo. Někdy je ten největší neúspěch totiž tím největším úspěchem! Vždycky je ten největší neúspěch tím největším úspěchem! 🙏😇 A protože máme rok spolupráce mysli a srdce, tak březen nám celkem natvrdo ukazuje, jak na tom v mezičase doopravdy jsme, právě skrze fyzické tělo a jeho komfort či diskomfort v tomto měsíci.Není ale třeba tlačit na pilu, máme za sebou sotva první trimestr našeho nového nastavení, znovuzrození, tak netlačme na pilu a dovolme si chvilku jenom plynout. Alespoň ten poslední týden… Na hlavu budeme mít velikou podporu v dubnu, takže teď se postarejme o chrám… konejme v souladu s ním, spontánně, tak jak nás zrovna v daný okamžik zavolá s vědomím, že ač může něco právě teď vypadat jako hroutící se domeček z karet, může to být jen stav daného okamžiku, ale nemusí to být definitivum. Kdyby neznalý viděl rodící ženu, křičíčí v bolestech a od krve, taky by těžko viděl krásu zrození, kterou vidí duly, tatínkové a další zúčastnění. Je to jen o našem úhlu pohledu. A když nám daný pohled zrovna nevyhovuje, tak se prostě otočme a dívejme se tam, kde nám to fyzicky dělá dobře! 💖 Je to jenom NAŠE VOLBA!!! Taky tak často slyšíte kolem sebe: „z toho, co vidím, kolem sebe je mně…..“. Ano, musím koukat na semafor, pokud chci jezdit autem. Ano, musím koukat do monitoru, pokud chci psát příspěvěk. Ano, musím koukat na slzy svých příbuzných, kteří sem přijeli s mikrotaškou a zbytek rodiny museli nechat tam, protože by cestu nezvládli.A ano, a mám právo konat ve vlastním zájmu, se zájmem, co se stane… nepřemýšlím, otevřu náruč a fyzicky splynu s bolestí druhého, vypláčeme se a ulevíme tělům… to je moje volba. To je volba každého. 💖 Jdu na louku, kde si lehnu a koukám na mraky prosvícené jarním sluncem, které aktivuje třetí oko, aby vidělo víc a dál, než mé fyzické oči. Prožívám blažené splynutí s přírodou a mé srdce je opět naplňováno důvěrou. .. to je moje volba. To je volba každého. 🧡Březen chce tlačit na pilu, ale abychom se naučili,… Read More Březen – do radosti vlezem…

— Blog, Cesta zvědomění, Kineziologie, Modely chování —

Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

31.1.2022

První měsíc letošního roku se s námi právě rozloučil a nechal nás nahlédnout pod svoji pokličku…. někomu se to pomalu rozbublalo a někomu se to hned ze startu začalo až nepříjemně vařit. 🙈 No, nudný rok to nebude, což rozhodně neznamená, že musí být nedobrým. Ba naopak… 😊 Mrkneme se na ten letošní rok 2022 teď spolu? Ať víme, co se tedy bude letos vlastně vařit? V jakých tématech, v jakých emocích, na jakých úrovních? 😊 Ono je totiž fajn se moci opřít o porozumění, tedy stav, kdy rozum umí spolupracovat, nikoliv nás za každou cenu chránit. I před zkušenostmi, které jsou pro nás nesmírně (a Vesmírně) prospěšné, ač nemusí být úplně komfortní. 🙈 Tak kdo má odvahu, jdeme na to… 💪 Letošní rok má základní téma v oblasti přenastavování systémů přesvědčení, tedy zažitých podprahových vzorců chování, obzvláště v tématech rodinných, partnerských a komunitních vztahů. 👍 To, co nebylo a není správně nastaveno a nejsme s tím už dávno v rovnosti, tedy ještě jsme si nenalili upřímně čistého vína a zůstávali prozatím především jen v mysli, s „dobrými“ důvody proč to či ono nějak děláme (nebo neděláme) a přitom uvnitř sebe cítíli mnohdy pocity bezmoci a sklíčenosti, to letos vyleze na povrch… chca, nechca… 🙉 Chca má výhodu, že to můžeme mít alespoň do nějaké míry pod kontrolou. Tedy, ze své strany… nechca má výhodu, že se nemusíme stresovat předem, protože nevíme, kdy se tak stane, ovšem erupce situace může být pro nás celkem šokovou terapíí a následné tsunami může spláchnout i břehy, které jsme vnímali jako stabilni. Volba je letos opět a jenom na nás. Chceme být zainteresovaní na tom, co se stane, když v upřímnosti sdělíme, co cítíme, potřebujeme a jak to chceme jinak a nově nastavit? Chceme být zúčastnění na našem životě, vědomě, odvážně a se srdcem na dlani? Otevřeni zpětné vazbě? Nebo dáme na zkušenosti druhých, kteří nám říkají, že…. ? Pak se nám ale může stát, že za nás naši pomyslnou kostkou ve hře „můj život“ háže někdo druhý… vlastně proč ne, ale měli bychom si být vědomi, že když se to nepodaří, máme viníka, který za to nakonec může a naše zkušenost se navíc neodehraje. Můžeme pak mít pocity viny, že jsme nanašli vlastní odvahu konat dle vlastního záměru, vědomi si svého cíle. Možná i žal a smutek, že jsme do toho zatáhli někoho dalšího, kdo může být pak sám zavalen pocity viny, že selhal. Chceme to? Je to ta cesta, kterou chceme jít? Nebo porušíme zvyklosti a pravidla, na která jsou druzí, možná i my sami zvyklí a vykročíme novou, neotřelou, evoluční a tvořivou cestou? Tou se ale nedá kráčet, pokud stojíme na místě a přemýšlíme, jak by to mělo být… aniž bychom udělali první krok.Tak co, vykročíme za novými „projekty“? Letošní rok po nás bude chtít soulad srdce a mysli. Bude nás „tlačit“ do toho, abychom přijali do svých životů své autentické pocity a radostnou tvořivost, jakožto energii ženských kvalit a také neotřelé myšlení, postavené na smysluplnosti, jakožto energii mužských kvalit. V rovnosti, v partnerství a souladu obou těchto úrovní a kvalit…. nikdo více, nikdo méně… jako chůze vpřed, pravá střídá levou… žádná nemá větší hodnotu ani cenu. A přitom je vždy jedna na chviličku vepředu… Jsme připraveni v letošním roce takto vnímat nejen sami sebe, ve svých obou kvalitách? Racio a srdce? Muž i žena v nás? Otcovská i mateřská linie v nás? Ale i svět kolem sebe? Pravidla versus laskavost a pochopení? Pravidla versus jejich porušení ve jménu tvořivosti, konstrukce a radosti? Staré zvyky versus upřímnost, že je načase říct pravdu? Svoji vlastní, vnitřní pravdu? Starý systém versus nové změny? Povinnosti versus radost a zábavu? Jakou zpětnou vazbu dáme životu na toto „nové volání“? Každá evoluce vyžaduje záměr… kam se má co posunout, aby to přežilo. Letos bychom se měli vědomě rozhodnout, jestli chceme přežít nebo žít… Pamatujete „hlášku“ minulého tisíciletí a století: „taky jsme to přežili!“? Jestli ano, tak přesně víte, co ve vás vyvolává… ještě teď. Vyvolává naději, pocity pozitivního prožívání života, radost a důvěru v lepší zítřky? Nebo spíš pocity sklíčenosti, bezmoci, smutku a skepse, že nemáme možnost volby? Pokud to druhé, tak toto „nastavení“ nechejme v letošním roce „umřít“. Každá evoluce přináší nějaký konec něčeho, co už nemělo šanci na přežití. A naše moudrá planeta nám ukazuje mnohé způsoby, jak nechat staré „skonat“.Protože koná… sopky, extrémní počasí i pomyslná a hypotetická extrémní sluneční bouře, o které se v poslední době ve vědeckých kruzích hovoří, a která může přinést nějaký black out…. Můžeme diskutovat, můžeme fantazírovat. Evoluce má každopádně jediné pravidlo, že se pravidlům něco vymkne… Kdy, kde a jak? Co se děje kolem nás nezměníme. Co se děje uvnitř nás máme ve své moci. Pokud se letos rozhodneme (tedy na úrovni mysli a srdce se shodneme), že odstartujeme nebo budeme tvořit nějaký „projekt“, velmi nám pomůže zúčastněně a bez sklíčenosti a vztahovačnosti vést diskuse s těmi kolem nás, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, aniž bychom „padali“ do pocitů, že jsme divní… s vědomím, že my už uvnitř vidíme naše vize, zatím co oni ještě ne. Což nečiní naše cíle ani menšími, ani méně významnými a důležitými. Možná proto to jejich mysl neumí ještě uchopit a pochopit. Proto to ještě pořád jejich mysli nedává smysl. Proto se snaží nám to rozmluvit, protože nás milují a chtějí nás chránit. Chránit před námi samotnými… Ale my už chceme jít vpřed, za svými sny a cíli. Víme o čem to je. Je to v nás, je to naše. Mnohdy stačí dát jen zpětnou vazbu, že rozumíme jejich obavám, pochybnostem i strachům. Že víme, že jejich zkušenosti byly bolestné a oni nechtějí, abychom je opakovali. Ale, že přesto všechno jsme si vědomi svého cíle, ke kterému chceme kráčet a přejeme si a potřebujeme jen jejich podporu a prostor na naše vlastní zkušenosti. Že potřebujeme přístav, kam se chováme, když se naše moře rozbouří více, než jsme v daný moment schopni zvládnout. Protože to je to, co nabízí zdravý partnerský, rodinný či přátelský vztah bez dluhů, studů a obviňování. Bezpečí… Read More Rok 2022 – evoluční plavba plná změn.

— Blog, Modely chování —

Radost a Smutek

28.9.2021

Chci s vámi sdílet jeden příběh… je to příběh o sourozencích. Radosti a Smutku…. 😇 Jednou Radost přiběhne za svým bratrem, tančí, výská, poskakuje a nádherná, zářící energie z ní přímo tryská. „Já mám takovou radost! Podařilo se mně něco úžasného! Něco, o čem se mně vůbec nesnilo!“, volá na svého brášku a dál rozverně hopsá. Není nic, co by ji v daný okamžik bránilo prožívat své radostné bytí. 🥰 Bráška se na ní otočí, hloubavě se zamyslí a pak se ji zeptá: „Jak můžeš prožívat radost po tom, co se ti stalo? Copak si na to už nepamatuješ?“ Z jeho hlasu i tváře je vidět jeho nepochopení… 🥺 Radost se najednou zarazí. No, vlastně na tom něco je. Má vůbec právo prožívat radost, když ostatní očekávají, že bude smutnit? Může si dovolit se jen tak radovat, když si ostatní myslí, že nemůže, protože zažila takovou bolest a nezdar? Její tanec přestane, ruce poklesnou a s nimi i její vnitřní energie. Svět kolem ní zešedne a přestane vonět… 😢 V tom se objeví Bůh a jemným pohybem ruky pokyne Radosti, aby přistoupila blíže. Pak se obrátí k jejímu bráškovi Smutku a i na něj pokyne, aby přistoupil. „Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodli přijít na Zemi?“, zeptal se. „Ano, určitě“, přitakali oba dva. „A pamatujete si, co jste v ten moment cítili?“, zeptal se Nejvyšší. Sourozenci se na chvíli zamysleli a odvětili téměř společně: „Ano pamatujeme. Radost, nadšení, zvědavost, ale také smutek, obavy a pochybnosti.“ Bůh se na ně podíval, roztáhl své laskavé paže a oba sourozence k sobě přivinul a objal. Po chvíli dodal: „Každý pocit, který zrovna cítíte, je ten pravý. Je to pocit, který vám ukazuje, jaké city v sobě skrýváte. A každý cit je pro tento svět důležitý. Žádný není více, jak ten druhý. A jedním nepopíráte druhý. Naopak se o něj můžete opřít, protože každý z nich v nás nakonec vzbuzuje ty pravé a šlechetné úmysly a inspiruje nás k další tvorbě. A je v pořádku být v souladu se svými city i přesto, že to ostatní vnímají jinak. Dovolit si, aby se děla vůle vaší duše, která je jedinečná. Nikoliv vůle těch druhých. Je v pořádku se radovat, když druzí očekávají smutek. A smutnit, když ostatní čekají radost. Jedinému nesmíte lhát, sami sobě. Protože jen vaše pravda vás povede po vašich cestách a jen na nich naleznete své odpovědi, které jste sem přišli hledat. A já vás budu milovat v každé vaší volbě i pocitu!“. Sourozenci se na sebe podívali, přitulili se ještě jednou do měkoučké a laskavé náruče, a pak se zhluboka nadechli. Skrze nádech a výdech se spojili se svým vnitřním světem a světlem. Najednou cítili svoji sílu, v celistvosti. Radost ve smutku a Smutek v radosti. Oba opouštěli Boží náruč v slzách. Radost prožívala slzy z radosti, že si může dovolit opět jít a radovat se, bez ohledu na to, co se kdy přihodilo a stalo a bez ohledu na to, co ostatní očekávají. Jen tak, protože prostě cítí radost! Smutek prožíval slzy smutku, protože zas a znovu se musel rozloučit s tím, koho miloval a bál se, co přijde, až bude muset opět stát na svých vlastních nohách. A jakmile zůstali osamoceni, chytili se za ruce, vědomi si toho, že je v souladu být v radosti a přitom cítit z něčeho smutek a stejně tak být ve smutku a přitom se v radosti těšit na další okamžiky. Cítili se úplní a celiství…. bezpodmínečně milovaní! 💖 A tak to prožívají až dodnes…. Zazvonil zvonec a příběhu je konec. 🥰 Téma prožívání radosti i v situacích, které jsou těžké je hluboké je obzvláště po minulém tisíciletí a století, plných válek, ztrát, bolesti a zoufalství velmi náročné a zamotané. Přesto, volbu toho, co si dovolíme cítit, děláme jen my sami, nikoliv naši předci. Nic jim nedlužíme, jejich volby byly jejich. Přesto je můžeme milovat a ctít. I přesto, že se rozhodneme kráčet jinou cestou a cítit věci po svém. Je to jen náš nádech a výdech, který dosycuje naše srdce a naši mysl. Jen naše „být či nebýt“. 🙏 Pokud je tento vzorec tím, který vás stahuje a tíží, dejte mně vědět. Pošlu vám popis krásného rituálu na jeho propuštění. Čeká nás říjen, téma naší jedinečnosti. V roce lásky a sebelásky… Teď bude pro něj ten nejlepší čas! 😇 Opatrujte se, moji milí. Opatruj nás svatý Václave! Jsme i Tvé děti… 💖

— Blog, Cesta zvědomění, Modely chování —

Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

16.6.2021

Tak a je to tady, moje milé a moji milí. 😇 Je tady polovina měsíce, polovina června a já se hlásím s kuchařkou pro červen. Ochutnáno už máme, víme, co se v našich životech i dnech děje, tak na to mrkneme, ať vše můžeme zvědomit, propojit a nějak uchopit. Protože co je uchopeno, může být i puštěno. Propuštěno. A o to nám všem jde… Však jsme se navláčeli už dost. 🙈 Tak jdeme na to! 🥰 Červen je nádherný tvořivý měsíc, plný zhmotňování a realizace. Začínají dozrávat plody, o které jsme se v předchozích měsících starali. Jak už to ale bývá, vše má dvě misky vah, dvě polarity, dvě strany mince. A tak nám mohou v tomto měsíci „dozrávat“ i témata lehce nakyslá, témata nejen v rodinném prostředí. Pravidla a jejich porušování, posunování a narovnávání. To je to, oč v červnu běží… Některé dozrávající pomyslné plody bychom nejraději neviděli a neprožívali. Vlastně bychom se jim klidně i vyhnuli, kdyby se nás nedotýkaly tak osobně. Kdybychom se v souvislosti s nimi necítili tak zničení a mnohdy poražení. Co tedy s tím, když se cítíme být nevyslyšeni a neviděni? Když máme pocit, že naše pravidla nejsou akceptována a dokonce možná i permanentně atakována a porušována? Můžeme se v takových situacích, kdy jsou pro nás nastavená pravidla neakceptovatelná, schovat do sebe nebo se zcela odpojit, ve smutku a pocitech viny, že jsme dovolili nechat ty druhé, aby rozhodli, jak se máme v dané situaci chovat. S pocitem sklíčenosti a bezmoci. S pocitem zrady, mnohdy od těch nejbližších… Nebo můžeme využít veškerou svoji tvořivost a konat v souladu s naším směřováním, vědomi si našeho cíle, a to bez ohledu na to, jak to chtějí ti druzí. Izolovat se od jejich očekávání a požadavků a jít si prostě vlastní cestou. Hlava nehlava… nechat ty druhé a jejich požadavky a potřeby za sebou. A neohlížet se… Ani jedna z výše uvedených cest nám ale nemusí přinést to, po čem vlastně všichni toužíme. Ať už vědomě či nevědomě. Ať už otevřeně či skrytě. A to je pocit, že jsme milováni právě takoví, jací jsme. A že jsme milováni a příjmáni bez podmínek. Že jsme součástí toho příběhu. Že se můžeme opřít o své předky, a že máme vždy přístav, kam se při bouři můžeme ukrýt. Pocit, že jsme šťastní, a že se můžeme na ty druhé spolehnout. Jak tedy z toho ven? Pojďme si dovolit představu, že všichni ti, kteří atakují či porušují námi navrhovaná nebo pro nás tak potřebná pravidla, nejsou schopni v daný okamžik vidět tu evoluční výhodu, kterou nám naše „vnitřní volání ke změně“ přinese. Jejich zkušenosti nezahrnují aktivitu, při které by osobně zkusili to, co chceme udělat my. Jediné, o co se mohou opřít je vlastní vnitřní důvěra, že to zvládneme. Že porušení pravidel už neznamená ani upálení, ani poprava u zdi, ani kádrový posudek, který ovlivní celý náš život, stejně jako životy našich dětí.. A jsme u toho. Jejich zkušenosti jsou mnohdy velmi bolavé a do této důvěry je prostě nepustí. 😢 Za prudkými reakcemi našich bližních, i vzdálených, se mnohdy nachází obavy a strachy, plynoucí z jejich osobních minulých zkušeností. A obavy a strachy jsou prožívány z velké míry z pohnutek lásky. Pokud jsme ochotni toto přijmout a být s tím v rovnosti, nejspíš dovolíme sobě jít dále svým směrem, ale zároveň dovolíme, aby ti druzí byli na této cestě účastni. Také jsme ochotni jim zainteresovaně naslouchat i s nimi sdílet, bez pocitu osobních útoků na nás a zpochybňování z jejich stany. Prostě najednou víme, že mohou být součástí naší cesty, i když s námi nesouhlasí a my nesouhlasíme s nimi. Že i když dojde k disharmonii, neznamená to nic víc, než že pokud si zajistíme naši vlastní osobní harmonizaci, překlopí se tento stav a postoj do celé rodinné konstelace a situace… 💖 Také můžeme pomyslnou důslednost v našich očekáváních (tedy lpění na našich pravidlech) a v určitých situacích uchopit jinak. 🙏 Můžeme místo toho, co by se mělo či nemělo, začít sledovat důsledek, který naše reakce vyvolá. Když najednou mysl nevidí smysl v tom, co se kolem nás děje, lze se opřít o emocionální důslednost, tedy jaké prožitky, pocity a zkušenosti sleduji svým konáním? Je toto konání přijetím toho druhého, bez ohledu na jeho postoje? Je toto konání projevem účasti s jeho situací a potřebami? Je toto konání projevem mého upřímného zájmu nebo útokem na jeho pravidla, protože jsou „hloupá“? Možná v upřímnosti sami k sobě zjistíme, že můžeme spolu nastavit nová pravidla našeho vztahu. Skrze komunikaci o potřebách, skrze projevený zájem, skrze upřímné naslouchání… Pokud přijmeme, že jsme si rovni, tedy k sobě v rovnosti, místo souboje, kde je vítěz a poražený, dojde k dialogu, který může přinést spolupráci a spokojenost. 🥰 Pravidlo evoluce má jediné pravidlo. Že se pravidlům něco vymkne… možná je načase přenastavit naše vlastní pravidla o očekáváních a fungování rolí. Naše systémy přesvědčení, kdo má co dělat a jak to má dělat. Možná můžeme přestat v některých situacích rozdávat karty my a nechat tuto aktivitu na těch, kterých se to opravdu týká. Přenechat zodpovědnost těm, kteří znají odpověď. Jsem si jistá, že inspirace, jak vystoupit ze starých systémů přesvědčení máme momentálně všichni kolem sebe až až… tak kdy jindy, než teď. Tím spíš, že je červen tak trochu ochutnávkou příštího roku. Co narovnáme teď, nebudeme v této míře a v těchto tématech řešit v příštím roce. 😍 Červen nám také nabízí možnost ochutnat život v jeho rozpustilé podobě. Právě díky podpoře našeho vnitřního dítěte, které chce ochutnávat nejvíce to, co se nesmí. Ostatně děti v červnu opravdu milují pravidla. Aby je mohla porušovat. 😂 A ta energie toho pozorování druhých, jak se s tím pak poperou, je věřte nebo ne více jak zábavná. Zkusme sledovat dítě, které jde prokazatelně udělat něco, čím dostane druhou stranu do nepohodlí… Ta jiskra v oku se nedá přehlédnout. Ta touha posunout tu situaci dál. Jinam. To štěstí, že to vyšlo a svět se nezbořil… nevím, jak vy, ale já si okamžitě vybavím nemálo svých dětských „fiškuntálií“ a „opičáren“,… Read More Červen – pojďme si užít života, bez ohledu na pravidla…

— Blog, Cesta zvědomění —

Prosinec 2020 – Užijme si to, co máme. Bez ohledu na to, co nemáme…

21.12.2020

Polovina prosince je za námi… jestli byl letošní rok jízda, tak prosinec tomu kraluje. A nejen tím, že je posledním měsícem roku a zároveň má nejvyšší číslo. Tak se na něj pojďme podívat z jiného úhlu, ať se nám mnohé zvědomí. Ať rozum dostane informační podporu, kterou pro to, co se kolem nás děje, bezesporu vítá a potřebuje a také ať umíme následně propustit to, co už v našich životech nemá místo. Ať už nefunkční vztah k někomu či něčemu, nebo strachy, které už nás nepodporují, nýbrž naopak stahují k zemi nebo zvyklosti či rutiny, které nás brzdí v rozletu. Tak jako tak, je vždy prima dívat se na náš život v souvislostech… Prosinec je měsícem, který do určité míry kopíruje první kvartál letošního roku. Jen, zatímco první čtvrt rok to byla základní škola, tak teď je to vysoká…. Na začátku roku jsme dostali od života indicie, inspirace a úkoly, které se nyní, v prosinci objevily v závěrečném testu. Využili jsme ten půlrok mezi prvním a posledním kvartálem ke všem změnám? Stačila zkušenost z prvního čtvrtroku k tomu, abychom udělali to, co nám nevyhovuje, jinak? Vylepšili, co je třeba? Narovnali, co je třeba? No, ruku na srdce, nejen vláda ten půlrok prokaučovala… každý máme ve své „tajné skříňce“ téma, které jsme možná zametali celý rok opakovaně pod koberec a ono se nyní, v daleko větší intenzitě, objevilo… Můžeme se zlobit, hledat viníka, prožívat frustrace a na všechny emoce máme právo. Přesto je vítejme jako ukazatel pravdy. Protože pravdou zůstane, že každý máme jen jednoho jediného soudce. A tím jsme my sami. Takže, pokud nám v prosinci ještě „vylezlo“ něco, co nás trápí, zlobí, zraňuje, jsme to jen my sami, kdo to může buď změnit nebo k tomu zaujmout jiný postoj. A není důležité, že se naše volba bude realizovat až někdy. Volba, vnitřní volba, je to, co se počítá TEĎ… Prosinec nám opět připomíná naši jedinečnost, i to, že je v pořádku vnímat věci po svém, ve své originalitě. Že cesta jednoho nemusí být a není cestou druhého. Že skrze osobní spokojenost dokážeme šířit pozitivní energii. Vlny, které naladí ostatní. Takové rádio „JÁ“. A je úplně v pořádku, že si nás naladí jen někdo, A jiný si vybere jinou stanici. Protože to, co je na tom super , je uvědomění, že když budeme s někým ladit stejné vlny, stejnou hudbu naší duše, bude prostor a témata ke sdílení, k podpoře bez soudů a hodnocení, k respektu bez podmínek. A to přináší klid a mír. To přináší lásku. Co více si přát? Snad jen, ať těch, co jsou ochotni ladit svoji vlastní stanici je čím dál více. Protože pak bude ve společnosti o to méně toho, co se nám nelíbí. a více lásky Prosinec nám bude skrze emoci hněvu, v jakkoli podobě (tedy od nespokojenosti až po zuřivost) ukazovat, kde jsme zůstali ve službě či pracovním poměru i přesto, že se v tom cítíme zneužíváni. V roli služebného či služky. Kde jsme naše „pracovní“ vztahy nenarovnali. Kde jsme neměli ochotu být k sobě loajálnějšími a změnit scénáře našich životů. Kde je spokojenost druhého důležitější než naše vlastní… Co s tím? Na lámání už není moc času, ale zvědomění si toho, co už nechci a pojmenování dalšího, zcela konkrétního kroku se vždycky počítá! A Vesmír není hluchý… takže nahlas, prosím! Prosinec nám také velmi spontánně a neplánovaně vyzrcadlí, kde nekráčíme ve stopách vlastního zájmu. Jiskra, která zažíná oheň radosti, vnitřní motivace a zábavy. Kde není zábavy, protože nás to či ono nebaví…. co s tím? Kdo jiný by to měl lépe vědět, než my sami??? Můžeme zkusit rozhovor: „kdyby mně bylo pět, udělal/a bych tohle, tak a takhle….“ a bavme se myšlenkami, které nás přepadnou. Že se v nich objeví létající koberce? Růžoví sloni? Světelné meče? No a co? Fantazie nemá hranice… nikdo nám ji nemůže sebrat! Nikdo nám ji nemůže zakázat! Ani nařídit otvírací dobu… A není nic horšího, než nicota! Pamatujete na Nekonečný příběh? Takže, pokud nás přepadne smutek, hněv či mlčenlivost, pojďme v prosinci popustit uzdu své fantazii. Použijme na jejich transformaci tvořivost, hravost, tanec, pohyb, akci, bez plánu a očekávání. Pojďme mít plán neplánovat… Pojďme třeba opustit komfort, na který jsme si zvykli a udělat něco jinak, bez ohledu na to, jak to zvenku vypadá a co si budou myslet ostatní. Ostatně, Ježíšek své narození na seně asi taky úplně neplánoval… A jsem si jistá, že Mariin porodní plán taky vypadal zcela jinak. Prosinec nás inspiruje, abychom přivítali do života opět hravost. Dětský svět, který má více prostoru pro radost, než pro stížnosti. A když ne úplně, tak alespoň trošku. Každý úsměv se počítá. Abychom přivítali pestrost. Protože nejkrásnější na vánočních stromečcích je to, že je každý jiný! Pojďme si do závěru roku slíbit, že budeme věnovat našim vnitřním barevným světýlkům alespoň trošku pozornosti a péče. Že se zastavíme, abychom se podívali, jak krásně v nás svítí. Abychom si zvědomili, která z těch žároviček potřebuje opravit, která vyměnit a nebo kterou chceme nechat zhasnutou. Vše je v pořádku. Jsou to jen a jen naše světýlka. A já vám slibuji, že pokaždé, když si v sobě představíte barevná svítící světýlka, rozsvítíte nejen svůj vnitřní svět, ale i úsměv, který rozsvítí svět kolem vás… Krásný závěr roku, moji milí! Požehnané Vánoce, plné radosti a lásky. Ať si užijeme to, co máme, bez ohledu na to, co nemáme…